1.sezóna

2.sezóna 3.sezóna Charmed New Year  Hlavní stránka

Chodby Magické školy jsou plné života. Je právě pauza mezi hodinami. Tewin prochází hlavní chodbou a cítí se konečně zase dobře. Navíc se zdá, že je konečně klid. Po rebelovi Eustacovi není nikde ani památky. Trochu ji trápí, že nedokázala přijít na to, jestli s tím podivným tribunálem měl něco společného nebo ne. Teď to bylo jedno. Wyatt před týdnem přijal svůj trest a po dobu půl roku mu byla omezena jeho moc. Zbyl mu jen rodinný klenot – část Moci Tří. Rovněž musel odevzdat meč Excalibr, na který byla po stejnou dobu uvalena kletba, která mu má zabránit v jeho opětovném a zároveň předčasném získání. Tu druhou část trestu vymyslel sám Wyatt. Říkal, že naslouchá hlasu Hope, která ho všude provází – v jeho mysli je s ním stále.

Student: Dobrý den.

Tewin: Dobrý, Aidene

Studentka: Dobré ráno.

Tewin: Dobré i tobě Natasho.

Musela pozdravit ještě asi deset studentů, co jí zdravili, když spatřila jednu učitelku. Jmenovala se Bee a sama Tewin už vlastně úplně zapomněla, co tady učí. Možná tady taky neučí a jen tu zabírá místo.

Setkaly se uprostřed chodby.

Bee: Ahoj Tewin.

Tewin: Bee.

Bee: Tak, jak se těšíš?

Tewin: Myslíš poradu?

Bee: To taky…ale myslela jsem…vždyť víš.

Tewin: ( Zamračila se. ) Ne…co bych měla vědět?

Bee: Tak to by ses měla sednout.

Máchla rukou a přisunula židli. Tewin si sedla.

Tewin: Ty mě děsíš.

Bee: Víš, jak se nikomu nepodařilo zjistit, co se stalo s Eustacem…

Tewin: Vím. Sama jsem poslala pátrací skupinu…

Bee: Je…byl… něco jako Nejvyšší Starší.

Tewin: Jo a?

Bee: Na poradě příští týden se bude rozhodovat o tom, kdo by se měl stát Nejvyšším Starším…

Tewin: A?

Bee: Víš, kdo je adeptem na tento post?

Tewin: Ne…

Bee: Jo...

Tewin: To ne!

Bee: Rada Starších se dohodla jmenovitě na dvou kandidátech.

Tewin: Díky Bohu.

Bee: Jedním je Ardent z Leaku a pak je tu…Tewin Frostová.

Tewin: Bože…takhle mi už dlouho nikdo neřekl.

Bee: A zdá se, že…

Tewin: Opovaž se to říci nahlas.

Bee: Jsi jejich oblíbenkyně. Máš na své straně Halliwellovi. Dokázala jsi obstát v bitvě o Magickou školu a plně se účastním obranných akcí proti útokům démonů. Jsi pro ně skoro jako Jana z Arku, Bohyně Války křížená s Bohyní Moudrosti. Někdo tě přirovnal k Piper Halliwellové.

Tewin: To si…dělaj …

Bee: Ne. Mělo ti to přijít v oběžníku. Už zítra bude oficiální ceremonie.

Tewin: Zítra? Co škola?

Začala se ztrácet. Nikdy jí nenapadlo, že by mohla ze školy odejít. Už tady pracuje více než deset let. Dala všechno dohromady. Nahnala sem studenty významných rodin, získala na svou stranu magické bytosti, co by tady učili i něco jiného. A teď by měla o všechno přijít?

Bee: Někdo se najde. Neboj. Klidně můžeš být u toho.

Tewin: U čeho? ( Nevnímala jí. Bee kolem ní bzučela jako včela. )

Bee: Ty hloupá. U výběrového řízení na ředitelku Magické školy. Budu muset jít. Přestávka končí.

Na to byla pryč. Přesně jako včelka. Prostě bzzz a byla v trapu. Tewin se postavila. Všechno se s ní třáslo.

Tewin: Já a Nejvyšší Starší…co moje škola…moje…

Rozhlížela se kolem dokola. Studenti mizeli ve třídách. Chodby začínaly upadat do ticha.

Tewin: Moje…

Padlo naprosté ticho.

 

Úvodní znělka

V hlavních rolích:  Wyatt Matthew Halliwell, Chris Halliwell, Erin Cassidy, Adam Jefferson, Paige Matthewsová, Bianca Torres, Carter Samuelson

Ve vedlejších rolích: Everret Snow, Aimee Novakova M.D.

Hostující hvězdy: Tewin

Díl 18. Magická škola hledá Ředitelku

Erin se vznášela vysoko nad světem. Uvědomovala si své bytí a uvědomovala si tu moc, co měla. Nic už jí nemohlo stát v cestě. Zavřela oči a začala se soustředit. Pak je otevřela a vycítila přítomnost pekelného démona. Byl blízko. Někde v Los Angeles. Zamířila tam. Pohyboval se v davu lidí, co čekali, až se jim otevře nákupní centrum. Vnímala jejich narůstající vztek. To ho živilo. Za chvíli se začnou urážet. Jen do toho. Jen se pobijte. Budu mít radost, říkal si. Pak vycítil tu jedinou bytost, co tu nechtěl mít. Zvedl hlavu a spatřil ji. Zlatá záře, jako kulový blesk, se hnala na něj. Nikdo ji nevnímal. Vztek narůstal. Lidé začínali nadávat a víc, víc a víc.

Erin se zastavila u dámy v letech a dotkla se jí. Vycítila ten hněv. Pak se podívala do davu lidí. Byl tam. Schovával se mezi lidmi, mezi jejich vlastnostmi, chtíčem, touhou, co dokáže i zabít. Maskoval se tak velmi dobře.

Erin: Já tě stejně najdu.

Roztáhla křídla a párkrát mávla. Odehnala od nich negativní energii, aby zbyla jen samotná podstata zla. A hle. Byl tam. Mladý kluk. Mohlo mu být sotva patnáct. Jeho černé vlasy mu zakrývaly obličej z celé poloviny. Měl na sobě černé tričko s nápisem I srdce Hell. Usmála se a šla k němu. Všiml si jí. Záře, co ho bodala do očí, se přeci přehlédnout nemohla.

Démon: Ty jsi…nová?

Erin: A ty…mrtvý!

Démon: To těžko!

Erin prudce švihla rukama a poslala do něj několik po sobě jdoucích blesků. Démon zaskučel a zmizel v oblaku prachu.

Lidé se uklidnili. Přestali nadávat a jejich horké hlavy vychladly.

Erin: Tohle se mi líbí…je to …fajn.

Složila křídla a uvolnila se. Prohlížela si lidi. Byli klidní. Byli…zadívala se na jednoho muže. Měl takový ten skoro až klasický pohled Boha – držel v ruce kufřík, na očích černé brýle, kožená bunda schovávala jeho vysoké tělo. Něco na něm bylo divné. Něco na něm bylo nepřirozené. Podíval se na ni. Oči mu zazářily. Jen lehce, ale dost na to, aby si toho všimla.

Pohla sebou a šla až k němu. Všiml si jí a dal se na pomalý úprk – spíš odchod.

Erin: Hej…ty!

Muž s kufříkem zrychlil a záhy zahnul za roh budovy. Erin se dala do běhu. Když zahnula tím samým směrem, byl podivný „maskový“ muž pryč. Zbyly po něm jen brýle a kufřík.

Erin: A do háje!

 

Dům Halliwellů, hala

Bianca stojí netrpělivě pod schody. Rozhlíží se a přitom si škrábe levou ruku. V poslední době se cítila tak nějak podivně. Její rodiče se začali chovat divně.Nikdy je neviděla pohromadě. Už dlouhou dobu ne. V tom spatřila Adama. Sestupoval z prvního patra a vypadal zamyšleně. Všiml si Biancy a usmál se.

Adam: Ahoj Bianco.

Bianca: Dobrý pane Jefferson.

Adam: Čekáš na Chrise?

Bianca: Jo…kupodivu čekám. ( Zasmála se a dál si škrábala ruku. )

Adam: ( Všiml si toho. ) Nějaká vyrážka?

Bianca: ( Podívala se na ruku a zamračila se. ) Asi. I když vypadá zvláštně. Jako křídlo, nebo tak něco.

Adam: Nechceš na to něco?

Bianca: To by bylo fajn.

Adam si všiml dalšího předmětu. Batohu u paty schodiště.

Adam: Někam se chystáš?

Chris: Chystáme…

Oba se otočili směrem ke vchodových dveřím. Chris právě zavřel dveře a došel k Biance.

Chris: Na víkend vyrazíme do hor. V tuhle roční dobu je tam prý krásně.

Bianca: Chris říká, že prý potřebujeme zažít taky něco hezkého.

Adam: Opravdu?

Chris: Poslední měsíce byly náročné. Teď máme konečně klid. Horoskopiáni jsou pryč…

Adam: Libra pořád…

Chris: Nekaž nám to. Jo! Už týden se nic nestalo. Teď je ten správný čas.

Bianca přikývla.

Adam: To je…hezké… Taky bych chtěl vypustit.

V tom zaslechl zvonění v uších.

Chris: Že by nějaký chráněnec?

Adam: Ne…Tewin.

Chris: Co by asi tak chtěla? Ta si nedá pokoj.

Adam: Ona… ona je v podstatě hodná.

Chris: Je taková…

Bianca: Prostě učitelka…

Adam: Je ředitelka.

Bianca: Tak ředitelka.

Adam: Kdy vyrážíte?

Chris: Plánujeme to na dnes večer.

Bianca: Jo…a zítřek…Hory…klid….a hlavně žádná magie.

Adam: To bych si taky dal. Naposledy jsem se uvolnil, když…to už je dlouho. Musím jít…

Chris: Že jí pozdravujeme.

Adam: Vyřídím jí to.

Na to zmizel pryč.

Chris: Stejně mi přijde zvláštní.

Bianca: Chrisi…

Chris: Je taková…upravená, vypadá jako moje učitelka angličtiny na Junior High. Bože ta…

Bianca: Chrisi…jsme sami.

Chris: Už by mohla zmizet…někam…

Bianca: ( Otočila jeho hlavu k sobě. ) Chrisi…

Chris: Pryč…Co?

Bianca: Jsme sami!

Chris: A?

Bianca: Bože…ty kluci.

Přitáhla ho k sobě o něco blíž a políbila ho. Lehce.

Chris: Pravda…jsme sami.

A polibek jí vrátil.

 

Magická škola, ředitelna

Tewin nervózně pobíhá po místnosti. Hromadí vzácné dokumenty, co jako ředitelka sepsala. Musí v tom mít přeci pořádek. Do tohoto chaosu se právě přenesl Adam. Dívá se kolem a chvíli tápe.

Adam: Tewin?

Narovnala se. Byla zrovna skrčená za stolem a třídila nějaké složky.

Tewin: Ty…ty už jsi tady?

Adam: Volalas mě. Tak jsem přišel.

Tewin: To je fajn.

Obešla stůl a zastavila se těsně před Adamem.

Tewin: Co doma?

Adam: ( Zmateně ) V pohodě… Chris a Bianca jedou na víkend na hory.

Tewin: To je dobře.

Adam: Wyatt se snaží přijít na svou vlastní podstatu…

Tewin: To je ještě lepší a Erin? Co Erin?

Adam: Stop…

Tewin: Co?

Adam: To mě sem voláš, aby ses zeptala na rodinu?

Tewin: Projevuji zájem.

Adam: To …to je fajn, ale …( Podívá se kolem. ) Co se děje?

Tewin: ( Taky se podívá kolem sebe. ) Jo…tohle. Úplně jsem zapomněla.

Adam: Tewin. Buď ke mně upřímná. CO se děje?

Tewin: ( Nadechne se. ) Jak to jen říci…

Podívala se mu do očí. Snažil se jí to něco vyčíst z očí, z jejího pohledu, z malých vrásek, které se jí vytvořily kolem očí. Nedokázal v nich nic vidět.

Tewin: Byla jsem zvolena….

V tom se otevřely dveře a v nich stála Bee.

Bee: Už na tebe čekají.

Tewin: ( Potichu ) Sakra. ( Nahlas ) Už jsem na cestě. ( K Adamovi ) Jdeš se mnou? Fakt by mi tvá opora pomohla.

Adam kývnul. Doufal, že se dozví to, co mu chtěla říci, dřív, než bude pozdě.

 

Rok 2008, Pátá Rada Starších od zániku Moci Tří

U dlouhého stolu sedí mnoho bytostí zahalených v kutnách. V jejich čele stojí postarší muž. Hledí na každého z nich a tváří se naštvaně.

Nejvyšší Starší: Tímto nám zabili dalšího ředitele Magické školy. Od Mauricia, který velel škole v době konce Čarodějek, je to již patnáctý řiditel. Od roku 2005 je jich patnáct! 15! Nejhorší období v celé historii Magické školy. I při čarodějnických procesem jich padlo méně. A to byla škola bez vyšší ochrany.

Jeden člen Rady: A co budeme dělat?

Nejvyšší Starší: Chce to najít někoho dost silného a schopného, aby ustál v pozici ředitele Magické školy na dost dlouhou dobu, než…

Další člen Rady: Než co?

Všichni mlčeli.

Nejvyšší Starší: Než se zrodí Nová Moc Tří.

Sálem se ozvalo šeptání.

Nejvyšší Starší: Ticho!

Člen Rady: Promiň Nejvyšší Starší, ale Nová Moc Tří? To přeci není možné. Halliwellovy byly zničeny. Není tady nikdo, kdo by dokázal dát Moc Tří zase dohromady. Ani Kniha Stínů nebyla nikde nalezena. A to jsme dům prohledávali celý rok.

Nejvyšší Starší: Je tu někdo, kdo si myslí, že Moc Tří se vrátí.

Další člen Rady: ( Postavil se a sundal si kápi. ) Kdo by se opovážil něco takového říkat?

Nejvyšší Starší: Eustaci, prosím, zdrž se svých poznámek.

Člen Rady: Kdo to je?

Někdo zabušil na dveře.

Nejvyšší Starší: Právě je tady.

Dveře se otevřely a v nich stála sotva dvacetiletá dívka. Tedy vypadala mladě. Ve skutečnosti jí bylo o něco víc.

Dívka: Mohu vstoupit?

Nejvyšší Starší: Přistup blíž, mé dítě.

Všichni si začali šeptat.

Eustace: To…tohle má být ten, kdo praví, že Moc Tří opět povstane? Vždyť je to…

Nejvyšší Starší: Nejlepší studentka v Magické škole. Je bystrá, talentovaná a má vysoký potenciál.

Člen Rady: A co umí?

Další Člen Rady: Ano! Co jsou její schopnosti?

Všichni upřeli zrak na dívku, co přišla.

Nejvyšší Starší: Vidí do budoucnosti.

 

Magická škola, jejich současnost, chodba

Bee šla rychle a velmi tiše. Tewin a Adam šli za ní.

Adam: Co se mi snažíš říci? Nebo spíše nesnažíš říct.

Tewin: Prosím. Teď ne.

Adam: Známe se dlouho.

Tewin: Jen rok a něco…

Adam: A co? Pomohla jsi mi s rodinou. Jsi…patříš do mé rodiny. Jsi …

Tewin: ( Zastavila se. Bee mizela v dálce. ) Adame, mám tě ráda. Přiznávám se. Je mi s tebou dobře. ( Adam se usmál. ) Ale jsou věci a věci. Tohle…

Najednou se vedle nich objevila Bee.

Bee: Copak chceš na svůj velký den přijít pozdě? Tak rychle, rychle.

Tewin si povzdechla.

Adam: ( Potichu k Tewin ) Musí tohle pořád dělat?

Bee: Tak pojď…nebo i on se chce účastnit toho přerodu?

Adam: Já…

Tewin: Jde taky.

Bee: Fajn. Budeme muset zrychlit! Už tak přijdeme asi pozdě.

Chytla oba dva za ruce a skrze blesk se přenesli z Magické školy pryč.

 

Dům Halliwellek, hala

Zlatá záře zmizela a Erin položila kufřík a brýle ke stolku pod schody. Pak se rozhlédla kolem sebe.

Erin: Chrisi? Wyatte? Tati? To je…

Všimla si papírku na stole. Já a Bianca jsme šli nakoupit pár zásob na víkend. Vrátíme se večer. Kdyby nastal problém. Stačí zavolat. Chris.

Erin: Á…taky bych někam vyjela.

Vzala kufřík a šla s ním přes jídelnu do kuchyně. Cestou začal zvonit telefon.

Erin: ( Položila kufřík a zrychlila. ) Vydrž, vydrž…vydrž.

Doběhla do kuchyně a zvedla sluchátko.

Erin: Ano?

Ženský hlas: Sháním Cartera Samuelsona? Je tam?

Erin: ( Zarazila se. ) No…

Ženský hlas: Říkal, že když ho budu potřebovat, najdu ho na tomhle čísle.

Erin: On je zrovna mimo dům. Kdo volá?

Ženský hlas: Můžete mu prosím jen něco vyřídit?

Erin: To…to bych mohla…Kdo volá?

Ženský hlas: Vyřiďte mu, že Lehký život padl, mířím do Friska. Právě jsem v letadle. Díky.

Erin: Dobře, ale kdo…

Žena na konci sluchátka hovor ukončila. Erin se zmateně oklepala a sluchátko položila zpět do přístroje. Nechápavě odstoupila. Chvíli stála na místě. Slyšela mezitím cvaknutí vchodových dveří a dva hlasy. Otočila se a její kroky se zastavily až v jídelně. V hale stál Carter a s ním tam byla ona – Everret.

Carter: Ahoj Erin, jsem rád, že tě…

Erin se na oba podívala a pak se zase dala do pohybu. Zastavila se těsně před Carterem. Na Everret se zatím ani nepodívala.

Erin: Volala ti nějaká žena.

Carter: Která?

Erin: Nepředstavila se. Jen zmínila Lehký Život. Není… není to to místo, odkud si sem přišel?

Carter to věděl moc dobře, ale kdo by…Aimee.

Carter: Jo. Je to ono. ( Tlak mu stoupl. Něco se mu nelíbilo. ) Co se stalo?

Erin: Říká, že Lehký Život padl.

Carter: A do ..háj…

Erin: Míří do Friska.

Carter: A kdy volala?

Erin: Je to teď pár minut.

Everret chtěla něco říci, ale Erin na ni jen letmo pohlédla. Otočila se od ní a zamířila zpět do kuchyně.

Carter: Tohle se mi nelíbí.

Everret: Proč se se mnou nebaví?

Carter: ( Nevnímal ji. Zprvu ne. ) Co? Já…asi je naštvaná.

Everret: Proč by měla být? Zachránili jsme jí život. Proč by měla být naštvaná.

Carter: ( Zamyslel se. ) Je tu jedna možnost.

Everret: Jaká?

Carter: Lhala jsi jí.

Everret: Já jí….pravda…neříkala jsem jí vždycky úplnou pravdu, ale i tak…nikdy jsem si nevymýšlela. Jen jsem to neříkala. Pro ochranu aliance. Pro ochranu Erin… i vás ostatních.

Začínala mluvit rychleji, nervózněji.

Carter: Everret, uklidni se, prosím. Ona to chápe. Tam uvnitř sebe to ona moc dobře ví. Jen…jen jí dej čas.

Everret: Počkat. Ty…ty mi…tohle mě baví.

Carter: Co?

Everret: Vaše rodina je tak zvláštní. I přes vaši minulost, jste schopni pomáhat.

Carter na to chtěl reagovat, ale pak mu to došlo. Vždyť byl jako jeho otec. Sice chvíli, ale i tak…geny rodu Halliwellů nemohl zapřít. Teď už ne.

Everret: Budu se snažit být v klidu.

Carter: A já ti pomůžu na to chvíli nemyslet.

Everret: Ale jak?

Carter: Zaměstnám tě záchranou někoho zcela jiného.

Everret: Já…to bych asi neměla…

Carter: Co? Cítíš nějaké ohrožení Moci Tří? Nás? Halliwellů?

Everret: Teď ne.

Carter: Tak vidíš. A právě teď jsi tu …se mnou… a já mám kdesi na cestě ze státu New York přímo sem kamarádku, co potřebuje pomoc.

Everret: Jakou pomoc?

Carter: ( Zamyslí se. ) Lidskou…a možná i trochu magickou.

Everret: Já…

Carter: Pojď.

Everret: Kam?

Carter: Už jsi byla na místním letišti?

Mezitím Erin došla do kuchyně a opět se podívala na kufřík, co si ho přinesla. Zvedla ho ze země a položila ho na stůl. Pak cvakly zámky. Nebylo to zamčené, jen zacvaknuté. Když ho otevřela, spatřila v něm jedinou věc. Knihu. Jmenovala se Cesta do Nebes.

 

Kdesi „na onom místě“

Záře postupně mizela. Jak jí ubývalo, začaly se kolem Tewin a Adama rýsovat stěny, pak dlouhá chodba, na jejímž konci byly vysoké dveře. Záře nakonec úplně zmizela a Tewin, Adam a Bee šli tou chodbou až k vysokým  dveřím. Na stěnách, co mohly být ze dřeva, vyselo mnoho obrazů s podobiznami velmi důležitých osob. Tedy alespoň se tak tvářili.

Adam: Kde to jsme?

Bee: Toto je místo, kde Rada Starších rozhoduje o Osudu Světa.

Adam: Já myslel, že o osudu světa rozhoduje Anděl Osudu.

Bee: Ten také…ale to by bylo na dlouho.

Zastavili se před dveřmi s mnoha ornamenty. Adam se zadíval do těch rytin. Byly naprosto dokonalé. Nic je nehyzdilo.

Bee: ( K Tewin ) Připravená?

Tewin: Já ani…

Bee zabouchala na dveře. Dunění se ozývalo všude kolem nich. Šířilo se chodbou a ozvěna mu dávala na síle.

Tewin: ( Lehce se otočila k Adamovi. ) Teď se drž zpátky. Pak ti to vysvětlím.

Dveře se pomalu otvíraly a všichni tři museli zavřít oči. Záře byla oslepující, ale jen chviličku. Před Adamem, co šel poslední, se objevila velká místnost. Uprostřed ní byl stůl ve tvaru písmena U. Byl plně obsazen Staršími, muži v hábitech zlatavé barvy. V centru všeho byl Nejvýše postavený Starší. Oblečen byl do rudého hávu. Nad ostatními v tuhle chvíli stál. Hleděl na všechny z výšky. Bee šla první, ale záhy se zastavila a nechala Tewin projít. Adam šel také, ale Beeina ruka ho zarazila.

Bee: Ty s ní už jít nemůžeš.

Adam: Ale…

Bee: Nic se jí nestane.

Tewin se zastavila o pár metrů dál. Hleděla na Radu Starších a pak se její oči střetly s pohledem Nejvyššího. Byl relativně mladý a zdál se najednou býti trochu neklidný. Po chvíli se posadil.

Nejvyšší: Vítej Tewin Frontová.

Tewin: Nejvyšší…

Nejvyšší: Setkali jsme se v tento den, abychom byli svědky nového přerodu. Přerodu tak magického a tak důležitějšího, že nic jiného tomuto momentu není rovno. Jsme tady, neboť důvěra v nás upadá. Poslední Nejvyšší Rady Starších byl zmámen touhou po moci a svůj dar nechal zneuctít Zlem. Nechal náš Stolec otřásat se ve svých vlastních základech dobra. Jsme tu, abychom jeho činy jednou provždy napravili. Posaďte se Vážená Starší Tewin z Frostu.

Tewin se posadila, ale dál nepřestávala sledovat okolí.

Nejvyšší: Jak všichni víte, Eustace, Nejvyšší Starší Rady Starších zradil naši všemocnou důvěru a důvěru samotného Anděla Osudu. Zneužil tajné informace, aby se zbavil těch, kteří mu stáli v cestě. ( Přitom se podíval na Adama, který stál u dveří ven ) Je na čase zvolit si nového Nejvyššího. V tomto případě spíše…Nejvyšší Starší. Za své působnosti v pozici ředitelky Magické školy vykonala mnoho ušlechtilých činů. S jejím příchodem do školy, padla dlouhá doba temna, co sužovala toto místo. Odměnou jí budiž post nevyšší – post samotné Nejvyšší v Radě Starších.

Adam ztuhl. Bee se k němu otočila a pak k němu potichu došla.

Adam: Proč mi to neřekla?

Bee: Ona sama nic netušila. Až do tohoto dne neměla ani potuchy. Je to to nejvyšší ocenění, které může Starší získat.

Adam: Já…

Bee: Přejte jí to, Adame.

Nejvyšší: Starší Tewin, povstaň.

Tewin vstala. Začínala být nervózní.

Nejvyšší: Z Moci té nevyšší, z Moci všemohoucího dobra, a z pověření této Rady Starších, předávám svou vlastní moc tobě – Tewin Frostová.

Natáhl ruku a nechal proudit svou vlastní energii ven z těla. Záhy se před Tewin objevil Anděl Osudu.

Anděl Osudu: Jsi připravena převzít tíhu…

Tewin znejistila. Anděl Osudu natáhl ruku. Stačí jeden dotyk a Tewin se stane Nejvyšší Starší. Bude mít velkou moc nad vším. Zamyslela se. Chce to vůbec?

 

Rok 2008, Pátá Rada Starších od zániku Moci Tří

Dívka stála před Radou Starších. V tu chvíli se cítila bezradně. Chtěla být ve škole. Na místě, které milovala už od prvních minut, kdy se její roztřesené nohy poprvé objevili na koberci jedné z chodeb. Byla to změna, na níž čekala tak dlouho. Od té doby se jen dostávala výš. Překonávala svůj strach, používala svůj dokonalý mozek a snažila se dělat vše na 120%. Proto mnoho ostatních studentů mělo pocit, že je až moc ješitná, moc hyperaktivní. Prostě moc perfektní. Nikdy neměla moc přátel. Nikdy…

Nejvyšší Starší: Slečno Frostová, vítejte na Radě Starších. Dostalo se k nám, že jste prý vynikající studentka. Je to tak?

Tewin: Na tuto otázku nemohu odpovědět. Není na mě posuzovat mé vlastní činy. To je na ostatních. Ti mě mohou hodnotit. ( Nejvyšší se lehce zarazil. ) Ale ano, myslím si, že jsem nejlepší.

Nejvyšší Starší: Výborně.

Tewin: Mohu mít Nejvyšší otázku?

Nejvyšší: Ptej se.

Tewin: Proč jsem tady?

Nejvyšší: Dobrá otázka. Jak jistě víš, Magická škola měla poslední dobou problémy s častým úmrtím jejích ředitelů.

Tewin: O tom jsem byla spravena.

Nejvyšší: Velmi dobře. A jak moc dobře víš, bez řádného velení by mohla Magická škola upadnout do zapomnění.

Tewin: Jistě. Píše se o tom ve spiskách z jiného světa.

Nejvyšší: Takže…co mi odpovíš?

Tewin: Na co…mám odpovědět? Vždyť jste mi nepoložil ještě žádnou otázku.

Nejvyšší: Pravda.

Najednou se jeden ze Starších postavil. Byl to Eustace.

Eustace: Toto je nehorázné. To tady máme poslouchat nějaké…

Nejvyšší: Mlč, Eustaci, tvůj čas přijde. Teď tu nejsme pro tebe. ( Podíval se na Tewin. ) Tak?

Tewin ho nechápala. Jak tak ale stála, zadívala se do nekonečného stropu. Záblesky ji přinesly odpověď. Nejprve ženu oděnou do hávu ředitelů Magické školy. Měla kratší blond vlasy a stála z boku na dlouhé chodbě. Pak Tewin spatřila dívku. Měla rovněž blond vlasy, ale ty byly dlouhé, záře jí celou zakrývala, ale i tak dokázala Tewin spatřit obrysy křídel. Za ní se zjevily dvě bytosti, dva mladíci a pak celá řada postav, na jejichž konci stála trojice žen a pak další, a další. Až na samém prvopočátku stála jen jedna žena, mladá, nadějná čarodějka.

Dívka: Nech se vést, Tewin. Nech se vést.

Její hlas zněl lehce, pak se vše otočilo a Tewin opět míjela ty ženy. Jednu z nich poznala. Byla to Phoebe Halliwellová. Byla těhotná. Pak zmizela a vše se zastavilo tam, kde to začalo. Žena stojící v Magické škole. Otočila se směrem k Tewin. Usmála se a Tewin ji poznala.

Pak vize zmizela. Tewin se napřímila a v jejích očích byla vidět odpověď.

 

Opět „na onom místě“

Anděl Osudu: Přijímáš sílu Nejvyšší Starší Rady Starších?

Tewin: ( Odstoupila ) Jestli mohu…

Anděl Osudu se lehce otočil k nynějšímu Nejvyššímu. V jeho tváři nebylo ani nepochopení, spíše překvapení.

Nejvyšší: Starší Tewin, odpověz. Jsi připravena převzít Sílu Nejvyššího Staršího?

Tewin: Já…( Otočila se a zadívala se na Adama. Pak se zase otočila k Nejvyššímu. ) Přijmu svůj Osud, ale předtím, než se tak stane, chci vědět, co bude s Magickou školou. Kdo se stane ředitelem?

Nejvyšší: Je sice nevhodné se na to teď ptát, ale budiš… Rada Starších zvolí dalšího ředitele hned, jak to bude možné. Hlasováním pak vzejde ta nejvhodnější bytost hodna postu ředitele magické školy.

Tewin se zamyslela. Pak se usmála a vzhlédla k Andělu Osudu. Ten úsměv opětoval.

Tewin: Přijímám Sílu Nejvyšší Starší.

Anděl Osudu se usmál a natáhl ruku směrem k Tewin. Nechal sebou proudit sílu, kterou před lety předal právě Eustacovi. Za jeho zradu přišel on o svou Moc a bylo na Radě Starších najít náhradu. Anděl Osudu teď vepsal do Osudu Tewin novou kapitolu její existence. Po chviličce záře i Anděl zmizeli a Tewin tu záři cítila ve svém srdci.

Nejvyšší: Osud si přijala. Teď přijmi i jeho místo.

Ustoupil a ukázal na stupínek.

Nejvyšší: Předstup před Radu Starších a převezmi tento úřad se vší svou skromností a oddaností.

Tewin se rozhlédla a pak předstoupila před Radu.

Exnejvyšší: Tímto se oficiálně stáváš Nejvyšší Rady Starších. ( Otočil se k  ostatním členům Rady. ) Pozdravte novou Nejvyšší…Nejvyšší Tewin.

 

Mezinárodní letiště ve Friscu

Carter a Everret procházejí vstupní halou. Kolem nich proudí davy turistů, co právě přiletěly. Mnoho obchodních cestujících. Je tu hodně živo.

Everret: Co tady budeme hledat?

Carter: Najdeme jednu osobu z mé minulosti.

Everret: Ty mě děsíš.

Carter: Tak jsme si fifty fifty. ( Everret se na něj zmateně podívala. ) Tys nás děsila poměrně dost dlouho.

Zastavili před přílety. Carter sledoval jednotlivé lety a pak se usmál.

Everret: Cos našel?

Carter: Let z New Yorku.

Everret: A co s ním?

Carter: Právě přistál.

Konečně ji uvidí. Už se nemůže dočkat. Na druhou stranu ho ta zpráva od Erin trochu děsila, Co ji donutilo odejít z Lehkého Života? A proč míří přes skoro všechny státy až do Friska? Tyhle otázky mu budou brzy zodpovězeny. Everret se na něj podívala a dokázala mu to jeho rozčarování a radost vyčíst z každičké buňky v jeho tváři.

 

Rada Starších

Všichni povstali a tleskali. Vítali novou Nejvyšší se vším uznáním. Byla pro ně hvězdou, co na nebi Magického světa, září relativně krátce ale za to intenzivně. Tewin si připadala v ten moment jako v jiném světě. Ovšem…necítila se příliš dobře. Sestoupila ze schůdků dolu k ostatním a začala očima hledat Adama. Míhala se mezi ostatními, kteří jí gratulovali.

A v jednom okamžiku ji spatřila. Žena kolem třiceti. Tvářila se vyčerpaně. Měla na sobě bílé tričko a dlouhé bílé kalhoty. Lehce se usmála a pak její tvář ztratila barvu. Její obličej celý zešedl a bílá barva se začala měnit v rudou barvu krve. Byl to jen okamžik. V ten moment jí někdo chytl za rameno. Žena se rozplynula a Tewin se otočila.

Adam: Gratuluju!

Ihned ji objal a zároveň lehce políbil.

Adam: ( Všiml si jejího obličeje. ) Ty se neraduješ?

Tewin: Já? Jo…jsem nadšená. Totálně šťastná.

Adam: Takhle…přeci…radost nevypadá.

Tewin: To máš…můžeme ven. Chci …musím ven.

Kývnul a vedl ji ven.

Když se za nimi dveře zavřely, zastavila se.

Adam: Co se děje?

Tewin: Mám špatný pocit.

Adam: Z čeho?

Tewin: ( Podívala se na něj. ) Nemám vůbec tušení.

 

Mezinárodní letiště ve Friscu

Lidé konečně začali proudit dveřmi východu. Množili se v příletové hale jako mravenci. Carter začal pátrat. Byl dost vysoký na to, aby si jí všiml. Everret se dívala kolem, ale neměla vůbec tušení, koho má hledat.

Everret: Jak vůbec vypadá?

Carter: Poznáš ji hned, jak ji uvidíš. Co si pamatuji naposledy, měla krásné dlouhé vlasy. Měly barvu kaštanu. Její pohled…víš její oči vyzařovaly dobrotu na míle daleko. Vždycky jsem byl ochotný udělat cokoli, jen aby se usmála.

Everret: Ty ji snad mil…

Carter: Ne. Byla skoro jako moje sestra, nejlepší kamarádka. A navíc její přítel byl tamní bachař.

Everret: Ou…

Jak lidé mizeli a ti dva tam najednou zůstali sami a Aimee nikde, došlo jim, že je něco špatně.

Everret: Co se tady….?

Carter: Vydrž. Přijde. Musí…Vždyť…

V tom se otevřely dveře a z nich vyšla žena. Měla ty dlouhé, ale už ne krásné vlasy. Prořídly. Tvářila se vyčerpaně. Zvedla unavenou hlavu. Trochu se usmála, ale pak se neudržela na nohách a téměř natvrdo poklekla na zem.

Carter: Co to do …

 

Dům Halliwellů

Dveře cvakly. Taxík nastartoval a zvuk jeho chroptícího motoru mizel v dáli. Chris a Bianca právě odjeli. V domě Halliwellů zbyla Erin. Četla právě knihu, kterou našla v kufříku cizince. A Wyatt snažící se uspořádat si v hlavě své myšlenky.

Erin zjistila, že kniha Cesta do Nebes pojednává o tom, jak vznikli Světlonoši. Popsala revoltu mezi určitou skupinou Andělů, kteří se odtrhli od ostatních a následovali Starší. O mnoho set let později pak Andělé sami od sebe opustili tento svět a ukryli se na tajné místo. Jen málo z nich zůstalo na Zemi, aby i přes vládu Starších a Světlonošů, hlídalo lidstvo v jeho konání. Kniha dále pojednávala o Ztracené Knihovně, kterou Andělé ukryli před všemi vyhledávacími kouzly, aby ji nebylo možné nalézt. Existovalo jediné kouzlo, co dokázalo jakoukoli bytost přenést na místo, kde byl přímý vstup do knihovny. Třetí a poslední část pojednávala o tom, jak se jeden Anděl rozhodl nenásledovat Starší, ale nechal se ovládnout temnými silami a stal se z něj po nějaké době Zdroj všeho zla.

Wyatt ležel v posteli. Měl zavřené oči a snažil se přemýšlet. V hlavě mu to vířilo. Všechno, co se za posední týdny stalo, bylo toho tolik…až příliš mnoho věcí, než aby mohl jen tak máchnout rukou. Slyšel, že jeho tetě Phoebe taky odebrali její moc, ale ona neprovedla tolik špatného jako on. Teď mu začínalo docházet, kolik toho provedl.

Otevřel oči a zadíval se na pruh slunečního světla procházejícího skrze záclony. Spatřil v něm obrysy bytosti, která hodně připomínala Hope. Vstal a došel až oknu. Slepě se díval skrz okno směrem ven.

 

Magická škola, knihovna

Stoly s knihami byly odsunuty na strany. Ve velké síni knihovny tak vznikl volný prostor, kam se za pomoci jednoduchých kouzel přenesly židle. Jedna vedle druhé, v pravidelných řadách. Před ně se rozestavilo pár dalších. O nějakou chvíli později se prostor začal plnit studenty a učiteli. Vzduch se začal plnit šepotem všech přítomných. Šepot byl o jediné věci: Co se stalo? Tewin prý vyhodili. Tewin je těhotná a končí. Tewin chodí s tím světlonošem Adamem a to se ostatním Starším nelíbí, tak ji vyhodili. Všechno to bylo o Tewin.

Po chvíli se otevřely hlavní dveře a v nich se objevila Bee. Nesla štos papírů a rychle cupitala cestou mezi židlemi. Došla až před netrpělivé studenty a položila papíry na malý pultík.

Bee: ( Otočila se a začala naznačovat rukama, aby se studenti ztišili. ) Prosím, prosím, uklidněte se, ztište se a poslouchejte!

Jeden student: Je pravda, že Tewin vyhodili?

Bee: Ne, to…to není…

Jiná studentka: A chodí Tewin se světlonošem Adamem?

Bee: To…to sem nepatří.

Další student: Proč Tewin vyh…

Sálem najednou zavládlo absolutní ticho. Ve dveřích se objevila Tewin. Za ní šel bývalý Nejvyšší a pak několik Starších. Prošla mezi studenty až k Bee a otočila se.

Sálem to opět začalo šustit.

Tewin: Prosím vás studenti o chvíli ticha.

Šepot zase ustal.

Tewin: Předpokládám, že i k vašim uším se doneslo mnoho informací. Některé z nich mohou být pravdivé, jiné nikoli. Je tedy na mě, abych upřesnila některé z těch, které se zakládají na pravdě.

Jeden ze studentů zvedl ruku, ale Tewin kývla a zároveň ho nenechala vyslovit slova, která už ona sama předem znala.

Tewin: To, co už asi víte, je možná to nejdůležitější. Od tohoto okamžiku již nemohu zastávat pozici Ředitelky Magické školy.

Sálem to začalo šustit.

Tewin: Prosím, ticho! Abych tímto mohla vyvrátit jistá mylná tvrzení, tak chci říci, že to není proto, že bych byla těhotná. Nejsem…těhotná. ( Pár přítomných se usmálo. ) Není to ani mým případným vztahem s Adamem Jeffersonem, který… ( Podívala se na něj. Stál u dveří a sledoval okolí. Ona si všimla jeho výrazu a pak se usmála. ) není tím, o čem bych s vámi chtěla hovořit právě dnes. ( Další se pousmály a místy se někdo i hlasitě zasmál. ) Důvodem mého odchodu je… ( Chvíli vyčkávala. ) mé … ( Ještě chvíli ) povýšení.

Sálem zněly údivné reakce, zmatené, tváře plné otázek.

Tewin: Od dnešního dne jsem se stala Nejvyšší Starší Rady Starších.

Někteří se postavili a začali tleskat.

Tewin: Prosím…ještě chvíli udržte trpělivost a klid. ( Ztišili se a posadili se zpět na židle. ) Jakožto Nejvyšší Starší nemohu vykonávat práci Ředitelky Magické školy…bude ode dneška během následujícího týdne vybrán nový ředitel nebo ředitelka Magické školy. Do té doby mě bude zastupovat….

Všichni naprosto ztichli. Čekali, co Tewin řekne. A Tewin si opět dávala na čas. Otočila se k Bee. Ta vypadala naprosto natěšena. Jako kdyby věděla, že to bude ona, kdo bude prozatímní Ředitelkou Magické školy. Něco v jejích očích si to zoufale přálo.

 

Dům Halliwellů, hala

Dveře se rozrazily a Carter doslova prosvištěl halou do obývacího pokoje. Položil Aimee na pohovku a zkontroloval tep. Byl nižší než bylo obvyklé. Naučil se základy již v Lehkém Životě. Sledoval Aimee vždy, když přišla na pokoj. Vypadala vždy tak  zamyšleně, ale teď ne. Už sice neměla ten polomrtvý výraz v obličeji jako na letišti, ale zdravím taky zrovna nezářila. Zaslechl jak se zavřely dveře. Everret ho následovala, ale pomaleji. Musela zaplatit taxík. Přitom zkontrolovala poštu a pak zavřela vchodové dveře.

Když se objevila v obývacím pokoji, viděla Carterův skoro až zmučený výraz.

Carter: Co budeme dělat teď?

Everret: Kdybychom věděli alespoň, co se stalo?

Carter: Ale to bez jejího vědomí nezjistíme.

Everret: Leda…že bychom…

Carter: Co?

Everret: Existuje kouzlo, které jí dá na chvíli energii, aby se probrala. Mělo by to vydržet na dostatečně dlouhou dobu.

Carter: A co k tomu potřebujeme?

Everret: Moc Tří.

Carter: Tak…tu…tu nemáme. Chris je pryč…někde v horách s Biancou a …

Everret: ( Zamyslela se. ) Ale pořád je tu ještě Erin.

Carter: Ta se vzdala magické….

Everret: Vzdát se jí může, ale to neznamená, že ji nemůže použít, když bude třeba.

Carter: Pak tedy…

Everret: Najdi Wyatta…já jdu za Erin.

 

Oba vyrazili směr horní patra domů Halliwellů. Carter se vydal k pokoji Wyatta, Everret zamířila k Erin.

 

Dveře do pokoje Wyatt byly lehce pootevřené. Když Carter otevřel dveře, našel Wyatta u okna. Stál těsně u něj a díval se ven. Carter lehce otevřel dveře a slabě zaťukal. Wyatt se otočil a Carter na první pohled poznal, že Wyatt brečel.

Wyatt: Co je?

Carter: Potřebuju tvou pomoc.

Wyatt: Dej mi chviličku.

Carter: V pohodě. Za chvíli v obývacím pokoji.

Wyatt: Budu tam.

 

Everret šla pomalu ke dveřím Erin. Od chvíle, co odhalila své spojení s Mrtvou Čarodějkou, spolu nemluvily. Teď teprve se bude muset pořádně obrnit. Chápala ji, ale doufala, že to bude bez problémů. Dveře do Erinina pokoje byly zavřené. Zaťukala a chvíli čekala. Nic se nedělo. Zaťukala podruhé. Znovu nic. Vzala za kliku a lehce otevřela dveře. Zlatá záře oslepila její zrak.

Everret: Erin? Jsi tady? ( Pro sebe ) Kde by asi byla, když je Anděl a zlatá záře je podstatou Andělů. Erin, prosím, potřebuju tvou pomoc.

Zlatá záře zmizela. Erin seděla na posteli a v ruce držela otevřenou knihu.

Erin: Co se děje? Nemám čas.

Everret: Carter potřebuje tvou pomoc. Potřebuje Moc Tří.

Erin: Já ale…

Everret: Je to důležité. A i když ses vzdala magických schopností, jsi stále nositelkou dědictví sester Halliwellových.

Erin nic neříkala. Chvíli se na Everret dívala, pak zavřela knihu a svezla se z postele na zem.

Erin: Fajn…ale nevím, jestli mu budu co platná.

Prošla kolem Everret, aniž by se na ni podívala. Ta se zamračila a myslela si své. Zavřela dveře do pokoje a jen letmo se podívala na postel, kde ležela kniha, co Erin držela v ruce.

 

Carter zatím přinesl Knihu Stínů a položil ji na stůl před pohovkou. Wyatt přišel o něco později, když už tam byla i Erin a Everret.

Erin: Kdo to…

Carter: To je Aimee…tedy měl bych asi říkat doktorka Novakova. Starala se o mě v Lehkém Životě.

Wyatt: A co se jí…

Erin: ( Najednou jí to docvaklo. ) To je ta žena, která sem volala?

Carter: ( Kývnul. ) Přiletěla před půl hodinou.

Wyatt: Nevypadá moc zdravě.

Carter: Proto potřebuji pomoc. Everret říká, že zná kouzlo, které by ji probudilo.

Erin: Everret to říká?

Carter: Jo.

Erin se na Everret pohrdavě podívala.

Wyatt: ( Povzdechl si. ) Kdybych měl své schopnosti, mohl bych ji vyléčit.

Erin: To bohužel nemáš, takže…

Wyatt: Už mlčím. Co to kouzlo?

Everret: Mělo by být v Knize Stínů. Stačí když…

Carter vzal knihu a začal listovat. Čekal, kdy mu Everret řekne STOP. Listoval až to nakonec řekla.

Everret: To je ono.

Carter: Fajn. Kouzlo Lazarus…počkat tady se píše, že…

Everret: Že dokáže probudit pohřebeného démona Lazaruse. Já vím, ale nic lepšího není. Bude to trvat jen pár minut. Pak Lazarus zase usne a …

Wyatt: Aimee taky.

Erin: Tak se do toho dáme. I když…

Carter pročetl kouzlo.

Carter: Fajn. Bude to mé první, takže… ( Nikdo nic neřekl.  ) Dobře… ( Zadíval se do knihy.) Procitni ze zlého snu, otevři oči, nechť můj hlas Tě ze tmy vyvede, a na chvíli tě probudí. Všichni tři dohromady: Procitni z dlouhého spánku. Zahoď tu prázdnou schránku. Procitni a oči otevři, dveře temnoty zavři.

Znělo to zvláštně. Kolem všech přítomných proudil vlahý vítr. Zamířil k ležící Aimee a jakoby jí vdechl život do plic. Otevřela oči a pak se domem Halliwellů ozval neskutečný křik.

 

Magická škola, knihovna

Tewin čekala velice trpělivě. Vzduch v místnosti houstnul, nervozita prudce vyskočila nad standardní limit a někteří se začínali i potit.

Tewin: Funkci prozatímního ředitele Magické školy předávám z moci mi svěřené Radou Starších Adamu Jeffersonovi.

Jak to řekla, Adam ztuhl. Zíral na ni a ona se usmívala. Když se otočila k Bee, nemohla uvěřit tomu, co vidí. Bee byla rudá od hlavy až k patě. Vztek bylo její druhé jméno.

Tewin: Zároveň vás všechny žádám o vstřícný postoj. Nebude to lehké období a najít vhodného kandidáta či kandidátku na post ředitele Magické školy může trvat delší dobu. Po tuto dobu proto zastavuji veškeré náročnější magické zkoušky. Oficiální zkoušky proběhnou až za přítomnosti oficiálního ředitele. To je pro tento moment vše. Děkuji za pozornost.

Procházela chodbičkou. Studenti už naplno mluvili. Vyměňovali si své emoce. Dívali se na Adama i na  na Tewin.

 

Tewin došla k Adamovi. Chytla ho za ruku a vytáhla ho ven na chodbu. Šli pomalu do ředitelny.

Adam: Proč jsi to…

Tewin: Ty a já…my rozhodneme, kdo bude novým ředitelem.

Adam: Proto jsi mě určila..

Tewin: Taky. Chci mít ve škole někoho, kdo mi na ni dohlédne, nechci…

Hlas: Co to to pr…čic má znamenat?

Tewin i Adam se otočili. Před nimi stála Bee a vypadala až příliš mimo sebe.

Bee: Jak může být on prozatímní…ředitel, když nic neumí. Já jsem tady dlouho. Jsem tady déle než…Měla jsem to být…Já.

Tewin: Je to mé rozhodnutí.

Bee: Ale…

Tewin: Chceš snad oponovat?

Bee: Ne…Já,…totiž….

Tewin se otočila a šla dál. Adam se po chvíli rovněž otočil a doběhl odcházející Tewin.

Bee: Já ti dám…Ty…!

 

Dům Halliwellů, obývací pokoj

Aimee se konečně uklidnila. Prvotní šok pominul. Její tělo se ještě chvělo. Dívala se kolem sebe, až si všimla Cartera.

Aimee: Cartere, díky bohu. Já…

Carter: Už je to v pořádku.

Aimee: Mám…žízeň.

Carter: ( Podal jí sklenku džusu. ) Tady.

Napila se a pak ještě jednou.

Carter: Co se stalo v Lehkém Životě?

Aimee: V Lehkém Životě? ( Přivřela oči. Pak se znovu napila. ) Jo v Životě. Přijde mi, že…jak to jen říci…

Carter: Tak začni od začátku.

Aimee: ( Pokoušela se vzpomenout. ) Jo… Víš, jak k nám chodí každý rok kontrola?

Carter: Jo…takový ten podivný chlapík. Vyptává se na stav pacientů. Dva si vezme k sobě. Udělá pár testů a pak odejde.

Aimee: Tak tento rok to bylo to samé….

 

Bylo to jako každý rok. Venku zrovna pršelo, když pan Zachary zazvonila u hlavní brány. Byl jako obvykle vpuštěn dovnitř. Uvítal ho ředitel Ústavu. Dali si spolu kávu a lehký oběd. Pak se pustil do svého tradičního průzkumu. Začal novými případy, novými zaměstnanci. Pak zkontroloval stav finančních prostředků. Prošel křídlo s neomezeným pohybem. Jako obvykle. Pak se zaměřil na stálé klienty. Ptal se zase po Eddiem. Zapsal si změnu stavu, změnu léků, jeho základní funkce a pak se zeptal na tebe. V momentu, kdy zjistil, že tam nejsi, tak se celý rozzářil. Zapsal si něco do notesu a pak požádal o klasickou konzultaci se dvěma vyvolenými. První byl Eddie a druhá byla Kaitleen.

Carter: Kaitleen?

Aimee: Jo. Kaitleen. Tu měli o dva dny později pustit. Byla už skoro zdravá.

Jenže po odchodu Zacharyho se vše změnilo. První noc se Kaitleen pokusila o sebevraždu. Snažila se oběsit v koupelně. Zlomila si přitom klíční kost. Další noc si tou zlomenou klíční kostí doslova roztrhla kůži a na místě vykrvácela. Nikdo nechápal, jak se něco takového mohlo stát. Díky lékům jsme zbytek klientů uklidnili. Ale ne na dlouho. A dva dny později se o sebevraždu pokusili další dvě pacientky. Obě dvě sdíleli pokoj s Kaitleen. Jedna z nich byla ve svém konání úspěšná. Druhá zranila dozorce a utekla pryč. Když si později sáhl na život i ten dozorce, uvalil ředitel na Lehký Život karanténu. Nikdo tam, nikdo ven. Jenže to se nelíbilo zaměstnancům a začali se bouřit. Při jedné z potiček, umřeli dva a třetí to nevydržel a otočil útočnou zbraň proti sobě.

Erin: Co to bylo….

Aimee: Obušek. Narazil se…

Erin: Ou…

Aimee: Takhle to trvalo ještě pár dnů, než se mi podařilo uniknout.

Carter: Máš nějakou představu, co to mohlo být?

Aimee: Ne….ale to, co prožili ostatní…to bylo jako kdyby Lehký Život ovládl sám ďábel.

 

Carter odstoupil a Erin, Everret a Wyatt se k němu nahnuli.

Carter: Budu se tam muset podívat.

Wyatt: Zbláznil ses?

Carter: Jinak nezjistíme, co se stalo? Já v tom Aimee nemůžu nechat.

Everret: Půjdu s tebou.

Wyatt: Nech to na mě.

Erin: A jak se tam plánujete dostat. Někdo vás tam musí přenést.

Carter: Pravda.

Erin: Půjdu já. Dokážu nás v případě hrozícího nebezpeční dostat hned pryč.

Carter: Dobře.

Everret: A co my teď?

Aimee: ( Pokusila se postavit, ale nepovedlo se jí to. ) Lidi…něco se mi tady nelíbí….

Všichni se k ní otočili, zrovna v momentu, kdy zavřela oči a hlava jí spadla na stranu.

Everret: Kouzlo přestalo účinkovat.

Carter: Fajn…Dejte ji…nechte ji tady. Postarejte se, ať je v teple. My… ( Podíval se na Erin. ) vyrazíme směr Lehký Život.

 

Lehký Život, stát New York

Erin přenesla Cartera před bránu ústavu. Zpoza mříží vypadala hlavní budova zařízení klidně. Nikde nebylo ani známky po něčem, co by mělo evokovat hrozící nebezpečí. Ovšem…to bylo jen na první pohled.

Brána sice zavřená byla, ale o kousek dál, podél vysokého plotu, už tomu tak nebylo. Na několika místech bylo několik děr. Ulámaných či vylomených tyčí. Na některých byly vidět stopy zaschlé krve, kterou déšť ještě nedokázal zcela vyčistit.

Erin: Zdá se, že tví přátelé se pokoušeli utéct ven ,ať je to mělo stát cokoli.

Carter: ( Pokrčil rameny. ) Nebyli to moji přátelé. Tedy …ne všichni.

Erin: Tak se jde dál.

Prolezli otvorem v mřížích do areálu a zamířili k hlavní budově. Až u ní si všimli dalších nesrovnalostí. Dveře do budovy byly lehce pootevřené. A u kliky byl lak dveří přímo vyškrabán až na samotné, holé dřevo.

Carter dveře otevřel těsně následován vrzáním zrezivělých pantů. Celá podlaha vstupní haly byla poseta cáry papírů. Chmurnou a až hororovou atmosféru dokreslovaly kapky krve, které všechen ten nepořádek spojovaly v jednu velkou bitevní zónu.

Erin: Tak tady si opravdu někdo přišel na své. Jdu se podívat támhle… ( A ukázala napravo od vstupní haly. )

Carter: Fajn. Sejdeme se tady tak za patnáct minut.

Podívala se na něj trochu nechápavě.

Carter: Dobře…tak za dvacet minut.

Oba dva se vydali na opačnou stranu. Na místě, kde před chvíli stáli něco rozfoukalo papíry na podlaze a odhalilo tak jeden spis. V horní části dokumentu bylo jméno Carter Samuelson.

 

Magická škola, ředitelna

Tewin zavřela dveře a otočila se k Adamovi.

Tewin: Omlouvám se.

Adam: Za co?

Tewin: Měla jsem ti to říci dřív, ale nemohla jsem.

Adam: Už to neřeš.

Tewin: Fakt se…

Adam: Neřeš to.

Přistoupil k ní a když chtěla znovu promluvit, políbil ji. Bylo to tak spontánní, že se tomu nedalo nijak zabránit. Úplně se mu v ten moment poddala. Ruce jí volně visely podél těla a prsty se jí lehce třásly náhlým vzrušením. Po chvíli se od ní odlepil a nechal ji nadechnout se.

Tewin: Ou…

Adam: Promiň.

Tewin: ( Nadechla se a snažila se ze sebe setřást to náhlé rozčarování. ) Ne…ne to nic. Bylo to…musíme se začít soustředit. Najít vhodného kandidáta nám zabere nějakou dobu.

Obešla ho a zamířila ke stolu. Položila na něj ruce a pak si přitáhla štos papírů. Vzala je do rukou a otočila se.

Tewin: A tady…tady v tom se skrývá nový ředitel či ředitelka.

Adam: Poměrně „malá“ hromádka.

Tewin: ( Podívala se na ni. ) Snažila jsem se vybrat jen ty nejzajímavější. Ty, kteří by přinesli do školy něco nového. Jako kdysi já. Před lety…když jsem nastoupila.

Adam se jen pousmál a pak se během vteřiny dostal až k Tewin. Převzal si od ní složky a usmál se.

Adam: Fajn. Tak směle do toho.

 

Dům Halliwellů

Wyatt nakonec přenesl Aimee do svého pokoje. Položil ji do své postele a přikryl ji dekou. Pak jí položil vlhký rušník na čelo, protože se zase začínala potit a její kůže doslova hořela. Otočil se a zadíval se na Everret. Stála u dveří a dívala se na něj.

Everret: Je mi to líto.

Wyatt: Co?

Everret: Žes…že jsme nedokázali zasáhnout dřív.

Wyatt: Neřeš to. Muselo to přijít.

Everret: Kdybychom….

Wyatt: Udělali jste, co jste mohli… Kdybych nebyl tak posedlý…tak by se to nestalo.

Podíval se na Aimee a pak se přiblížil ke dveřím. Minul Everret a oba pak odešli na chodbu. Společně pak šli dolů a mířili do kuchyně.

Everret: Poraď mi jak na Erin.

Wyatt: Co bys chtěla slyšet?

Everret: Naprosto mě ignoruje. Chová se, jako kdybych neexistovala.

Wyatt: Dej jí čas. Ona není...dá se zase do pořádku.

Everret: To mi říká každý.

Wyatt: Dáme kávu?

Everret: Proč ne.

 

Lehký Život

Carter procházel přízemí levého křídla. Znal to tu. V této části byla jídelna a prostory pro volné aktivity. Mohli sem ti, kteří neměli omezený režim. Téměř svobodný pohyb po areálu. Prošel jídelnou. Některé stolky byly obráceny vzhůru nohama, ale jinak žádná větší známka poničení tu vidět nebyla. Prošel dveřmi do kuchyně. Tam jen nakoukl, ale jak spatřil zpoza stěny se zásobami čísi nohy, vstoupil dovnitř. Kuchařka vypadala jako kdyby na sobě smažila řízky. Udělalo se mu trochu nevolno a rychle z kuchyně vyběhl ven. Vrátil se zpět do jídelny a na chvíli se zastavil u prosklené části. Za ní byla zahrada s několika stolky a sedátky. Když bylo hezky, mohli ti klidnější i ven.

Za okny se začínalo kabonit. Mraky se roztáhly po celé obloze a téměř nedovolovaly slunci proniknout k zemi. Nic zvláštního se venku nedělo. Otočil se a zamířil zpět do vstupní haly.

Chvíle čekání a objevila se tam i Erin.

Carter: V jídelně nic. Jen v kuchyni …( Zase se mu začínalo dělat špatně. ) A co vpravo?

Věděl, že vpravo od vstupní haly byly pracovny doktorů a vedení.

Erin: Dalo by se říci, že nic zajímavého, až na….

Carter: Až na?

Erin: To bys musel vidět.

Otočila se a šla zpět do pravého křídla. Carter se vydal za ní, ale než tak učinil, všiml si něčeho na zemi. Jeho složka o hospitalizaci. Sklonil se a sebral ji. Se složkou v ruce pak dohnal Erin, která už mířila ke dveřím s nápisem Sklad dokumentace.

Carter: Co bychom tady mohli….

Erin: Vydrž.

Otevřela dveře a zamířila ke stolku. Carter přemýšlel, že kdyby šlo o spis, mohla ho vzít sebou, ale když viděl, jak velká hromada papírů to je, neptal se. Erin chvíli listovala a pak se otočila zpět na Cartera.

Erin: Blíží se 24.duben. Plán dne: Uvítat pana Devlina Zacharyho. Projít s ním soupisy dokumentace. Prezentace dvou jedinců. Vzhledem ke zmizení Cartera Samuelasona jsem se rozhodl k tomu, že výběr nechám čistě na panu Zacharym.

Carter: Ředitel si psal všechno. Na tom není nic divného.

Erin: Minulý rok, 24.duben. Plán dne. Devlin Zachary se omlouvá za zpoždění. Dorazí prý až 25.dubna. Připravil jsem mu dokumentaci Cartera Samuealsona, jako každý rok.

Carter: Byl mnou posedlý.

Erin: Až tak, že tě pozoroval od roku 2005 každičký rok a téměř vždy to byl 24.duben. Co se v ten den stalo?

Carter: Nemám tušení.

Erin: Já si to moc přesně nevybavuji, ale dům Halliwellek si navštívil v roce 2005. Určitě. Poslala jsem tě do Lehkého Života v roce 2005, ale nepamatuji si, které to bylo datum.

Carter přišel k Erin a začal hledat dál. Našel rok 2005. Nalistoval datum 24.březen – zápis ředitele: Dnes ráno jsem obdržel oběžník. Přijde kontrola. Bude to poprvé, co nás takto budou kontrolovat. Nic víc mi neřekli. Jen to, že se jmenuje Zachary. Devlin Zachary.

Carter: Kdy jsem…

Erin našla knihu příjmů a hledala tak dlouho, až se dostala do roku 2005.

Erin: Ha.

Carter: Co?

Erin: Přijali tě v únoru. V únoru jsem tě poslala sem s naprostou ztrátou paměti.

Carter: Co to tedy znamená?

Erin: To nějak moc dobře nevím… Najdi v těch zápiscích rok předtím. Rok 2004.

Carter: Fajn.

Carter hledal ještě víc. Našel rok 2004 a pak šel po měsících až skončil u dubna.

Carter: Mám to.

Erin: A co tam píše?

Carter: Duben – 1.nastoupila nová sestra. 9.doktorka Kiellová zažádala o předčasný důchod. 13.propuštění Mendeze a Wyanové. 18. Pacient Root přeložen do sanatoria v Texasu – příbuzní. 22. Kompletní kontrola všech pacientů. 24.duben – Záhadná smrt doktorky Sanchezové. Případ odložen na neurčito.

Carter se zamyslel a pak šel o rok dozadu – 23.duben – smrt pacienta Bagshota, poznámka – nevysvětleno. Další rok 24.dubna – zmizení Dorothy Spallové, uklízečky prvního sektoru, poznámka – doposud nenalezeno tělo.

Carter: Něco se mi tady nelíbí.

Erin: Mě spíše než něco tak někdo.

Carter se na Erin podíval.

Carter: Co bude teď?

Erin: Máme alespoň něco.

Carter: Myslíš ty informace odtud? Z dokumentace ústavu? To mi nepřijde jako dosti…

Erin: V té dokumentaci je jedna podstatná informace. Něco…nebo spíše někdo tady systematicky zabíjel živé bytosti a to dosti brutálním způsobem. Pak jsi přišel ty a záhadná úmrtí či zmizení ustaly. Byl klid…

Carter: A to až do mého odchodu k Friska.

Erin: Někdo pečlivě vyčkával, až odejdeš, aby mohl zase začít vraždit.

Carter: Ale předtím to byl vždy jeden člověk za rok.

Erin: A je to přes osmnáct let. Náš vrah si patrně vybral daň za tak dlouhé otálení.

Erin na to vzala telefon a někomu zavolala.

 

Magická škola, ředitelna

Adam si prošel zběžně pár složek. Byla tam jedna čarodějka, světlonoš, čaroděj a dva smrtelníci.

Adam: Je vidět, že sis dala záležet.

Tewin: Nikdy nevíš, kdy to přijde. Pak to může být otázka dnů, kdy se musí najít náhrada. ( Zrovna držela složku Bee. Podívala se na ni a položila ji na větší hromádku. ) Samozřejmě mě nikdy nenapadlo, že toho využiji.

Adam: Hele…tady…Joseph Kante…čaroděj, ovládá levitaci. Má poměrně vysoké komunikační schopnosti…aha…je telepat. Tak pak je to jasné.

Tewin: Toho nebrat. Je příliš arogantní.

Adam: Co tadyta…Julia Jonesová, světlonoška.

Tewin: Ta? No…je taková…( Zašklebila se. )

Adam: Chápu. Takže ne.

Tewin: Mám tu jeden žhavý typ. ( Hodila Adamovi desky. ) ale nesměj se.

Adam: ( Otevřel je. ) Veronica Steward, čarodějka, schopnost metamorfózy. Je…hezká. Vážně je…

Tewin: Má v očích dar od „Boha“. Stačí jeden pohled a člověk jí úplně propadne.

Adam: S tou by se dalo počítat.

Tewin: Dobře…

Probrali složky, každou zvlášť, až nakonec jim zbyli tři kandidáti – Veronica Steward, Miles Jeffries – Starší a Kirby Declane, učitelka v Magické škole.

Adam: Tak…a co teď?

Tewin: Musíme se s nimi seznámit, osobně.

 

Dům Halliwellek, podkroví

Everret seděla ve starém křesle. Snažila se soustředit. Wyatt stál u okna a díval se do temné noci. Pomyslel si, jen na chvíli, co asi teď dělá Chris a Bianca. Musel se usmál, když ho to napadlo. Kdyby nebylo otevřené okno, určitě by v odlesku skla spatřil, jak se za ním objevila Erin a Carter. Místo toho ucítil hřejivé teplo. Otočil se, až když ten pocit zmizel.

Wyatt: Tak na co…

Carter v ruce držel několik knížek. Všechny to byly knihy událostí, které začínaly kdesi daleko v minulosti a končily příchodem Cartera do Lehkého Života.

Wyatt: Jste našli? Tedy…něco jste určitě našli.

Carter: Něco?

Erin: Spíše někoho.

Carter: Upřesním…my toho někoho teprve najít musíme.

Everret: Takže to udělal nějaký člověk?

Erin: O tom dost pochybuju. Ať to dělá kdokoli, musí ovládat magii.

Carter: Nebo ona jeho.

Everret: Tak na co jste přišli?

Carter: Všechno vlastně souvisí….se mnou.

Wyatt: Jak by…

Carter: Podle těchto knih k vraždám docházelo každý rok, až do mého příchodu. Pak to ustalo a …

Everret: A začalo to zase po tvém odchodu?

Carter: Přesně.

Wyatt: Kdo by tohle mohl dokázat?

Erin: Proto jsme tady.

Oba dva se najednou zamračili. Toho si ani Wyatt ani Everret nemohli nevšimnout.

Wyatt: O co ještě jde?

Erin: Podle toho, co jsme si doposud přečetli, je ….

Carter: Aimee je posledním přeživším obyvatelem Lehkého Života.

Wyatt: Je….

Carter: ( Kývnul. ) Její smrtí to všechno skončí.

Sklopil hlavu. Nikdy si to příliš neuvědomoval, ale až teď to začínal cítit. Jeho jistá část, která patřila Phoebe, se začínala hlásit o slovo.

Erin: Neboj, my to zastavíme.

 

Zatímco se Erin, Carter a Wyatt snažili přelouskat všechny informace z deníků z Lehkého Života, Tewin a Adam měli na starosti úplně jiné záležitosti. Prošli tři jména a všechny informace, které byli schopni nalézt. Veronica Steward byla opravdu schopná. Účastnila se čistky démonů v New Orleans a zasloužila se o aktivaci čistícího kouzla, které na čas snížilo tamní kriminalitu na nulu.

Starší Miles byl uznávaným členem Rady Starších. Tewin se divila, proč nebyl on sám dosazen do pozice Nejvyššího Staršího místo Eustace. I on byl u toho, když Tewin zvolili Ředitelkou Magické školy.

A pak tu byla Kirby. Učila transformaci a levitaci. Patřila k přívržencům tzv. Nové vlny. Dostala se na školu jako mladičká dívka krátce po konci Gideona.

Adam: A mají ti tři vůbec nějaké chyby?

Tewin: Skoro ani ne.

Adam: Takže přeci jen nějaké mají…

Tewin: Kirby byla v prvním ročníku nejtalentovanější.

Adam: To přeci není…

Tewin: Byla tak talentovaná, že nevystála nikoho lepšího vedle sebe.

Adam se zamračil.

Tewin: Několik svých spolužáků poslala do Podsvětí, kde se ztratili a už je nikdo nikdy nenašel. Miles byl ze začátku poměrně dost radikální. Odmítal připustit fakt, že smrtelníci mohou být obdařeni schopnostmi.

Adam: To mi něco připomíná.

Tewin: Mě taky. ( Zasmála se. ) A Veronica díky své schopnosti dokázala proti sobě poslal nejedny přátele. Dokonce se proslýchá, že jejím předkem je prý Helena Trojská.

Adam: To by sedělo.

Tewin: Tak…Adame…kdo z nich by měl být tím dalším?

Adam pokrčil rameny a zadíval se zpět do papírů.

Tewin: Uvědom si, že o tom teď rozhoduješ ty. Ať vybereš kohokoli, bude to správná volba.

Adam: To jsi mi moc neulehčila.

 

Dům Halliwellů, podkroví

Čas plynul. Všichni měli hlavu ponořenou v knihách. Carter mezi nimi nebyl. Právě byl u Aimee. Ještě jednou použil kouzlo na její probuzení. Rychle jí všechno řekl. Všechno o podivných úmrtích za posledních desítek let. Byl překvapen, že jí to moc nerozhodilo. Přikývla, že i jí přišla ta úmrtí zvláštní. A ten muž, co přicházel na kontrolu každý rok od Carterova příchodu, byla jedna velká záhada.

Když se o kouzlo chtěl Carter pokusit potřetí, Everret ho zarazila. Aimeena duše by se pak už nemusela vrátit zpět do svého těla. Zůstala by viset kdesi na pomezí našeho a Astrálního světa. Zaseknutá navěky, bez odmova ani v jednom z nich. Erin zamířila pro informace do Ztracené Knihovny a dokonce se pokusila hovořit s její průvodkyní Helen.

Později se opět sešli v podkroví. Seděli vyčerpaní všude, kde se jen dalo. Na všech byla vidět stoupající únava, se kterou se snažili poprat, jak to jen šlo.

Carter došel k oknu a chvíli se díval na temnou oblohu. Přemýšlel nad vším, co se doposud stalo. Určitě tu musel být důvod, proč se ty vraždy děly jen před jeho příchodem a začaly po jeho odchodu. Netušil však, jaký důvod by to mohl být. Otočil se a udělal pár kroků, když se v podkroví objevila Erin. Carter jen zvedl hlavu a čekal na její odpověď.

Erin: Vím, kdo by to mohl být.

Carter: Kdo by to mohl být?

Erin: Jde o to, co se v Lehkém životě přesně stalo…

Wyatt: To víme. Někdo tam zabíjí…

Erin: Nemyslím teď.

Everret: Tak kdy?

Erin: Našli jste první záznam, kdy došlo k něčemu podobnému?Tam musíme hledat viníka.

Everret: První záznam je z přelomu století. ( Vzala jedny desky ze stolu a rychle nalistovala záznam. ) Z výpovědí tu stojí, že se jmenovala Annie Marrowová. Bylo jí … jej…

Carter: Co?

Everret: Bylo jí sotva patnáct. Pacienti v okolních celách prý slyšeli křik. Volala někoho jménem Ursov nebo tak něco. Krátce po půlnoci pak její hlas ustal.

Wyatt: A co dál?

Everret: Našli ji oběšenou. V její místnosti ale nebylo nic, co by ukázalo na to, že si to udělala sama. Jediný záznam je od…ou…Ursov byl tamní psychiatr. Zápis o události provedl doktor Zachariáš Ursov, dne 24.dubna.

Carter: Říkáš 24.dubna?

Everret: Jo. Proč?

Carter: Všechny vraždy se tam odehrávaly kolem 24.dubna.

Erin: Fajn… Zdá se, že …

Wyatt: Annie někdo pomohl do nebe a ona místo toho zůstala na zemi, aby se pomstila.

Carter: Takže…je to přeci jen naštvaný duch.

Everret: Co teď?

Wyatt: Přivolávací kouzlo a pak…

Erin: A pak ji pošleme na věčnost.

Wyatt: Hlavně ať to je dřív, než si Annie přijde pro Aimee.

Carter: Jdu se za ní podívat.

Wyatt: Jdu s tebou.

Erin: Já najdu likvidační kouzlo.

Carter kývnul a spolu s Wyattem zamířili do chodby a pak směr pokoj Wyatta.

 

Erin našla likvidační kouzlo, ale musela ho upravit. Doufala, že bude stačit to, co je v ní, i když se moci vzdala. Když kouzlo začínala slovo po slovu odříkávat, přišlo jí, že se najednou ochladilo. Duše mrtvé už tu s nimi byla. A zdálo se, že už s nimi pobývala delší dobu. Z chladného vzduchu se před Erin a Everret objevila dívka. Malá, tmavovlasá.

Erin: Annie Marrowová, odejdi z tohoto domu! Propusť Aimee Novakovou ze svých držav. Vyzývám Tě, odejdi v dobrém.

Annie na ni hleděla svýma průhlednýma očima, co zářily čímsi zvláštním.

Erin: Vzývám Tě, duchu Annie Marrowové, opusť tento svět a vrať se tam odkud jsi přišla. Vzývám Tě, opusť tento…

Najednou se zvedl vítr a Annie zmizela.

Erin: Tak a …

Everret: Tohle bylo až moc snadné.

Hlas: Je to ooon!

Erin: Kdo jsi?

Hlas: To on…

Erin: Kdo on?

Hlas začal něco šeptat, ale nebylo tomu rozumět. Něco oběma dívkám bránilo v tom, aby to, co hlas říkal, znělo srozumitelně. Everret ustoupila dozadu. Začínala cítit neklid, co se na ně blížil. Všechno kolem nich se začalo třást. Skříně, okna, všechno se klepalo.

Erin v mžiku zavřela oči a začala se soustředit. Pak se kolem ní rozlila záře a Erin, i Everret, spatřily Annie, jak pluje ve vzduchu. Její tělo se pomalu otáčelo kolem své osy a pak dopadlo tvrdě na dřevěnou podlahu. Chvíli tam jen tak leželo, než se počalo rozkládat, až z něj nezbyl ani prach. Jen její hlas se chvíli nesl prostorem.

Annie: Zachariáš Ursov.

Pak Erin povolila a tma zase všechno skryla. Obě dvě rychle a hlasitě oddychovaly.

Erin: Slyšelas to taky?

Everret: Jo…

Erin: Co s tím má společného doktor?

Everret: Našel ji. Psal záznam. Co když…

Erin: Ji zabil on?

Everret: ( Podívala se na Erin. ) A co když je zabil všechny?

Erin: Záznamy ( Podívala se na hodinky. ) …hned!

V pokoji Wyatta bylo naprosté ticho. Pak se Aimee z ničeho nic probudila.

 

Otevřela oči. Cítila, jak je zpocená. Ležela na cizí posteli, v cizím pokoji. Rozhlížela se kolem a snažila se si na vše vzpomenout. Její zrak spočinul na okně. Průsvitné záclony dávaly tomu venku mystický nádech. Okno bylo mírně pootevřené a teď si hrálo s kusem látky, která začínala dostávat obrysy lidské bytosti. Aimee se posunula na posteli výš. Ruce se jí začaly třást.

Hlas: Aimee…konečně jsem Tě našeel.

 

Wyatt a Carter došli k pokoji Wyatta a ještě chvíli před ním stáli. O něčem rozmlouvali, když se k nim přiřítila Erin s Everret. Oba dva se na ně udiveně podívali.

Erin: Máme problém.

Wyatt: Jaký?

Erin: Tím, kdo vraždil, nebyla Annie…byl to Ursov.

Carter: Ten doktor?

Erin: V záznamech se píše, že po smrti Annie se začal Ursov chovat divně. Někdo to popsal jako stav rozdvojení osobnosti. Byl na tom tak špatně, že se sám stal pacientem.

Carter: A co se s ním stalo?

Erin: Spáchal sebevraždu.

Wyatt: Kdy?

Erin: O půlnoci z 23. A 24.dubna.

Carter: Proč by to nemohla být Annie?

Erin: Protože on spáchal 2 roky po její smrti.

Everret: Ten rok, co se nic nestalo…tam totiž nebyl. Byl ve Friscu.

Erin: Snažil se léčit z náhlého posednutí ďáblem, jak tomu říkal.

Jak to řekla, ozvalo se z pokoje hlasité zakřičení.

Wyatt i Carter rozrazili dveře. Carter zůstal strnule stát. wyatt se zastavil až u své postele. Aimee ležela na zemi. Oči jí zíraly na strop. Ruce měla zpřelámané a v hrudi už nebylo srdce, které by mohlo tlouci. Carter zíral před sebe a ani si neuvědomil, že by je měl zavřít. Pak si všiml něčeho, co ho vyděsilo mnohem víc. Oči sice zíraly do stropu, ale zornice jí stále tikaly.

Carter: Ona..žije!

Erin: Je mi to…

Carter: Žije!

Wyatt: To je…

Erin: Trápí se…je po všem. Musíme….

Carter: To ne.

Everret: ( Dotkla se Cartera a zašeptala. ) Víš, co musíš udělat.

Carter: Vím? ( Vzpomněl si, co říkala Everret o kouzlu Lazarus. ) Je mi to …líto. Promiň. Procitni ze zlého snu, otevři oči, nechť můj hlas Tě ze tmy vyvede, ( Erin i Wyatt chvíli nechápali, ale pak se přidali. ) a na chvíli tě probudí. Všichni tři dohromady: Procitni z dlouhého spánku. Zahoď tu prázdnou schránku. Procitni a oči otevři, dveře temnoty zavři.

Celé Aimeeno tělo se napnulo a pak už oči nezíraly. Byl konec.Tedy alespoň pro její tělo.

 

Dům Halliwellek, hala

V hale se objevil Adam s Tewin. Po náročném večeru si chtěli odpočinout. Oba dva zatoužili po kávě. Než ale stihli zamířit do kuchyně, zastavili se před schody. Stála na nich žena, kterou nikdy předtím neviděli. Byla…skoro to vypadalo, že je průhledná, že je to duch. Z náhlého překvapení je probral hlas Carter. A pak postupně i ostatní.

Carter: Seznamte se. To je Aimee. Je to…tedy byla to má doktorka.

Adam: Ta z Lehkého Života?

Carter: Jo…ta.

Adam: Já myslel, že nebyla duch.

Everret: My taky ne, ale to by už nebyla mezi živými vůbec. Jinak Dobrý, pane Jefferson.

Tewin: Upřímnou soustrast. Když je duch, neměla by…

Carter: Jo…tohle…ona…jak to jen říci…bude tady …

Erin: Hodně dlouho.

Adam: Co to má znamenat?

Carter: Menší kouzlo. Menší trable a pak znovu menší kouzlo.

Adam: To…nechápu.

Wyatt: Neboj se. To pochopíš.

 

Uplynul týden. Chris a Bianca se vrátili celí zářící štěstím a nechvíli všem v domě přišlo, že něco tají. Týden se pak snažili Erin, Carter a Wyatt vysvětlit, co se vlastně té noci stalo. Pochopit to…bylo náročnější. Ovšem…větší dilema nastalo, když se začalo řešit, co s Aimee. Až nakonec na to přišla Tewin. A jednoho krásného dne, kdy byla ta nejlepší doba, se konečně ohlásila ta očekávána změna. Bylo na čase představit studentům Magické školy jejich novou ředitelku – Aimee Novakovou, světlo budoucnosti zrozené z temna minulosti.

 

Stát New York, Lehký Život

Dveře byly otevřené dokořán. Uvnitř bylo prázdno. Jen vítr si pohrával s tím, co našel na zemi. Halou se pak ozval šepot, který se nesl až do nejvyšších pater ústavu.

Šepot: Jednou Tě stejně dostanu…Aimeee!

 

Konec