Kapitola 9. Příliš mnoho tajemství

written by Hunter of Sighs

 

Smrt Alice se k nim dostala o něco později. Všichni šli do nemocnice zjistit, co se stalo Alici v reálném světě. Rychle prošli nemocniční chodbou až k výtahu. Vyjeli nahoru. Jejich kroky zahnuly doleva a pak jeden z nich otevřel dveře. Uvnitř právě seděla Alicina matka. Ani je nezpozorovala a měla nějakou řeč k Alici.

Po čase přemýšlení se rozhodla, že svou dceru navštíví. V té době si stále neuvědomovala, že o ni přichází. Vše jí nějak sepnulo až v okamžiku, kdy dosedla na židli vedle Alice.

„Nesmíš mě tu nechat,“ zašeptala. „Já se k tobě nechovala moc dobře, ale to se změní. Věř mi. Potřebuju tě. Víš, on mě nechal, prý jsem moc stará. Až se probudíš, tak se ke mně můžeš zase nastěhovat. Byla jsem hloupá, když jsem tě vyhnala. Je mi to tak líto. Snad mě slyšíš.“

A právě v tento okamžik se začalo něco dít.. Alice otevřela oči. Narovnala se. Nepřítomně se dívala do prázdna. Svou matku úplně ignorovala. Ta málem spadla ze židle. Její srdce bylo někde mezi ústní dutinou a jícnem. Tep se nebezpečně zrychlil a ona nemohla uhnout pohledem někam jinam.

„Chraňte se před vlkem v rouše beránčím. Je blízko a zabije vás, všechny.“ Pak klesla na postel a po dece se začínala šířit krvavá stopa. Tep teď definitivně přestal tlouct. Alicina matka si zakrývala obličej a neměla ani odvahu se podívat na svou dceru.

Sestra, co jí hlídala, omdlela v okamžiku, kdy se Alice probrala.

Kamarádi stáli pár minut jako solné sloupy. Jen oni mohli zavolat doktora, místo toho rychle opustili pokoj číslo devět a snažili se dostat co nejrychleji z nemocnice.

Týž den se jim všem ozvala opět paní Tomeyová.

„Přijďte, prosím,všichni na pohřeb,“ říkala s nářkem její matka. Pocítila lítost nad tím, že ji vyhodila z domu kvůli penězům. Jak mohla být tak primitivní, hloupá. Jedinou svou dceru poslala pryč, aby toho měla pro sebe víc.

Pohřeb byl shodou okolností spojen s Tomovým pohřeb. Kostel se majestátně díval na lidi v černém. Bylo pod mrakem a tudíž na všem leželo šero a stín. V kostele bylo plno. Všude byl slyšet nářek pozůstalých, přátel, ale i cizích lidí, které ji znali jen od vidění.

Anna s rodiči seděli ve předu na jedné straně a Alicina matka se svým novým přítelem na druhé. Před nimi byly upravené rakve. Jedna byla otevřená, ale druhá zavřená a před nimi fotky dvou „padlých“.

Místní farář měl hezkou řeč, která ale nevystihovala vše. Pokoušel se najít něco dobrého v Tomovi a nezapomněl zmínit výstavu děl na počest Alice.

Lidé pomalu odcházeli a zároveň se loučili s mrtvými. Před dvěma rakvemi zůstali jen Jess, Anna, Alex, Jeff, TJ ,Sam, Teo a Carla.

„Nesmí už nikdo umřít!“ zašeptal Teo a otřel si obličej od slz.

„Musíme to vzít do našich rukou a nesmíme se nechat roztrhnout!“ řekl hrdě TJ.

„Jo….slibme si tady a teď, před našimi ztracenými přáteli, že se postavíme tomu, kdo to udělal, a který jde i po nás, že budeme za jakýchkoli okolností spolu!“ řekl vznešeně Jeff. Všichni se na něj s údivem podívali. Nemívá většinou tak složité myšlenky, ani věty.

Souhlasili a na známku úcty tam minutu stáli bez promluvení.

„Anno,“ ozvalo se za nimi,“ pojď už.Zítra má přijet Taylor. Musíme ještě připravit pár věcí!“ Byla to Annina matka stepující u kostelních dveří. Anna s krátkým rozloučením vyšla z kostela a jela domů.

Měl nastat ten den, kterého se Anna tolik obávala. Teď, když už věděla o tom, co by se jí mohlo stát. Kdo to dělá. Už jenom myšlenka na to, že už zemřel Tom, a že Alici byla se lstí chycena v oné zemi a pak následně umřela pod Teovýma rukama. Vždyť ona na Taylor úplně zapomněla.

Na svou sestřenici Taylor. Tu, za kterou jezdila, když ještě Taylor bydlela ve státech. Byly jako sestry a zároveň nejlepší kamarádky. Tedy ještě před Jess a Sam. S Taylor byla kupa legrace. Nezkazila žádnou legraci a snad to i vypadalo, že se jí líbí Tom.

I přesto, teď nebyla zrovna nadšená jejím příjezdem. Co slyšela, tak se moc nezměnila. Byla o rok starší, ale přesto, podle slov rodičů, měla začít chodit do stejného ročníku, na tu stejnou školu. Rodiče,Taylořiny rodiče, ji sem poslali, protože sami jeli na dlouhou expedici a nechtěli ji brát sebou. Měl jet i Rodger, Annin bratranec, ale nakonec nejel. Bůh ví proč.

Za chvíli slyšela přijíždět auto. Byla tady. Stála před jejich domem. U sebe měla dva kufry a vlasy sepnuté sponou. Na sobě měla lehkou bundu a koženou krátkou sukni. Její oči přelétly přes dům.

„Vypadá jinak, než jak si ho pamatuju,“ řekla a čekala na odpověď.

„To víš, musela přijít rekonstrukce, jinak by nám asi spadl na hlavu,“ odpověděl pan James a pomohl jí s věcmi.

Otevřely se hlavní dveře a Taylor vstoupila a uviděla Annu, stojící na schodech.

„Ahoj sestřenko. Já už tě tak dlouho neviděla,“ řekla a hned se s ní objala.

„Neměla si náhodou černé vlasy?“ zeptala se Anna a pozorovala ji velmi pečlivě.

„Jo měla, ale změna je život, ne! Tak teď jsem blondýnka s růžovými pruhy!“

„Zvláštní kombinace, ale když se ti to líbí!“

„Prý jsi byla u nás na nějaký tý škole, co že ses nestavila?“

„Promiň, ale neměla jsem moc času ta vaše víska je trochu z ruky od Londýna a já tam byla kvůli škole,“ řekla trochu nevhodně Anna.

„Jen klid. Tak kam mě ubytujete, k tobě, k Tomovi, nebo někam jinam???“

Anna se cítila divně, když Taylor zmínila Toma. „Ona neví, že je mrtvý, nebo to říká schválně. Měla bych jí to asi říci, ale co když… a to je jedno…Taylor, Tom je mrtvý, včera byl jeho pohřeb.“

Taylor sklopila hlavu a smutně zašeptala: „To je mi líto. To jsem nevěděla.“

„Dneska je to se vším špatný. Víš, že umřela ještě jedna naše společná známá,“ řekla smutně Anna.

„Která??“

„Alice Tomeyová. Znalas ji, když si tady byla o prázdninách před šesti lety.“

„Jo, to je fakt smutný. Tak kde budu spát?“ Tím přeskočila bez okolků Tomovu smrt.

„U mě!“ řekla trochu naštvaně Anna a šla s Taylor do patra.

Den uplynul jak voda a přišel opět nový, temnější a chladnější  než ty předešlé. Foukal silný vítr a zvedal vlny jezera co nejvýš. Nebe bylo zatažené už od samého jitra.

Škola působila truchlivě. Před ní se na stožáru tyčila černá vlajka a kdyby to šlo, byl by vydán jednodenní zákaz smíchu. Každý měl na paměti jen jednu věc. Nemluvit příliš o smrti Alice. Realita byla jiná.

Setkali se před školou. Jeff, Jess, TJ a Sam. Šli pomalu po schodech do budovy. Procházeli chodbou skříněk. Jejich uši slyšely hlavně slova jako Alice, koma, smrt a v ten den se zase začalo povídat o smrti Toma. Vypadaly téměř jako armáda a jako armáda se přesunuly do třídy literatury. Usedli na svá místa a čekali.

Vstoupil Teo doprovázen nějakou dívkou z redakce. Položila mu ruku na rameno a něco mu říkala. Vypadala smutně. Lehce se usmál. Ona také a pak třídu opustila.

Calvin vstal a udělal pár kroků k Alexovu stolku.

„Už to vím, jak to zvládáš. Smrt kamarádky je vždy špatná.“

„Včera jsem myslel, že to nezvládnu, ale teď je to lepší. Dík, že se ptáš.“

Oba se na sebe usmáli. Pak se Calvin zase posadil na židli a díval se na tabuli. Jeho oči začaly bloudit po třídě. Jess měla kruhy pod očima. TJ vypadal celkem v pořádku, ale nervozita v něm narůstala. Pořád klepal tužkou o dřevěný stůl.

Osoba sedící za katedrou se zvedla. Slečna Keynová usoudila, že je vhodný čas začít hodinu.

„Kromě toho, že mám pro vás výsledky z písemky, mám pro vás také nějakou novinku. Také se musím omluvit za to, že nejsme v mé třídě, právě se v ní maluje,a musíme být v této provizorní učebně. Bude mi tedy trvat než každého najdu pohledem. Sedíte totiž každý jinde než obvykle. Musím vám představit někoho, kdo do Laketown přijel z Evropy a bude s vámi trávit dobu až do konce tohoto roku. Je to Taylor Paxová, sestřenice Anny Jamesové.“

Do třídy vstoupila dívka oslňující svým vzhledem a barvou vlasů. Všichni kluci měli vyvalené oči a nedokázali zavřít svá ústa. I Alex se na ni chvilku díval, ale pak jeho oči přelétli po třídě a zastavily se u Calvina. Jejich oči se zase setkali a Alex cítil mravenčení v rukách a dech se mu zrychloval, když se jeho oči setkali s Calvinovými.

„Slečno Paxová, Taylor sedni si kam chceš.“ Slečna Keynová se rozhlédla po učebně. „Třeba támhle před Calvina.“

Šla pomalu uličkou a vychutnávala si to, jak na ni všichni koukají. Míjela Annu, která měla skloněnou hlavu a něco si potichu říkala. Pak prošla kolem Alexe pokoušejícího se nedívat na Calvina. Nemohl se přestat dívat na jeho svaly, které díky úzkému tričku byly ještě více vystaveny na odiv.

Dosedla před Calvina a zkazila Alexovi pohled na Calvina. Na pár vteřin se podívala na Alexe a pak směrem pohledu jeho očí a bylo jí to jasné, co upoutalo Alexovu pozornost. Krátce se pro sebe usmála a začínala se rozkoukávat. Všimla si pohledů mezi Carlou a Jeffem a také Annou a TJ. Jejímu ostřížímu zraku nemohla uniknout osamělá Sam a ve smutku ponořený Teo.

„Tak a teď ty výsledky. Ty, Taylor tu písemku samozřejmě psát nemusíš, ale očekávám, že mi přineseš výsledky z vaší školy.“ Taylor to odkývala a slečna Keynová mohla pokračovat. „V celku to šlo. Nejlepší prací jsme zhodnotila Anninu. Byla přímo mistrovská a zasloužila si tedy A+. A dostali John, ty Mary…,“ podívala se na menší dívku v první lavici, „…, Jess a Calvin.B si vybojoval, překvapivě, TJ a Carla. V C tu máme v podstatě téměř všechny ostatní, mezi nimi třeba Sam a Teo. No pak tu je práce ohodnocena D. Alexi, tentokrát se ti to moc nepovedlo. Budeš si muset napsat opravu a možná by sis měl najít někoho, kdo tě to pořádně naučí. No a pak je tu práce Jeffa Greena.“ Povzdychl si a podíval se zákeřně na Carlu.

„Mohu říci, že tak…“

„Špatnou práci jste už dlouho nečetla. To jste chtěla říci a to jsem měl doučování. Já jsem na to asi úplně blbej.“

„To jsem neřekla a nepoužívej v mé třídě slovo blbej. Chtěla jsem říci zajímavou práce. Na A to sice nebylo, ale bez problémů jsi získal B+. Můžeš být na sebe hrdý a měl by ses asi nějak odvděčit tomu,kdo tě doučoval, protože to, co s tebou udělal je malý zázrak.“ Podívala se na Carlu.

Skončila hodina a učebna se pomalu vylidnila. Cestou na chodbu si všichni šeptali o Taylor a vyzvídali od Anny, kde k takové sestřenici přišla.

Do houfu pak vstoupila samotná Taylor a začala popisovat své mládí a to, jak se žije v Evropě. Každou chvíli si prohrábla vlasy a na odiv ukazovala i své tělo, které, i když nebylo nahé, dokázalo pořádně rozdráždit hormony postávajících kluků.

Prošel kolem nich Alex vycházející ze třídy. Mírně se naklonil k Jess a něco ji pošeptal. Ta v ten stejný okamžik nastražila uši a napjatě poslouchala to, co jí Alex říkal, a zároveň se druhým uchem snažila vnímat jeden peprný zážitek z Taylořina barevného života.

„Musíme vymyslet plán, jak se zbavit Creanta. Jak řekl Teo, chce nás odrovnat všechny. Měli bychom taky začít přemýšlet nad tím, co řekla jako poslední Alice. Dnes odpoledne kolem čtvrté v redakci školního časopisu.“

Jess to odkývala, ale více vnímala hlas Taylor. Právě se rozplývala nad životním stylem starého kontinentu. Všichni ji pečlivě poslouchali. Holky byly unešeny jejím moderním oblečením a kluci hltali její postavu a vše, co dělalo Taylor Taylor.

Došel ke skříňce a začal ji odemykat. Chtěl si uklidit učebnici z literatury a vzít si svačinu. Skříňka se otevřela a on nemohl uvěřit vlastním očím. Zrudl a začal se klepat. Rychle ji zavřel a modlil se, aby tu věc nikdo neviděl.

Kolem právě procházela Sam. Zastavila se u něj a chvíli ho pozorovala.

„Co se děje, Ale?“

Podíval se na ní skoro až vražedně. Pak jen pokýval hlavou ze strany na stranu a dál držel dvířka levou rukou.

„No tak! Co se děje? Seš naštvanej, že si podělal tu písemku. Z toho si nic nedělej. To se stává!“

„To není tou písemkou. Ta mi je teď volná. Nemohla by ses zajímat o někoho jinýho?“ vychrlil ze sebe nepříjemně.

„Jen klid. Já se jenom ptám,“ řekla polekaně a stáhla se zpět.

On otevřel opět dvířka od skříňky a rychle sbalil to, co ho vylekalo. Pak vzal svačinu a šel ven do altánku, který je uprostřed komplexu budov kvůli odpočinku a relaxaci.

Za pár minut se po Alexovi začala shánět Jess. Uvědomila si,že od něj potřebuje něco,co jí ovlivní tento zbytek týdne.

„Jo nevíte náhodou kam šel Alex.Celou dobu byl u své skříňky a najednou je pryč. Ten jediný si píše fyziku. Potřebuju od něj něco.“

„Já ho viděl odcházet. No spíš bych řekl prchat ven. Byl celej rudej. Ty se chceš učit fyziku? Ty si chceš půjčit sešit od Alexe? Co se děje Jess?“ Přitom se Jeff musel zasmát.

„Ale to bys Jeffe asi nepochopil. Tak nevíte, kde je?“

„Vždyť říkám. Šel ven do altánu. Jako obvykle,když má podobnou náladu.I když teď už ji dlouho neměl. Naposled to bylo, když prasklo to, že je bu…sorry gay, ale teĎ mi přijde, že je to z ničeho nic. Ráno byl celkem v poho.“

Jess rychle opustila chumel a mířila Alexovým směrem.

Pak trochu zvolnila, i když chtěla mít to setkání s Alexem za sebou. Měla ho i celkem ráda jako kamaráda. Ještě teď si pamatuje na to ne moc veselé období. Málokdo s ním dal řeč a to jen proto, že s ním taky v tu dobu skoro žádná řeč, ani nemohla být možná. Byl pro všechny tou dobou víc komunikační postrach než člověk. Jess si sešit od něj půjčit musela, co jiného jí zbývalo.

Cestou si promýšlela, jak ho o zmiňovaný sešit požádá.

„Mám říct: Ahoj Alexi, potřebovala bych se naučit na písemnou práci z fyziky a můj sešit je neznámo kde. Mohl bys mi půjčit tvůj. Vrátila bych ti ho do zítra. A to asi nepůjde. On by se zasekl u slova Ahoj s otázkou, proč tak mile a je konec. Co takhle, půjč mi sešit s fýzi, vrátím ho zítra. To by asi taky nešlo. Jestli je to opravdu to, co se dělo, když se to veřejně provalilo, tak v tuhle dobu se mu škvaří mozek bůh ví čím a nevěděl by, co je to fýza a o fyzice ani nemluvě. Mám nápad, co mu ho prostě vzít. Když mě chytne, tak řeknu, že ho vrátím zítra. A je to.“

Došla do zahrady. Naproti ní byl altán. Nebyl zrovna nejkrásnější, ale byla to tady v okolí školního dvora asi nejkrásnější věc, kterou kdysi nechal postavit děda ředitele, který tu vládl už před mnoha lety. Vkus musel mít určitě zajímavý, ale určitě nebral ohled na změnu stylů, kultury a teenagerů. U něj seděl Alex a pojídal svačinu. Byl opět v jednou ze svých divných transů. Na uších sluchátka a něco si poslouchal. Fýza ležela na stole. Jess šla velice opatrně. Už tam skoro byla. Už po něm sahala. Už ho drží v ruce a dává se na rychlý útěk.

„Héj. Kkám běžíš s tím sešitem. Vrať se.“

Jess se otočí a jen pokřikne, jak měla v plánu : „Vrátím ho zítra!“ a byla v trapu. Jen otevřel ústa a zíral na utíkající postavu s jeho sešitem v ruce. V ruce měl zmuchlanou fotku a díval se na ni jako na vraha. Pak se nechápavě otočil zpět a dál si jen tak pojídal. Za pár minut si k němu sedl Calvin a chvíli si o něčem povídali.

Konečně viděl Alex někoho, kdo mu zlepší náladu. Usmál se na něj a začínal vypadal klidnější. Uvnitř svého srdce cítil, i kdyby Calvin nebyl jako Alex, tak jejich přátelství, které se časem upevní, bude na dlouho.

Čas se dostal ke čtvrté s vypětím sil. Před redakcí nikdo nebyl. Jen Alex. Za chvíli se k ní přišourala Jess. Pohled na ní říkal téměř vše. Byla unavená a oči se jí zavíraly při sebemenším pohybu.

Sedla si na židli v redakci a nečekala na Alexovi řeči.

„Můžu se zeptat, co se ti dnes dopoledne stalo. Byls nějakej divnej.“

„Jess, prosím, neptej se. Už jsem se uklidnil a nechci zase působit jako nevyrovnanej blb.“

„Nejsi nevyrovnanej blb, jsi jen… nevyrovnanej. Dobrá nebudu vyzvídat. Hlavně, že už je ti líp. Kde jsi vzal klíče?“zeptala se unaveně.

„Půjčila mi je Carla!“ odpověděl s menším úsměvem, ale zároveň mírně konsternován.

Toho si Jess všimla a musela se zeptat, co se děje.

„Před chvílí jsem mluvil s Calvinem. Prý by mi pomohl s tou opravnou písemkou z literatury.“

„To je od něj milé, že,“ řekla a usmála se dívajíce se skrz prosklené dveře na plakát nového čísla školních novin.

„Je to od něj hezký, ale pro mě to bude mnohem horší. Šprtat se literaturu a přitom se dívat na Calvina. To asi nezvládnu.“

„To je fakt,“ rezignovaně odpověděla Jess a opřela si hlavu o ruku.

„Co je vůbec dneska s tebou. Vypadáš jak bez energie.“

„To víš. Já byla se Sam, Annou, Carlou a klukama v jedný putice, kam nás pozvala Taylor. Ta je tak ukecaná. Vůbec nevypadá jako ta, o který mi říkala Anna. Prý je strašně klidná a introvertní. Haha. Ta byla schopná sbalit čtyři číšníky z pěti, co tam pracujou. Dostala by i toho posledního, ale byl nějak víc zabedněnej než je v optimu vnímání. Pak, když zmákla číšníky, začala si obtáčet kolem prstu TJ. To rozčílilo Annu a tak odešla. Pak přišel na řadu Jeff a to vypudilo Carlu. Asi ho má ráda. No a když začala dorážet na Tea, tak jsem odešla já, protože teprve včera jsme pohřbili Alici a on dělá, jakoby uplynulo celý století. Ještě včera byl na zhroucení a dnes si začne s někým, kdo musí být ulítlej na Pink a to ještě v době, kdy měla blond-růžový vlasy. Nic proti Pink. Je dobrá, ale u Taylor mi to nesedí. Celou tu dobu se vytahovala. Já bych ji neříkala Taylor Paxová, ale spíš Miss Pěkná Potvora. Pak jsem si vzpomněla na to tvé ve čtyři v redakci a šla jsem za tebou. Jen doufám, že tě Taylormánie nechytla tak jako ostatní.“

Alex mlčel a pak, když jeho mozek zpracoval dostupné informace, mohl odpovědět: „Mě nehrozí Taylormánie. Mě spíš chytne Creantománie než Taylormánie. Mám v hlavě dokonalej chaos. Chci přijít na vše. Chci vědět, kdy přijde můj čas natáhnout bačkory. Chci vědět, jestli je nějaká šance tomu zabránit. Chci to rozlousknout. Co se stalo se Sam?“

„To ani vlastně nevím. Zmizela jsem odtamtud tak rychle, že jsem ji ani nezaregistrovala.“

Díky tomu, že na schůzku přišel jenom Alex a Jess, mohla se bez problémů zrušit. Oba toho využili a pokoušeli se shrnout vše, co měli. Už mohli zcela jasně říci, že úmrtí budou dál, pokud se tomu nějak nezabrání. Na hlavní silnici se oba rozloučili a každý šel svým směrem domů.

Jess se uvelebila na gauči a díky únavě brzo usnula. Alex ještě chvíli trpěl pod náporem hlasivek své sestřenice a pak ji jedním rázným hodem polštáře na chvíli umlčel.

Noc byla opět jasná a na nebi svítilo tisíce hvězd. Maják na kopci ozařoval svým světlem jezero a hluk s postupem času utichal.

Jeff vyšel z domu a jeho kroky ho vedly přes hlavní ulici na jih a pak lesní pěšinkou. Zastavil se rozdýchával se. Chtěl si trochu zaběhat. Při tak vlahé a čerstvé noci, to přeci jinak nešlo. Mezi větvemi se proháněl vítr, to byl jediný zvuk poblíž.

Jeffovi uši něco zaslechly. Znělo to jako funění, jako když za ním ve tmě někdo běží. Slyšel, jak něco rozráží vítr. V dálce na cestě uviděl tři černá zvířata přibližující se k němu neskutečnou rychlostí. Zastavili se asi dva metry před ním. On je viděl a věděl, že oni vidí jeho, a že vědí, že tam je. Nehýbal se, ale cítil, že si tím nepomůže. Otočil se a běžel. Slyšel je za sebou. Nevnímal půdu pod nohama. Nevnímal cestu, po které běžel. Seběhl z ní a snažil se je setřást. Obloukem se vrátil na cestu. Prudce se zastavil a zhluboka dýchal. Už nemohl. Chvíli bylo ticho, ale pak je zase zahlédl mezi stromy.

Doběhl k majáku. Zabouchal na dveře, ale nikdo tam nebyl. Světlo nahoře stále svítilo a tak tu někdo musel být. Zabouchal znovu. Otevřely se a Jeff viděl starého člověka.

„Prosím, pusťte mě dál. Honí mě tři divocí psi a nemůžu se jich zbavit.“

Starý muž mu rukou pokynul. Jeff vstoupil a už se hnal nahoru ke světlu. Zastavil se a viděl dveře stále otevřené. Prosil tedy staříka, aby dveře zavřel, ale ten vypadal, že ho neslyší nebo nevnímá.

Jeff se k němu vrátil a uviděl jeho ohryzané tělo. Krev byla všude kolem, ale psi nikde. Poodstoupil, protože se nedokázal dívat na zohavené tělo. V tom to zaslechl. Mlaskání a vrčení. Byli za ním. Rychle vybíhal schody a oni se hnali za ním. Byli velmi hbití. Doběhl nahoru,ale nestačil zavřít dveře. Vrhli se na něj a začali ho škrábat a kousat. Zakrýval si oči rukama,ale cítil jak mu strhávají oblečení a dostávají se mu k holé kůži a masu.

Zpocený se posadil na svou postel. Naštěstí to byl sen. Napadlo ho zavolat Carle. Uvědomil si, že se k ní nechoval moc dobře. Msto nějaké úcty se nechal celou tu dobu ovládat tou novou dívkou. Telefon zvedla a souhlasila s tím, že k němu přijde. Přitom ji řekl, že ji má opravdu moc rád.

To bylo poprvé, co jí někdo řekl něco tak krásného. K Jeffovi to byl jen kousek. Carla chtěla být už v Jeffově objetí a tak si to zkrátila přes hřbitov. Na stromě houkala sova a trochu se ochladilo. Carle to nevadilo. Hřála ji láska a pocit naplnění. Jak se tak sunula po hřbitově, došla ke stromu. Byl velký, silný a plný zdravé energie. Když byl za ní, zaslechla vzlykání. Plná pocitu konání dobra se vrátila ke stromu. Pod ním seděla holčička a brečela.

„Co se ti stalo děvčátko? Co že tu sedíš tak sama a opuštěná?“ zeptala se s citem.

Při těchto slovech děvče přestalo brečet a kouklo se na Carlu. „Ty jsi Carla, viď.“

„Jak víš, jak se jmenuju. Ty mě snad znáš?“ Byla překvapená.

Obličej pokažený slzami a pláčem se změnil v odporný zjev. Úsměv od ucha k uchu byl mrazivý, až se Carla lekla. Děvče se postavilo. Už to nebylo to jemné stvoření. Z úst jí pomalu vypadaly všechny zuby, vlasy zešedivěly a kůže se pomalu scvrkla. Před Carlou stála odporná, opravdu odporná babice a sápala se po ní.„Zabiju tě, zabiju tě!!!“ ozývalo se z jejích úst. Carla pomalu odstupovala. Utekla by, ale nevěděla, jak by babice zareagovala. Zastavil ji až náhrobek. Tedy skoro zastavil. Carla o něj zakopla a volným pádem dopadla přímo do bláta. To už stvůra byla skoro u jejích nohou.Carla je stáhla. Zvedla se a dala se na útěk. Doběhla ke zdi. Za sebou stále slyšela šoupání a funění. Neměla čas hledat východ a tak poodstoupila, rozeběhla se a vyskočila na zeď. Pak dolů a po silnici a je u Jeffa.V duchu si řekla, nechám si to pro sebe, třeba se mi to jen zdálo.

Jeffovi opravdu nic neřekla. Jen se k němu přitulila a nechala se od něj zahřívat.

Stála na kopci a pod sebou měla celé Laketown. Stromy, lidé, prostě vše. Cítila jejich energii. Sálala z každého živého tvora k ní a proudila do jejího těla. Připadala si tak silná a v bezpečí. Slunce jí hřálo do obličeje a ona chtěla vzlétnout, ale nemohla, tak alespoň zdvihla ruce a vychutnávala si ten okamžik.

Tam někde dole je ten, co ji má rád a ona má ráda jeho a teď už nejen jeho, ale každého.

Ráno bylo téměř jako probuzení v ráji. Cítila jeho teplo a nedokázala se od něj odpoutat. Dotkla se jeho pokožky a pak mu přejela přes jeho holou hlavu. Líbil se jí. Vypadal tak drsně a přesto byl tak něžný. Dala mu pusu a on se probudil. Usmál se a začal ji líbat.

„Počkej, teď ne. Mám žízeň a musím si odskočit,“ pošeptala mu do ucha a rychle na sebe něco hodila. Jeho rodiče teď nebyly doma a jejich dům byl přímo extrémní. Patřili k lepší vrstvě lidí. Dole potkala Joshe, který právě přišel z nějaké noční akce. Ani jeden to neokomentovali a šli si každý po svém. Josh si vzal džus a sedl si k televizi. Právě běžely na jednom programu místní zprávy.

„Nejprve jedna smutná zpráva. Dnes ráno bylo nalezeno tělo osmnáctileté studenty Samanthy Lakeové. Zpočátku bylo velmi…“ Josh přepnul na hudební stanici.

„Vrať to tam, rychle!“ zařvala Carla a sedla si vedle něj.

„….nalezené tělo. Na místě nebyla nalezena hlava oběti. Díky jistým předmětům a dokladům jsme mohli jen hádat, že jde o tělo slečny Lakeové. To nám řekl vyšetřující detektiv Thomson. Dále oznámil, že si je jistý, že nešlo o sebevraždu a tudíž ve vyšetřování bude pokračovat. To je zatím vše. Pro Místní televizi Amy Stuartová.“

„No tak to je…“ řekl Jeff, který před chvilkou sešel ze schodů.

„Musíme mluvit s ostatními.Hned.“ Jen ztěžka ze sebe dostala Carla.

„Já bych spíš řekl, že musíme hned do školy. Jinak bude průšvih,“ a ukázal na hodiny.

V té budově jménem střední škola byl docela ruch a to i přesto, že byla hodina. Všude si každý povídal o tom, co se mohlo stát. Jeff a Carla to pochopili záhy. Po chodbě si to právě štrádoval vyšší muž v šedém obleku. Vypadal velice vážně a jeho kroky mířily do třídy vedle právě stojících Carly a Jeffa. Za ním pospíchal o něco menší muž v džínech a plastikovým kelímkem s kávou v jedné ruce a v druhé měl papírové desky.

Jeff i Carla šli do své třídy. Všimli si,že tam je podezřele málo lidí. K jejich zděšení chyběla Jess, Alex, Jeff, Anna, Teo, TJ a Taylor.

„Konečně jste přišli. Máte jít oba do učebny číslo padesát jedna. Chce s vámi mluvit nějaký detektiv Thomson. Rychle tam jděte,“ řekla se známkou nervozity učitelka Historie.

„Co nám chce?“ řekla Carla, když oba opustili třídu.

„Nemám tušení. Třeba nás chce vyslechnout kvůli Sam.“ Znělo to hodně zvláštně, když to řekl nahlas. Tohle ho napadlo, když poprvé viděl toho chlapíka v šedivém obleku.

Zaťukali na dveře a čekali, až je někdo vyzve ke vstupu.

Otevřely se a mladý zbrklý muž, ten s kafem a deskami, je pustil dál. Bylo na něm vidět, že je asi poprvé u něčeho takového. Ještě mu teklo „mléko po bradě“ a tak to nesl trochu jinak. Bral to citlivěji než ostřílený detektiv vedle něj.

Detektiv seděl u školního stolu a svým pohledem z okna říkal vše. Horní část svého šedého obleku měl položenou na židli vedle něj a právě hypnotizoval strom za oknem.

„Tak vy jste Jeff Green a Carla Sternová?“

Ani nečekal na odpověď a ukázal namířeným prstem na židli před ním. Vyberte si, který chce začít.“

„S čím … začít?“ zeptal se Jeff. Tušil, o co mu asi jde, ale čekal, že se představí a řekne, proč tu je.

„S výslechem. S čím asi. No tak třeba vy, pane Greene. Sednout a slečno Sternová, vy si běžte sednout do vedlejší místnosti k ostatním kamarádíčkům.“

Když se dveře za Carlou zavřely, opět promluvil.

„Ryane, kde je ten spis?“ Houkl na svého podřízeného a zapíchl do něj svůj temný pohled.

Mladý policista rychle vyskočil ze své židle a začal se prohrabávat spisy. Pak jeden nervózně hodil na stůl před detektiva a sedl si zpět na své místo.

„Dobře. Celé tvé jméno je Jeffrey Adam Green.“

„Jo!“ řekl briskně Jeff.

„Příště čekám odpověď ano. Jo si nech pro kamarády!“

„Jo, pardon tedy ANO!“

„Řeknu to přímo. Dnes brzy ráno se našlo tělo Samanthy Rachel Lakeové. Jsem tu, abych přišel na to, kdo měl nějaký sebemenší důvod udělat to. Můžeš mi říci, jestli si to byl ty?“

Tohle bylo tak absurdní a pro Jeffa byl tento způsob, jak od něj chce detektiv dostat informace, naprosto nevyhovující, ale co mu zbývalo. Detektiv vypadal, že by ho mohl zabít, kdyby mu neodpověděl, a přitom by ještě dokázal udržet ledovou tvář a okřiknout svého pomocníka, že mu do kafe nedal cukr navíc.

„Já to nebyl!“ řekl Jeff nakonec.

„To říká každý, ale nakonec se přizná i ten, který to doopravdy neudělal. Já to z tebe dostanu.“

Jeff začínal rudnout.

„Tak jinak. V jakém vztahu jsi byl se Sam Lakeovou?“

„Jen jsme byly přátelé!“

„Přátelé. Hmm. Nikdy si ji nechtěl sbalit?“

„Jak to myslíte, detektive?“

„Nedělej hloupého. Vím o tobě vše. Si drsňák. Kluk, kteréj to má rád tvrdý. Takže ty mi tu tvrdíš, že jsi ji nikdy nechtěl, ty víš co. Nikdy tě to ani nenapadlo. Nikdy si na to ani nepomyslel?“

Jeff si vzpomněl na rozhovor s Tomem. Kdy Tom zmínil to, že je Sam lesba, což se ale o pár dní později úplně vyloučilo. Nechtěl tohle říkat tomu oplzlému detektivovi, který určitě touží potom dostat z něho kde co.

„Ne. Nikdy jsem na to ani nepomyslel. Mám přítelkyni a mám ji rád,“ řekl aniž by víc přemýšlel. Teď si to plně uvědomil. Carlu má opravdu rád. První cit, který je pravý a nefalšovaný.

„Kdy jsi viděl naposled slečnu Lakeovou?“

„Bylo to včera. Byla s námi v jedné putice a jestli si dobře vzpomínám. Odcházela pár minut po Jess. Toť vše.“ Vzpomněl si konkrétně na včerejší den. Po odchodu holek nejprve odešel TJ. Musel jít sportovat. Pak odešel Teo. Volala mu matka. Nakonec tam zbyla jen Taylor a on. Odcházeli společně. Chtěla poznat Laketown a tak šla s ním. Šli po silnici k domu, kde bydlel. Už viděli bílou zeď, když se to stal.

Taylor se zastavila a náhle řekla něco, co Jeffa trochu šokovalo.

„Víš, že si fakt sexy.“ To bylo ještě normální. Odpověděl, že i ona je sexy. Na to se do něj pustila naplno.

„Chci to. Teď, hned, a tedy.“ To ho už překvapilo. Díval se na ní a nechápal to. Vždyť ho zná pár hodin. Ucítil ruku na svém těle a náhle ležel na mokré trávě.

„To snad nemyslíš vážně,“ křikl. Vstal a snažil se rychle zmizet. Bylo mu jedno, že ji nechává za sebou. Chtěl být doma. Zapomenout na to, co se stal. Nemohl to říci. Nemohl se o tom zmínit. Začal by se moc vyptávat.

„Dobře. V noci, kolem jedenácté, si náhodou nešel kolem domu, kde bydlí Sam?“

„Ne, nešel. Byl jsem doma. Mám i alibi. Byla se mnou Carla. Klidně se jí zeptejte.“

„OK, můžeš jít. Zavolej mi slečnu Sternovou.“

Po výměně na židli usedla Carla.

„Tak Carlo,“ řekl s malým úsměvem na tváři.

„Já to nebyla,“ řekla rychle Carla.

„Já vím, že jsi to nebyla. Jeff, tvůj přítel, mi řekl, žes byla u něj.“

„Opravdu ….tak to je asi pravda,“ řekla s radostí ve tváři Carla. Uvědomila si, že k němu šla v noci. Od Jeffa se v rychlosti dozvěděla, že se ho ptal, co dělal kolem jedenáctý. To byla někde mezi hřbitovem a Jeffovým domem. Dům, kde bydlí Sam je od této trasy nedaleko. Teoreticky to mohla stihnout. Stačilo uhnout z naplánované cesty, jít do domu Sam. Udělat to. Odtáhnout tělo do lesa, zbavit se hlavy, někde ji zakopat, a pak jít za Jeffem. Tohle mu říci nemůže. Byla by obviněna. Nikdo ji neviděl. Nemusí to říci. Ona má svědomí čisté, ale ten detektiv by to převrátil proti ní. Radši bude mlčet.

„Copak, že se tak raduješ?“ zeptal se detektiv. „Bylo na tom něco legračního?“

„Ne. Jen …to je jedno.“ Náhle jí připadalo divné rozpovídávat se o vztahu mezi ní a Jeffem. Její duše se ale mohla radovat dál. Pokud něco vedlo detektiva říci tvůj přítel, tak asi to, jak o ní Jeff mluvil. Určitě ta noc, kterou spolu strávili, znamenala víc než jen něco vyvolané náhlým pocitem úzkosti.

„Dobře. Tak teď k věci. Kdy jsi viděla Sam naposledy?“

„No, myslím, že to bylo v té hospodě na hlavní ulici, co se jmenuje U Mrtvého Koně. Mrtvo tam ale rozhodně nebylo. Pozvala nás tam všechny, ale možná raději chtěla pozvat jen kluky. Nás, holky, docela slušně ignorovala.“ Zastavila se a v hlavě nechala projít celé odpoledne znovu. „Vlastně, tak úplně ne. Jednou či dvakrát se nás i na něco zeptala. Poté, co odešla Anna, kvůli Taylor, která začala trochu víc dorážet na TJ, jsem odešla já. Bylo to z úplně stejného důvodu až na to, že si začínala obtáčet kolem prstu Jeffa.“

„Kam jsi šla od Mrtvého Koně?“ zeptal se dychtivě detektiv a uvolnil si první knoflík u své modré košile. Pak se natáhl pro kafe z automatu a usrkl. Jeho oči se opět upřely na Carlu.

„Odtamtud jsem šla domů. V noci mi pak volal Jeff, abych k němu přišla a tak jsem k němu šla.“ Odmlčela se. Nechtěla říkat detektivovi tu příhodu na hřbitově.

„OK. To je prozatím vše. Můžeš jít a zavolat mi dalšího.“

Na její místo se posadila Jess.

Detektiv ji nejprve sjel očima a pak se zase trochu napil kávy.

„Stejná otázka. Kdy jsi viděla Sam naposledy, a co si dělala po celou noc?“ Už ho ty otázky začínaly nudit.

„No. Byla jsem si a s kamarády v hospodě U Mrtvého Koně. Nebyla jsem tam dlouho. Nelíbilo se mi chování Taylor. Vypudila přede mnou Annu a Carlu. Mě pak naštval hlavně Teo. Nechci tady říkat, proč.Stejně už asi tušíte, o co šlo.“

Detektiv zakýval hlavou na souhlas.

„Odešla jsem pár minut před čtvrtou. Cestou domů jsem si vzpomněla, že Alex Sealand svolal naléhavou schůzi našeho klubu.“

„Vašeho klubu?“ Tohle ho zajímalo. Drobnosti, detaily a hlavně něco, čeho se mohl chytit.

Jess si v mžiku uvědomila, že málem prozradila to,proč ten klub vznikl. Nedalo se ani říci klub, ale něco jako klub to klidně mohlo být. Mohla ho nazvat Klub těch, co brzo umřou, ale tohle mu opravdu nemůže říci. Nemůže říci nic, co se nějak týká Creanta. „Je to klub, ve kterém….ehm…si navzájem pomáháme s předměty, víte. Takový malý doučovací kroužek,“ řekla nervózně a usmála se.Nervozita s ní pořádně cloumala a Jess si byla jistá, že tohle detektivovi neunikne.

„To je zajímavé. Takže doučovací klub?“

„Jo!“ odkývla to Jess. „Že by přeci jenom svitl plamínek naděje,“pomyslela si.

„Tak, co bylo dál?“

„Šla jsem do školy. Našla jsem tam Alexe, ale díky tomu, že nikdo jiný nepřišel, tak jsme šli oba domů. Pak už se nic zvláštního nedělo. Opravdu!“

„Jo, jo. Pošli mi sem dalšího,“ řekl chladně detektiv. Začínal se nudit. Jeho nálada se ale zvýšila, když do třídy vstoupil Alex.

Bylo to tím, že mu před dvěma hodinami na jeho stole skončilo pár fotek, které ho dost zaujaly.

Alex si sedl a už teď začínal rudnout. Nedokázal se pořádně soustředit a stále uhýbal pohledem.

„Můžeš mi říci něco k tomuhle,“ řekl s úsměvem a hodil před Alexe první fotku.

Alex ještě více zrudl. Někdo ho vyfotil se strážníkem Bentleym. Vcházeli právě do jednoho domu. Nedokázal si nic vybavit. Proč to na něj detektiv vytahuje. Vždyť tohle se smrtí Sam vůbec nesouvisí.

„To..já…“ Nemohl vymyslet nic, co by mohl prezentovat před tak záhadným mužem jako byl detektiv. Bylo mu trapně. Nechtěl o tom mluvit.

„Teď na tom nezáleží,“ řekl překvapivě detektiv a jeho úsměv na tváři říkal vše. Byla to hra. Chtěl ho dostat tam, kde teď byl, zmatený, nesoustředěný, nervózní. Stačilo málo, aby ho detektiv měl v hrsti. Teď byl Alex schopen přiznat se i k potopení Titanicu, ubýváním ledovců na Antarktidě a k mnoha dalším věcem.

„Co takhle tohle,“ řekl dále detektiv a před Alexem skončila druhá fotka.

„Rozhodně si se mnou hraje.“ Zamyslel se Alex, když uviděl fotku, na které bylo tělo mrtvé Sam. Co na tohle má říci? Rudou barvu ve tváři nahradila bílá barva zdi.

„No pověz. Máš mi k tomu hodně co říkat. Našla se společně s tou druhou fotkou v koši!“

„To ne. To není pravda. To přeci…já blbec ji vyhodil do koše. Já jsem ale pako. Teď si myslí, že jsem nějaký úchyl, co spí s policajtama a zabíjí kamarádky. Ke všemu si vede deník a vše důkladně fotí. No príma.“

„To já nefotil. Já s její smrtí nemám nic společného. To musí být bouda.“

„Jak je to tedy možné. Podle otisků prstů, které jsme rychle nechali udělat, jsou na tom jen a jen tvé.“ Zatvářil se při tom velice vznešeně. Spíš to mělo vypadat jako věta vítěze. Tak a teď tě mám. Z toho už se nedostaneš. Půjdeš hezky pěkně za katr.

„To je přeci nesmysl. Já měl ve skříňce jen jednu fotku a tu mi tam stejně někdo dal. Pak jsem ji vzal a hodil do koše. Někdo musel jít, vzít ji z koše. Přidat k tomu fotku Sam a dát to policii,“ zamyslel se. Nemohl to říci, ale mohl mu říci své alibi. Alibi pevné jako skála.

„Mám Alibi. Od čtyř asi do půl páté jsem byl s Jess. Dosvědčí vám to.“ Jeho tvář už nebyla tak bílá. Něco mu dodalo energii. „Pak jsem byl od páté doma. V osm odešla teta se strýcem na večeři. Hlídal jsem mou sestřenici Audrey. Kolem deváté za mnou přišel Calvin a nabídl se, že mi pomůže s literaturou. To trvalo asi do desíti. Pak jsem šel uspat Audrey a pak, protože Calvin byl stále u nás doma, jsme si spolu povídali o různých věcech. Pak přišla teta a strýc a já vyprovodil Calvina. Šel jsem poté spát a probudil se kolem čtvrté. Vedle totiž strašně štěkal pes. Usnul jsem asi za deset minut a spal až do rána.“

Skončil vyčerpaný. Ruce měl volně položené na lavici. Nechvěly se a byly svěží. Tohle byl pro Alexe bod. Když opustil místnost, připadal si lehký. Bylo to něco úžasného. Ještě nyní si vybavuje tu detektivovu tvář. Bylo to něco nepopsatelného. Teď by byl schopný vysmát se Creantovi. Poslat všechny ty nechápající tvory někam. Postavit se hordě chlapů, co muže jako je Alex mlátí. Ten pocit byl povznášející. V kapse nahmatal něco tvrdého. Byla to fotka s Bentleym. Asi ji sbalil, když vítězně opouštěl místnost.

Na chodbě se nadechl a vstoupil do vedlejší třídy, kde seděli ostatní. Další na řadě byl TJ. Přišli podobné otázky, ale také podobné odpovědi.

Nakonec šla k němu Taylor. Odpovídala s přesností na vše, co po ní detektiv chtěl. Nemohla se zmínit o té věci s Jeffem. Ještě nikdo jí neodmítl. Kdyby se to rozkřiklo, měla by po svých plánech. Musela si to nechat pro sebe a modlit se, aby se o tom Jeff nezmínil. Jediné, co tedy mohla říci detektivovi nového, bylo, že potkala Sam na hlavní ulici asi o hodinu později. Šla prý něco koupit.

Detektiv se nedozvěděl nic, co by ho mělo odrazit ode dna temnot. Jediné, co věděl, bylo to, že z nich to nemohl nikdo udělat. Každý měl bytelné alibi.

Dokonce ho napadlo, že by za její smrtí mohli stát všichni dohromady, což bylo absurdní. Tedy hlavně poté, co poslední, kdo viděl Sam, byla Taylor. Musel po rozhovorech volat rodičům zúčastněných, kde se dozvěděl to, kdy kdo přišel domů. Každý přišel někdy jindy.

Byla to ta jako noční můra. Netrvala ale věčně. Po další hodině, měli krátkou diskusi se svou něco jako třídní. Byla to samozřejmě slečna Keynová. Dostala se k ní možnost jet na pár dní k Niagarským vodopádům, společně se svou třídou pak absolvovat výlet do Toronta v Kanadě a vyhlídkovou plavbu po jezeře Erie s úžasným pohledem na Niagarské vodopády.

„Tak třído.Mám pro vás v tento smutný den potěšující zprávu.Za týden pojedeme na exkurzy, která bude trvat čtyři dny.Bližší informace vám řeknu zítra.“

Odpoledne se všichni konečně dostali ze školy. Byli částečně zdrceni a částečně zmateni. Každému tanulo na mysli, kdo mohl Sam zabít.

Alex, jako jediný, cítil něco jiného. Někdo ho vyfotil, musel ho tedy sledovat a musel vědět, že má něco s tím poldou. Musel vše pečlivě promyslet. Musel vyfotit tělo Sam a pak se musel ve vhodný okamžik dostat k tomu odpadkovému koši. Musel čekat, až odejde a pak tu fotku musel vytáhnout a dát ji společně s fotkou Sam někam, aby je Thomson našel a použil proti němu. Alexův mozek teď pracoval na sto dvacet procent. „Musel to být určitě někdo, koho znám.“ zamyslel se.

V tom se zastavil a podíval se na ně. Podíval se na své přátele.

Nejprve na Annu. Zdála se zmatená, ale ta by to přeci neudělala. To by prostě nemohla. Jess toho pravděpodobně taky nebyla schopná. Věřil jí. Pak pohlédl na Carlu a očima rychle přejel přes TJ, Jeffa a Tea. Zdáli se být stejně tak vinní jako nevinní a pak tu byl Calvin. Nevěděl na čem vlastně s Calvinem je. Povídá si s ním, ale přesto ho zatím moc dobře nezná. Vždyť je to teprve pár dní. Nevěděl to a tudíž ho mohl stejně dobře obvinit jako nechat bez viny.

Pak si uvědomil, že na něj všichni hledí.

„Co je ti Alexi?“ zeptal se TJ.

„Nic…to jen, že…Tak a dost.“ Náhle vybuchl. Vše se v něm zpřeházelo a muselo to ven. „Kdo dal tomu detektivovi tu fotku?“

Všichni ztuhly a chvíli na něj zírali.

„Jakou fotku,“ zeptala se Anna.

„Jakou fotku…..no tak lidi. Fotku mrtvé Sam,“ křikl nervózně.

„Mrtvé Sam……,“ zopakoval Jeff. „…..Co si sakra myslíš?…..Že jako někdo z nás ti dal detektivovi fotku Sam a hodil to na tebe……“ Jeho hlas se postupně zvyšoval. Cítil se napadený a uražený.

„To přesně myslím,“ Alexův hlas se třásl a ruce se mu klepaly.

„Co si proboha myslíš. Co bychom z toho měli? Proč bychom to dělali. Si paranoidní…“ zařval Jeff.

Zdálo se, že je to počínající hádka mezi Alexem a Jeffem. Ostatní stáli poblíž a jen přihlíželi.

„A co když jo…co když jsi mu to dal  i s tou druhou fotkou!!!“

„S jakou druhou fotkou. Si blázen a velkej!“

„S tou fotkou, kde já a …Proč bych ti to měl říkat….Vždyť mě stejně nesnášíš!“

„Kluci, přestaňte. Vždyť se to dá rozumě vysvětlit. Proč na sebe řvát a křičet a urážet se!“ Anna se snažila oba uklidnit, ale zjevně se jí to nedařilo.

„Ty jeden blbe. Kdybych tě nesnášel…tak bych na to šel úplně jinak….než takhle….“

Oba stáli naproti sobě a řvali na sebe. V tom se mezi ně postavil TJ a tím je trochu zklidnil.

Alex přestával cítit zem pod nohama. Krev se mu řinula do hlavy neskutečně vysokou rychlostí. Musel pryč. Musel pryč a to teď hned. Nečekal na nic jiného. Ti naproti němu na něj koukali a něco říkali. On však nevnímal. Cítil se podvedený a nejprve pomalu odcházel a pak se dal na útěk. Za sebou slyšel kroky.

„Co mu do pr….. je. Takhle jsem ho ještě neviděl.“zašeptal TJ.

„No možný je, že mohl mít pravdu.“řekla Jess.

„Ty jsi na jeho straně?“křikl Jeff. „Tak si za ním jdi…no tak jdi si za ním a utíkej. Calvin už za ním také šel.“ Rozhlédl se po ostatních a dodal: „Kdo ještě touží po tom jít za Alexem, ať jde.“

Zůstal tam stát s TJ, Teem a Annou.

V ten okamžik měl chuť ho zabít. Zlo  v něm převládlo.

Právě teď se váhy dobra a zla začali mnohem více přiklánět ke zlu. Síla, se kterou mohli bojovat, oslábla. Za pár dní se některé trhliny sice ztratily, ale i tak některé zůstali a ten, kdo pracoval pro zlo, se mohl radovat a dál pokračovat.