1.sezóna

2.sezóna 3.sezóna Charmed New Year  Hlavní stránka

„Bylo nebylo…kdysi v jednom dalekém, předalekém světě existovalo místo, co zázraky tvořilo. Nebylo to lidmi, co v něm žili, nebylo to ani stavbami, které v něm stály.Bylo to tím, na čem místo stálo. Půda byla, jak by se dalo říci, kouzelná. Všechno v ní zasazené, rostlo rychleji. Plody byly větší a chutnější než všechny ostatní. To, co se na půdě postavilo, bylo pevnější a honosnější a ten, kdo po té půdě chodil, obdařen byl nevídanou mocí. Jednoho dne se narodila v tomto města jedna dívka a jeden chlapec. Ona měla blond vlasy a on je měl jako havran. Ona konala dobré činy a on zlé. Jednoho dne se potkali a v městě nastal chaos. Budovy padaly a lidé umírali. Energii si půda začala brát zpět a čím více lidé bojovali, tím se město stávalo horším. Květiny nerostly a energie stále odcházela. Magie se pak nakonec ztratila a město utichlo. Po mnoha letech zbyli ve městě dva lidé. Žena a muž. Oba ovládali nezměrnou sílu a město označili za své území.

I mnoho poutníků dorazilo do prokletého města. I mnoho z nich se setkali s přeživšími. Nikdo se však z města nedostal živý a město po čase zmizelo z map všech států i světů. Přestalo se o něm psát a pak se nakonec…po čase… naprosto vypařilo.“

 

Erin: Bože… že takovéhle braky tady vůbec jsou.

Erin zavřela knihu a uložila ji zpět na místo, kde ji našla. Pak vstala. Knihovna Temné Blondýnky skýtala neskutečné poklady, ale tato kniha k nim nepatřila. Erin se otočila a dívala se na Biancu.

Erin: Když jsem řekla, že ti pomůžu se sepisováním knih, netušila jsem, že to bude zrovna tady a že to bude trvat tak dlouho.

Bianca: Teď, když je Esmee pryč, musí tady někdo udělat pořádek….ale… vážně díky. Jsem ráda, že mi alespoň někdo pomůže.

Erin: Je mi líto, že Chris nemohl, ale…

Bianca: Jak se jim vlastně daří?

Erin: Vydrž…

Erin vytáhla mobilní telefon a začala vytáčet Chrisovo číslo. Zvedl to během chviličky.

Erin: Ahoj, ahoj, ahoj, tak co na bojišti?

Chris: ( Právě uhnul stranou. Bylo slyšet, jak se tříští sklo. ) Jde…jde to. Už jsou dvě zničené.

Erin: A co to ničící kouzlo? Máte ho?

Chris: Předám… před…ou…ti Cartera.

Bianca: Tak co se děje?

Erin: Už Mají dvě z krku. Podle všeho zbývají už jen tři…Počkej.

Carter: Ahoj… Erin…

Erin: Čau Cartere, tak co kouzlo?

Carter: Celkem se mi povedlo, ale to veršování… to mi vážně nejde.

Bianca: Tak co?

Erin: Cartere, vydrž….Kouzlo mají.

Bianca: Super.

Erin: Cartere, jsi tam?

Chris: Tady Chris.

Erin: Co je s Carterem?

Chris: Ale začal pronásledovat jednu ze zbylých divoženek do druhého patra… ( Opět je slyšet tříštící se sklo. )

Erin: Co to bylo?

Chris: Výloha Severenity Shop Centre.

Erin: A to je proboha co?

Chris: Podpora psů Bohatých hvězd v Los Angeles.

Erin: A to existuje?

Chris: Existovalo….Vydrž… Wyatte! Za tebou na druhé hodině! Jdi po ní… Dělej…dělej…hoď ten lektvar! Jo…Super…

Erin: Co?

Chris: Další ochromená.

Erin: ( Na Biancu. ) Další je na zemi.

Bianca: To je…dobré!

Erin zaslechne v telefonu křik a pak jásot. Carter křičí, mám ji! Je po ní!

Chris: Cartere! To kouzlo!

Bianca se opřela loktem o dřevěné rámy a čekala. Erin slyšela v telefonu jen hluk. Něco se zase rozbíjelo. Sklo, nějaká výloha a další věci. Možná ta socha, co byla v atriu. Neslyšela kouzlo, co Carter říkal.

Pak nastalo několika vteřinové hrobové ticho.

Erin: Chrisi? Wyatte? Cartere?

Bianca: Co se děje?

Erin: Nic neslyším…nic…Kluci!!!

Opět nic. V telefonu to začalo podivně skřípat a pak…

Chris: Jsou mrtvé. Všechny.

Carter: ( Jakoby z dálky. ) Divoženky přemoženy…kouzlo fungovalo.

Erin: Ufff…( Na Biancu ) Jsou v pohodě. Ženy přemoženy. ( Do telefonu ) Sejdeme se doma… zatím ahoj.

Chris: Zatím…že posílám mé lásce pusu.

Erin: Vyřídím.

Chris: Dík..

Erin: Čau.

Erin schovala mobil do kapsy a podívala se na Biancu.

Bianca: Tak co?

Erin: Chris ti vzkazuje, že ti mám dát pusu.

Bianca: Tak to řekl?

Erin: Ne…má tě rád a posílá ti pusu. ( Podívala se na knihy všude kolem. ) Necháme to na zítra?

Bianca: Fajn…pro dnešek to stačilo. Jde se domů.

Erin: Dobře…jo vzala bych si na pročtení tady tyhle dvě knihy… bude to vadit?

Bianca: V pohodě, ale pokud je nevrátíš, tak tě prokleju….

Erin: Neboj…vrátím, určitě si je doma nenechám.

 

O den později

Erin svírala knihu a strážila ji jako oko v hlavě. Všude kolem řádil oheň a ona jen sledovala, jak se domy kolem ní hroutí.

Erin: Tohle…jsem tedy nečekala.

 

Úvodní znělka

V hlavních rolích:  Wyatt Matthew Halliwell, Chris Halliwell, Erin Cassidy, Adam Jefferson, Paige Matthewsová, Bianca Torres a Carter Samuelson

Ve vedlejších rolích: Maya ( královna uctívačů démona Nazca ), Chloupek ( Wyattův věrný dvouhlavý démonský pes )

Hostující hvězdy: Helen ( Průvodce Erin ve Ztracené Knihovně ) a Lantee ( Divoženka )

Díl 15. Necroville

23 hodin předtím

 

Dům Halliwellek, hala

Erin a Bianca vcházejí dovnitř. Jak zavřou dveře, objeví se před nimi celé Trio – Carter, Chris a Wyatt.

Bianca: Tady jsou naši bojovníci.

Erin: Ani nevypadají moc zničeně. To jste si tam jen hráli?

Carter: Paintball s ostrými… do nákupního centra Plaza Claudia už asi nikdo nikdy nevstoupí.

Chris: A co jste dělaly vy dvě?

Bianca: My…

Oba dva, Chris a Bianca, k sobě přijdou a políbí se.

Chris: Ani to nechci vidět.

Wyatt: Tak si tady švitořte. Já si na chvíli odskočím.

Erin: Kam zas letíš? Za chvíli bude večeře.

Wyatt: Když jednou vynechám, tak se z toho snad svět nezhroutí.

Erin: To tátu nepotěší.

Wyatt: ( Zlostně ) Tak to holt bude muset přežít. Já mizím. ( Na to zmizel pryč. )

Erin: ( Zaraženě se dívá před sebe. ) Řekla jsem snad něco?

Ostatní pokrčili rameny.

Carter: Tím se netrap. Jedna z divoženek mu trošku nakopala to jeho pozadí.

Chris: Strávil ve druhém patře poměrně dlouhou dobu.

Erin: ( Podívá se na oba dva ) Co? Proč by ale…

Chris: Kdo ví…

Bianca: ( Potichu ) Chrisi…dáme sprchu?

Chris: Jako oba?

Bianca: ( Vytřeští oči. ) Ne…všichni čtyři! Samosřejmě, že jen s tebou. ( Podívá se na Cartera ) I když…

Chris: Bie!

Bianca: Dělám si legraci. O mýdlo a žínku se chci dělit jen s jedinou osobou a tou jsi ty.

Chris: Dobře…ale už žádné pohledy, ano?

Bianca: Jak velíš.

Carter: To bolí… ( Na to se zasměje. ) Jdu do zimní zahrady. Potřebuju trochu relax.

Carter mizí do zimní zahrady. Chris a Bianca odcházejí do prvního patra. Erin zůstala v hale sama. Hluboce ponořená do vlastních myšlenek. Podívala se na knihy, co si vzala z Tajemné knihovny a rozzářila se. První z nich byla o Andělích. Tedy její vlastní naučná dalo by se říci encyklopedie. Chtěla se dozvědět něco o svém původu. Proč každý Anděl má proti sobě jednoho Pekelného démona, který ho hledá a stopuje, dokud ho nezničí. Historie Mystických míst – vše, co jste chtěli vědět o předpeklí, nebi, ráji a New Yorku, ale báli jste se zeptat svého světlonoše. To byla další kniha, co si půjčila, tedy kromě několika dalších, které už byly jen doplňkem. Přešla do kuchyně a sedla si na stoličku u stolu. Vytáhla Mystická místa a přejela seznam všech těch „záhadných“ míst. Seznam začal rozdělením. Autor rozdělil místa do třech částí – Nebe, Peklo, Svět smrtelníků – jak jednostranně myšleno, napadlo Erin. Poslední pak rozdělil na reálná místa – jedním z nich byl i dům Halliwellek, ale autor pozapomněl dopsat update – poslední zmínka byla prostá: Dům Halliwellek – místo, kde kdysi přebývala Moc Tří, která v roce 2005 prohrála svou malou bitvu s tajemným spolkem Horoskopiánů ( Head, W. 2015, Melan, G. 2021 ). Četla dál. Dozvěděla se, že kdesi na pomezí hranic s Mexicem se nachází místo, kde podle pověr, jednou za rok otěhotní jeden muž, porodí dítě, které je převtělený ďábel. Skupina všeznalých vymítačů v tomto případě radí: Utopte či upalte otce dřív, než se dítě narodí. Erin znechuceně ucukla a knihu zavřela. Bude to chvíli trvat, než najde chuť ten brak znovu otevřít. Pak se podívala na obrázek muže, který knihu sepsal a popisek pod ním Herring Carl – Německý vědec, který během dvaceti let procestoval celý svět, aby se dostal na ta nejodlehlejší místa. Poodkryl záhadu bájného světa Atlantida, označil město New York za centrum neuvěřitelné mystické síly a prorokoval příchod velkého zla v roce 2025. Pod tím byl dodatek společnosti, co knihu vydala: Před rokem záhadně zmizel, když se pokoušel najít záhadné město Necroville.

Erin: Tak tento člověk je vážně blázen… Necroville, kdo to kdy….

Hlas za ní: Necroville vážně existoval.

Otočila se. Tam stál Adam. Připraven na to něco uvařit.

Erin: Co že…že byl?

Adam: Když jsem byl démonem… ( Erin ztuhla. ) To už je dávno. Pěř mi. Tak kolovala o Necroville legenda. Bylo prý mocnější než město Zambar, proslulé magické město, které prý jeho objeviteli dává nezměrnou moc – ale Zambar bylo místo zlé, plné černé magie, hrdlořezů a další podivné zlé chásky. Necroville bylo zdrojem jak bílé, tak i černé magie.

Erin: A ten, kdo ho objeví… jakou moc získá?

Adam: Ten, kdo ho objeví… ha… To je právě to. Ono už má vlastníka. Traduje se, že ho ovládá žena a muž….

Erin: To mi něco říká. To už jsem někde, ale to je jedno. Co tedy? Co by se stalo?

Adam: Vem si to tak… objevíš město, které už je několik set let ztracené a jediné, co v něm najdeš, je žena, která je vládcem bílé magie, a muže, který ovládá tu černou. Na čí stranu se přidáš?

Erin: Na tu bílou…samozřejmě.

Adam: Ale když nebudeš mít na výběr?

Erin: Jak to myslíš?

Adam: Asi takhle….když tě první najde muž, zeptá se tě: Jsi dobrá nebo zlá? Ty řekneš: Jsem dobrá.

Erin: Jak jinak.

Adam: Prásk! ( Erin doslova nadskočí. ) Je po tobě, protože on vše dobré zabíjí.

Erin: Aha… ale teď vím, jak na tom jsem.

Adam: Ale ti ostatní ne.

Erin: To je stejně jedno. Vždyť nikdo neví, kde to město je.

 

Budoucnost

Erin byla stále ukrytá před ohněm, co všude řádil. Každou chvíli se ohlížela. Pak se na chvíli zadívala před sebe. Ztuhla a zírala na zeď, co byla metr a půl od ní. Pak zaslechla hluk a hlasy.

První: Kde je?

Druhý: Viděl jsem ji zaběhnout někam sem.

První: Jsi si jistej?

Druhý: Tak snad poznám nějakou blondýnu, co běhá v polorozpadlém městě, které už je dávno mrtvé…Nikdo tady není…tedy až na ty dva, ale ty maj svoje vlastní problémy.

Třetí: Bože… a já si je najmul.

Erin ztuhla. Ten hlas znala. Kdo to sakra byl?

Třetí: Takže, kde je? Měli jste ji stopovat. Má tu knihu. Když ji získáme, tak budu schopný získat tu moc obou dvou.

Druhý: Říkám…tady někde jsem ji viděl…musí se někde schovávat.

Erin se plně ponořila do toho posledního hlasu…kdo to jen je… kdo…

Třetí: Erin je chytrá. Nebyla by tady…tady by se nepotulovala.

Erin ztuhla a opřela se o zeď. V ten moment se před ní objevila žena kolem dvaceti.

Žena: Pojď se mnou… tady nejsi v bezpečí.

Chytla ji za ruku a obě dvě zmizely pryč. Pár vteřin poté na to místo dorazili její tři pronásledovatelé. Jedním z nich byl Wyatt.

 

Přítomnost

Erin nechala Adama v kuchyni, ať si v klidu vaří. Sebrala knihy a šla někam, kde najde klid na čtení. Cestou přes jídelnu si všimla Cartera. Seděl v křesle a skrz prosklené dveře se díval ven. Položila knihy na stůl a vešla do zimní zahrady. Všiml si jí.

Erin: Neruším?

Carter: Ne… proč bys rušila. Jen tu sedím po vyhrané bitvě. Tak to děláte, že? Odpočíváte? Ještě nejsem úplně včleněn do rituálů rodiny Halliwellových.

Erin: V pohodě. Myslím, že tak je to okay.

Carter: Chci se zeptat… nevšimla sis na Wyattovi nějaké změny?

Erin: Je podráždění. Málo soustředěný, ale to vše může…

Carter: Prosím…. Nechci slyšet, že je to pořád kvůli smrti Hope, myslím… jsem přeci synem zdroje všeho zla… i když jsi mě o tu moc obrala…díky bohu, ale přijde mi, že něco tají, něco, co se mi vůbec nelíbí.

Erin: No… některé jeho reakce jsou trochu drsné, ale….

Carter: Já cítím, že …už jen proč mu tak dlouho trvalo dostat tu divoženku.

Erin: Netrap se tím. Pokusím se o tom něco zjistit.

Carter: Díky… ( Podívá se v ten moment na ruku. Je na ní něco modrého. ) Sakra…

Erin: Co se…

Carter: To je pach té divoženky. Při likvidačním kouzlu z ní tohle zbude.

Erin: A dá se to smýt?

Carter: Sleze to až po týdnu…v knize píšou, že to někdy trvá i měsíc. Navíc to děsivě smrdí.

Erin: Díky, že to vím. Tak já…

Carter: Budu tady sedět, relaxovat a asi zavolám Amy, jestli je tam klid. Je dobré být informován.

Už si povídal sám pro sebe. Erin se pomaličku odplížila zpět do jídelny. Vzala knihy a šla pomalu do svého pokoje.

 

Hřbitov, hrob Hope McCarthy

Wyatt stojí před hrobem své lásky. Dívá se na čerstvé květiny, které tam sám před chvílí položil. Do obličeje mu fouká příjemný, klidný vítr.

Wyatt: Chybíš mi…pořád. Už ani nevím, jak je to dlouho. Všechny ty dny se mi začínají slévat do jednoho. Už jsem řekl, že mi chybíš? Asi jo… Víš… pořád se snažím ji dostihnout, ale nemám ani tušení… kde hledat. ( Podívá se nalevo od hrobu a zamyslí se. ) Víš…napadlo mě, že když se mi podaří získat dostatek podpory, tak ji najdu, ať je kde je. Oni se mnou nesouhlasí… ani to nevědí, ale tohle je moje šance, jak se pomstít…jak TEBE pomstít.

Opět se podívá na místo vedle hrobu. Je tam jedna z divoženek z nákupního centra. Je svázaná a zdá se, že jí to snad i vadí.

Wyatt: Udělám cokoli, abych ji pomstil. Rozumíš?

Divoženka kývne. Wyatt udělá několik kroků k mystické ženě. Ta se bojí, ale je připravena. Brzy zemře… a všechno skončí. Wyatt vytáhne nůž a blíží se.

Wyatt: A jediný způsob, jak toho docílit, jak se pomstít, je…

Rozváže ji a divoženka jen kvíkne strachy.

Wyatt: Teď jsi pod mou ochranou. Kam se hneš, ať tě mé jméno provází. Slib věrnost meči Excalibr a buď věrnou…dočkáš se věčného klidu. Slibuju!

Divoženka kývne.

Wyatt: Teď jdi… zkus pátrat ve městě po ženě jménem Libra a po muže, který se jmenuje Nathan Dent. Rozumíš? ( Zase kývla. ) Jakákoli informace se mi hodí.

Pak se narovnal a zmizel. Divoženka se postavila a pak zmizela ve větru.

 

Dům Halliwellek, pokoj Erin

Už seděla na své posteli. Všude bylo ticho – konečně.  Začala listovat v knize když tu zaslechla téci vodu. Chris a Bianca se konečně dostali pod sprchu. Voda zvesela stékala po opáleném Biančině těle. Chris jí začínal mydlit. Otočila na další stranu: Seznam těch starobylých míst. Bianca začíná mydlit Chrisovu hruď. Erin se zadívala na obrázek Stonehenge. A voda pořád tekla a mýdlo pěnilo. Hlas smíchu se střídal s hlasem vzdychání a tak pořád dál. Mýdlo, voda, vzdech a smích a pak zase voda a tak pořád…. Naštvaně zavřela knihu.

Erin: To tady nikde nenajdu ani místečko klidu?

 

Dům Halliwellek, podkroví

Erin zavřela dveře do podkroví. Nikdo tam nebyl. Voda ze sprchy sem nebyla slyšet.

Erin: Konečně.

Udělala krok k pohovce, když se před ní objevila Paige.

Erin: DO …háje!

Na to zmizela ve zlé zlaté záři pryč.

Paige: ( Pro sebe ) Něco jsem snad řekla?

 

Knihovna Temná Blondýnka

Kdosi otevřel dveře do vstupní haly knihovny. Ty zavrzaly a jejich „zívání“ se neslo všemi chodbami až po ty nejtemnější místa, kam lidská ani fénixova noha nevkročila celé desítky let. Kdosi překročil hranici a postupoval dál. Zastavil se na místě, kde před několika hodinami Erin a Bianca třídily knihy. Na zemi ležela kniha, na ní byl nalepený papírek se slovem „Vyhodit“ Napsala ho Erin. Kniha byla o Zapomenutém městě.

Kdyby to Erin věděla, tu knihu by si vzala také a rozhodně by ji neoznačila nálepkou „Vyhodit“. Kdyby Erin knihu prošla až na její samotný konec, dozvěděla by se, že Zapomenuté město byl po hodně dlouhou dobu název pro Necroville. Jen málokdo používal jeho původní název – Necroville se postupně stalo zcela neznámým.

Osoba, co knihu zvedla, to věděla. Byla prastará a teď se stávala mocnější, a stane se mocnější, až najde Necroville a ovládne jeho moc. Libra se stane tím, co překoná i Zdroj všeho zla.

 

Ztracená knihovna

Erin vyplula ze zlaté záře dost podrážděně. Položila knihu na stojan a sedla si na schůdek. Dívala se před sebe a poslouchala ticho.

Hlas: Vítej!

Erin: Kdo je zase tohle?

Hlas: Já… Helen…tvá průvodkyně.

Erin: Prosím…dej mi chvíli klid.

Helen: Ráda bych ti ten klid dala, ale kniha, cos přinesla ….

Erin: Plánuju ji číst, jestli se na tohle chceš zeptat.

Helen: To jsem říci nechtěla. Já jen….

Erin: Tak buď od té lásky a dej mi … POKOJ! Prosím.

Helen: Jak si přeješ, ale řeknu to. Je aktivní!

Pak nastalo naprosté ticho. Erin se postavila a otočila se. Kniha byla otevřená…načítala se. Knihovna ji načítala.

Erin: Co se…děje? Helen,

Nic.

Erin: Helen! Teď není čas na vtípky.

Další stránka, další data. Kniha se začínala zahřívat.

Erin. Prosím…nechtěla jsem být hrubá!

Před ní…tedy spíše za knihou se objevila Helen.

Erin: Máš nový účes?

Helen: Jsem už několik desítek let mrtvá. Tímhle si nepomůžeš.

Erin: Fajn. ( Podívá se na knihu. ) Co to dělá?

Helen: Co dělá co?

Erin: Ale nedělej… ( Ukáže na knihu. ) Proč to dělá?

Helen: Načítá se…do paměti Knihovny.

Erin: Ona má i paměť?

Helen: Bože…Jsme ve 21.století. Samozřejmě, že má paměť.

Erin: Ale tahle kniha….

Helen: Je nová. Já vím. Zajímavé. Knihovna je tady stovky let a najednou naprosto nová kniha. Kde jsi ji vyhrabala?

Erin: V Knihovně Temná Blondýnka.

Helen: Děláš si legraci? Že si děláš legraci!

Erin: Proč bych…

Helen: Do…

Její poloprůhledná ruka smetla knihu ze stojanu. Ta dopadla na zem otevřená na straně o místě jménem Zlatonosný Důl na ostrově Man.

Erin: Helen…co se děje?

Helen: Nikdy nedávej žádné knihy odtamtud na tento stojan. Nikdy!

Erin: Proč? Co je s nimi?

Helen. S nimi skoro nic, ale to místo…je zlé. Celá Magie Temné Blondýnky je zlá.

Erin: Byla jsem tam. Ničeho zlého jsem si nevšimla.

Helen: To protože to nemůže vidět. Je to ve zdech, v podlaze, v policích, na nichž ty knihy leží. Zlo se přelévá pomalu do nich a do lidí, co tam pracují….A teď se to zlo začne přelévat do všeho ve Ztracené knihovně.

Erin: Promiň.

Helen: Tohle ani není tvá … ( Podívá se na Erin pohrdavě. ) Mrcho! Jak jsi mohla být tak naivní! Tak patetická…tak…dětinská!

Na to Helen zmizela a nechala tam Erin stát v šoku a zmatenosti. Poryv větru otočil stranu v knize a Erin spatřila nápis mystického sídla Necroville. Erin se skloní a vezme knihu do ruky. Zadívá se na obrázek, co na ni zírá z první strany o Necroville. Je na ní vyobrazeno několik lidí. Pod obrázkem je dopsáno. Zakladatelé města – Eleanor Darková a Fitzerald Commt. Pak jejich děti – Ester, Marlow, Lizzie a Jacob.

Erin: Tak knihy zla…to se ještě ukáže.

Sedla si a začala číst a studovat, co se dalo.

 

Dům Halliwellek, hala

Wyatt se objevil u schodů a začal se rozhlížet. Všude byl klid. Někoho slyšel v kuchyni…Musel to být podle všeho Adam. Wyatt zatím neměl v úmyslu se s nikým z rodiny vidět a proto se záhy přenesl do svého pokoje. Tam si vzal meč Excalibr a zmizel do svého druhého domova. Objevil se v bytě Bennetových. Ještě byly některé z jejich věcí a on se stále nerozhodl, co s bytem. Teď se mu to hodilo. Chris sem v podstatě nechodil, takže to byla jeho tajná skrýš. Nechtěl, aby některé věci našli jak jeho příbuzní, tak i démoni. Nechávat to pak v domě halliwellů či v jeho Podsvětním sídle nebylo moudré. Tam si konečně mohl na chvíli odpočinout. Na všechno, co Wyatt nepoužil, za tu dobu sedla nepěkná vrstva prachu. Na stolku je nedopitá perlivá voda. Sedl si do křesla a zavřel oči. Přemýšlel. Potřeboval najit způsob, jak se dostat k Libře. Jak ji chytit a zničit. Věděl, že buď ji bude muset najít sám nebo bude muset najít Nathana Denta, o němž zatím nikdo nic nevěděl. Zaklonil hlavu a zavřel oči.

Po chvíli ucítil chladnější vzduch, jak mu ovívá obličej. Zvedl tedy hlavu a otevřel oči. Před ním stála divoženka, kterou ušetřil.

Dívala se na něj svýma bledýma očima. Pak natáhla svou vyzáblou ruku paži a rozevřela dlaň. Dlouhé, vrásčité prsty odkryly tajemství, které se jí podařilo najít. Wyatt z dlaně sebral zmačkaný kus papíru. Přitom se na ní podíval. Mohl se vsadit, že v těch očích vidí sám sebe a smrt. Jeho pohled opět sklouzl k papíru zmuchlanému do úhledné kuličky. Prsty si s ní hrály, až bylo rozpoznat, co to je. Když se ale zase podíval před sebe, byla divoženka pryč. Oddaná to stvůrka, napadlo Wyatta.

Papír byl útržek z knihy. Tedy přesně z papírového přebalu nějaké knihy. Wyatt přečetl patrně konec názvu té knihy – AMIDA SVĚTLA, majitel této kopie: Knihovna Temná Blondýnka.

Wyatt: ( Potichu. ) Jestli mi tím říkáš, že Libru najdu tam… tak vzhůru do knihovny. ( Zamyslel se. ) Proč tam? Patrně už tam nebude. To by divoženku zabila. Nenechala by ji opustit to místo. Bude to chtít stopovací kouzlo, které mě k ní dožene. Teď už vím, kde mohu začít hledat.

 

Ztracená knihovna

Erin pročítala všechno. Po čase se ale vždycky vrátila k Necroville. Město opředené tolika pověstmi, že bájná Atlantida se chladí v jeho stínu. Vytáhla mobil a zjistila…

 

V budoucnosti

Dívka Erin přenesla kamsi vysoko. Cítila to. Když to, co je přeneslo zmizelo, viděla, že vysoko nad městem. Poslední stojící mrakodrap široko daleko. Dívka vzala knihu ze židle bez opěradla as začala v ní listovat.

Erin: Co se děje?

Dívka ji nevnímala. Postavila se s knihou k oknu bez skla. Trčely z něj jen střepy.

Erin: Co se stalo…kde to..

Dívka: Musíme provést ochranné kouzlo, oni nás nesmí najít?

Erin: Kdo nás nesmí najít?

Dívka: Abdo en le kas! ( Máchne rukou a vytvoří neviditelné ohranné pole. Pak se otočí. )

Erin: Tak co….

V tom ji dívka srazí k zemi. Dívá se na ni naštvanýma očima, které hlásají „Brzy umřeš“.

Dívka: Kdo do háje jsi a jak jsi se sem dostala?!?

Erin se snaží dostat do formy. Chce se narovnat, ale dívka ji opět sejme, aby jí naznačila svou jasnou převahu. Když se po třetí pokusí Erin postavit a dívka jí v tom chce zabránit, udělá Erin něco, co dívka neočekávala – zmizí ve zlaté záři pryč. Dívka ztuhne a rozhlíží se. Erin se objeví za chvíli za dívkou.

Erin: Tak a dost! Už nechci končit na zemi.

Dívka: Jak… jak jsi to…to …udělala?

Erin: Ty snad nevíš?

Dívka: Co jsi zač?

Erin na ni s neuvěřením zírá a pak se jen nadechne.

 

15 hodin předtím

 

Ztracená Knihovna

Erin zjistila, že už uplynulo několik hodin. Strávila tady poměrně dlouhou dobu. Byl čas vrátit se na zem. Zavřela knihu a zmizela pryč.

 

Dům Halliwellek, podkroví

Erin se objeví před stojanem s Knihou Stínů. V ruce drží knihu o mystických místech, kterou nahoře studovala. Spatří Wyatta, jak hledá něco v knize. Ztuhnul, když spatřil Erin.

Erin: Ahoj.

Wyatt: Kde jsi byla?

Erin: Nahoře..po něčem jsem pátrala. A ty? Už jsi v pohodě? Žádné agresivní pohledy? Napjaté žíly na krku? Pohled vraha?

Právě si všiml, že našel stopovací kouzlo.

Wyatt: ( Usmál se. ) Teď už by to mělo být v pohodě.

Erin: To jsem ráda. Vážně.

Erin se začíná rozhlížet kolem.

Wyatt: ( Přejede pohledem po kouzlu a pak se podívá na Erin. ) Hledáš…něco?

Než Erin odpověděla, začal křičet její telefon.

 

Knihovna Temná Blondýnka

Bianca se večer ještě vrátila do knihovny. Chtěla ji řádně zamknout kouzlem, které Esmee vytvořila právě pro ochranu knihovny. Když otevřela dveře do vstupní místnosti, ztuhla. Něco bylo jinak.

 

Dům Halliwellů, podkroví

Erin hovor přijala.

Erin: Bi…co se stalo?

Bianca: Někdo tu byl.

Erin: Kde…kde jsi?

Bianca: V knihovně. Chtěla jsem ji řádně uzamknout, ale… Bože!

Erin: Co je?

Bianca: Vydrž.

Erin slyšela, jak šustí papíry.

Bianca: Jsi tam?

Erin: Jo…

Bianca: To nechápu…proč by sem divoženky chodily.

Erin: Říkáš…divoženky?

Wyatt ztuhnul.

Bianca: Zavolám ti za chvíli… musím něco zkontrolovat.

Erin: V poho… budu na příjmu.

Položila mobil na stolek a podívala se na Wyatta. V jeho očích to jiskřilo.

Erin: Mohu se zeptat?

Wyatt pokrčil rameny a jeho pohled sjel na stopovací kouzlo.

 

V budoucnosti

Dívka na Erin zírala. Pak se podívala z okna své pevnosti.

Dívka: Vždycky jsem si myslela, že neexistujete, že je to jen mýtus, kterým mě rodiče krmili…kterým nás všechny tady krmili.

Erin: Ty vážně nevíš, kdo jsem?

Dívka: Začínám se v tom orientovat, ale pořád.

Chce se Erin dotknout, ale ta ucukne.

Dívka: Klid…už nebudu hrubá. Pokud jsi to, co mě napadá, jsme vlastně na stejné straně.

Erin: Co? Co tohleto je? Jak….

Dívka: Tohle….vítej v Necroville. Městě, kde je možné všechno. Městě, které je zdrojem silné magie a moci….( Pak se nadechne a zesmutní. ) Tedy, kdysi to tak bylo. ( Pak jí něco dojde. ) Jsem to ale nevychovaná. Jsem Lizzie.

Erin: Erin.

Lizzie: Vítej v Necroville a ještě jednou…se omlouvám za to…V dnešní době tady člověk musí být opatrný. Nikdy nevíš, komu se to podaří…

Erin: Co by se komu mělo podařit?

Lizzie: Objevit město. Díky Bohu máme ochranu před takovým vpádem.

Erin: Jakou…ochranu?

Lizzie: Říkám mu Travič. Můj bratr mu říkal Teror.

Erin: A to je…?

Lizzie: Travič má za úkol vyhledat ty, kteří sem nepatří. Zničí je. Dokáže odolat jakékoli magii. Nic ho nezastaví…a proto…proto se musíš do 24 hodin vrátit odkud jsi přišla. Jsi celkem milá a nejspíš i hodná. Nechci, aby Tě zabil.

Erin: Ale já…nemám tušení, jak jsem se sem dostala?

Lizzie: ( Na čele se jí objeví vráska. ) Tak to je mi tě líto. Travič tě najde a pak tě…

Erin: Usmrtí? Jsem….

Lizzie: Než Tě zabije…vysaje z tebe tvou sílu. Tak to tady děláme… jsme v podstatě zloději.

Na to Lizzie opustila místnost. Erin se dívala ven na trosky města, které prý vůbec neexistuje. Najednou si vybavila ten hlas. Opět jí zněl v uších…Nemohla si vzpomenout, odkud ho zná. Chtělo to čas.

 

Dům Halliwellek, podkroví

Stáli proti sobě. Dívali se jeden druhému do očí.

Erin: V Knihovně se našel důkaz, že tam byla divoženka.

Wyatt: A?

Erin: Neměly být snad všechny divoženky zničeny při útoku na ten obchodní dům?

Wyatt: Asi jedna utekla.

Erin: Nejspíš…

Tlak povolil. Erin si najednou všimla útržku, co ležel na stolku. Vzala ho do ruky… AMIDA SVĚTLA…stálo na něm. Erin se rozpomněla. Egyptská mytologie…tu knihu měla v ruce v Temné Blondýnce. Položila ji na hromadu knih, které měly v knihovně zůstat. Jedna z kapitol byla o pyramidě Světla. Jak by se…

Erin: Jak se to dostalo sem?

Wyatt: Přinesla jsi to ty…

Erin: To těžko. Nejsem tak blbá! Wyatte…je to snad něco… proč bys nechával divoženku žít?

 

Knihovna Temná Blondýnka

Bianca byla vždy chytrá. Než odešly, aktivovala kamery, které tu Esmee nechala zabudovat. Právě se dívala na moment, kdy se v knihovně objevila Libra… o chvíli později se na to místě objevila divoženka.

Bianca: A do háje!

Vytáhne mobil a rychle píše sms.

 

Dům Halliwellek, podkroví

Wyatt se začíná potit. Sleduje Erin, jak se pomalu dobývá do jeho tajemství. Mobil na stole začne vibrovat. Přišla zpráva. Erin po očku sleduje Wyatta, ale přitom sebere mobil ze stolu a přečte si vzkaz. Byl krátký: Byla tady Libra! Divoženka šla po jejích stopách!

Erin: ( Usmála se. – polohlasem ) Libra byla v temné blondýnce. Pak se tam objeví divoženka, která odtamtud vezme útržek z knihy, aby ho dala… ( Nahlas ) Wyatte…Proč jsi ji nechal žít?

Wyatt: Nevím, o čem mluvíš…

Erin: Vylož karty! Bianca i já už víme, že knihovnu navštívila Libra. O chvíli později se tam objeví divoženka, která by podle všeho měla být už dávno mrtvá… ale není…záhada, co? Ta divoženka pak vytrhne něco z knihy …a hle…ono to něco leží tady na stole! Do háje Wyatte! Ty pořád honíš Libru? Nepřijde ti, že už díky tvý pomstě…

Wyatt: Nic nechápeš!

Erin: Tak mi to vysvětli! Hned a tady.

Wyatt: Nepochopila bys to!

Erin: Copak už nepadlo dost lidí? Chceš se snad nechat zabít?

Wyatt: Až ji najdu, tak ji zabiju!

Erin: ( Zasměje se. ) Bože jak? Pořád je silnější!

Wyatt: Mám svou armádu!

Ztuhl. Nechtěl to říci a Erin se to neměla dozvědět.

Erin: Co že máš?

Wyatt: Sakra…

Podíval se na stopovací kouzlo, ale nemohl tam jít sám. V jeho očích to začalo žhnout.

Erin: Bože…to…

Během vteřinky se vedle něj objevili dva démoni.

Wyatt: Promiň…Erin!

Wyatt: V prostoru a čase…po stopách temných vydáme se zase! Sledovat Libru, mou protivnici, budeme, a nakonec ji ze světa sprovodíme. Ukaž kam šla a my se necháme vést, z její stopy se nenecháme smést!

Na to všichni tři začali mizet. Erin nedošlo, co se stalo. Cítila, že mizí i ona. Pak už bylo na vše pozdě.

 

Necroville

Objevili se tam všichni čtyři. Hned, jak Erin dopadla na zem a chvíli jí trvalo, než se postavila. Nedopadla vedle Wyatta a těch démonů. Skončila o kousek dál. Viděla je a oni viděli ji. Erin se konečně dokázala udržet na nohou. V ruce držela knihu, kterou měla ze Ztracené Knihovny. Viděla, jak se Wyatt staví na nohy a dává se po přenosu dohromady. Ihned místo opustila. Démoni i Wyatt si jejího úprku všimli.

Wyatt: Fajn… kde to do háje jsme?

Jeden z démonů ztuhnul a pak jen na prázdno polknul.

Wyatt: Ví to někdo?

Kdesi za nimi to zahřmělo.

Démon: Můj pane…pokud chceme něco udělat, musíme být rychlí?

Wyatt: Proč?

Démon: Jsme v Necroville, pane…Odtud se nikdo nikdy nedostal živý.

Wyatt: Jak to?

Démon: To nikdo neví, protože…jak už jsem řekl…

Druhý démon: A co ona?

Wyatt: Najdeme ji….

Napadlo ho to jen na chvilku. Pokud ji nepřemluví, mohla by prozradit jeho tajemství… mohla by všechno zkazit. Pak by ji musel… Ta myšlenka ho vyděsila. A pak tu byla ještě Libra. Na to nesměl zapomenout.

 

Erin utíkala, co mohla. Přenesla by se, ale neměla potuchy kam. Viděla hořící budovy. Vypadlo to všude, jako po nějaké apokalypse. Něco strašného se tady muselo určitě stát. Zaběhla za jednu z mála doposud stojících budov. Malá ulička skýtala bezpečí, tedy prozatím. Rozhlížela se, snažila se dát si pět a pět dohromady. Odkryla Wyattovo tajemství. Chtěl stále zničit Libru, ale pak ti démoni…co ti tam dělali? Jak se tam dostali? Vždyť přeci… Někde něco bouchlo…slyšela, jak se hroutí stěny nějaké budovy. Erin svírala knihu a strážila ji jako oko v hlavě. Všude kolem řádil oheň a ona jen sledovala, jak se domy kolem ní hroutí.

Erin: Tohle…jsem tedy nečekala.

 

Wyatt spolu se svými démonskými přáteli hledal Erin, kde se dalo. Když ale spatřil mizející záři, vytušil, že to byla ona. Sám se chtěl přenést, ale nešlo to. To byl další poznatek…jeho moc tady nějakým pochybným důvodem nefungovala. Po chvíli narazil na místo, kde se měla Erin vyskytovat před tím svým zmizením.

Netrvalo dlouho a kdosi je poctil svou návštěvou. Ten někdo je pak následně zavedl do svého sídla, které bylo na druhém konci města. Poměrně vysoká budova dosud stála. Vyslechl je, ale až doteď skrýval svou identitu pod rouškou kápě.

Muž: Proč tady jste?

Wyatt: Hledáme jednu démonku. Je…

Muž: Tady žádný démon není.

Wyattův démonský pomocník: Až do teď.

Muž: ( Usměje se. ) Ne na dlouho. Necroville má svůj obranný mechanismus proti narušitelům. Do 24 hodin již nebudete mezi živými.

Wyatt: Je mocná… a je…

Muž: Kdo? Pekelný démon čtvrtého stupně? Posledního jsme vyhnali před tři sta lety. Zničil tehdy polovinu města. Pomohla ho tehdy zahnat okřídlená bytost, která říkala že je anděl… Takový blaf.

Wyatt: Je to Horoskopiánka.

Muž ztuhl. Pak se prudce přesunul na druhou stranu místnosti a vytáhl z rozpadající se knihovničky odrbanou knihu. Začal v ní listovat a pak …

Muž: Tohle není možné… ne…tohle přeci….

Pak se opět vrátil k oknu.

Muž: Sestřičko…ty jedna mrcho! ( Aniž by se na ně podíval. ) Pomůžu Vám ji dostat.

Wyatt: Je tu ještě jedna věc…

Muž: Jaká?

Wyatt: Jde o jednu dívku…

Muž: A co je s ní?

Wyatt: Musíme ji najít…přišla s námi…

Muž: Proč?

Wyatt: Je to Anděl.

Muž se usmál…jen lehce…V jeho očích ovšem zazářila nová touha.

 

Knihovna Temná Blondýnka

Bianca uklidila knihy na vyhazov do krabice a skenerem přejela ty, které chtěla, aby v knihovně zůstaly. Zbyla jí jediná hromádka…knihy, které byly i na Temnou Blondýnku až příliš drsné. Napadlo ji jediné… buď je dát Erin, aby si je vzala do Ztracení Knihovny, nebo do domu Halliwellů, kde by měli být také v bezpečí.

 

Dům Halliwellek, hala

Chris se chystá na noční službu do Evolution. Seběhnul schody a zastavil se v hale. Jen se podíval do batohu, jestli má všechno. Zkontroloval mobil. Nikdo se mu neozýval a tak vyrazil. Otevřel vchodové dveře… jak tak učinil, něco kolem něj prosvištělo. Zastavilo se to u schodů a pak to zmizelo v patře.

Chris ztuhnul.

Chris: Co to… Cartere? Wyatte?

Carter Chrise slyšel. Byl zrovna v podkroví. Seběhl schody a zamířil patrem ke druhému schodišti, které směřovalo do haly. Jak zahnul za první roh, srazil se s něčím, co se kolem něj snažilo prohnat šílenou rychlostí. To, že skončil na zemi ho netrápilo. Ta čmouha, co ho na zem poslala, ano. Rychle se postavil na zem a zamyslel se. Už ji někde viděl. Cestou za Chrisem, byl tak zamyšlení, že si nevšiml Chrise, který mu šel naproti.

Srazili se těsně nad schody.

Oba dva najednou: Divoženka!

Oba sebou najednou trhli.

Chris: Zmatená a ztracená, buď v tomto domě, divoženko divoká, buď tu jako v jámě!

Carter: Co to….

Chris: Jestli tu ještě je… tak tady taky zůstane. Nějak se mi to nelíbí.

Carter: Mě taky ne.

Vystřelili nahoru jako rakety. Chris se během toho po pár vteřinách přenesl nahoru. Carter tam byl o maličkou chviličku později.

Stála tam před pohovkou a zmateně se rozhlížela kolem. Její hubené dlouhé prsty se podivně třásly. Oči s bělmem žlutým, jako kdyby měla žloutenku. Sledovala všechno kolem sebe s nedůvěrou.

Carter: Fajn…kouzlo se povedlo.

Nohama šoupala sem tam skoro na místě. Začínala do podlahy zakreslovat své krátké a chaotické kroky.

Chris: ( Na divoženku. ) Co to děláš? Jak to, že nejsi…

Divoženka svůj zrak upřela do Chrisových očí.

Carter: Dej si pozor. Víš, co píše kniha…Jejich oči dokáží…

Chris: Já vím, zrakem divoženka dokáže svou kořist i zabít, když zjistí, že je slabší.

Carter: Což ty nejsi…

Carter přešel ke Knize Stínů a začal v ní listovat. Kniha se v jeden moment otočila na stopovací kouzlo. Carter pokrčil rameny a listoval dál.

Chris: Pověz mi to a nechám Tě jít. Přísahám!

Divoženka se začala rozhlížet. Ještě stále byla zmatená, ale pokoušela se koncentrovat. Všimla si papírku, který přinesla Wyattovi, jako důkaz. Ukázala na něj, ale pak ztuhla. Přišla Wyatta obeznámit o pohybu Libry. Její komunikační schopnosti však nebyly na dost vysoké úrovni.

Chris: Co? Co chceš říct?

Carter opět listoval dál. Kniha se mu zase vrátila na stránku se stopovacím kouzlem.

Carter: Co to…

Divoženka zrak obrátila ke Carterovi. Během vteřiny byla u něj. S křikem uskočil. Chytla mu hlavu do svých křehkých dlaní a dívala se mu do jeho očí. Hypnotizovala ho. Pak se zhroutila na zem. Carter se klopýtavě opřel o pultík.

Chris se k němu ihned vydal, ale Carter se najednou narovnal. Díval se na něj téměř tak, jako kdyby se díval skrz něj.

Carter: ( Podivně pokřiveným hlasem. ) Přinesla jsem vzkaz pro mého pána, všemocného Wyatta. Libra opustila Necroville dvě hodiny poté, co mu byla zpráva předána.

Chris: Kdo… jsi?

Carter: Jsem Lantee, jedna z přeživných Starších dávného rodu Divoženek.

Chris: Jak… co…

Carter: Informace byla důležitá. Bylo nutné použít tuto schopnost, aby byla zpráva předána.

Chris: Co je Necroville?

Lantee: O tom já nemám ponětí.Vím jen, že jde o dávno ztracené město, které se nachází na pomezí všech světů.

Jak to dořekla, Carter se zhroutil na zem. Chris k němu doběhl a pokoušel se ho probrat. Po chvíli se mu to podařilo. Carter otevřel oči a rozhlížel se.

Carter: Co se stalo?

Chris: ( Pomáhá mu vstát. ) Divoženka si na chvíli…

Carter: ( Podívá se za Chrise. ) A kde je?

Chris se podíval na místo, kde ležela. Bylo prázdné.

Carter: Nepůjdeme ji …zničit?

Chris: Dal jsem jí slib. A ona řekla, co jsem chtěl vědět…takže…

Carter: Já nic neslyšel.

Chris: ( Zasmál se. ) To protože jsi to říkal ty.

Carter: Co?

Chris: Použila tvoje tělo a tvůj hlas, aby řekla, co měla na srdci.

Carter: A to je?

Chris: Místo jménem Necroville.

Carter se postavil na nohy a díval se na otevřenou Knihu Stínů.

Chris: Akorát nemám tušení, kde ho budeme hledat…( Pro sebe. ) Na pomezí všech světů. Kde to tak asi může být.

Carter: ( V očích mu to jen jiskřilo. ) Asi vím, jak ho najít.

 

Necroville, dobrá strana města

Lizzie sestupovala hlouběji do svého sídla. Erin ji záhy dohnala. Chvíli měla potíže s dýcháním, ale pak se všechno srovnalo. Jka míjely jednotlivé vedlejší chodby, všimla si Erin ležících těl všude kolem.

Erin: Co se tu stalo?

Lizzie: Kdysi… před mnoha věky…odkryli naši vědci podivný artefakt. Jednalo se o malou truhlu, v níž se ukrývala neskutečná síla. Ihned, co ji otevřeli, celé město zahalila tma, a tak skříňku zavřeli. Bylo to pár vteřin. Jen pár vteřin. Skříňku zase ukryly do bezedné propasti, kde ji nechali spát. O několik století později se začaly dít ty podivné věci. Lidé začali mít magické schopnosti. Začali ovládat, jak se tomu začalo říkat, magii – dobrou, zlou, černou, bílou…bylo jedno jakou. Zprvu ji dokázali kočírovat, ale později je magie pohltila…nás všechny ta síla pohltila. Hledali jsme důvod, proč se tak stalo. O den později, co vědci skříňku poslali do propasti, začalo pršet. Tma zmizela, jak přestalo pršet.

Erin: Mohl za to déšť?

Lizzie: Patrně se síla, co ze skříňky unikla, dostala do ovzduší. Déšť pak sílu seslal na naše pole. Ta začala plodit rostliny, které tu sílu obsahovaly, ty rostliny pak jedli živočichové a lidé. Lidé pak jedli jak rostliny, či živočichy, ale také pili vodu, která protékala kolem těch polí.

Sešly až na samé dno pevnosti. Tam Lizzie ukrývala to málo, co zbylo z jejich města.

Lizzie: Začali se zabíjet. Chtěli víc a víc…Pak se začali družit. Dobří proti těm zlým. Nikdy ale nevíte, kdo na jaké straně byl. V téhle chaotické době jsem se narodila já.

Erin: ( Ztuhla. ) Počkat…já jsem četla, že…

Lizzie: Nic, co ve vašem světě je o našem městě nemusí být pravda. Nezapomeň…Sem nikdo nechodí… a když už…tak se rozhodně nevrací.

Erin: Pravda.

Lizzie: Když jsem se já a můj nevlastní bratr narodili. Rozhodli se rodiče použít kouzlo. To způsobilo, že každý z nás postupně vysával magickou sílu z každé živé bytosti v Necroville.

Erin: Ty dobrou a on…

Lizzie: Zlou. Přesně. Byl to skvělý nápad. Soustředit moc jen do dvou lidí. Ostatní by byli imunní. Nemohli by kouzlit. Časem by to na ně přestalo působit…Jenže…

Erin: Něco se zvrhlo.

Lizzie: Lidé z Necroville žili pod vlivem moci příliš dlouho. Až moc dlouho. Nevydrželi tu ztrátu a někteří prostě rychle zestárli. Začali páchat sebevraždy. Ti, co přežili pak …

Erin: Zjistili, že jste herozba a snažili se vás zničit?

Lizzie: Ty by ses taky bránila, kdyby ti v deseti řekli: Drahoušku, musíš umřít, protože tak to bude lepší. Bylo to chyba… ( Podívá se smutně na maketu hradu. ) To bylo kdysi centrum všeho. Tam jsme kdysi obchodovali se všemi sousedními světy. Jsou tam brány do všech reálných dimenzí. Tam míříme…tedy na místo, které z toho zbylo. Doufej, že portál do tvého světa funguje.

Erin se zaradovala. Byla tu šance.

Lizzie: Co bylo dál? Jo…Já i můj bratr jsme se bránili, jak to jen šlo. Všechno, co nám kouzlo přineslo, jsme využili pro svou obranu. Třetí válka začala. Bylo to rychlé. Lidé postupně prostě umřeli vyčerpáním. Oni nás totiž i trénovali, jak odčerpávat energii postupně. Nechali jsme se tím ovlivnit a při poslední snaze nás zničit, jsme je prostě vysáli jako hadí jed z rány. Ani já, ani Jacob, můj nevlastní bratr, jsme netušili, že se začnou časem bortit i budovy.

Erin: Jsou postaveny na magických základech. Co ten travič, o kterém jsi mluvila?

Lizzie: Ou travič… Toho vytvořila rada města, aby se nás zbavil, ale my jsme se snad poprvé spojili a jeho poslání změnili.

Erin: Obrátili jste ho proti Radě?

Lizzie: Jo, ale to nejhorší je, že…

Erin: V Radě byli Vaši rodiče? Že je to tak?

Lizzie kývla.

Lizzie: Od té chvíle jsme tady… a nemůžeme pryč. Nikam… jen vidíme, jak se město hroutí. Nic nás nezabije. Ani travič, který je tady někde kolem. Nenápadně slídí a čeká na další oběť.

Erin: Jak daleko je odsud ten hrad, nebo spíše to, co z něj zbylo?

Lizzie: Od mé pevnosti je to asi míle a něco na sever. Jakmile se objevíme venku, Jacob nás ihned vystopuje.

Erin: Tak se mu ubráníme.

Lizzie: Ty si fandíš. Takovou kuráž jsem měla před lety. Teď už mám jen zoufalství.

Erin: ( Zamyslela se. ) Víš, říká se, že Naděje umírá poslední.

Lizzie: Tady má milá Naděje umřela ještě dřív, než jsme ji dokázali objevit.

 

Dům Halliwellek, podkroví

Carter stál nad knihou a studoval stopovací kouzlo. Pak zvedl hlavu a díval se na Chrise. Ten připravoval nějaké ničící, ochromující a jiné lektvary.

Carter: Co když tam už nebude?

Chris: Tak nás to kouzlo donese tam, kde zrovna bude.

Carter: Jsi si jistý?

Chris: Ne. Tahle kouzla jsou…jsou celkem nevyzpytatelná.

Carter: Proto ten arzenál?

Chris: Lepší je být připraven.

Carter: A jsi připraven?

Chris: Jsem.

Carter: ( Pohledem sjel na řádky v knize. ) Budu muset upravit nějaká slova, aby…

Chris: Cokoli.

Carter: Fajn. ( Nadechl se. ) V prostoru a čase…po stopách temných vydáme se zase! Sledovat Wyatta, našeho bratra, budeme, a nakonec ho najdeme. Ukaž kam šel a my se necháme vést, z jeho stopy se nenecháme smést!

Oddechl si. Oba dva začali mizet.

 

Jejich těla se vypařila z poklidného podkroví domu Halliwellů. Cítili, jak se přesouvají. Pak přišel náraz a oni dopadli na zem. Carter měl celou sobu zavřené oči. Otevřel je, až když mu do nosních dírek vlétl popel. Všechno hořel. Všechno se v prach měnilo. Otočil se a zíral před sebe. Chris se díval na zem. Všiml si čerstvě napadaného popelu, který zakryl stopy, co tu někdo nechal.

Chris: Určitě tu byl.

Carter: No… a určitě tu někde je. ( A stále se díval kamsi před sebe. )

Chris se po chvilce otočil a díval se na rozpadající se pevnost, co byla na vyvýšeném pahorku před nimi.

Chris: Tak tohle je Necroville?

Carter: Se jménem se docela trefili…

Chris: A jak teď najdeme Wyatta?

V tom oba dva ztuhli. Odkudsi byl slyšet křik. Zpozorněli. Křik k nim přicházel právě z pevnosti před nimi.

Oba dva zrychlili.

 

Pevnost Le Fort de Noir, jižní svah

Lizzie a Erin se postupně šplhali po jižním svahu pevnosti, která kdysi sloužila jako sídlo městské Rady. Travič se jim doposud nepostavil do cesty. Jak se blížili ke svému cíli, všimla si Erin podivných rostlin, které se plazily směrem k sídlu Rady. Cestou braly všechno zetlelé – kusy těl, která se rozkládala, kosti, které tu zbyly od poslední války.

Erin: Co to je?

Lizzie: Poslední snaha Rady něco zastavit. Rostliny měli pojídat naši moc…myslím všech lidí ve městě. Snižovat ji. Přirozeně. Jsou plné energie.

Erin: Můžu?

Lizzie na ní chvíli jen zírala a pak kývla.

Lizzie: Měli bychom si pospíšit. Už se blíží?

Erin: Kdo?

Lizzie: Jacob ze západu a Travič ze severu. Vycítil tvou přítomnost.

Erin se rychle sklonila a utrhla několik lístků podivné rostliny.

Lizzie: Moc k ní nečuchej. Živí se mrtvým masem. Takže po něm i … voní.

Opravdu, Erin to nedalo a přičichla si. Vonělo to jako měsíc uhynulé zvíře. Rychle lístky strčila do kapsy a dohnala mizející Lizzie.

 

Pevnost Le Fort de Noir, západní svah

Jacob, Wyatta a jeho pomocníci z Podsvětí stoupají do svahu. Jacob jde pár metrů před nimi. Žene ho něco, co sám nedokáže ani popsat. Představa, jak ji dostane. Zmocní se jejího těla plného energie. Pohraje si s ní a pak jí celou vysaje, až ani poslední kapka andělské energie v tom mladém těle nezbude. To bylo to, co ho hnalo dál. Pak se zastavil.

Jacob: ( Otočil se. ) Pověz mi. Je ta tvá sestřenice hezká?

Wyatt: Jo. Je… Proč se…

Jacob: jen tak…jen tak.

Míjeli plazící se rostliny. Wyatt se chtěl Jacoba zeptat, co to je, ale když viděl jeho obličej plný nedočkavosti, nechal to být.

Skupinka už byla téměř u západní věže, když tu se ozval řev… Byl tak děsivý, že by smrtelník na místě padl bez pulsu. Rostlina by ho pak objala, sevřela a vysála z něj to, co jí chutná.

Wyxatt: Co to bylo?

Jacob: ( Zákeřně. ) Travič už vycítil vaši přítomnost. Jde po vás. Až vás najde, zabije vás…všechny vás zabije.

Wyatt: A nejde to nějak urychlit…Chci říct. Dostat se do té vaší pevnosti. A poslat nás pryč?

Jacob: Bože…( Pro sebe. ) On si fakt myslí, že se odsud dostane.

 

Pevnost Le Fort

Ruiny na vrcholu hory působily děsivě a mysticky. Ze všeho, co tu kdy stálo, zbyly jen čtyři brány. Kamenné oblouky spojující jiné světy. Lizzie a Erin dorazili na vrchol z východu. Jacob, Wyatt a jeho poskokové ze západu.

Lizzie: Ahoj…Jacobe.

Jacob: Lizzie…od té doby, co jsem tě viděl naposledy, jsi …pořád stejně milá a hodná a … našlas sis kamarádku.

Lizzie: Sklapni, Jacobe.

Erin se dívala na Wyatta. Myslela si o něm to nejhorší.

Wyatt: Erin…já…

Erin: Táhni.

Wyatt ztuhl.

Démon: Nemluv s naším pánem…

Erin: Ah…

Wyatt: ( Na démona ) Raději mlč.

Démon: Jak….

Wyatt se na něj podíval a démon už nic neřekl.

Oba samozvaní vládci Necroville stáli naproti sobě.

Jacob: Co teď? Budeme se dál chovat jako velmi dobří blízcí příbuzní?

Lizzie: To můžeme přeskočit.

Erin: Chceme otevřít portál zpět do našeho světa.

Jacob: To může říct každý, blondýnko.

Lizzie: Jacobe…nech je odejít…Pak se zase můžeme hádat.

Jacob: Mě napadlo něco jiného.

Lizzie: Co? Dostals rozum. Nechám mi Necroville a potáhneš?

Jacob: Ráda bys…co? Ale má drahá a milá Lizzie…to nejde.

Lizzie: Kdybych mohla, tak tě…

Jacob: Ale nemůžeš. ( Zamyslí se. ) Fajn… Otevřu portál a nechám někoho z nich projít ven.

Lizzie: A dál?

Jacob: Nechám si tady ji! ( A ukáže na Erin. ) Už dlouho jsem chtěl mít ve své sbírce Anděla. A tahle vypadá celkem…

Hlas za ním: Na to zapomeň.

Všichni ztuhnou a otočí se.

Erin: Chrisi…Cartere.

Carter: Zdá se, že jsme přišli včas….

Wyatt: Co vy tady….

Chris: To bys měl snad říci ty nám!

Wyatt: Já….

Chris: Až potom.

Jacob: Bože…nemá tohle být prokleté místo?

Carter: Časy se mění.

Lizzie: Tak co…Jacobe?

Jacob: Tak….( Zadívá se na blížící se bouři a zasměje se. ) Pozdě. Travič už je skoro tady!

Všichni pohlédnou na sever. Bouře ze severu se hnala přímo na pevnost. Uvnitř ní to jiskřilo barevnými blesky.

Erin: Co to je?

Lizzie: Travič.

Erin: Já myslela, že to má být něco jako bytost!

Chris: Co je travič?

Carter: Povětrnostní anomálie?

Lizzie: Jacobe! Ten portál!

Jacob: Zdá se...

Lizzie: Jacobe!

Jacob: Fajn…ale na to potřebuju i tebe.

Oba dva se postavili vedle sebe, zavřeli oči a začali se soustředit. Bouřkový mrak se zastavil nad pevností a klesal.

Carter: To jde snad na přistání?

Erin: Není to vrtulník! Je to…

Z mraku vyšlo několik blesků a ty pak začaly kroužit kolem pevnosti. Jednotlivé proudy se začaly spojovat do jednoho.

Erin: Je to jako smyčka, co se stahuje. Nedá nám možnost uniknout.

Wyatt: Pokud se jim nepodaří otevřít ten portál.

Jeden z démonů se lekl a běžel směr ke svahu. Jak se vzdálil od skupiny. Jeden z blesků si ho našel a doslova ho usmažil na prach.

Chris: Fajn. Víme, co se stane, když se o něco podobného někdo z nás pokusí.

Brána před Jacobem a Lizzie se začala naplňovat energií.

Erin: Už se to blíží.

Carter: To ten „Travič“ taky.

Brána byla kompletní. Otevřená. Jejich svět probleskoval za neviditelnou hranicí.

Jacob: Hotovo.

Lizzie: ( Na Jacoba ) Díky.

Jacob: Já si to vyberu.

Lizzie: Budu s tím počítat. ( K Erin ) Můžete jít…

Erin: Díky za pomoc.

Lizzie: Není zač…Jo a prosím…nikomu o nás neříkejte. Je lepší, když budeme v nevědomí.

Erin: Spolehni se.

Lizzie: ( Přiblíží se k Erin a šeptá. ) Kdybys potřebovala pomoc … ( A dá jí do ruky papírek. ) Použij tohle.

Erin: Doufám, že ne.

Všichni čtyři procházejí bránou. Wyattův pomocník se chystá projít, když ho Jacob chytne za jeho koženou bundu a stáhne ho zpátky.

Jacob: Ty ne…tebe si tu nechám.

Démon vytřeští oči. Ty jen zírají na mizející postavy v portálu. Pak vše zmizí. On, Jacob, Lizzie a jejich obranný systém. Všechno.

 

Dům Halliwellek, podkroví

Portál všechny čtyři přenesl tam, kde všichni čtyři do Necroville vstoupili – podkroví. Kniha Stínů byla otevřena na stopovacím kouzle. Všechno zůstalo tam, kde to nechali. Wyatt se s Erin objevili první. Když tam dorazili Carter s Chrisem, zůstali stát a zírat.

Erin měla roztažená svá křídla a jakýmsi způsobem bránila Wyattovi v přesunu kamkoli.

Chris: Co se tu děje?

Wyatt: Nechce mě pustit ven.

Erin: Nechci. Nemůžu. Musí nám říci, co to mělo znamenat. Málem jsme tam zůstali.

Chris: Ale na konec jsme…

Erin: Ne jeho zásluhou. Musí jít před Starší. Musí se zodpovídat.

Carter: Má pravdu. A proč? O co vlastně jde?

Všichni tři se otočili směrem k Wyattovi.

Wyatt: Kéž by byl lepší způsob…

V tom se vedle něj objevili tři démoni. Erin se lekla a její křídla zmizela. To dalo Wyattovi možnost uprchnout. Následně na to zmizeli i jeho tři pomocníci.

Erin: Má už někdo problém s tím, aby se to řeklo Adamovi, Paige a Starším?

Carter jen kývnul. Chris polknul a sedl si do křesla.

Chris: Tohle se musí dozvědět.

Carter: Co bude dál?

Nikdo nic neřekl. Čas na odpověď ještě nenadešel. Věděli, že něco je špatně. Věděli, že to brzy vyjde najevo. A zároveň jim bylo jasné, že až se to doví Starší, budou chtít zakročit. Libra mezitím nabrala síly a chystala se navštívit svého úhlavního nepřítele. Někoho, kdo mohl zhatit její plány.

 

Konec