1.sezóna

2.sezóna 3.sezóna Charmed New Year  Hlavní stránka

V minulých dílech jste se mohli dočíst:

Dům Halliwellek poctily svou návštěvou Penny, Patty a Prue Halliwellovy, aby za pomoci Melindy Warrenové předaly do rukou Wyatta, Chrise a Erin Knihu Stínů a tím vrátily do domu Halliwellek Moc Tří. Vše se zkomplikoval okamžik, kdy se Erin dotkla Knihy Stínů a pravidla kdysi dávno určená udělala své a Erin se musela rozhodnout, zda bude čarodějkou nebo Andělem. Nakonec se rozhodla pro to být Andělěm. Moc Tří tedy nebyla znovu zrozena.

Díky Kasandře, démonské věštkyni prahnoucí po čem jiném než po moci a síle, z Horoskopiánů zbyla pouze Virgo, Libra a do našeho světa uprchlý Střelec.

 

Phoebe: Máš mě láda?

Erin: Tebe miluju ze všeho na světě nejvíc….

Phoebe: Nejvíc?

Erin: Nejvíc….

Erin Phoebe objala, ale jak tak učinila, Phoebe zmizela v prachu. Erin jen vzdychla a prudce se posadila. Byla ve svém pokoji v domě Halliwellek. Ihned se natáhla pro notes, co nechala na nočním stolku, a zapsala si, co se jí zdálo.

 

Erie, stát New York, psychiatrická léčebna Lehký Život

Přes křik vyšinutých pacientů, přes křik trochu agresivních sester si i tak někdo dokázal najít čas na to, přemýšlet, snít a najít v sobě něco víc. Ten, kdo právě plul v klidu ticha se jmenoval Carter – navíc si bohužel nepamatoval. Už tu byl několik let. Netušil, jak dlouho to bylo, ale věděl, že musí být divný. Nezestárnul ani o rok, nepřibyly mu žádné šediny. Teď však řešil jeden velký problém…. Jak se vyčůrat, když má na sobě svěrací kazajku.

Minulou noc trochu řádil. Zase se mu zdál ten sen, kde zabil nějakou ženu a všechny, co byli kolem ní. Bylo to tak živé, že přitom napadl svého nocležníka a málem ho uškrtil. Teď byl v klidu, ale věděl, že v této „košili“ bude ještě celou noc. Nesnášel to.

V tom se otevřely dveře do jeho polstrovaného „bytu“ a v nich se objevila doktorka Novakova. Měl ji rád. Mladá, sympatická a s dvěma gorilami v zádech. Jeden se jmenoval Seth a byl vážně nabušenej testosteronem. V mozku neměl skoro žádné aktivní buňky šedé kúry mozkové. Druhý se jmenoval Rodger. Byl podobně nabušený svalovou hmotou, ale vyzařovala z něj cosi jako vyšší inteligence. Od jedné sestřičky se dozvěděl, že prý vystudoval psychologii, ale ve finále se neshodl s tamním vedením. Teď ty oba a ta milá doktorka stáli ve dveřích do jeho samotky. Seth se mračil a Rodger se zasněně díval do rohu. Patrně byla jeho noc plná vzrušení.

Dr. Novakova: Jak se dnes cítíte, Cartere?

Carter: Jde to… jen….

Dr. Novakova: Jen pokračujte, Cartere.

Carter: Potřebuju močit.

Seth se zamračil, aby dal Carterovi najevo, že by neměl dál pokračovat.

Carter: Nechci to pustit na tuhle krásnou polstrovanou podlahu jako minule. Ještě teď se můžu podíval na toho krásného králíčka, co z toho vznikl.

Dr. Novakova zadržela dech. Chtěla se smát. Přišlo jí to vtipné, ale nemohla.

Dr. Novakova: Něco s tím uděláme… Sethe, mohl byste….

Seth: Ji….

Carter: Prosím. Mohl bych jít s dozorcem Rodgerem? Přijde mi, že dozorce Seth má tak trochu problém udržet emoce na uzdě, když je se mnou … sám…. A já.. Vy víte, co….

Seth. Ty jeden … malej…..

Dr. Novakova: Rodgere?

Rodger: V pohodě.

Strčil do svého kolegy a prošel kolem Dr. Novakove… Usmál se na ni a došel ke Carterovi. Zvedl ho ze země a oba takto vyšli ze samotky.

Dr. Novakova: Cartere?

Carter: Ano?

Dr. Novakova: Myslím, že sem se již dnes vracet nemusíte. Bude to tak v pořádku?

Carter: ( Usmál se. ) Děkuji doktorko Novakova.

Carter a Rodger pokračovali na toaletu. Tam Rodger odemkl zámek na svěrací kazajce a Cartera „osvobodil“.

Carter: Díky… ( A šel vykonat potřebu. )

Rodger: Proč jsi to vůbec udělal?

Carter: Co?

Rodger: Málem uškrtit Tweeda…. Vyvádět jako holka….

Carter: Měl jsem blbý sen.

Rodger: A myslíš, že ti to oni uvěří?

Carter: ( Spláchnul a vyšel ven z toalety. ) Novakova mi věří.

Rodger: Jo… ( Zase se zasnil. ) Ona jo. Je…

Carter: Milá?

Rodger: ( Zasmál se. ) Jo… milá. A teď na férovku. O co šlo?

Carter: ( Myje si ruce. ) Mám pocit, že bych měl být v tuhle chvíli někde jinde….

Rodger: Ha… a kde?

Carter: Nevím. Prostě někde jinde. Ne tady.

Rodger: Ne v Lehkém Životě?

Carter: Ne, myslím v Erie, ve státě New York.

Rodger: Třeba v Las Vegas? Hrát bednu?

Carter: O něco dál?

Rodger: Vtipálku… Jsi tady déle než já, mnohem déle… a najednou chceš ven?

Carter: Jen to prostě tak cítím…. ( Podíval se na sebe do zrcadla. ) Tak povídej? Co ty a doktorka Aimee Novakova?

Rodger: Noc… ale nikomu to neřekneš!

Carter: Komu asi… Sethovi? Haha.. Přísahám!

Rodger: Byla úžasná.

Carter se zasmál.

Rodger: Tak pojď nebo se budou divit, co to tady děláme.

Carter: Močíme… ( Zasmál se a vyšel ven. )

 

Carterův pokoj, psychiatrická léčebna Lehký život, noc

Carter zavřel oči a usnul….

Hlas: Musíš najít svou rodinu….. Musíš do San Francisca…. Musíš navštívit Prescott Street.

Carter otevřel oči a zadíval se do stropu.

Carter: Prescott Street?

 

 

Úvodní znělka

V hlavních rolích:  Wyatt Matthew Halliwell, Chris Halliwell, Erin Cassidy, Adam Jefferson A Paige Matthewsová

Ve vedlejších rolích: James Wood, Phoebe Wood a Rain

Hostující hvězdy: Hope McCarthy, Tewin a dále Penny Halliwell, Patty Halliwell, Prue Halliwell

Díl 12. Nová Moc Tří

 

Angeltown, dům Woodových

Klub Evolution

Hudba hraje jen lehce. Je odpoledne a zadní prostory klubu jsou zavřené – úpravy interiéru. Jeremy Heston právě vykládá  zboží a Chris leští skleničky.

Chris: A představ si, že se chová, jako když se nic nestalo.

Jeremy: Prožila hodně. Nemůžeš ji obviňovat.

Chris: Stejně… nedokážu to prostě pochopit.

Jeremy: ( Vyložil poslední džus – malinovo-mátový do poličky. ) Kdo tohle může pít?

Chris: Spíš se ptej, kdo to může objednávat.

Jeremy: ( Zasmál se. ) Dostals mě. Takže… ( Narovnal se. ) co ty a ….

Chris: Tracey?

Jeremy: Co je s …. ( Podíval se ke dveřím. Tam stála ex přítelkyně Wyatta – Tracey. ) Bože… konečně jsi tady.

Chris se na Jeremyho podíval trochu vylekaně.

Chris: Co….

Tracey: Ahoj Chrisi, jak je?

Chris: Jde….

Sešla schody a zastavila se před barovým pultem. Jeremy se k ní natáhl přes pult a políbil ji na tvář. To Chrise ještě víc odrovnalo.

Jeremy: Zaspal jsi dobu. Už spolu nějaký čas chodíme.

Chris: Wyatt nic….

Tracey: Od té… no… příhody jsme spolu vlastně vůbec nemluvili. Vybral si ji…. ( Zašeptala. ) Vybral si ji… ne mě.

Jeremy: To už je za tebou. Nech to být. ( Usmál se a znovu se k ní natáhl, aby ji políbil. Tentokrát přímo na její rty. Zachvěla se a polibek mu vrátila. )

 

Dům Halliwellek, podkroví

Wyatt stojí u Knihy Stínů a listuje v ní. Chris sedí na pohovce a přerovnává knihy.

Chris: Chodí spolu už několik týdnů a ani mi to neřekl. Nechal si to pro sebe.

Wyatt: A? Myslím, že i Tracey si zaslouží někoho milovat.

Chris: To se mi nezdá.

Vybaví se mu, jak se políbili. Jak se jejich rty dotkly, jak spolu mluvili.

Wyatt: Začínáš být paranoidní.

Chris: A ty jsi neuvěřitelně klidný.

Wyatt: Mám ji snad navštívit a dělat scény?

Chris: Ne… jen… Co to vlastně pořád hledáš?

Wyatt: Víš, to, že to Kasandřino kouzlo zmizelo s jejím zničením neznamená, že nemůžeme ty poslední Horoskopiány dorazit sami.

Chris: To jako myslíš, že ….

Wyatt: Já nemyslím, já to prostě udělám?

Chris: Ale to… musíme projít?

Wyatt: Jako my? My dva? Já a ty?

Chris: Kdo asi? Erin s náma chodit nemusí. Teď když si zvolila odhodit čarodějné já do koše….

Wyatt: Je tím, čím se cítí být.

 

West San Francisco High School

Hudba jí zní hlasitě v uších. Není to hudba normální. Nemá žádnou mp3, mp4, ipod, iphone nebo cokoli podobného. Je to hudba andělská. Už několik dní ji doprovází. Dává jí sílu, dává jí energii. Jako kdyby od návratu z Angeltownu cítila všechno mnohem intenzivněji. Vidí do lidí. Cítí jejich myšlenky. Prochází chodbou Střední školy, kde všudyvšeho strávila jen několik dnů. Naproti ní se objevuje známá tvář – Everret. Kdysi nablblá blondýnka se teď tváří normálně a skoro až vážně. Setkaly se uprostřed chodby. Everret ji hned objala.

Everret: Bože… já jsem se o tebe bála, kde jsi celou tu věčnost byla?

Erin: To kdybych ti….

Everret: Víš, že mě můžeš říci vše.

Kolem nich prošel mladík. Byl malý a zakřiknutý a jak kolem nich prošel, někdo do něj vrazil. Všechny jeho knihy popadaly na zem jako shnilé hrušky. Erin se jen ohlédla za tím, kdo do něj vrazil a pak klekla k mladíkovi a začala mu pomáhat s knihami. Pocítila to. Ten mladík v budoucnu něco udělá. Něco…. Důležitého, ale nemůže takhle….

Erin: ( Dotkla se ho. ) Nemusíš se skrývat! ( Zašeptala a pak vstala. )

Mladík se na ni podíval a usmál se. Nemusel nic říkat, ale přesto to Erin pochopila.

Everret: ( Chytla Erin za ruku a táhla ji chodbou dál. ) Pojď. Za chvíli začíná hodina. Robertsová nesnáší opozdilce. ( Podívala se na ni. ) Jsi v pohodě?

Erin: Já? ( Podívala se na mladíka. Tvářil se spokojeně. ) Jo.

Everret: Už jsem se lekla, že….

Erin: ( Předběhla svou kamarádku o nějaký ten metr. ) Moc mluvíš, takhle vážně přijdem pozdě.

Everret se zakřenila a dala se do rychlé chůze. Obě pak zmizely ve vedlejší chodbě.

 

Dům Halliwellek, podkroví

Wyatt osiřel. Zůstal s Knihou Stínů sám. Chris zmizel v dolní části domu a Wyatt pocítil strach, že s ním nebude, až najde kouzlo, kterým vyhledá poslední přeživší Horoskopiány. V tom narazil na kouzlo, které ho doslova omámilo – bylo jím kouzlo Neviděné Oko. Kouzlo, které svému nositeli dá možnost vidět to, co za normálních okolností není vidět. Sám majitel se stává neviditelným a tudíž i na chvíli nesmrtelným.

Usmál se a v jeho očích měl něco podivného. Něco, co bylo vidět v momentě, kdy se na sebe díval do zrcadla ve svém pokoji, když byla zničena Kasandra.

 

Psychiatrická léčebna Lehký Život

Carter měl za sebou další krušnou noc. Pořád ho pronásledovaly ty děsivé sny. Pořád dokola. Pořád slyšel hlasy, které mu našeptávaly, že musí do Prescott Street. Začínal si vážně připadat jako ti další svěřenci, ale on přeci moc dobře věděl, proč tu je… No nebo si to alespoň myslel.

Zaslechl vozíček projíždějící chodbou. Bylo ráno a sestra právě rozvážela léky těm, kteří je nutně potřebovali. Jako každý den začala v křídle s velmi vysokou ochranou. Pak většinou přejde do prostoru samotky. Dnes to asi vynechá. Carter spal tentokrát ve své „vlastní“ posteli. Za chvíli se otevřou dveře a v nich se objeví Aimee v doprovodu Rodgera.

Zaslechl chůzi. Nebyla tak rychlá a svěží, jakou má Aimee po ránu. Zmátlo ho to. Chrastění klíčů bylo nepravidelné. Někdo hledal ten pravý. Znělo to, jako když je jejich majitel nervózní. Odemykání a pak se dveře otevřely, v nich stál….

 

Dům Halliwellek, o pár dní později

U hlavních dveří se ozval zvonek. Nejblíže dveřím v tu chvíli byla  Hope. Seděla na pohovce a čekala, až z podkroví seběhne Wyatt. Ten jí před pár minutami volal. Zdálo se, že je to nutné. Tak poprosila Raina, aby ji sem teleportoval. Hned se zase vypařil, raději aby zase někoho nepohoršoval, i když věděl, že Prue už tady není.

Vstala a pomalu došla ke vchodovým dveřím. Viděla tam, koho si s hnědými vlasy. Musela to být žena. Než ale Hope otevřela dveře, otočila se do domu. Nikde nikdo. Paige byla ve své ordinaci. Chris vyspával po noci v Evolution, Adam na svém honu na chráněnku  v té divné základce, Erin ve škole a Wyatt nahoře na půdě. A tak vzala za kliku a když spatřila tu osobu na prahu, ztuhla.

Hope: Co ty… tady děláš?

Tracey: Přišla jsem za ….

A instinktivně vstoupí do domu. Hope za ní naštvaně zavře dveře a ihned i předběhne, aby jí zabránila jít dál.

Hope: On o Tebe už ale nemá zájem!

Tracey: Chris?

Hope: Co…že? Za ….

Tracey: Musím předat vzkaz Chrisovi nebo mu ho snad předáš ty?

Hope: Já…. Já ho předám.

Tracey: Jeremy Chrise prosí, aby dneska vzal službu v klubu navíc. Potřebuje zaučit novou pracovní sílu.

Hope: Všechno?

 

Cestou k domu Halliwellek

Auto frčí po silnici nevídanou rychlostí. Řidička Everret nebere ohled na omezenou rychlost a právě málem projela na červenou. Erin se drží všeho, čeho se vůbec držet může. Její rudé vlasy vlají ve větru z otevřeného okýnka a ona sotva pobere dech.

Konečně Everret dupla na brzdu. Červená.

Everret: Fíha…. To byla ale jízda. Žiješ? ( Aniž by se na Erin podívala. )

Erin: Počkej chvíli. ( Rozdýchává šok. ) Jo… žiju.

Everret: Dáme ještě kolečko?

Erin: Zapomeň.  Jak dlouho, že máš vlastně řidičák?

Everret: Asi čtrnáct dní? Jo čtrnáct.

Erin: Měla by ses mírnit. Nechci umřít….

Everret: Vždyť ty neumřeš. Jsi přeci…. ( Zarazí se. Podívá se na sebe do zpětného zrcátka a pak se zasměje. ) Neporazitelná. Jo.. jsi neporazitelná. Nějaká srážka s autem tě nedostane.

Erin: Ale s blbcem jo.

Everret: To máš pravdu.

Erin: Dáme u nás doma něco k zakousnutí?

Everret: Myslíš jako … u vás doma?

Erin: Ne… u sousedů. Právě opravili terasu, tak že bychom ji zkolaudovali za ně.

Everret. Vtípky…. Jasně proč ne. ( Zarazí se, znovu. ) Myslím u vás doma, ne na terase těch divných sousedů.

Erin: Nejsou zas tak divný.

Vystoupí ven z auta a podívá se na dům vedle domu Halliwellek. Everret ji následuje. Přitom zamyká auto.

Erin: Jen jsou trochu zvláštní.

Obě dvě vystoupaly jeden schod za druhým. U dveří se zastavily a ještě jednou se podívaly vedle k sousedům. Erin otevře dveře.

Hope: Všechno?

Tracey: Jo!

Hope: ( Podívá se za Tracey. ) Ahoj Erin.

Erin: Co se tu děje?

Tracey: ( Tracey se otočila. ) Ahoj Erin.

Erin: Ahoj Tracey.

Everret jen lehce zamává a usměje se.

Erin: Takže… Hope, co se tu děje?

Mezitím se na sebe Tracey a Everret podívají. Prohlížejí se navzájem.

Hope: Tracey už…

Tracey: Přišla jsem Chrisovi vyřídit vzkaz. Tady slečna …“rádoby mocná“ mu ho předá. Já… už jdu. Ráda jsem Tě viděla Erin.

Prošla kolem ní a podívala se naposledy na Everret. Ta jen mrkla, ale neohlédla se. Všechny tři tam chvíli stály, než se ozvalo vrzání dveří, cvaknutí a mizející kroky.

Erin: ( Na Hope ) Tak? O co tu vlastně šlo?

Hope: Už o nic. Krysa opustila dům a je zase ve stoce.

Everret se na Hope podívala trochu vyděšeně.

Erin: Ty jsi ale dnes nějaká milá. Tos jí nemohla nechat ani v její nepřítomnosti na pokoji?

Hope: Nechápu, co se tady vůbec ukazuje.

Erin: Měla by ses hlídat.

Everret: Můžu si jít umýt ruce. Na něco jsem v autě sáhla a teď jsem celá ulepená.

Erin: Jo. Můžeš… víš kudy…

Everret: Rovně a pak zase rovně a za stolem doleva.

Erin: Přesně….

Everret: Za chvíli…. Dáme nejdřív historii US?

Erin: Jo. Občanská válka z pohledu Jižanů.

Everret: ( Prošla kolem Hope, pro sebe. ) Nesnáším války. ( Přitom se jí vybavilo něco, co kdysi prožila. Byla to nehezká a ošklivá věc. Nerada na ni vzpomínala. Často o ní přemýšlela a vždycky jí málem dohnala k slzám. )

Když Everret zmizela v kuchyni, hodila Erin na Hope hodně vražedný pohled.

Hope: Co? Prostě tady nemá co dělat.

Erin: Hope! Nebydlíš tady a to, že si Tě Wyatt vybral… ( Její tvář měla podobnou barvu jako její vlasy. ) neznamená, že budeš vyhazovat někoho jen proto, že si s ní nepadneš do oka.

Hope: ( Zaskonečně. ) Tak… promiň.

Erin: ( Kývla. ) Kde je Wyatt?

Hope: Nahoře v podkroví.

Erin: ( Ztuhla. Věděla, že tam hledá kouzlo, které zničí ty poslední horoskopiánky, co v Podsvětí běhají. Nezeptal se jí jen proto, že ona už svou čarodějnou moc nemá. Na jednu stranu se jí ulevilo. Na druhou stranu věděla, že teď, po zničení Tiny, bude pro ostatní Pekelné démony vyhledávanou kořistí. Cítila to. ) Pořád….

Hope: Jo.

 

Dům Halliwellek, podroví

Wyatt s úspěchem odložil papír a zavřel knihu. Nadechl se právě když se ve dveřích objevila Erin s Hope.

Wyatt: Ou.. ahoj.

Erin: Tak?

Wyatt: ( Zamával radostně papírkem ve vzduchu. ) Mám ho.

Erin: Pořád sis to nerozmyslel?

Wyatt: Proč bych měl? Stačí jen dvě! Jen dvě a je pokoj. Už nikdy nás, ani magickou školu nebudou ohrožovat.

Erin: Ale pořád zapomínáš, že to, proč jste nad nimi doposud vítězili, byla ( Nechtěla si to přiznat, ale bylo to tak. ) zásluha Kasandřina kouzla. S její smrtí se ta moc rozplynula.

Wyatt: ( Vyčítavě ) Tím si nemůžeš být jistá.

Erin: ( Zasmála se, ale nebyl to radostný smích. ) Bože! ( Zvýšila hlas. ) Od kdy se z tebe stal….

Wyatt: Co?

Erin: ( Dívala se mu do očí a snažila se v něm číst. Číst v lidech Andělům šlo. Dokázali číst myšlenky, pocity a občas, pokud člověk věřil, dokázal Anděl vidět i do jeho blízké budoucnosti. Ona nic ve Wyattovi neviděla. ) Už nic. ( Otočila se a podívala se na Hope. ) Kdyby něco, jsem v obývacím pokoji s Everret.

Hope: Jasně.

Erin odešla. Hope se za ní chvíli dívala a pak se obrátila na Wyatta.

Hope: Tak jak jsi daleko?

Wyatt: Mám to. Mám kouzlo, které vystopuje Libru i Virgo. Jen budu potřebovat pomoct.

Hope ztuhly rysy ve tváři.

 

Psychiatrická léčebna Lehký Život

Čas večeří byl tu. Všichni klienti léčebny se svorně vydali na každodenní poslední jídlo dne. Mezi nimi i Carter. Jeho kroky byly uvážlivě těžké. Pomalé a unavené. Když došel do jídelny spatřil u druhých dveří vedoucích do sekce se zvýšenou ostrahou – kde byly i cely pro agresivní pacienty – Rodgera. Ten se na něj zašklebil a Carter mu to vrátil. Myslel si – provokatér jeden.

Zasedl ke stolu pro čtyři a čekal až mu personál jídlo přinese. Nože tu měli plastové, aby se více méně nezranili. Talíře taky. Střepy dokáží divy v rukou psychicky narušeného pacienta. Pocítil na svém těle něčí zrak. Oči přelepené přímo na jeho kůže. Připadal si holý, připadal si nahý. Naskákala mu husí kůže. Začal se potit. Pevně sevřel plastový příbor v ruce. Jeho oči těkaly po talíři sem a tam a pak to nevydržel.

Zvedl hlavu a podíval se na člověka sedícího naproti němu. Byl to mladík, co měl problém se sebeovládáním, když spatřil nějakého… muže. Ztrácel zábrany a tehdy je ztratil i Carter. Zvedl se, až židle dopadla na zem, a natáhl se prudce přes stůl až k mladíkovi.

Ve tváři vražedný pohled.

Carter: Přestaň na mě zírat ty….

A jedním úderem do ramene ho srazil k zemi. Pak vzal jeho talíř a mrsknul mu ho do obličeje. Mladík začal hysterčit. V tom se celá část jídelny proměnila v chaos, křik a řev. Carter na svém rameni ucítil něčí ruku.

Rodger: Tak to by stačilo. Půjdeš na samotku… zase!

Carter: Na to zapomeň. Já ni… ( Strčil do něj tak prudce, až se celá ta svalnatá hora masa o kousek posunula dozadu. ) kam nepůjdu!

Rodger: Pojďte mi sem s ním pomoci. ( A bez větších problémů ho objal svýma rukama. Takže to vypadalo, že je Carter uložený ve svěrací kazajce. ( Ke Carterovi ) Máš, co si chtěl, zmetku!

Carter už jen viděl, jak se před jeho očima zavírají dveře samotky. Zase tu byl uzavřený. On a králíček. Jeho pohled se střetl s pohledem Rodgera, který byl poslední, kdo prostor před tímto pokojem opustil.

 

Klub Evolution

Tracey sešla schody a opřela se o barový pult. Jeremy se k ní otočil a nalil jí do sklenky džus. Teprve pak začal střílet nějaké ty otázky.

Jeremy: Tak co, vyřídila jsi mu můj vzkaz?

Tracey: Tak trochu….

Jeremy: Jak to myslíš?

Tracey: Ta mrcha mě k němu nepustila.

Jeremy: Hope?

Tracey: ( Naštvaně bouchne rukou do dřevěného baru. ) Jo. Začíná nám překážet!

Jeremy: Nech ji být. Důležitější je, aby….

Tracey: ( Zamyslí se. ) Proč to vlastně chceš?

Jeremy: Co?

Tracey: Aby Ti dnes Chris pomohl. Vždyť já to přeci zvládnu sama.

Jeremy: To vím, lásko, ale nechci aby byl v domě Halliwellů, až se to stane.

Tracey: Proč?

Jeremy: ( Ztuhne. ) Doufám, že jsi nikomu neřekla, že tu pracuješ?

Tracey: Ne. Nikomu ani slovo. Jo. Potkala jsi ji.

Jeremy: Koho?

Tracey: Ji.. Jako „TU“..od Erin.

Jeremy: Aháá

Tracey: A propos: Co se stane, když….

Jeremy: Budeme mít problém, i když…..

 

Dům Halliwellek, obývací pokoj

Erin a Everret sedí u konferenčního stolku a řeší občanskou válku, když se doma objevila Paige. Třískla deskami z práce o stoleček u schodů do patra a naštvaně si odfoukla.

Paige: Idiot!

Erin: ( Položila papíry na stolek. Vstala a došla na roh obývacího pokoje a haly. ) Co se stalo?

Paige: ( Podívala se na ni. ) Co ty tady?

Erin: Bydlím tu, vzpomínáš?

Paige: Aha….Jasně. Já… ( Oddychne si. ) Promiň. Jeden přechytralej pacient mi chtěl vnutit, že když místo svého léku, co pravidelně dostává, si vezme zvýšenou dávku nějakého mnohem levnějšího, bude se cítit lépe. Druhý přišel s nápadem, že místo Remoodu by mohl začít kouřit trávu. Pak bude mít náladu naprosto pohodovou a Remood nebude potřebovat.

Erin: Tak to máš tedy…. Co tu vlastně vůbec….

Paige: Zaskočila jsem na návštěvu.

Erin: A dáš si čaj, kafe, koblihu, pirožek nebo snad předplatné Strážné Věže?

Paige: Eh…Co?!?

Erin: Vtipkuju. Kafe?

Paige: Prosím. Prahnu žízní. Ta má nová sekretářka je na kafe neschopná.

Erin: Kolikátá je to sekretářka?

Paige: Pátá, šestá? Ta první byla nejlepší.

Everret: ( Odlepila se od křesla a došla k Erin. Opřela se o rám dveří a chvíli se dívala na Paige. ) Můžu taky…. Jednu kávu?

Erin: A co Občanská válka?

Paige: Co si pamatuji, tak teď už její vývoj nezměníme. Takže jednu kávu přežije.

Everret se zasmála.

Erin: ( Trochu naštvaně ) Fajn. Dáme pauzu.

 

Dům Halliwellek, podkroví

Wyatt dopsal poslední kouzlo. Připravil poslední lektvar a ve finále se dočkal, když se tam objevil Rain. Hope,co se snažila promyslet případnou útočnou taktiku se z pohovky narovnala.

Rain: Hope, co se děje?

Hope: Jdeme do bitvy.

Rain: A já myslel, že budu mít volný víkend.

Hope: Budeš. Za chvíli bude po všem.

Rain: A o co jde?

Wyatt se nadechl a řekl částečný plán útoku, který Hope vhodně doplnila onou útočnou taktikou.

Rain: To je vše?

Wyatt: Jsou zákeřné.

Rain: To je … vše?

Hope: Už několikrát….

Rain: Chápu. Máme pár kouzel, která nás k nim dostanou. Pár ničících lektvarů, které jsou požehnány ( Podíval se na Knihu Stínů. ) támhle tou středověkou bichlí. A pak tu máte mě, který udělá vlastně co?

Hope: Wyatt a já… No hlavně já myslím, že bysme měli zaútočit současně na obě dvě. A na to…potřebujeme Tebe.

Rain: Já Tě tam přenesu, abys mohla odrovnat koho?

Hope: Libru. Wyatt jde po Virgo.

Rain: Jasně.

 

Psychiatrická léčebna Lehký Život

V kanceláři ředitele léčebny bylo krásně teplo. Okna byla situována na jih. V koženém a velmi drahém křesle seděl plešatý, podsaditý tvor, jemuž páchla z úst mentolová příchuť žvýkaček neznámé firmy, co má sídlo v nějakém podivném městě ve Skandinávii, asi. Na nose se mu kývaly maličké brýle a nos se pod nimi každou chvíli potil. Pot pak stékal na strany a tak se dotyčný vysoce postavený tvor musel pořád otírat. Vzal do ruky složku a nejdřív si přečetl jméno na ní. Zamračil se a položil složku na stůl. Pak se pořádně rozvalil a uvolnil si první knoflík na jeho plátěných značkových kalhotách. V tom někdo zaťukal na dveře, co byly naproti jeho perfektně vyleštěnému, mahagonovému stolu. Ztuhl a snažil se rychle si ten knoflík zase zapnout. Zadýchal se a zase se přespříliš zpotil.

Ředitel: ( Zakašlal. ) Dál!

Do jeho „sídla“ vstoupil anděl v podobě Aimee Novakova.

Ředitel: Á….to jste Vy. Co byste ráda doktorko Novakova?

Aimee: Jsem tu ohledně Cartera Samuelsona.

Ředitel: Nějaká změna?

Aimee: Jestli mohu navrhnout… mám řešení.

Ředitel: Prosím, jen se čiňte. Ten hoch je zapeklitý případ. ( A přitom jeho zrak dopadl na složku s Carterovým jménem. )

Aimee: Znám jednoho doktora z Friska, který nejen že by byl schopen s tím případem pohnout, ale také by ho ubytoval. Takže….

Ředitel: To by znamenalo….

Aimee: Konečně klid. Už žádný Carter Samuelson. Už žádná záhadná nemoc. Už žádné … ( Podívala se na jeho stůl a všimla si jednoho prášku na uklidnění. ) … omamné léky, co Vám později mohou způsobit vážné psychické potíže.

Ředitel: ( Ztuhl, zrudl a ihned prášky schoval do šuplíku. ) Chci znát jméno, oddělení, nemocnici. Prostě všechny tyhlety nesmysly. Znáte protokol.

Aimee: Na to bych nikdy nezapomněla. Takže mohu zavolat do nemocnice Memorial, aby s námi počítali?

Ředitel: Samozřejmě. Čím dřív, tím líp. Ať už se ho zbavíme.

Usmála se a opustila jeho sídlo. On sám se uvelebil v křesle. Opět si rozepnul první knoflík u kalhot a pak se natáhl pro Carterovu složku. Zasmál se a hodil ji do koše. Pak se zarazil. Vytáhl ji z koše, očistil ji a pak ji uložil do dalšího z mnoha šuplíku jeho mahagonového, drahého a hodně naleštěného stolu.

 

Dům Halliwellek, podkroví

Wyatt zůstal sám. Hope a Rain zmizeli hned, jak měli vše potřebné – vyhledávací kouzlo a nějaké ty informace o Libře. Seděl na pohovce a díval se na lahvičku s lektvarem. Tušil, že by větší moc to kouzlo mělo, kdyby bylo požehnáno Mocí Tří. Na chviličku byl na Erin hodně naštvaný. Teď však musel spoléhat sám na sebe. Jen na sebe. Podíval se na hodinky. Zaútočí společně.

Dům Halliwellek, pokoj Chrise

Chvíli se převaloval v posteli. Sem, tam. Něco se mu zdálo, ale jak otevřel oči, zapomněl. Otočil hlavu směrem k nočnímu stolku a všiml si vzkazu – Jeremy, Evolution, dnes, co nejdřív, NUTNÉ!

Povzdechl si a přehodil si přes hlavu polštář.

 

Dům Halliwellek, kuchyň

Erin, Everret a Paige sedí u stolu a pijí onu kávu. Povídají si – o všem a o ničem, když v tom se Erin zarazí. Doslova ztuhne. Slyší křik a pak mužský hlas volá její jméno.

Erin: Musím najít Angeltown.

Paige: A pak prostě všechno… ( Everret ji pečlivě poslouchá. ) Co?

Erin: ( Uvědomí si, co řekla. ) Já… ( Zamyslí se. ) Měla bych zjistit, jestli Angeltown existuje.

Everret: Myslíš ten Angeltown? To místo, o němž se ti zdálo?

Erin: Jo.

Paige: Vždyť to byl jen…

Erin: Sen? Vím ,ale i tak mi přijde, že to místo musím najít. Alespoň se o to musím pokusit.

Everret: Proč tak najednou?

Erin: No ono to … není zas až tak najednou.

Paige: Erin?

Erin: Zdá se mi jeden sen.. Pořád a pořád. Někdy je v něm holčička, co volá moje jméno. Jindy mám zase pocit, že se mnou někdo je. Ale v každém případě… jsem v domě, který si pamatuji z toho snu.

Paige: Erin!

Erin: Já vím, já vím. Měla jsem to říci dřív, ale přišlo mi, že to nic neznamená, až do teď. Znáte to, když se probudíte a za pár vteřin zapomenete, co se vám zdálo. A pak najednou … to přijde… Právě jsem ten pocit měla.

Paige: A?

Erin: Vím, že se o to musím pokusit. A mimo to… jako Anděl vám tady v domě Halliwellek… jsem tu jako páté kolo u vozu.

Paige: ( Polohlasem ) To mi něco připomíná…

Erin: Takže když si tohle…. ( Paige se na ni podívala jako tehdy… když ještě Paige byla Briana Cassidy, její máma. ) Poslyš mami… ( Došlo jí to a zasmála se. ) Paige. Já to musím udělat. Když to neudělám, budu toho litovat.

Paige: Budeme to muset….

Everret: Cítíte to?

Paige: Co?

Everret. To chvění….

Paige: Já…

Najednou jedna ze skleniček na stole poskočila, stejně jako cukřenka a několik lžiček. Sklenička doskákala chvěním ke kraji a spadla. Ty tři jen sledovaly, jak se sklo tříští o podlahu.

Paige: Co se děje?

Erin: Wyatt….

Paige: Co s ním?

Erin: Chodil tady nervózně sem a tam. Přišla i Hope a ….

Paige: Povídej!

Erin: Zaslechla jsem, že chce zaútočit na …. Libru a Virgo.

Paige: Kdy?

Everret se na židličce narovnala. Ztuhla a snažila se něco vycítit.

Erin: Teď?!?

Paige: Rychle! ( Dotkla se Erin a Everret a všechny zmizely v modré záři pryč. )

 

Dům Halliwellek, podkroví

Wyatt v ruce drží lahvičku s lektvarem pro přenos tam, kde se nachází právě teď Virgo, když se před ním objeví ty tři. Zarazí se.

Paige: Wyatte, nemůžeš ….

Wyatt: Je pozdě. Už se to nedá zastavit.

Paige: Myslíš si, že je dokážeš sám porazit?

Wyatt: To ne.

Erin: Tak proč to chceš udělat?

Wyatt: Nejsem sám. Hope a Rain právě teď používají druhý vyhledávací lektvar. Zaútočíme najednou. Nebudou mít šanci.

Paige: To je šílenost!

Wyatt. Někdo to udělat musí!

Hodil lektvar na zem a za chvíli se zahalil do mlhy.

Erin: Ne!

Mlha se rozplynula a on byl pryč.

Everret: Tak a co teď?

Erin: Jsme v háji.

Paige: Něco najdeme….

Erin: Nenajdeme.

Paige: Proč by ne?

Erin: ( Ukázala na stojánek. ) Vzal si Knihu Stínů!

 

Psychiatrická léčebna Lehký Život

Neuběhlo příliš moc času, když se otevřely dveře na samotku. Carter jen hodil na otevírající dveře pohled. Za pár minut už seděl ve voze doktorky Novakove. Vedle něj seděl Rodger Black.

Carter: Kam se jede?

Rodger: Do země zaslíbené.

Aimee: Směr San Francisco. Kam jinam.

Carter: Jak se Ti to podařilo?

Aimee: Když máš pár známých… dokážeš i zázraky. Navíc. Šéf je trochu omezený. Uvěří čemukoli….

Rodger: Máme ale nějaké alibi, nebo….

Aimee: Nejsem blbá. Máme. Kamarád na klinice je obeznámen s tím, že mu tam máme někoho přivést. Všechno by mělo být krytý. Tedy, pokud se něco nestane.

Jejich cesta tak mířila do New Yorku, kde nasedli na letadlo směr Frisco. Carterův cíl se blížil, aniž by on sám tušil, co ho tam vlastně čeká.

 

Podsvětí

Wyatt se objevil kdesi na místě známém jako Vodopády Strachu. Odnikud padala černá voda do hluboké propasti. Wyatt stál na kraji a díval se dolů, když v tom ji spatřil… stála na druhé straně propasti a někoho právě drtila svou mocí. Nedokázal poznat koho, ale věděl, že se za chvíli vyčerpá. Vytáhl z kapsy ničící lektvar a kouzlo, co oslabí její moc. Udělá z ní zranitelnou ovci. Podíval se na hodinky. Za chvíli bude po všem.

Na jiném místě Podsvětí, v komplexu jeskynních chodeb Amara, se objevil Rain s Hope po jeho boku. Všude to smrdělo sírou a byl cítit oheň… byl blízko.

Hlas: Táhni a nech mě být.

Druhý hlas: Zapomeň. Jsi teď jediný můj zdroj energie.

Hlas: co si myslíš, že uděláš, Libro? Zabiješ mě? Na to nemáš moc.

Libra: Ale mám. ( Pak se ozval mužský řev, který Hope a Raina na chvíli ochromil.

Rain: To je ona?

Hope: Jo.

Rain: Drsňačka.

Hope: Tak trochu. Připraven?

Rain: Jo.

Oba dva šli rychle, ale potichu, směrem k místu, odkud vycházel ten řev. Když konečně spatřily Libru, právě ničila jednoho démona s modrou kůží. Nevěděla o nich, zatím. Hope naznačila Rainovi, ať si vezme na starosti toho démona, ona půjde po Libře. Ihned přitom vytáhla lahvičku s ničícím a oslabujícím lektvarem.

Hope: ( polohlasem ) Brzy zemřeš!

Wyatt se rychle přenesl k Virgo. Ztuhla. Nic neříkala. Jen se na něj pohrdavě dívala. Rain zaútočil na oslabeného modrého démona. Libra se otočila a setkala se s pohledem Hope. Rychlost hrála roli. Moment překvapení mohl být na jejich straně, jenže…

Wyatt využil jejího náhlého rozpoložení a během vteřiny po ní hodil ničivý lektvar. Pak natáhla ruku.

Wyatt: ( A zvolal. ) Meč Excalibr!

Ten se objevil v jeho rukách a Wyatt byl připraven na úder. Jedním přímým zásahem setnul Virgo její krásnou hlavičku. Ta záhy zmizela v propasti Vodopádu Strachů.

Wyatt: ( Vítězně ) Odpočívej v neklidu, mrcho!

Rainovi se celkem rychle podařilo zneškodnit toho démona s modrou kůží a Hope…

 

Dům Halliwellek, podkroví

Paige chodí nervózně sem a tam. Everret sedí na pohovce a bezmocně ji sleduje. Najednou jí zapípá mobil. Paige i Erin ztuhnou a podívají se na ni.

Everret: Jen sms. Pardon.

Otevřela mobil a přečetla si sms. Na obličeji se jí vytvořilo pár jizev. Pak Zvedla hlavu.

Everret: Budu muset jít.

Erin: Teď? ( Jakoby v tom bylo víc. Snad u Everret čekala něco víc, ale teď si to Everret nemohla dovolit. )

Everret: Promiň. Babička má nějaké potíže.

Erin: Uvidíme se pak?

Everret: Určitě.

Vstala. Rozloučila se s Paige. Ta jen kývla. Byla trochu rozrušená. Everret tak opustila dům Halliwellek téměř neviděna.

Paige: Takže… soustřeďme se.

Erin: ( Beznadějně ) To už nějakou chvíli děláme. ( Podívá se na hromádku papírků od čokolády. ) Budu muset víc sportovat.

Paige: Co myslíš, že chtějí udělat?

Erin: Jako s Knihou?

Paige: Jo.

Erin: Mám jednu myšlenku, ale nebude se Ti líbit.

Během vteřiny se vedle nich objeví Wyatt. Odhodí meč Excalibr, který ihned zmizí, a sám se svalí na pohovku. Obě dvě nad ním stojí a čekají na vysvětlení.

Wyatt: Co?!?

Paige: Nechceš nám takhle něco říci?

Wyatt: Ani… ne.

Paige: Kde je Kniha Stínů?

Wyatt: Kniha?

Paige: Víš… je stará, těžká a nese historii našeho….

Wyatt: Jo… tahle Kniha.

Paige: He?!?

Wyatt: Schoval jsem ji u sebe v pokoji.

Erin šokovaná vykřikne.

Paige: Co…žes udělal?

Wyatt: Schoval jsem ji u sebe v pokoji… abyste za mnou nemohli jít.

Paige: Zbláznil ses?

Wyatt: Virgo je mrtvá. Zničil jsem ji.

Erin: ( Rozzáří se. ) To je super. To je prostě perfektní. Gratuluji. Tohle…. A co Hope?

Wyatt: Už by tady měla být.

Paige: Ne…. Není.

Wyatt: ( Zvážní. ) Teď si děláte legraci.

Paige: Asi tak velkou jako, když jsi schoval Knihu Stínů u sebe v pokoji, abychom nemohli zjistit, co máš přesně v plánu.

Wyatt strnule hledí před sebe do prázdna.

 

Mezitím Carter, Aimee a Rodger nastoupili v New Yorku na let mířící do San Francisca.

 

Dům Halliwellek, podkroví

Wyatt přinesl Knihu Stínů a sedl si na pohovku.

Paige: Fajn. Takže… jak z toho ven. A všichni se soustřeďte!

 

Podsvětí

Jeskyně potemněla. Rain ležel v té naprosté tmě dokonale tiše. Libra stála před bezvládným tělem, jen metr od něj. Netušila, že tam je. Nevnímala jeho energii. A on věděl, že se nemůže přenést. Byla by rychlejší než on. Byl v háji. Podíval se na ležící tělo u jejích nohou. Musí na něco přijít.

 

Dům Halliwellek, podkroví

Wyatt: Ona a Rain šli po té poslední Horoskopiánce.

Erin: A to je?

Wyatt: Libra.

Paige: ( Zrudne. Doslova se skoro začne i dusit. ) Vy… vy…

Erin: Co?

Paige: Idioti… Jste Idioti. Víte, jakou blbost jste udělali?

Wyatt: O co jde? Virgo je mocnější, takže…

Paige: Virgo…. Virgo…. Sakra! Wyatte! Virgo je mocnější, ale Libra…. ( Dojde k oknu, aby byla čerstvému vzduchu blíž. ) Bože! ( Otočí se. Dojde ke stojánku na knihu a opře se o něj. ) Libra vidí do budoucnosti! ( A kopne do stojánku tak silně, že se doslova rozletí a ve dvou kusech dopadne na zem. ) Idioti!

Vzteky se přenese pryč nechá tam Erin a Wyatta o samotě.

Erin: Tys to nevěděl?

Wyatt: Já….

Erin: ( Nahlas ) Tak věděl?

Wyatt: Nevěděl.

Erin: Do pr….

Narovná se.

Wyatt: Co uděláš?

Erin: Zachráním, co se zachránit ještě dá.

 

Čas je pomíjivý a stejně jako čas i lidský život plyne jako voda. Nikdy nevíte, co přijde. Je to jako ruleta. Kde ale vy jste kulička hopsající z čísla na číslo.

Hope McCarthy stála před okamžikem, kdy jí hlavou prolétne celý život. Byla obyčejná a pak se stala mocnou. Dokázala zničit mnoho démonů, čarodějů a jiných temných bytostí. A přesto ji porazil někdo jako ona, oslabená, vyčerpaná, bez podpory svého druhu, osamocená. Byl to moment na který nezapomene ani po smrti. Ztrácela všechno, co jí bylo blízké.

Měla to předpokládat. Měla vytušit, že to nebude tak lehké. Už od momentu, co ji spatřili. Věděla to. Znala pravdu, ale přesto nedokázala bojovat proti osudu. Čerpala z toho modrého démona energii a viděla je. Když zaútočili, věděla to. Když Rain napadl démona, viděla ho, i  když se na něj nedívala. Hope použila lektvar, ale Libra ho odrazila. Srazila ji k zemi a soustředila do sebe moc toho démona. Pak zaútočila. Hope nebyla dost rychlá a teď….

Ležela na zemi. Dívala se na Libřiny nohy. Skrze ně viděla Raina. Pro ni už nebyla záchrana. Její duše stále setrvávala v tomto mrtvém těle. Zdálo se, že Rain chce uniknout.

Hope: Nedělej to. Vidí Tě. Ví o Tobě. Jen čeká, až uděláš chybu.

Rain se pohnul. Snažil se odsunout dál, aby se mohl přenést.

Hope: Bože… ať už někdo přijde… ať už tady Wyatt je.

V tom se stalo něco, co se vtisklo hluboko do duše Hope. Záblesk z nebes, zářivá zlatá se prodrala do temnot. Všechno ozářila. Libra zavřela oči. Záře odhalila tělo Hope ležící nehybně na zemi. Místo, kde byl zničen démon s modrou kůží i Rain.

Hope: Konečně pomoc!

Erin se objevila tak rychle, jak to jen šlo. Roztáhla křídla a na chvíli pocítila sílu Ztracené Knihovny. Srazila Libru k zemi. Dotkla se Hope a pak spatřila Raina. Ihned k ní přiskočil a všichni tři zmizeli pryč.

 

San Francisco, hotel poblíž Golden Gate Bridge, o pár hodin později

Slunce zapadá za obzor. Most Golden Gate Bridge v té jeho záři jakoby vystupuje z jiného světa. Carter se dívá skrze okno ven a konečně si může oddechnout. Je konečně daleko od Lehkého Života a cítí, že vše stihl tak, jak má. Přemýšlí, jak najde Prescott Street. Nic ho zatím nenapadlo. K jeho uším doléhá hluk z vedlejší místnosti. Aimee a Rodgerovi už nic nebrání v tom, aby svou lásku dali plně najevo.

Jeho přemýšlení narušil zvonek u dveří hotelového pokoje. Carter se ještě podíval na zapadající Slunce a už chvátal ke dveřím. Otevřel je a spatřil za nimi dívku. Měla vlasy spadlé do obličeje a ruce se jí třásly.

Spatřil jen její oko.

Dívka: Toto je pro Vás, pane.

Carter: ( Překvapeně si od ní vzal dopis, co svírala v rukách. ) Jak….

Dívka: Nashledanou.

S tím se otočila a šla chodbou směrem k výtahům. Carter se za ní ještě chvíli díval a pak se vrátil do pokoje. Dívka mezitím došla k výtahu a přejela si rukou vlasy. Ty se z neučesaných proměnily v naprosto rovné. Z hnědé barvy vlasů byla blond a v odrazu skla ve výtahové šachtě byl vidět Everretin obličej.

Carter se s dopisem v ruce posadil na postel. Vedle pořád převládaly hormony nad vším ostatním a tak neváhal a dopis otevřel.

 

„Cartere Samuelsone,

Víme, kdo jsi. Známe Tvůj Osud. Známe to odkud pocházíš, proč jsi skončil v Lehkém Životě, a proč právě teď nejspíš sedíš na posteli v pokoji hotelu Red Bridge. Tvá cesta ještě není u konce. Musíš navštívit místo, které Ti ukáže tvoje pravé já. Mapa k tomu místu je přiložena v obálce…“

 

Carter vytáhl z obálky složenou mapu. Rozložil ji a našel v ní zakroužkované místo. Byla to křižovatka nějaké ulice s Prescott Street.

 

„Ovšem…. Nemilé události se staly a tvůj příchod je již v tuto chvíli pouze symbolický, ale netrap se. Ještě je před vámi bitva ne zdaleka největší. Jsme tu pro vás… a práv ě teď… jsme tu pro Tebe. I tak… pospíchej, než bude pozdě.

Přátelé“

 

Když se v Carterově pokoji objevili Aimee a Rodger – oba jen ve spodním prádle – byl Carter už pryč. Dopis nechal ležet na posteli. Pochopili, že to musel udělat. A pochopili i to, že si od Aimee vzal nějaké peníze. Tedy zatím to chápali.

 

Taxík zastavil pár metrů od domu Halliwellek. Carter vystoupil a podíval se na dům, kde měla jeho cesta skončit. Před domem stálo černé auto. Ztuhl. Poznal ten typ vozu. U nich občas taky nějaké zastavilo. Naprázdno polknul a přešel ulici.

Čím blíž domu byl, tím byly kroky těžší a těžší. Kolem něj projelo auto a prudce zastavilo. Otevřely se boční dveře a z nich vystoupil mladík. Podíval se na dům a rychle vyběhl schody. Záhy z toho samého auta vystoupila dívka a ze strany řidiče muž kolem třiceti. Oba onoho mladíka následovali do domu.

I Carter se zase pohnul. Jak stoupal schod za schodem blíž svému osudu, otevřely se vchodové dveře a on spatřil muže v černém, nesly nosítka a na nich to, proč tu byly. Něco zabaleného v černém pytli. Na tvářích profesionálně chladný výraz. Prošli kolem něj. Ten druhý se na něj podíval a kývnul, jako by chtěl říci „Upřímnou soustrast“. Carter kývnutí opětoval a chvíli stál jako omráčený.

Otočil se a stál před otevřenými dveřmi. Někdo právě vyběhl odkudsi a zmizel na schodech do patra.

Carter: Je tu… někdo?

Nikdo mu neodpověděl.

Carter: Haló???

V tom do něj někdo vrazil. Měla rudé vlasy a zdála se být mimo. No ani není divu, když tu byli Pohřebáci.

Dívka: Pardon! ( Ani si ho nevšimla. )

Carter: To já se….

A mizela v místnosti před ním. Rychle se podíval doprava – obývací pokoj. Pak se zase podíval na dívku. Ta se najednou zastavila. Otočila se a podívala se směrem k němu.

Dívka: Jste od… ( A kývla směrem ven – právě odjeli. )

Carter: Ne….

Dívka: Tak co…. ( Zamyslí se. ) Neviděli jsme se už někdy?

Carter: Ne… no… ( Také se zamyslí. ) Ani nevím. Jsem Carter.

Dívka: Carter? A vážně jsme se ještě nikdy před tím neviděli?

V tom se nejdřív ozval dupot a pak někdo proběhl po schodech. Byl to ten mladík, co ho viděl přijíždět.

Chris: Erin…. Wyatt je na tom vážně špatně. Jo a Paige má obavy, že sem Libra dorazí, aby to s námi vyřídila.

Erin: A Rain?

Chris: Je pořád někde mezi světem mrtvých a tím naším. Jo… jinak gratuluju.

Erin: K čemu?

Chris: Ta záchranná akce byla super, tedy alespoň to vím podle toho, co stihl Rain říci – záře, křídla a tak.

Pak zmizel za tím stolem a zaběhl do další místnosti. Carter si pomyslel, že ten dům musí být úplné bludiště.

Carter: Křídla?

Erin: ( Ztuhla. ) Jej… Takže…. Co tady tedy vlastně chceš?

Carter: Jen….Mám pocit, že tady…. ( Erin se ho vážně snaží pochopit. ) prostě musím být.

Erin k němu přišla a poplácala ho po hrudi.

Erin: To my všichni, ale upřímně… tady bys neměl být.

Carter: Já…

Erin: Prosím… odejděte. Nebo budu nucena zavolat….

Carter: Omlouvám se.

Sklopil zrak a odešel. Zavřela za ním dveře, když pocítil to chvění. Někdo uvnitř zakřičel a bylo slyšet, jak se něco rozbíjí. Nedokázal jen tak nečině stát nebo ještě hůř odejít. Dopis to říkal jasně: Pospíchej, než bude příliš pozdě. Otevřel dveře. Dívka, Erin, tu nebyla. V tom se ty rány zase ozvaly. Byly slyšet seshora. Vyběhl schody do prvního patra a na chvíli tápal, kam teď. Fakt, že se před ním objevilo tělo nějaké ženy kolem třicítky, mu pomohl. Začínala se sbírat ze země. Proběhl kolem ní a čekal ho další výšlap.

Poslední kroky a pak rozbité dveře. Někdo prolétl kolem a ozvala se další rána. Nevěděl, co ho tam čeká, ale musel to udělat.

Vběhl dovnitř a nedokázal tomu uvěřit. Ta Erin ležela pod hromadou trosek nábytku. Další mladík měl probodnutou nohu kusem trámu. A třetí se snažil postavit. V tom se tam objevil někdo v modré záři, popadl mladíka s probodnutou nohou a oba zmizeli pryč. Na druhé straně stála žena s podivnou vizáží. Zuřila. Pak to spatřil. Kniha, co ho doslova volala. Byla kousek od něj.

Žena ho spatřila a její zrak se k ní otočil. Tušil, že musí být rychlý. Střetl se s pohledem Erin. Křičela, ať vypadne. Neposlouchal ji. Natáhl se pro Knihu. Libra se chystala na poslední úder. Erin zavřela oči. Paige se chtěla přenést. Jeho ruka se dotkla desek a v tom se všechno kolem rozzářilo. Libra se lekla a rychle zmizela pryč.

 

Carter právě naplnil svůj osud a osud celého rodu Halliwellek.

 

Hřbitov Peace Harbour

Kněz právě odříkává poslední slova na rozloučenou. Bělostná rakev sjíždí pomalu dolů do černé tmy. Napravo od kněze stojí její otec. A pak i Wyatt Halliwell a další členové jeho rodiny. O podál stojí Adam. Je ukrytý ve stínu stromů. Po pár vteřinách se vedle něj objeví Paige a postaví se vedle Adama.

Adam: Tak?

Paige: Zdá se, že to opravdu bude nějaký náš příbuzný. Ukázalo se, že je to syn Phoebe.

Adam: Myslíš…. ( Podívá se na hlouček. V černých oblecích tam totiž také stojí Carter. ) … že je to vážně Carter… ten Carter, co před lety přišel do našeho domu, z malého Wyatta a Chrise udělal pubescentní teenagery, aby získal veškerou moc? Ten Carter?

Paige: Jo. Zdá se, že to opravdu je syn Phoebe a Cola. Jenže jestli si to ještě pamatuješ, tak se tam přeci objevila dívka, co vypadala jak Anděl a něco udělala. On zmizel a byl klid.

Oba dva se podívali na Erin.

Adam: Že by to byla Erin?

Paige: Musí. Mají společnou matku, takže je to kromě tebe, její nejbližší příbuzný.

Adam: Jak je možné, že….

Paige: Na to mi Tewin odpovědět nedokázala. ( Podívala sen a Cartera. ) V každém případě je teď členem rodu Haliwellek a navíc je nositelem části Moci Tří.

Adam: Je obnovena.

Paige: Nahradil v té linii Erin.

Adam se na Erin podíval.

Paige: A víš co to znamená?

Adam: Co?

Paige: ( Smutně se dívá na hlouček pozůstalých. ) Nic jí nebrání jít za svým snem… za svou fatamorgánou… za svým vysněným princem.

 

Jak tam stáli a postava Hope mizela kdesi v minulosti, zastavilo na silnici, co protíná hřbitov auto. Okýnko u řidiče se otevřelo a ke skupince lidí se podíval Jeremy Heston. Pak se otočil vedle sebe, na Tracey a zase zpět.

Jeremy: Všechno vychází podle plánu. Měli bychom informovat….

Tracey: Nejsem si jistá, že je to dobrý nápad, pořád mu nějak nevěřím.

Jeremy: My s tím stejně nic neuděláme.

Mezi ty dva se nakloní Everret a zamyšleně se podívá stejným směrem.

Everret: Jestli ho někdo určil jako dalšího… vy víte koho, nic s tím neuděláme, ale jestli z toho máte strach, já za ním klidně dojdu.

Tracey: Fajn.

Jeremy: To bychom měli. Můžeme jet? Nesnáším pohřby.

Tracey: Jo.

Okénko se zase zavřelo a jeden člen rodu Halliwellek si toho vozu všimnul. Sledoval ho, jak zrychluje a mizí v dálce.

Kněz: A na závěr: Zamysleme se nad Hope, nad tím, jaký byla člověk a dopřejme jí klid na onom světě minutou ticha.

 

Ticho převládlo a byl slyšet jen vítr, jak se prohání stromy všude kolem. Její duše opustila konečně její tělo a stoupala vzhůru, nepovšimnutá. Její další osud už nebude spojen ani s rodem Halliwellek, ani s magickou školou, ani s tímto světem.

 

Konec