1.sezóna

2.sezóna 3.sezóna Charmed New Year  Hlavní stránka

Slova se k němu nesla v kruzích. Nic z toho, co se odehrálo v posledních pár minutách nechápal. Zdálo se, že to, co dělal posledních pár dnům, nedávalo smysl. A teď tam stál on, Anthony, ten proklatý Zloděj duší, odříkával výčet něčeho, co se sice tak nějak stalo, ale bylo to všechno upravené – nedávalo mu to smysl. Anthony si pohrával se slovy tak ladně, až Wyattovi přišlo, že to měl snad i připravené dlouhou dobu dopředu.

Ano byla to pravda – něco z toho – Chtěl využít Zloděje duší v boji s Librou. Chtěl využít duše těch dětí, aby byl silnější. Když zjistil, že to schytala Erin, pokusil se udělat alespoň něco správně. I tak selhal. Docházelo mu to. Poslední oběť byla falešná. Měla ho zahnat do kouta. A pak ta slova vinným, vinným, vinným.

Eustace: Trest za Vaše činy Vám bude vyřčen za prvního úplňku od dnešní noci. Do té doby budete držen v bezpečné vzdálenosti od všeho živého. Bez rodiny, přátel a ….

Nestihl říci vše, co chtěl. Vedle Wyatta se objevila bytost zahalená do kutny, na hlavě kápi. Rychle se chytla Wyattova ramene a oba pak zmizeli pryč.

Adam: Tak tohle jsem nečekal.

 

Úvodní znělka

V hlavních rolích:  Wyatt Matthew Halliwell, Chris Halliwell, Erin Cassidy, Adam Jefferson, Paige Matthewsová, Bianca Torres, Carter Samuelson

Ve vedlejších rolích: Anthony, Libra, Starší Eustace, Everret Snow, Tracey Lang, Jeremy Heston a Nathan Dent

Hostující hvězdy: Tewin a Hope McCarthy

Díl 17. Aliance Mrtvá Čarodějka

„Až spatříš jen záblesk mé tváře, věz, že přišel ten pravý čas. Až uvidíš hloubku mých očí, věz, že tma je blíž, než se kdy stalo.“

A.

 

Minulost, Rok 2005

V sousedství domu Halliwellek

Dům rodiny Snowových

Žena leží na pohovce. Hladí si rukou své bříško. Podívá se na manžela. Ten stojí v okně a dívá se ven. Otočí se k ženě a v jeho tváři je vidět smutek.

Žena: Co se stalo Time?

Tim: Margareth…něco se děje v domě Halliwellek.

Margareth: V něm se děje pořád něco.

Tim: Chci říci…cítím to. Cítím, že se děje něco, co je..zlé.

Margareth: Prosím…Time…neděs naši malou holčičku.

Tim: Jak můžeš vědět, že….( Margareth se usmála. ) No tak Meggie…řekli jsme si, že nebudeme chtít znát pohlaví našeho dítěte.

Margareth: Time, lásko…já …já nemůžu jen tak chodit a čekat. Rvalo mi to srdce. Musela jsem to vidět.

Tim poodešel od okna a sklonil se ke své ženě. Pohladil ji po tváři a usmál se.

Tim: To nevadí. Tak holčička, říkáš?

Margareth: Everret. Jako tvoje babička.

Tim: Miluju tě…Obě vás miluju.

Mezitím, aniž by to pan Snow a jeho žena, sestry Halliwellovy bojují s Horoskopiány. Někdo právě zaťukal na jejich dveře. Tim Snow se postavil a šel se podívat. Když otevřel dveře ztuhl.

Tim: Já…Vás znám.

Osoba: Jsem ráda, že jste si vzpomněl. Je čas.

Tim Snow se podíval na dům Halliwellek, pak se podíval na auto, co stálo před domem.

Tim: Je to…

Osoba: Ano. Je, ale zatím nic nedělejte. Poznáte, až přijde čas.

Osoba zmizela a Tim se vrátil ke své ženě.

Margareth: Kdo to byl?

Tim se na ni podíval tím svým vážným pohledem a ona pochopila. Pak položila ruce na své bříško.

Margareth: A kdy?

Tim: Ještě nám dá vědět.

 

Současnost, o chvíli dřív, než došlo k vynesení rozsudku

Dům Halliwellek

Ruka se blíží ke zvonku. Neklepe se. Je pevná. Kůže je bělostně jemná. Nehty pečlivě upravené, bez barevného laku na nich. V odraze skleněných tabulek září blond vlasy. Everret Snow je připravena naplnit svůj osud. Je připravena…

Everret: Sakra….otevřete někdo ty dveře. Jsem tu, abych Vám pomohla.

Hlas muže: Problém?

Otočila se a spatřila vysokého muže. Byl to on. Neměl na sobě ani kutnu, ani nezakrýval svůj obličej. Vypadal celkem dobře. Zprvu na Everret působil depresivně. Pořád chodil sem a tam a stěžoval si, proč zrovna on musí být tím čtvrtým, proč…proč…proč. Po několika týdnech se uklidnil. Přestal se litovat a začal myslet. Zkrásněl před jejíma očima a začal se jí líbit. Když se nechal ostříhat, když se oholil, vypadal úplně jinak. Vypadal jako člověk. I když nebyl. Nebyl jím ani vzdáleně.

Everret: Takže tě stihl Jeremy kontaktovat?

Nathan Dent: Ano…( Podíval se na dveře, ) ale jestli mě budou chtít zničit….

Everret: Ale no tak. Jsme tu abychom jim pomohli, ne aby….

Nathan: Ale…

Everret: ( Neposlouchala ho. ) To by nás ale musel pustit někdo dovnitř.

Znovu zazvonila. Opět nic. Chytla za kliku a otevřela. Dveře dorazili ke stěně a nechaly je nakouknout dovnitř. Oba ztuhli.

Everret: Fajn…takže i v krizi nezamykají dveře.

Vstoupili dovnitř. Nathan se díval obezřetně kolem sebe. V momentě, kdy přešel přes práh, trhl sebou.

Everret: Něco se ti nezdá?

Nathan: Vím, co se děje démonům v tomto domě. Přejdou přes práh a …

Everret: A co?

Nathan: A puf.

Hlas za ním: Puf? Jako v comicsu.

Oba dva se otočili. Po schodech právě stoupala Tracey a Jeremy. Oba vstoupili do domu a Jeremy zavřel dveře.

Tracey: Už je to tak dlouho, co jsem tady byla.

Everret: Podle všeho ne. Než se vydáme na zasedání Tribunálu, musíme zachránit jednu osobu.

Nathan chtěl něco říct, ale Jeremy ho předběhl.

Jeremy: Na Tribunál půjde jen Nathan.

Nathan kývnul.

Tracey: Ale Wyatt…

Jeremy: Je horoskopián. Navíc ví toho mnohem víc, než ti představení tam nahoře. Tracey, ano, máš pravdu, ale ty mu tam v tuhle chvíli nepomůžeš.

 

Minulost, Kdesi v Ohiu, rok 2010

Malá holčička s černými vlásky sedí na trávě. Sleduje slunce a hraje si se svou oblíbenou panenkou. V tom se vedle ní objeví dívka. Má rudé vlasy a vypadá taky jako panenka. Sedne si vedle ní a usměje se.

Dívka: Když jsem byla malá jako ty, taky jsme si ráda hrála s panenkami.

Holčička: Taky jsi měla takovou?

Dívka: To ne. Moje byla starší. Ta tvá je nová. Vypadá tak. A musí.

Holčička se na dívku podívala.

Holčička: Jsi smutná. Co se stalo?

Dívka: Víš, něco špatného…něco velmi špatného.

Holčička: A můžu ti pomoci?

Dívka zvedla hlavu a její rusé vlasy jí padly do obličeje. Usmála se.

Dívka: Můžeš, Tracey.

Tracey: Jak víš, jak se jmenuju?

Dívka: Já toho vím víc..než jen tvé jméno. Chceš to taky vědět?

Tracey: Ano..chci to vědět.

A dívka Tracey pověděla to, co v sobě nesla. Pověděla jí o třech sestrách a o jejich snaze zachránit svět. Pověděla Tracey o skupině démonů, co je poslala do nicoty. A Tracey poslouchala…a poslouchala dlouho.

 

Dům Halliwellů, jejich přítomnost ( rok 2024 )

Everret: Fajn. Nathan jde na Tribunál, ale my musíme nejdřív zachránit Erin a Biancu.

Tracey: Tu Chrisovu přítelkyni?

Jeremy: Jsou si předurčeni. Nesmí zemřít. Ty, Nathane, jdi. Vem ho na bezpečné místo. Musíme získat čas. Musí prozřít.

Nathan zmizel pryč. Už neměl moc času. Ostatní zaslechli hlasy. Museli se vydat nahoru, museli zastavit Biancu.

 

Minulost, Rok po zničení sester Halliwellových, Podsvětí

Libra, Virgo a ostatní Horoskopiánové si přerozdělovali území Podsvětí. Horoskopián Vodnář, živel voda, měl rád luxus. Ve svém sídle měl to nejlepší, co kdy získal či ukořistil. Války Horoskopiánů ho nebavili. Bylo mu to jedno. Už teď v této době byl outsider. Téměř zapomenutý, ztracený. Rád navštěvoval obyčejné smrtelníky. Už si nedokázal vybavit, jak to bylo, ale něco se stalo. Potkal bytost ladných tvarů, s dlouhými, lehce kudrnatými vlasy. Jejich barva žhnula ohnivě rudou.

Bytost: Jsem ráda, že jsem tě potkala.

Vodnář: Kdo jsi? Co tady…

Dívka: Na mě nezáleží… jsi to ty, kdo je tady důležitý.

Vodnář: O čem to mluvíš?

Dívala se na něho tak upřeně, že měl z toho husí kůži. Řekla mu jen „Až padne soumrak tvé rasy, vydej se nahoru. Najdi ty, co dokážou změnit svět, pomoz jim, buď jedním z nich. Až přijde čas, poznáš, co stát se má.

A pak o ní zase slyšel. Byla u toho, když Horoskopiáni dostali pořádně na zadek. Halliwellovi je pořádně nakopali s její pomocí. A Vodnář věděl, že se blíží jeho čas.

 

Dům Halliwellů, rok 2024

Everret, Tracey a Jeremy se rychle přesunuli do prvního patra. Slyšeli, jak začíná odříkávat kouzlo. Když otevřeli dveře, ztuhli. Kouzlo si začínalo brát svou daň. Biance hořely ruce. Měla zavřené oči a zdálo se, že s tím fénix uvnitř ní samotné bojuje.

Everret: Co teď?

Jeremy zavřel oči. Pak natáhl ruku a knihu, z níž Bianca odříkávala kouzlo, si přitáhl k sobě.

Tracey: Super, ale to nám nepomůže.

Everret přimhouřila oči a nad Biancou začalo pršet. Oheň mizel. Po chvilce déšť slábnul. Tracey se podívala na Everret. Její obličej dával jasně najevo vyčerpání. Jeremy ucítil v kapse dýku, kterou si vzal, kdyby se něco zvrtlo. Doufal, že ji nebude muset použít.

Tracey: Bože…

Přišla k Biance a pořádně s ní zatřásla. Bianca prudce otevřela oči a zamrkala.

Bianca: Co se stalo? Kdo …( Rozhlédla se kolem. ) Tebe já znám…

Tracey: Ha vida.. ona mluví. ( Podívala se na Jeremyho a Everret. ) Jdi!

Bianca: ( Zmateně ) Kam?

Jeremy: Domů!

Bianca se podívala na všechny tři. Prohlížela si je. A pak očima sjela k Erin.

Bianca: Co Erin?

Tracey: My ji zachráníme.

Bianca: ( Otočila se k otevřeným dveřím, ale pak se od nich odvrátila. ) Kdo …jste?

Everret: Ti, co mohou dát vše do pořádku… a teď jdi! Hned!

Bianca zapomněla na knihu a vyběhla ze dveří. Najednou jí přišlo, jako kdyby se jí dotkla samotná smrt. Nechala to za sebou. Seběhla schody, proběhla halou a vyběhla ven na čerstvý vzduch. Pak seběhla těch pár schůdků a zastavila se až na chodníku před domem. Otočila se a podívala se na okna v prvním patře. Něco divného se tam právě muselo určitě dít, něco…Vytáhla mobil a vytočila Chrisovo číslo. Pak vzhlédla na nebe. Bylo temné a zlověstné.

 

Mezitím Nathan navštívil Tribunál a získal čas tím jediným možným způsobem – odnesl Wyatta pryč.

 

Tribunál

Eustace zmizel ze svého postu a objevil se na zářící podlaze. Hned vedle místa, kde stál před chvíli Wyatt.

Eustace: ( V obličeji úplně rudý. ) Co..co se stalo? ( Otočil se na Paige a Adama. ) Co JSTE to udělali?

Adam: My jsme to nebyli.

Eustace: ÁÁÁ lžete. Domluvili jste se. Je to člen Vaší rodiny.

Paige: Proč bychom to…

Eustace: Ooo…mlčte vy…. Nechtěli jste nám to ani sdělit. Nechali jste si to pro sebe. Čekali jste. A teď je pryč! Víte vy, co to znamená?

Paige: Že ho budete muset znova najít? ( Usmívala se. )

Eustace: Tak Vám je to smíchu! Vezmu vám Vaši moc…všem…A pak ho najdu …moji nohsledové ho vystopují na míle daleko…a pak ho pošlu do nicoty!

Tewin: Eustaci…prosím…uklidni se.

Eustace: Mám se snad uklidnit? Nechali jste ho utéct…

Adam: My s tím nemáme nic společného….

Eustace: Bože…jak bych tobě mohl věřit. Nikdy jsem neměl povolit tvé světlonošství. Celé to byla jedna…

Tewin: ( Podívala se na něj, jako kdyby byla jeho matka. ) Zmlkni už!

Eustace přestal mluvit a zíral na ní. Bělmo teď skoro zářilo jak byl rudý v obličeji.

Tewin: My to dáme do pořádku.

Eustace: Tohle jste taky dali do pořádku!

Tewin: A dost. ( Podívala se na Adama a Paige. ) Jdeme! Tady už bez tak nic nezmůžeme..( Podívala se na Eustace. ) Je to tak?

Eustace i přes své přesvědčení kývnul a nechal je jít. Po chvíli se otočil na Anthonyho.

Anthony: V tomhle já prsty nemám.

Eustace: A Libra…kde je?

Anthony: Na bezpečném místě.

Eustace: Sleduj je. Nechci, aby mi můj plán překazili.

Anthony: Nejste můj šéf. Nikdo není!

Eustace: Kušuj…a stopuj.

Anthony se zamračil a zmizel pryč.

Eustace: Do…háje!

 

Magická škola, chodba

Adam, Paige a Tewin jdou poměrně rychle vedle sebe. Míjejí studenty magické školy.

Adam: Co to sakra bylo?

Paige: Spíš než co tak kdo…Kdo to sakra byl?

Tewin: Připadá vám, že jsem do toho byla zasvěcená?

Zastavila se a podívala se na ně.

Oba: A ne?

Tewin: ( Máchla rukama do vzduchu. ) Připadá vám, že jsem nějaká víla, co umí lusknutím prstu ( luskla prsty )  přivolat třeba knihu? ( A z hromádky knih jedné studenty se svrchní kniha přenesla k Tewin. )

Oba: Jo!

Tewin: Sak…( Vrátila knihu dívce. ) Promiň, Zoe.

Zoe: To nic… ( A doslova prchala dál. )

Tewin: Já to nebyla. Nevím, kdo to byl. I když…

Paige: Co?

Tewin: Pojďte do ředitelny. Tady i zdi mají uši.

Jak mizeli chodbou a vešli do dveří o kus dál, otočil se jeden mladík od dívky, co byla před ním. Byl to Anthony.

Dívka: Takže…Carle…tyj si tu nový?

Otočil se k dívce.

Anthony: Jo…jsem.

Dívka: Zamiluješ si to tady.

Anthony: Už to tak vypadá. Kdo to byl?

Dívka: Ředitelka školy Tewin a jedna …no kdysi tady prý i učila nebo něco takovýho. Chceš provést?

Anthony: Jo, prosím…díky.

 

Magická škola, ředitelna

Tewin za nimi zavřela dveře a pak zvedla ruce. Něco potichu zamumlala a pak se otočila. Všimla si tváří obou dvou a kývla.

Tewin: Bezpečnostní kouzlo.

Adam: O co tady jde?

Tewin: Nechci, aby nás někdo slyšel.

Adam: Já myslím ten tribunál, ty tajnosti…Vždyť…

Paige: Ten tribunál pěkně zaváněl.

Tewin: Aby bylo jasno…ani mě nepřišel ten tribunál příliš košér.

Paige: Fajn.

Tewin: O to víc je důležité, aby to, co tady teď řeknu, zůstalo mezi námi.

Oba souhlasně kývli.

Tewin: Eustace všechno vystavěl na povídačce padlého anděla, co se stal Zlodějem duší. To se stane s Andělem, kterého pohltí peklo.

Adam: Byl to on! Anthony!

Tewin: Jak víte jak…

Paige: Pomáhal před lety Phoebe vypořádat se s svou náhle nabitou mocí Andělů.

Tewin: ( Jen se podívala a dál na Anthonyho nic neříkala. ) Další věc…Tribunál nebyl kompletní. Nazval to ohrožením magie, ale jediné, co tím chtěl získat, byla pouze moc v jeho rukách.

Adam: Jak by…

Tewin: Magická škola od nějaké doby začala zapisovat vykonaná kouzla v rámci nás, Starších a světy mezi Zemí a nebem.

Adam: Co?

Tewin: Jakékoli kouzlo vyřčeno od posvátných hor zapomnění  - na rozhraní mezi světem smrtelníků a Podsvětím - až po vrcholky Strážných věží…Samotný vrchol Moci Starších, je zapsáno v knize kouzel tady …v naší škole.

Paige: To si nepamatuju.

Tewin: Byla jsi přeci Briana. My o tobě nevěděli. Podle posledních záznamů někdo uvolnil příliš velké množství magické síly, aby něco udělal.

Paige: A co?

Tewin: Třeba přivolal Zloděje duší. Málokdo to dokáže. Je zapotřebí velké moci.

Adam: Co s tím má společného Anthony?

Tewin: Nerjde o něj… no tak trochu o něj vlastně jde, ale zásadní je, že oni sami nikomu nepomáhají. Někdo je musí přivolat. Nepřijdou jen tak a puf… záhadná výpověď je na světě. Jsou jako…

Paige: Čističi?

Tewin: Neutrální. Berou jak dobru, tak zlu. Jako Čističi, nebo Smrt. Oni sami z toho nic nemají. Společně korigují rovnováhu dobra a zla.

Paige: Jako kdybych to už jednou slyšela. Zrada Staršího, rovnováha v trapu…bože…pořád…

Tewin: Upřímně…nemám tušení, o co Eustacovi jde.

Paige: Jako obvykle o Wyatta. Vždycky šlo o Wyatta.

Adam: To mi nepřijde. Jo…jasně…Wyatt vládne Podsvětí. Beru. Dobro ho chce odstranit…beru…ale proč to dělat skrz Zloděje duší.

Tewin: Chybí nám tu vyšší pohled.

Adam: Jaký?

 

Minulost, Rok 2023, klub Evolution

Jeremy Heston sešel po schodech přímo k baru. Opřel se o něj a díval se na kolegyni. Seděla na barové stoličce a četla noviny. Vypadala zamyšleně.

Jeremy: Josie, stalo se něco?

Josie: Víš…vlastně stalo. Přečti si to taky.

Podala mu noviny a on četl. Pročetl si celý článek a pak položil noviny na stůl.

Josie: Prý to bylo rychlé. Všechno to shořelo na trout. Všechno.

Jeremy: Nikdy jsem tam nebyl.

Josie: Já tam chodila každý čtvrtek. Byla tam jedna dokonalá kapela. Fakt se mi ten retro styl líbil.

Jeremy: Žes mi to nikdy neřekla.

Josie: nemusím ti říkat nic, Jeremy. Už spolu nejsme. Nezapomeň. To tys mě nechal, vzpomínáš?

Josie: ( Zadívala se na titulek – P3 zničilo ohnivé peklo ) Pořád přemýšlím, proč P3.

Jeremy: Protože tak se jmenovaly tři sestry, co ho založily – Piper, Phoebe a Prue Halliwellovy. Proto P3.

Josie: Jak…jak tohle můžeš vědět?

Jeremy: Ani nevím. Asi jsem to někde četl.

Josie: Díky Bohu, že nenašli nikoho mrtvýho. Taková hrůza.

Jeremy se naposledy podíval na titulek. A je to tady. Musí zareagovat. Na fotce byl zdrcený Chris Halliwell. Jeho děda ten podnik dál udržoval v běhu, dokud mohl. On i jeho bratr tam prý také pracovali. Zadíval se na tu fotku znovu a pak si jí všiml. Jen nepatrný, skoro až průsvitný, odraz. Tak nenápadný, tak …neviditelný a přesto – byl tam.

 

Dům Halliwellů, pokoj Erin

Jeremy, Tracey a Everret stojí v u postele Erin. Každý na jedné straně. Everret je u Erininých nohou.

Everret: Na tohle jsem čekala celou tu dobu.

Všichni zavřeli oči a začali se soustředit. Nešlo jim ani o kouzlo, ani o moc. Museli se naladit na její duši. Na Erininu duši – ta úpěla. Byla skrytá pod tím vším, co se v ní nakupilo. Everret tu moc vycítila jako první. Snažila se proniknout skrze ní a nakouknout pod tu jemnou skořápku všeho uvnitř.

Jeremy: Už tam jsi?

Everret: Je to těžší, než jsem si myslela.

 

 

Minulost, Rok 2023, West San Francisco High School

Fajn. Jsem tady…Mám tu být. Tak jsem tady. Kde ji najdu? Jak ji vlastně mám najít? Bože…proč to nemůže být jednodušší. Tak fajn. Zavři oči, Everret, a zamysli se. Soustřeď se. Vycítíš ji. Musíš. Sedím tady v knihovně a přemýšlím. Vím, že tu je. Vím to. Teď jen nasměrovat Jasmine a Gwen tím správným směrem.

Everret vstala od stolku a došla až do části mystika, čarodějnictví a okultní vědy. Věděla, co hledá, ale neměla tušení, jestli to tady najde. Když už hledala hodnou chvíli, zarazila se. Proti ní stála dívka možná jen o pár let starší než ona sama. Měla dlouhé rudé vlasy a hypnotizovala ji pohledem. Něco mezi nimi jiskřilo. Everret se konečně pohnula a došla až k ní.

Everret: Znám Tě?

Dívka: Ano,… i ne. Ani nemusíš. Záhy pochopíš. Tady… ( Natáhla ruku a v ní svírala křečovitě knihu. ) … Tam najdeš, co hledáš. Už brzy se s ní setkáš. Věř mi.

Jak knihu Everret podívala, vypadla jí z ruky. Dopadla téměř neslyšně na zem. Everret se pro ni sklonila. Když se narovnal, byla dívka pryč.

Everret: Dí… No nic. Knihu mám…Kde je tedy ta, kvůli níž tady jsem, pak si jich všimla – její kamarádky. ( Jednu z nich zničí vlastní touha po moci. Druhá bude tou mocí zabita – jen Everret přežije. ) Bylo pro ni vždycky předstírat, že je jen blbá blondýnka, ale obě, Jasmine i Gwen, jí to braly.

Everret: ( Pro sebe ) Fajn. Jsem blbá, blbá. Chci se stát herečkou a zpěvačkou. Chci se stát herečkou a zpěvačkou. Mám ráda jen kafe. O nic víc mi nejde. Mám inteligenci bublajícího bláta.

Nadechla se a vykročila ke stolu svých kamarádek.

 

O chvíli později

 

Jasmine: Dost. Dost, dost, dost!!!. Nám jde přeci o moc, o sílu, o schopnosti naší bohyně. Chlapi….  Kariéra … to je nic. Tady jde vždycky o moc. Proč myslíte, že hledáme čtvrtou?

Gwen: Tys neslyšela o Moci Tří?

Jasmine: Bože…. Gwen. Přestaň si hrabat v mýtech minulého století. To, že Ti tvoje matka kdysi povídala o Moci Tří a o nějakých třech čarodějkách…. Jak to tý tvý opilecký matce můžeš věřit?

Gwen: Není … opilecká…. Jen … musela jít už pětkrát do protialkoholní léčebny.

Jasmine: Bože…. Tak… co uděláte dál?

Everret se na ně dívala. Chtěla vstát a zařvat své tajemství na celé kolo – Moji rodiče bydleli naproti Halliwellům. Znali je. Věděli to. Ale nemohla. Nebyl ještě ten správný čas. Ještě ne.

Everret: ( A tak ze sebe vypustila jen. ) My? A pak už jí to bylo jedno. Tajemství si nechala pro sebe, ale věděla, že její čas už velmi brzy přijde.

 

Dům Halliwellek, pokoj Erin ( 2024 )

Everret se snažila svou mysl propojit s myslí Erin. Trénovala na svých kamarádkách, ale ty byly jen prázdné nádoby. Neměli tak složitou mysl jako měla Erin. V Erin přeci proudily generace čarodějek z rodu Halliwellů. Tak velká síla ji mohla bez problémů strhnout s Erin pryč.

Teď v její duši byli další…temné bytosti, co tu její vlastní požíraly. Věděla, že pokud se jí to nepovede správně, něco z nich si Erin vezme k sobě. Přijme jejich entity. Everret se modlila, aby její andělská

část dokázala náporu odolat.

Jeremy: Everret, zrychli to!

Everret: Už…sklapni, Jeremy!

Soustředila se a pak se to stalo. Nepatrný záblesk a její mysl se plně napojila na Erininu. Byla v ní. Viděla tu záři, co z ni vycházela. Viděla i temnotu, co ji pohlcovala, duše, co na ní parazitovaly.

Everret: Žádám Vás, opusťte toto tělo a odejděte!

Hlasy: My….tu…zůůůstaneme! Je….našeeee!

Everret naběhla husí kůže.

Everret: Vyzývám Vás…odejděte!

Hlasy: Pohltíme i Tebe…Everreeet! Budeš naše!

Everret povolila a uskočila. Prudce otevřela oči a dívala se kolem sebe.

Tracey: Co se stalo?

Everret: Oni…oni mě…musíme jí zavolat. Tohle nedáme.

Jeremy: Řekli jsme si, že ji zavoláme až v krajní nouzi.

Everret: Taky jsme si řekli, že zasáhneme, až budeme vědět, že toho jsou schopni.

Tracey: Tak jsme se spletli. Teď jsme tady a …( Podívala se kolem. ) Co to chtěla Bianca použít za kouzlo?

Everret: Nevím…nějaký… ( Tracey vzala do ruky knihu, z níž Bianca čarovala, a podala ji Everret. )

Tracey: A zvládli bysme ho?

Everret chvíli zírala do knihy a pak zvedla hlavu. Nejdřív se podívala na Tracey a pak na Jeremyho.

Everret: Myslím, že jo.

Jeremy: Fajn…dáme se do toho.

Uvolnila se. V ruce držela knihu a jen očima přelétala po řádcích.

Everret: Fajn…takže….Nadechni se a až řeknu, nemyslete na nic jiného.

Tracey: Na nic?

Everret: Jen na Erin.

Oba kývli.

Everret: Clamo aer … clamo terra … clamo vigor … clamo hydor … ab larva … sub-venio anima candida… Ze vzduchu..ze země…z ohně i z vody, pryč zlý duchu, přijď na pomoc čistá duše….Morior larva…zemři zlý duchu…Opusť toto tělo…Síla naše tě sprovodí z tohoto světa…z tohoto těla!

Už při prvních slovech pocítila Everret sílu toho, co říkala. Nesla se jejíma rukama, těžkly jí nohy a hlava se jí začínala motat. Pochopila, proč Bianca nedokázala kouzlo dokončit. To kouzlo si bralo sílu toho, kdo to říkal, a obracelo ji proti němu. Everret měla magických schopností pramálo. Ostatní jí propůjčila ta, co je dala dohromady.

Tracey: Jsi…

Everret: Teď…Ne!

Měla zavřené oči a myslela na ni, na jejich společnou známou. Volala ji k sobě.

Hlasy: Budeš naše Everret. My zabili tvé rodiče. My jsme jim ukradli jejich duše. My zničíme i tebeee!

Everret ztuhla. Kniha ji vypadla z rukou---Rodiče..umřeli před deseti lety…Byla…malá…Kniha dopadla na zem. Stránky v ní se začaly otáčet a pak se kniha zavřela.

Hlasy: Pojď k nám….Everreee…

Everret: ( Otevřela oči---studené a temné ) Jsme tu, abychom pohltili tento svět. Jsme tu, aby dobro bylo zničeno! Jen my můžeme přivést řád do tohoto chaosu…jen my…

Tracey: Everret!

Everret se otočila k Tracey a srazila ji máchnutím ruky k zemi.

Jeremy: A ….do …háje!

Everret: Tohle ti…nepomůže!

Jeremy: Sakra!

Jeremy netušil, kde se to v něm vzalo. Připravoval se na tuhle chvíli tak dlouho a teď…teď neměl ponětí, co dělá. Všechno se v jeho mysli dávalo dohromady…všechno…

 

Minulost, rok 2020

Šel po ulici. Neměl práci…Byl nic… Zapomněl kam chtěl jít. Nasedl do špatného vlaku a místo doma, byl tady. Unaveně si sedl na lavičku. Díval se na město, co neznal. Vítr by mu rozcuchával vlasy, ale on je měl tak krátké, že si toho ani nevšiml. U nohou mu přistál papírek. Viděl jen…hledá se…Sehnul se, ale kdosi byl rychlejší. Viděl útlé nožky…v ještě užších kalhotách.

Dívka: Tady…tohle vám asi upadlo.

Podala mu kus papírku a on vnímal jen její rudé vlasy. Viděl celý nadpis: Hledá se číšník do klubu Evolution. Díval se na to a přemýšlel.

Dívka: Měl byste to vzít.

Zahleděl se na ni. Měla jemné rysy a půvabnou tvář…takovou…nevinnou, citlivou.

Dívka: Věřte mi. Jděte tam a to místo vemte!

Jeremy: Ale já…

Dívka: Na tom nezáleží. Záleží na tom, co chcete vy a kam vás to všechno donese.

Díval se kolem sebe a pak zase na ní.

Dívka: Jděte, Jeremy. Jděte do Evolution a změňte svůj osud!

Zmátlo ho to. Podíval se na papírek – EVOLUTION.

Jeremy: Co když….

Dívka byla pryč.

 

Dům Halliwellů, pokoj Erin

Viděl Everret. Blížila se k němu a rozhodně nebyla ve své kůži.

Everret: Zničíme vás…zničíme vás všechny!

Jeremy rychle přemýšlel.

Jeremy: ( v mysli ) Kde je, když ji člověk potřebuje…

A pak si toho všiml. V odraze skelní tabulky a hlas: „Až spatříš jen záblesk mé tváře, věz, že přišel ten pravý čas. Až uvidíš hloubku mých očí, věz, že tma je blíž, než se kdy stalo.“ Ucítil tu bodnou zbraň v kapse. Musel to udělat.

Byla u něj.

Chtěla ho zničit.

Musel být rychlejší.

Trhnul sebou.

Everret na něj vyvalila oči a pak se svezla do jeho náruče. Držel ji pevně, aby nespadla. Pak pohnul rukou a uvolnil sevření. V ruce svíral dýku, z níž odkapávala na zem její krev.

Jeremy: Sakra...tohle ne!

Pak jen šeptal. Nebylo mu rozumět co. Dýka mu vypadla z ruky a on se přiblížil k Everret. Chytl ji do náruče a znovu pevně sevřel.

 

Kdesi

V temnotě by se jinak mohl utápět, ale přesto stál rovnýma nohama na zemi. Wyatt Matthew Halliwell se právě teď topil ve své vlastní minulosti. Cítil se zbytečný. Cítil, že všechno, co doteď udělal, bylo špatně. Netušil, co tohle bylo za místo, ale náladu mu to rozhodně nezvyšovalo. Nikde žádné okno. Jen mlhavé stíny čehosi, co připomínalo stěny . Tušil, že tady někde jsou dveře. Museli tu být. Cítil mírný vánek, který odkudsi proudil. Procházel tu místnost stále pořád dokola. Zprava doleva, zepředu dozadu.

Wyatt: Haló? Je tu někdo?

Slyšel kroky. Někde poblíž musela být určitě živá bytost. Možná jich mohlo být i víc.

Wyatt: ( Jak nejhlasitěji mohl dokázat. ) Je tu někdo! Prosím….Někdo.

Hlas: Myslíš, že tě někdo uslyší?

Wyatt se otočil. Díval se do tváře temnotě. Tedy tak to viděl on. Někdo zahalený v kutně a má přes hlavu kápi. Do obličeje mu je sotva vidět.

Wyatt: Kdo jsi?

Zamaskovaná bytost si povzdechne: Ach jo…( Stahuje si kápi. ) Víš, jak pracné je se do toho obléknout?

Sundá si kutnu a i kápi a pak zvedne hlavu.

Wyatt: Ty jsi…Horoskopián! Co je tohle zač? Jak to…

Horoskopián: Mohu se představit? Jmenuji se Nathan Dent a byl jsem kdysi Horoskopián.

Wyatt: Co to znamená? Kde je Libra?

Nathan: Bože…dítě jedno nezkušené! Ani nevíš, že si s tebou hrají…a hrají si s tebou velmi dobře.

Wyatt: Tohle je snad trest? Trest za to, oc jsem provedl?

Nathan: Bude to trest za to, co neuděláš? Cos neprovedl.

Wyatt: To…nechápu.

Nathan: Řekni mi…Od kdy to přesně nechápeš?

Wyatt: Já…

Nedošlo mu to. Od chvíle, co tady je, na to zapomněl. Zavřel oči a přestal toho lživého Horoskopiána poslouchat. Chtěl se přenést. Chtěl být jinde. Nic se nestalo. Otevřel oči a zmateně se díval kolem sebe.

Wyatt: Proč…( Zamyslel se a představil si, že má meč Excalibr. Nic. ) Co se…

Nathan: Byl jsi odsouzen. Sebrali ti tvou moc. Veškerou tvou moc.

Wyatt: ( Díval se kolem sebe. Sledoval stopy na zemi. Ta byla plná prachu a pilin. ) Jsem… smrtelník. Jsem nic. Měl jsem všechno a teď…teď jsem nic.

Nathan: Výsledek se dá ještě změnit.

Wyatt: Bože, jak? Vždyť jsem to udělal. Všechno jsem to udělal. Co víc říct?

Ucítil něčí přítomnost vedle sebe. Otočil se. Hope stálas vedle a usmívala se.

Hope: Co víc říct…Jsi vrah. Jsi zlo. To je to, co jsi. Nic víc nejsi. Zasloužíš trest. Nejsi hoden svých schopností. Nikdy nebudeš. Víš, co jsi? Víš to?

Nathan: Chci, aby sis uvědomil, co jsi způsobil. Chci, aby si v sobě našel pokoru. Stačí, když si to uvědomíš.

Hope: Jen ho poslouchej. Je to Horoskopián. Radí ti, co dělat. Chce, abys šel v jeho stopách. Buď zlo. Buď zabiják Podsvětí.

Poodstoupila a vytáhla meč Excalibr.

Hope: Uchop ho. Jdi zabít nějakého démona…nebo lepší…jdi…

Wyatt: Mlč!

Nathan: Jsi v pořádku?

Hope: Nejsem démone! Dokud dýcháš, nejsem v pořádku. Wyatte, zabij ho.

Wyatt: Co?

Hope: Zab ho. Podívej se kolem sebe. Vem tu tyč na zemi a máchni. Je to tak prosté. Už jsi to dělal…už jsi přeci…zabíjel!

Wyatt: To…( Pak ho to napadlo. Jen vteřina. Očima hledal tyč. Hledal tu zbraň, kterou chtěl Nathana praštit – spadne na zem a krev bude všude. Napadlo ho to. Jen vteřina. Pak ji viděl. Byla kousek od něj ve stínu, v pološeru. ) Udělám to.

Hope: Hodný hoch. Pak ti dopřeji trochu mé lásky.

Nathan: ( Sledoval ho. Přestal mluvit a snažil a snažil se ho víc vnímat. Všiml si tyče a pohledu Wyattových očí. Ta jiskra. Viděl ji. Už jednou ji viděl. Chtíč. Něco tu nehrálo. ) Wyatte – poslouchej mě! Ať je to cokoli, není to reálné. Ať to říká cokoli, lže to.

Wyatt ztuhl Objevila se až v momentě, kdy byl u soudu. Kdyby to byl její duch, navštívil by ho přeci již dřív. Proč až teď. Sevření tyče povolilo.

 

Klub Evolution

Rozrazily se dveře. První vešel Jeremy. Táhnul za sebou přední část nosítek, na nichž ležela Everret. Rudá skvrna na tričku se šířila. V podstatě ležela v krvi. Zadní část nosítek nesla Tracey. Měla trochu potlučenou hlavu a odřený loket.

Snesli nosítka k barovému pultu. Položili je na zem a Jeremy ihned skočil do barové části pro lékárničku. Tracey otřela Everret obličej a pohladila ji.

Jeremy: Bude stačit vodka?

Tracey: Měla by. Ale rychle. Ztratila moc krve…

Přiběhl k ní, otevřel kufřík a začal se v něm přehrabovat. Po chvilce vytáhl balíček stahovacích obinadel.

Tracey: Jak tě to mohlo napadnout?

Jeremy: Nic lepšího jsem v tu chvíli nedokázal vymyslet. Byla… ( Roztrhl obal a vytáhl z něj několik čtverců. Podal je Tracey a jal se otvírat láhev náhradní desinfekce.

Tracey: Polij mi ránu.

Udělal, co chtěla. Čekal, že sebou Everret trhne, ale neudělala vůbec nic. Dokonce se přestala klepat zimou. Tracey rychle vzala čtverce a ránu přikryla. Chvíli na ni tlačila a doufala, že krev přestane téct. Přitom se dívala kolem. Bylo tu až moc krve.

Jeremy: Co teď?

Tracey: Kdybychom mohli zavolat záchranku.

Jeremy: To bohužel…nemůžeme.

Tracey: Ale…

Jeremy. Ne! Budou se ptát. Co bychom jim řekli? Napadla na dýku?

Tracey: Máš pravdu. ( Natáhla ruku. ) Obinadlo. ( Podal jí ho. ) Měli bychom kontaktovat…

Jeremy: Počkáme. Uvidíme, co zvládne Nathan.

Tracey: Bože…ty jsi někdy tak…Vždyť ani nevíš, jestli se probrala.

Jeremy: A měli jsme snad běhat po domě Halliwellů? Jen tak? Někdo nás tam uvidí a co pak? Budou si myslet, že jsme to byli my, kdo ji proklel.

Tracey: Snad se mohlo najít lepší řešení.

Jeremy: Do té doby by vykrvácela.

Tracey: ( Podívala se na Everret – byla bledší než když jindy. ) To už se…

Jeremy. Ještě není po všem.

Tracey: Máš pravdu…( Smutně ) Ještě není po všem. ( K Everret ) Vydrž to…prosím!

 

Kdesi

Wyatt byl zmatený. Vnímal hlas Nathana. Chtěl věřit tomu, co říká, ale pak tu byla Hope. Přišla mu natolik reálná, že jí nedokázal nevnímat. Byla s ním všude. Jeho stín. Všechno špatné, co provedl. Byla u toho. Strnule stál v té podivné místnosti, co mu čím dál tím více připadala jako sklad nějaké továrny. Lehce svíral tyč.

Nathan: Teď se musíš soustředit. Musíš věřit v …

Hope: Sám sebe? Jsi zlo, Wyatte. Akceptuj to. Přijmi to. Buď to, jaký jsi! ( Podala mu ruku. ) Přijmi svůj osud!

Nathan začal vnímat cizí přítomnost. Otáčel se kolem sebe. Slyšel ten hlas. Cítil tu bytost. Vnímal její energii. Pak to spatřil. Jen nepatrný odraz ve skle a vybavil si to – ta slova - Až spatříš jen záblesk mé tváře, věz, že přišel ten pravý čas. Až uvidíš hloubku mých očí, věz, že tma je blíž, než se kdy stalo. Všiml si záblesku, spatřil její oči. Otočil se k Wyattovi a viděl ji. Vypadala stejně. Jako kdyby nikdy neumřela – Hope McCarthy stála před Wyattem a natahovala k němu ruku. Byla zčernalá. Nathan vnímal zlo v ní. Ať se dělo cokoli, snažila se ho nataženou rukou získat na svou stranu. Pokud se tak stane, přijme svůj temný osud. Bude akceptovat rozsudek a stane se zlým. Bylo to tak symbolické.

Nathan: ( Pro sebe ) Do háje. Potřebuju pomoc. Volám spřízněnou duši, vc tento den as tento čas. Přenes se ze sféry duší sem a ukaž tomu, kdo na hraně je, kde pravda leží a kdo mu lže.

Zvedl hlavu a všiml si záře přicházející od stropu. Před ním se objevila poloprůsvitná bytost. Otočila se k druhé osobě v místnosti. I přesto, že byla průhledná, skoro jako kdyby ztuhla. Pak se otočila na Nathana.

Nathan: Musíš mu otevřít oči. Myslí si, že tvoje smrt je jeho chyba. Táhne ho to do Podsvětí. Pokud přijme svůj osud, už nebude šance dostat ho zpět.

Duch kývnul a otočil se ke dvojici. Vnímal svou kopii jako virus. Virus, co se snaží dostat blíž k Wyattovi. Nemoc, co nezná hranic. Jako záblesk zasáhl oba dva a na chvíli celou místnost ozářila oslepující záře.

 

Let ze Seattlu do Friska

Carter se díval okénkem ven. Zdálo se mu, že je venku ještě temněji než před chvílí. Povzdychnul si. Složku, co jim dal Dan Morris, už měl on i Chris přečtenou od začátku až do konce. Všechno, co mohli znát o těch dětech, o jejich duších, už znali nazpaměť. Chris měl přivřené oči. Nespal. Za těchto okolností už spát ani nemohl. Měl jen zavřené oči a v hlavě mu to šrotovalo jako když byl na škole.

Ve dveřích do kajuty kapitána se objevila letuška a podle jejího chování to musela být možná nejdůležitějších letušek tohoto letu. Vypadala ustaraně. Už jak brala do ruky telefon, aby mohla promluvit k pasažérům, chvěla se. Chris v ten moment otevřel oči a díval se na ni.

Chris: ( Potichu ) Něco se děje.

Letuška: Milé dámy, milí pánové, chtěla bych vám tímto oznámit změnu letového plánu. Jak dozajista víte, nad San Franciscem právě teď vrcholí bouře, s kterou nikdo nemohl počítat. Z tohoto důvodu se pilot rozhodl vrátit se do Seattlu, kde je počasí klidné a obloha jasná. Ostatní letiště v okolí jsou bohužel plná a zdá se, že Seattle je jediné místo, kde nám vyhoví. Zůstaňte v klidu a prosím, zůstaňte i nadále připoutáni.

Letadlo se na chviličku začalo třást, jak se snažilo prorazit si cestu větrnou turbulencí a sílícím deštěm. Pomalu se začínalo stáčet doleva, aby mohlo nabrat kurs zpět Seattle.

Chris: Tohle ne…to přeci…

Carter: Pak už zbývá jediné…

Oba tušili, co budou muset udělat. Chris se vyklonil do uličky a zacílil na  místo, kde byly dveře toalety.

Chris: Něco mě napadlo.

Carter: Hlavně, ať je to rychlé. Doma už to asi nemůžou vydržet.

 

Dům Halliwellek, pokoj Erin

Na zemi bylo pár stříkanců od krve, jak ostří vyjelo z Everretina nože. Nějaké věci se chaoticky povalovali na koberci po pádu Tracey. Erin ležela bez hnutí. Uvolněná, klidná. Pak se kolem ní rozlilo světlo a její duše vstoupila z jejího těla. Andělská křídla roztáhnutá přes celý pokoj. Hleděla na sebe z výšky a nadřazenosti. Viděla tu ubohou skořápku kostí, kůže a masa. Necítila z ní nic. Žádné vibrace. Byla ubohá. Svá křídla použila k naplnění této bezbožné nádoby tím, čím vším nebyla. Tím, čím byla duše s křídly. Chtěla z temnoty udělat světlo. Chtěla nic naplnit něčím. Prázdnotu plností, nádobu životem. Stačila k tomu jediná myšlenka – myšlenka co přinesla ovoce. Jen to. Duch se po chvíli opět spojil se svou ochranou skořápkou a obě dvě části se staly jednou. Jednou a nerozlučnou, jednou jedinou entitou. Čarodějka uvnitř byla zachráněna a stala se něčím víc a to něco bylo silnější a mocnější. Jedna bytost – jedna duše.

Erin otevřela oči.

 

Místnost „Sklad“

Záře zmizela. Nathan byl pryč. Wyatt ji nevnímal. Ani bytost, co se za Hope vydávala. Stále měla nataženou ruku a snažila se získat si Wyatta na svou stranu.

Hope: Pojď ke mně.

Jak naproti sobě stáli, zastavil se čas. Jen na kratičkou chvíli. Zpoza Hope vyšlo její dvojče a čas běžel zase dál. Wyatt ztuhnul. Viděl ji. Její temné já však nikoli.

Hope: Tak…takhle chceš skončit?

Wyatt se jen díval. Nic neříkal. Najednou nemohl říci ani slovo.

Hope: Za to, abys byl dobrý, obětovala tvá rodina hodně sil. Musela se potýkat s mnoha nástrahami. A víš proč? Věřila, že z tebe vyroste dobrý člověk.

Wyatt: ( Jen v hlavě ) Ale já jsem udělal tolik zlého.

Hope: Každý z rodu Halliwellů udělal něco, na co není pyšný. Každá z čarodějek rodu Halliwellů se musela potýkat se svou temnou částí. V tu chvíli bylo důležité, že každá z nich měla podporu v rodině. Ta je držela nad vodou.

Wyatt: Ale oni už nemůžou být moje opora. Zradil jsem je. Obrátil jsem se proti nim.

Hope: Je to rodina. Ne hromada písku. Najdeš si zase jejich důvěru.

Wyatt: Nemám pocit, že bych…

Hope: ( Ukázala na Hope vedle ní. ) A ona tě snad podrží? ( Wyattova mysl se na to uplula. ) Myslíš, že bude stát při tobě, až bude Rada Starších vykonávat svou vůli? Až ti Starší vezmou všechny tvé schopnosti, pomůže ti?

Wyatt: Je to…nevím. Proč by měla. Vždyť jsem ji zabil. Byla to…

Hope: Já…já jsem ta, kterou jsi měl zabít. A pořád…byla to přeci moje volba. Kdybych nechtěla, nešla bych do toho…

Pořád nevěděl. Díval se na ni a pak na tu druhou. Nepřišly mu odlišné.

Hope: Vzpomeň si. To já jsem přišla na taktiku útoku najednou. Kdybych nebyla tak hrr, útok bysme provedli postupně. Možná by se nám to i povedlo.

Vybavil si ten rozhovor. Říkala to Rainovi. Že přišla na taktiku společného útoku. Hlasy se nad ním nesly jako z gramofonové desky. Pořád a pořád dokola. Jako kdyby něco v něm se ozvalo – po dlouhé době.

Hope: Musíš si vzpomenout!

Pak se k němu natáhla a dotkla se ho. Ruka chvíli setrvala na jeho rameni a pak jím projela. Do Wyatta natekla nová energie.

Falešná Hope: ( Pořád s nataženou rukou. ) Pojď se mnou a získáš všechno. Všecičko, co si budeš přát.

Všimla si, že ji přestává vnímat a cítila, že ho ztrácí.

 

Magická škola, ředitelna

Adam: ( Položil knihu na stůl a povzdychl si. ) Nemám tušení, co za vyšší pohled nám tu chybí.

Tewin: ( Seděla za svým stolem a listovala nějakými papíry. Pak je položila na stůl. ) V knihách Věštkyně nic není.

Paige: Tady nikde NIC není. Je to jako kdyby tady něco chybělo. Jako kdyby to někdo …

Adam: Vymazal?

Všichni tři ztuhli.

Adam: Paige, je možné provést kouzlo, co by ukázalo, jestli si s těmi dokumenty někdo…nepohrál?

Tewin: To je zcela nemožné. Nikdo sem nemá přístup.

Paige: Tak proč je to, jako kdyby jsme hledali Atlantidu?

Tewin: Proč bysme ji hledali. My víme, kde je. Objevila ji skupina čarodějů v době druhé světové války.

Paige: Už mlčím.

Tewin: Není to tak úchvatné, jak si všichni myslí – znáš to jen ruiny, zničené umění a nějací ti prehistoričtí démoni a kouzla. Nic velkýho.

Adam: To kouzlo, Paige.

Paige: Jo…myslím, že by se dalo použít nějaké kouzlo, které…

Ztuhla. Na stole se z ničeho nic objeví podivný nápis. Všichni tři se nakloní a vidí jen tři písmena, co nedávají žádný smysl – DWA.

Paige: Co je DWA?

Adam: Nemám tušení. Nic mi to…

Tewin se posadí do křesla a zamyšleně se dívá před sebe.

Adam: DWA? Bude to zkratka….

Paige: Tak to je snad zřejmé…že je to zkratka.

Tewin: Je to Dead Witch Alliance.

Paige: I když…

Adam: Co jiného by to…Co? Kdo?

Tewin: Dead Witch Alliance – Aliance Mrtvá Čarodějka.

Paige: O ní jsem nikdy neslyšela.

Tewin: Já myslela, že je to jen legenda.

Vstala. Vypadala dychtivě. Nabitá energií, vzrušením. Něčím, co už dlouhou dobu necítila. Obešla stůl a zamířila ke své knihovničce.

Tewin: Kdysi dávno…je to už mnoho set let, začala svět pohlcovat panika. Křesťanství se začínalo ujímat vlády. Od té doby začal hon na čarodějnice. Každý to zná – Salemský teror je tady na této škole samostatný předmět. Dobré čarodějky a čarodějové se začali skrývat. Mnoho z nich padlo. I přes náhlý úpadek dobré magie a příchodu doby temna existovali tací, co v dobrou magii stále věřili.

Adam: Čarodějky? Čarodějové? Kdo?

Tewin: Právě že nikoli. Byli to smrtelníci. Obyčejní lidé. Vytvořili tajnou skupinu – něco jako alianci – která pomáhala magickým bytostem v přežití. Ukrývali je všude, kde se dalo – na půdách, v plesnivých sklepích, všude. Od té doby se traduje, že na sklonku éry dobra, objeví se aliance, která dobro znovu spojí dohromady. Stane se energií pro další dobré činy. Myslela jsem… že je to jen legenda.

Paige: Ale to pořád neznamená, že …

Tewin: Aliance se během existence lidstva zrodila několikrát – v Salemu, za první i druhé světové války. Vždy, když dobro začalo selhávat – přišli oni.

Adam: Jak je možné, že o nich Starší nic nevědí? Vědí přeci o všem.

Paige: O mě taky neměli ani tušení.

Tewin: Nemusí vědět o všem… i když takovou věc by…( Najednou se zarazila a dívala se před sebe. )

Paige: Tewin?

Tewin: To nedává smysl.

Paige: Co nedává smysl?

Tewin začala listovat knihou. Otáčela stránky tak zběsile, až z toho měli Adam a Paige strach. Pak to Adam nevydržel a knihu jí vytrhl z rukou.

Adam: Dost, Tewin. Co se stalo?

Tewin: Nechápu to. Něco mi tady…

Paige: A to něco je co?

Tewin: Jak jsem řekla – první světová, druhá světová, zemětřesení na Haiti, Tsunami v Japonsku v roce 2011, Salem…

Adam: Nechápu.

Tewin: Vy to nevidíte? Aliance zasáhla vždy, když šlo o ohrožení světa…buď toho smrtelného nebo toho magického.

Paige začala přemýšlet.

Adam: Pořád mi to…nedochází.

Tewin: Copak tady jde o ohrožení celého světa?

Adam: Já…

Tewin: Podívejme se na to z větší perspektivy. Wyatt chce ovládnout podsvětí.

Adam: Tak se to říci nedá.

Tewin: A Eustace se rozhodne…pak přijde ten Zloděj duší…Chápu, že Wyatt i Erin znamenají pro dobro hodně, ale proč by…

Paige: Mám dotaz. ( Tewin zvedne hlavu. ) Za hlavní sílu dobra byla vždycky považována Moc Tří. Je to tak?

Tewin: Dalo by se to tak říct.

Paige: Když tvrdíš, že Aliance zasáhla vždy, když mělo dojít k přechodu na „temnou stranu“, proč nezasáhli tehdy, když Horoskopiáni zničili moc tří?

Tewin: To…Adama, podej mi tu knihu.

Paige: Nic z toho by se přeci nemuselo vůbec stát. Do háje. Vždyť by moje sestry mohly žít dál.

Tewin listovala knihou až na místo, kde skončila. Četla rychle. Letěla po řádcích, až se zdálo, že nemůže vnímat, co se tam píše.

Tewin: Já to najde…najdu to.

 

Let do Frisca ( tedy spíše zpět do Seattlu )

Letadlo se již otočilo a míří zpět do Seattlu. Panika v letadle zatím nezačala. Jak letadlo změnilo kurs a vzdalovalo se od počínající bouře, nervozita pasažérů klesala. V tom Carter povolil přezku pásu a chtěl vstát. Letuška ho ihned varovala. Přes vnitřní linku, začala mluvit podrážděně do telefonu.

Carter: Já..musím, je mi…

Najednou vstal i Chris.

Chris: Je mu špatně. Občas mívá klaustrofobické záchvaty.

Letuška: A to…

Chris: Potřebuje vodu. Opláchne se a pak si zase sedneme. Bude to rychlé.

Letuška: Ale rychle, prosím.

Carter se vysoukal do uličky následován Chrisem. Ten ho držel kolem pasu a pomalu se sunuli k toaletě. Jen, co se za nimi zavřely dveře, se chystali přenést.

Carter: Nebude jim to nápadné?

Chris: Co?

Carter: Mám mít klaustrofobii a jdu si ji léčit na nejmenší místo v letadle?

Chris: To nebudou řešit, když zmizíme. Budou řešit to, že zmizíme.

Carter: ( Pokrčil rameny. ) Pravda.

Na to se Chris dotkl Cartera a zmizel.

 

Kdesi u Starších

Eustace byl nervózní. Chodil sem a tam. Vůbec se mu nelíbilo to, jak to dopadlo s Wyattem. Byl pryč a Eustace nevěděl, co to znamená. Kdo byla ta bytost zač? Co chtěla? A kde se toulá Anthony? Přeci se nestal Zlodějem duší jen tak. Plán už mu skoro vycházel. Anthony se stal zlodějem. Na svou stranu získal…ztuhl a rozhlédl se. Pak zmizel ve zlaté záři pryč a objevil se v jiné části místa, které obýval. Tam u věčného ohně stála žena. Dlouhé černé vlasy jí splývaly s bílými pramínky a oheň jim dával magický nádech. Otočila se. V očích se jí zrcadlil muž, co před ní stál.

Eustace: Nevypadá to dobře, Libro.

Libra: Jak…jak je to možné? Udělali jsme všechno. Já svůj slib splnila. Nahnala jsem vám Wyatta přesně tam, kam jste chtěl.

Eustace: Někdo nečekaný se objeivl a Wyatta unesl.

Libra: Jak…vypadal?

Eustace: Obličej měl skrytý v kutně. Nepovedlo se mi ho vidět ani poznat.

Libra: Co Halliwellovi?

Eustace: Všichni vypadali překvapeně… i Tewin.

Libra: Kde je Zloděj duší?

Eustace: V Magické škole, snaží přijít na to, co hledají Halliwellovi.

Libra: ( Tak trochu pro sebe. ) Tam nemůžu. Od bitvy v magické škole jsou hranice školy střežené mnohem lépe než kdy dřív.

Eustace: Co s Magickou školou? Musíš najít Wyatta a Erin! Nesmí se z toho dostat. Prostě nesmí. Kdyby se z toho dostali, budou vědět, že tu něco celou dobu nehrálo, že to všechno od Kasandry bylo cílené.

Libra: Cílené? Tuším, že právě kvůli Kasandře a smrti Hope, se do města dostal Carter…A ty víš kdo je Carter! Čí syn to je. Máš z něj strach.

Eustace: Pomůžeš mi? Naposledy. Víš, co jsme ti slíbil?

Libra: A dodržíš to?

Eustace: Jsem Starší.

Kývla a on zase zmizel. Otočila se zpět k věčnému ohni.

Libra: Tak co tě čeká, Starší?

V jejích očích viděla do budoucnosti, velmi blízké budoucnosti.

 

Dům Halliwellek, hala

Záře se odrážela od všeho. Odraz se po chvíli rozplynul. Carter spadl na zem a Chris měl co dělat, aby na ní neskončil taky.

Chris: Cestou jsme asi museli projít skrz ty bouřkové mraky. Ou…

Málem spadl, ale Carter ho včas zachytil. Jenže pak ho najednou gravitace zase stáhla k zemi. Carter ho přestal přidržovat a nechal ho spadnout na zem.

Chris: Co to…

Všiml si, jak Carter zírá kamsi před sebe. Do jídelny. Otočil se tím směrem. Byla to ona. Stála u stolu a držela se židle. Carter hned vyrazil k ní. Chris měl najednou problémy vstát. Než vstal, byl Carter už v jídelně. Pevně ji přitiskl k sobě, až se začala dusit.

Carter: Jak to…

Chris upustil desky na zem a došel k nim. Když se přestala duist v Carterově náručí, zmáčkl ji Chris. Byla teď tak drobná.

Chris: Jak se ti to podařilo?

Erin: Já myslela, že vy?

Chris: My ne…pak ale kdo?

Erin: Měla jsem pocit, jako kdyby se mnou někdo byl. Slyšela jsem známé hlasy, ale nedokázala jsem si vybavit tváře.

Carter: Ty jsi vnímala?

Erin: Slyšela jsem je a pak se něco stalo a ti démoni ze mě odešli. Jako kdyby přestoupili do někoho jiného.

 

Klub Evolution

Tracey seděla za barem a držela v ruce telefon a nervózně se dívala na Jeremyho. Pořád seděl u Everret. Ta byla ještě bledší než právě na bílo natřená zeď. Kontrastem jí byla rudá barva na jejím břiše. Vsakovala se do krycích čtverců a vytvářela na nich podivné vzory.

Tracey: Volám záchranku.

Jeremy: Ať tě to ani nenapadne.

Tracey: Vždyť teď je skoro mrtvá. Řekněme si upřimně. Nevyšlo to. Všechno, co nám říkala, byla lež.

Jeremy: Ona nikdy nelže.

Tracey: A v čem měla pravdu?

Jeremy: Díky ní mám tuhle práci.

Tracey: ( Rozhlédla se kolem. ) No príma…práce v baru, jak…úžasné.

Jeremy po ní hodil okem. Naštval se a opět se podíval na Everret.

Jeremy: Dej mu ještě pět minut. Pět minut a pak si volej třeba i Chicago Hope nebo něco takovýho.

Tracey: Chigaco Hope? Tady jsi ve Frisku. Fajn. Pět minut a pak to uděláme po mém.

Jeremy: Nathane, prosím…snaž se.

 

Dům Halliwellek, jídelna

Erin seděla v čele. Vedle ní z každé strany Chris a Carter. Pověděla jim vše, co slyšela.

Erin: A pak se ozvala ta dívka. Něco předčítala a já cítila, jak ze mě ti duchové odcházejí.

Carter: Našli si jiného hostitele?

Erin: Asi…já fakt nevím. Pak už jsem je v sobě necítila. Slyšela jsem ránu a pak další a potom bylo už jen ticho. Něco mě ještě chvíli drželo v mém těle. Když pak…bum a mohla jsem otevřít oči. Cítila jsem se tak…. Volná.

Chris: A oni?

Erin: Nebyli tam. Jen… ( Ztuhla. )

Chris: Co?

Erin: Na zemi byla krev. Hodně krve.

Hlas za nimi: A já vím, komu by mohla patřit!

Otočili se. Ve dveřích stála Bianca. Ruce se jí již hojily. S ohněm jí to problémy nedělalo.

 

V Nathanově „zajetí“

Duše Hope kroužila kolem Wyatta a falešné Hope. Ta měla pořád nataženou ruku. Pocit, že ho ztrácí byl silnější, čím více se Wyatt soustředil na to vzpomenout si na minulost. Na všechno, co udělal, co udělal s Hope. Snažil se posbírat všechno, co mohlo být důležité. Jak se potkali, jak se včlenila do jejich rodiny, jak se stala…Přemožitelkou démonů a odchod. Její odchod, kdy se rozhodla jít vlastní cestou…napsala mu dopis. Vybavil si některé slova a pak mu blesklo hlavou: Miluji Ti… naděje umírá poslední. Ztuhl a zvedl hlavu.

Wyatt: Jen jednu…otázku.

Hope: Prozři!

Falešná Hope: ( Usmála se ) Povídej…poslouchám tě.

Wyatt: Pamatuješ si na dopis, cos mi psala?

Falešná Hope ztuhla.

Falešná Hope: ( Nejistě ) Ano.

Wyatt: Co znamená poslední věta: Déšť a zármutek jsou teď mými nejlepšími přáteli?

Falešná Hope: ( Přemýšlela. ) Že odchod od tebe bylo to nejtěžší, co jsem za celý svůj život musela udělat. ( Začala plakat a třást se. ) Déšť jsou slzy, které jsem pro tebe probrečela, zármutek mi tíží srdce.

Wyatt si ulevil. Oddychl si.

Hope: Takhle to…není. Wyatte, ty víš, co jsem tím myslela. Ty to víš!

Přišla k němu. Položila mu ruce na spánky a nechala ho naposledy vzpomenout. Je to více než rok. Právě šel za Hope na návštěvu, Dveře byly rozbité. Viděl Hope a dva cizí lidi. A pak si vybavil ten rozhovor. A mimochodem…Sorrow a Raine, kdy se zase uvidíme?...Sorrow…Rain…Sorrow zármutek, Rain…déšť.

Podíval se na Hope trochu jinak. Pořád k němu měla nataženou ruku. Chytl ji za ruku a usmál se.

Falešná Hope: Konečně!

Wyatt: Víš…( Pustil ji. ) Myslel jsem, že to tak má být, ale…

Falešná Hope: Co?

Wyatt: Nevěřím ti. Sorrow a Rain nejsou v tomto kontextu zármutek a déšť…jsou to její nejbližší přátelé.

Falešná Hope: Já…máš pravdu…vůbec jsem si to neuvědomila. Promiň. Oba dva jsou moc fajn. I když jsem je už dlouho neviděla….moc se mi po nich…

Wyatt: Jak dlouho?

Falešná Hope: ( Polkla na prázdno. ) Několik…. ( Zamračila se. ) Sakra!

Hope: Mám Tě!

Hope zmizela a nechala tam Wyatta o samotě. Stál proti falešné Hope, která se snažila zachránit situaci. Ze stínu vystoupil Nathan.

Nathan: Je…konec!

Falešná Hope se otočila a ztuhla. Pak zmizela a Wyatt konečně pocítil úlevu. Cítil se volný a hlavně lehčí. Nathan se usmál a na nic nečekal. Podíval se na Wyatta. Vypadal…starší. Trochu ho to trápilo, ale nebyl čas to řešit. Vytvořil vír, který poslal Wyatta zpět domů.

 

Dům Halliwellů, jídelna

Erin, Carter i Chris ani nepípli. Bianca pověděla, co viděla, nebo spíš – koho viděla. Jednoho z nich však neznala. Jeremyho znala od vidění z Evolution, Everret byla v domě poměrně často, ale ta třetí osoba – tu neznala.

Chris: A jak vypadala?

Bianca Tmavé, dlouhé vlasy. Mladá…hezká….

Chris obešel skupinku a zmizel v zimní zahradě. Za minutku se vracel a nesl orámovanou fotografii.

Chris: Vypadala takhle?

Bianca: ( Dívá se na fotku Tracey. Objímala Wyatta. ) Jo, to je…ona.

Chris: Fajn…takže…co spolu mají společného?

Erin: Já myslela, že se neznaj.

Carter: Nejsem moc v obraze. Co se vám nezdá?

Erin: Everret je moje kamarádka. Je čarodějka, sice špatná, ale je. Tracey je Wyattova ex a Jeremy Heston je barmanem a provozním v Evolution.

Bianca: Ani já nejsem v obraze.

Erin: Tak to já taky ne. Já nevěděla, že se ti tři znají.

Chris: Na mě se nekoukej.

Carter: Proč by to dělali? Chci říct…jsem rád, že to udělali. Jsem rád, že tě vyléčili, ale proč?

Chris: Není to snad jedno?

Carter: Není. Ať je to, jak chce, zdá se, že jsou mocní.

Erin: Carter má pravdu. Povedlo se jim to, co se nikomu nepodařilo. Vyhnali démony apokalypsy z mého těla. ( Zamyslela se. Pak se jí čelo zkřivilo několika vráskami. ) Bianco, jaké kouzlo použili? Nepamatuješ si ho?

Bianca: Použila jsem kouzlo z jedné knihy z Temné Blondýnky, ale nebyla jsem na něj dostatečně připravena. Pohltilo mě. ( Ukázala své ruce. )

Zatímco řešili Alianci, objevil se v hale vír a z něj vylétlo tělo. Dopadlo na zem a vír zmizel.

Erin: To kouzlo, co jsem udělala, ty duše přeneslo z těch dětí do mě, pokud by…. ( Přestala mluvit a dívala se za Biancu směr vchodové dveře. ) Co..co je to tam?

Všichni se otočili a zírali na nehybné tělo. Bylo velké, vlasy zakrývaly tvář. Pohnulo se a všichni čtyři uskočili dozadu.

Pak Bianca postrčila Cartera jako nejstaršího muže skupiny, aby to šel obhlédnout. Trvalo to chvíli, než k tělu došel. Jeho nohyse zastavily těsně u volně ležící ruky. Sklonil se k němu. Chtěl změřit tep. Doufal, že ještě žije. Najít tady teď mrtvolu, by jim nepomohlo. Jak se jeho ruka přibližovala k hlavě, tělo sebou trhlo a ruka sevřela Carterovu nohu. Erin a Bianca nadskočily.

Carter se sehnul a pomohl osobě na nohy. Když stála, trochu se motala. Carter ztuhle zíral na tvář vetřelce. Byla o něco starší, jako kdyby ten někdo prošel něčím dlouhým, co ho vyčerpalo.

Erin: Kdo to je?

Carter se na osobu podíval. Ta zabalancovala a málem by zase spadla, kdyby ji Carter nepřidržel.

Carter: Tomu nebudete věřit.

Otočil se a stále držel osobu pod ramenem. Všichni tři se teď dívali do očí Wyatta. Očí, co zestárly skoro o pět let.

Wyatt: Musím….musím…

A pak se mu zatočila hlava a ani Carter mu v pádu nemohl zabránit.

 

Klub Evolution

Jeremy se díval, jak Tracey bere do ruky mobilní telefon. Dívala se na něj nebezpečným pohledem dravce. Věděl, že to nevyšlo, a teď přemýšlel, co řeknou policii, v nemocnici. Co vlastně mají říci? Někdo ji napadl a oni několik hodin jen čekali až co…vykrvácí?

Tracey: Dobrý den, máme tady…

Než to stihla říct, objevil se ve dveřích klubu Nathan. Oba dva se na něj podívali. Jeremy s nadějí, že to vyšlo. Tracey se svou pesimistickou povahou, i když byla v podstatě realistka.

Operátorka: Haló, slečno…co se…

Tracey jen kývla směr Nathan a pak otočila hlavu k Jeremymu. Nathan spatřil tu kaluž krve a nedokázal v tu chvíli nic říci.

Jeremy: Tak co?

Nathan nic neříkal.

Jeremy: Jak je na tom Wyatt?

Nathan: Wyatt? Jaký….jo Wyatt.

Ukázal palcem nahoru. Jeremymu zjevně spadl kámen ze srdce. Tracey chvíli váhala, ale pak přiblížila telefon opět k uchu. Na druhém konci už byla operátorka nervózní a bylo slyšet, jak divoce oddychuje.

Tracey: Omlouvám se. Už je vše v pořádku.

Hovor ukončila.

Tracey: To bylo jen tak tak…kde je?

Nathan: Asi doma.

Tracey: Ty to nevíš?

Nathan: Promiň, ale poslat někoho portálem je náročná věc. Může přistát kdekoli. Tedy nejpravděpodobnější cíl je domov, kde to zná, ale kdo ví, kde to ten kluk zná.

Jeremy: Musí ji uzdravit. Hned.

Tracey: Měli bychom ji přenést k nim. Tam nám nic nehrozí. Bude tam bezpečno.

Jeremy: Fajn.

Začal Everret připravovat na přesun. Tracey sebrala nějaké to pití a chystala se ke schodům. Nathan vyšel těch pár schůdků a chystal se chytit za kliku, když se sama pohnula dolů.

Nathan: ( Otočil se. ) Máme…návštěvu.

Pak ustoupil o schod níž. Jeremy vzal Everret, co se doslova ztrácela před očima, do náručí a byl připraven na odchod. Při Nathanových slovech, ztuhnul.

Ve dveřích stál Carter.

Jeremy: A do…

Chris: Háje?

Jeremy otočil hlavu. Chris se objevil v zadní části klubu a potichu se přesouval blíž. Teď stál za Jeremym.

Jeremy: Ou…

Tracey: Bude lepší…

Celá místnost zmizela ve zlaté záři a před ní se objevila Erin.

Erin: Chtěla jsi snad odejít?

Tracey ztuhla.

 

Magická škola, ředitelna

Adam: Fajn…vezme v potaz to, že nám tahle Aliance chce pomoc. Jak by to asi udělala? Má snad nějaké vyšší schopnosti? Vždyť máme moc tří.

Paige: Která moc nefunguje.

Adam: Máme Cartera…syna samotného Zdroje.

Paige: Jehož moc ani neznáme.

Adam: Neměla moc času se projevit. Nebo spíše my jsme neměli čas si toho všimnout.

Tewin: Něco v tom musí být.

Opět ztichli a zase se ponořili do přemýšlení.

 

Klub Evolution

Hodnou chvíli bylo v klubu naprosté ticho. Aliance byla obklíčena Mocí Tří. Carter stál před Nathanem, Jeremyho držel v šachu Chris a Erin blokovala Tracey.

Jeremy: Mohli bychom se normálně dohodnout? Prosím!

Chris: Kdo vlastně jste?

Carter: Snad démoni?

Nathan: Ti by vám…

Jeremy: Teď mlč, Nathane. Heleďte. Co takhle nejdřív zachránit někomu život a pak nás můžete vyslýchat hodiny a hodiny.

Erin: ( Všimla si toho, co drží Jeremy v náručí. Přes bar neměla šanci vidět celého. ) Everret? Co se…

Tracey: Zachránila tě. Démoni z tebe…přešli do ní.

Jeremy: Musel jsem ji bodnout, aby oni mohli pryč. Krvácí, hodně…a dlouho.

Erin obešla bar a zastavila se u Jeremyho. Dotkla se Everretina obličeje a po tváři jí začaly stékat slzy.

Erin: Polož ji na zem.

Jeremy: Na to… nemáme čas.

Erin: ( Nahlas ) Polož… ji… na ZEM. Hned!

Udělal, co řekla, a ustoupil.

Jeremy: Co chce dělat?

Chris: Uvidíš.

Carter obešel Nathana a došel ke Chrisovi. Nathan i Tracey se postavili k nim. Erin si sedla vedle Everret a chvíli ji hladila po tváři a prsty přejížděla útlé paže. Zavřela oči a začala se soustředit. Z jejího nitra vycházela záře. Erin se snažila zbavit Everret bolesti. Chris se po chviličce pohnul a dotknul se Erinina ramena. Záhy to udělal i Carter. Nathan se podíval na Jeremyho a ten kývnul. Oba dva se postavili vedle těch, jejichž kroky měli hlídat. Jeremy se dotkl Chrise a Nathan Cartera. Tracey zůstávala v pozadí. Sledovala to všechno a pak zaslechla hlas. Otočila se a nepovšimnuta vyšla ven, pryč z klubu.

Erin se napojila na všechnu sílu, co kolem ní byla. Nechala ji sebou prostupovat a proudit přímo do Everret. Záře se rozlila po celém klubu. Ostatní museli přivřít oči. Pak ucítili poryvy větru. Když je otevřeli, zírali na roztažená popelavá křídla a záři všude kolem nich. Sílila. Všechno kolem získávalo zlatavý odstín. A pak…se všechno…ponořilo do naprosté tmy.

 

Dům Halliwellek, pokoj Wyatt

Tracey otevřela dveře. Wyatt ležel na posteli. Vypadal starší, ale pořád se jí líbil. Přistoupila k jeho posteli a sedla si na ji. Ruku měl chladnou a ona ji držela ve své malé ženské ručce.

Tracey: Všechno bude v pořádku.

Naklonila se k němu a políbila ho na čelo. Lehce a citlivě. Jak se její rty dotkly jeho kůže, pocítila energii. Nebyla její. Byla…byla jiná. Ne cizí. Musel to být někdo, koho znala. Erinina záře dosáhla až sem a ozářila Wyattův pokoj – Wyatta, Tracey i Biancu, co ji do domu pustila.

 

Magická škola, ředitelna

Tewin zavřela knihu a narovnala se.

Tewin: Musíme najít členy Aliance.

Adam: A co pak?

Tewin: Pomohou nám zachránit Erin a možná i Wyatt.

Paige: A proč by to dělali?

Tewin: Jsou přeci dobří. Jdeme! Hned!

Všichni tři se přenesli do domu Halliwellů. Hala zela prázdnotou. Nikde nikdo. Ani sestra na hlídání. Nikdo.

Adam: Kde jsou…všichni?

Tewin: To bych…

V tom se otevřely vchodové dveře a vstoupil Chris a Carter. Jak spatřili ty tři, usmáli se.

Adam: Už víme, kdo by nám mohl pomoci.

Carter: Vážně?

Paige: Jo…je to Aliance Mrtvá Čarodějka.

Chris: Jo?

Adam: Jak je na tom Erin?

Erin: A co by se mnou mělo být?

Adam: Ještě ti…co? Bože! Ty…ty…žiješ a …

Bianca: ( Ze schodů. ) A není jediná, kdo se vrátil.

Otočili se. Za Bianco se o Tracey opíral wyatt. Byl vyčerpaný, ale dokázal chvíli stát, aniž by padal.

Tewin: Jak…kdes…co…

Chris: To Aliance Mrtvá Čarodějka.

Adam: Co o ní vy víte?

Carter: A co vy?

Erin: Protože my ji zachránili.

Tewin: Jak byste…

Chris: Zachránili nejdřív oni nás a pak my JE.

Tewin: Jak víte…

Ve dveřích se objevila Everret. Měla svou barvu, svůj úsměv a po bodné ráně ani památky.

Everret: Pane Jefferson…díky za to, že jste mě přijali jako častého hosta tohoto domu.

Pak tam byl Nathan.

Nathan: A díky, že jste mi věřili.

Jeremy: Protože my ve vás věřili.

Tracey předala Wyatt Bianca a sama sešla po schodech dolů.

Tracey: Nejtěžší bylo, nechat Wyatt jít.

Jeremy došel k Adamovi a natáhl ruku.

Jeremy: Jmenuji se Jeremy Heston. Jsem člen Aliance Mrtvá Čarodějka.

Adam, Paige i Tewin ztichli. Celou dobu je měli skoro na očích a nedokázali by to poznat, ani kdyby měli trička s nápisem DWA.

 

Kdesi

Anthony hořel dlouho, ale nakonec z něj zbyl jen prach. Eustace se krčil v rohu a když spatřil svou vlastní budoucnost, zakřičel. Zmizel v prachu a už o něm nikdo nikdy nevěděl. Libra se držela statečně. Už to vypadalo, že ji taky pošle do zatracení, ale pak útočník couvnul.

Útočník: Ještě ti dám jednu možnost!

Když se chystala zmizet, zaútočil. Jedna mířená střela a Libra dopadla na zem.

Útočník: Ale nic z toho si nebudeš pamatovat.

Pak máchnul rukou a poslal Libru neznámo kam.

Útočník: Game Over.

 

Adam, Paige a Tewin seděli společně na pohovde. Před nimi stáli Nathan, Jeremy, Everret a Tracey. Pověděli jim, co jsou, ale neříkali vše. Nemohli. Některé věci nebyli určeny nikomu jinému. Třeba ohledně toho, proč to mají být zrovna oni. Starší poslouchala pečlivě. Paige za vším hledala chyták a Adam? Adam byl rád, že je Erin v pořádku. Vypadala, že konečně našla sebe samu a vypadala spokojeně.

 

Později se snažila Tewin vyhledat Eustace, ale nebyla po něm nikde ani památka. Dívka jménem Nell se pokoušela najít v útrobách Magické školy kluka jménem Anthony, ale ani ona nebyla úspěšná.

 

I přes odhalení identity Aliance Mrtvá Čarodějka, nebyl odhalen ten, kdo napsal vzkaz na stůl ředitelky. Ani se jim nepodařilo zjistit, kdo dal Alianci dohromady. V ten moment se nikdo neptal. Nikdo se o to nezajímal. Všechno bylo v těch správných kolejích.

 

Na čas.

 

Konec