1.sezóna

2.sezóna 3.sezóna Charmed New Year  Hlavní stránka

Konečně to bylo tady. Konečně se dočkala. Konečně se její svět začínal vracel do normálu. I když .. Mohla vlastně říci, že byl svět normální? To pochybovala. Už přes rok znala svůj pravý důvod její existence. Skoro rok věděla, že její otec žije. I když… až jí bude … Najednou se zamyslela. Podívala se z okna školního autobusu ven na měnící se krajinu. Ani neví, jestli se na ní časem projeví stárnutí, když je tím Andělem. V příručce pro Anděly se to nedočetla. Zestárne a pak zemře, ale nezemře, protože je Anděl. Zahnala Tu myšlenku, že vůbec zestárne. V každém případě…. Její otec už nezestárne. Je mrtvý. Její matka, ta pravá, je …. No rozhodně není v tomto světě. Její adoptivní matka nebyla její adoptivní matka, ale její teta, co si jen skoro dvacet let hrála na někoho, kdo žije ve stejném… no žila ve stejném prostoru jako její pravá matka. Jenže pak se něco zlomilo a ta původní se opět objevila mezi živými. Ovšem aniž by zestárla byť o minutu. Ovšem… to přineslo problém, který se v magických odborných knihách nazývá Paradox Lan. Jeho finále znamenalo odchod té mladší verze. No prostě… Paige stála před velkým rozhodnutím…. Ale proč teď Erin myslela na svou mámu, tetu… prostě něco takového, když se měla těšit na to, až tenhle autobus zastaví před tou budovou, co jiným jejího věku nahání hrůzu nebo je jim naprosto ukradý? Proč přemýšlela nad svou šílenou rodinou, co trávila čas ničením démonů, proplétáním se komplikovanými osudy, co ani oni sami nemohou ovlivnit, protože tu existuje někdo, kdo si rád pohrává s tím, na co nemá právo…. A pak tu byly ty lásky. Ach ty lásky a ona pořád nikoho neměla. O Wyatta se praly dvě – Tracey, studentka, smrtelník a Hope – všehoschopná likvidátorka temných sil s Pandořinou skřínkou po boku. O Chrise se praly taky dvě – Bianca, co já vím kamarádka ze Střední, o níž před pár měsíci ani nemluvil a Denny, co ho milovala asi od první chvíle, kdy její sestra Lynn zemřela. A co ona. Jedno dítko nové generace Halliwellových? Byla sama. Pořád. Nikde žádný kluk, který by … za to vůbec stál. Jen o tom uvažovat. Bože…. Už to byla šílená představa.

Jej a nakonec … nebo možná prostředek … její otec, co mu mohla říkat starší bratr…. Vždyť začínal flirtovat s Tewin…. Jak zvrhlé. Jí je alespoň stovka let a on … vždyť je mu něco nad třicet…. Povzdychla si.

Právě včas. Autobus se konečně zastavil a obklopil ho stín hlavní budovy. Všichni před ní už začali vystupovat. Žvanili… smáli se…. Už spolu přeci byli dva měsíce nebo tak něco… Ona ten krok musela udělat sama. Bylo ale nakonec štěstí, že jí dali šanci. I když .. říkat, že byla na několik měsíců donucena bydlet na jednom z ostrůvků poblíž Afriky, kde pomáhala chudým Afričanům s Angličtinou… Nachytali se a dokonce jí to zapsali do složky pro Vysokou školu.

Postavila se a šla pomaličku chodbičkou mezi sedadly. Když vystoupila ven. Na chvíli pocítila nervozitu.

Byl to její první den.

Bylo to tady.

A ona byla …. Připravená.

Její první školní den byl tu! A byl to tak krásný den.

Úvodní znělka

V hlavních rolích:  Wyatt Matthew Halliwell, Chris Halliwell, Erin Cassidy, Adam Jefferson A Paige Matthewsová

Ve vedlejších rolích: Jasmine Hindi, Everret Snow, Gwen Micheals

Hostující hvězdy: Piper Halliwellek, Leo Wyatt a Hope McCarthy

Díl 7. PROTIVNÝ SPROSTÝ ČARODĚJKY

 

West San Francisco High School byla část její minulosti. Měla zde přátele. Ovšem. Ty měsíce, kdy byla nahoře přišla o jejich společnost. Teď se modlila, aby její druhý první den na této škole proběhl v pohodě. Doufala v klidný start. To by tu ovšem nemohla být Paní Hessingerová, učitelka matematiky.

Paní Hessingerová: Pro Vaše závěrečné zkoušky musíte napsat srovnávací test, který Vás připustí ke zkouškám ve čtvrtém ročníku.

Bylo jí jedno, že měla už po zkouškách… a obzvláště z matematiky. Přežila to. Ovšem, než přišla Historie. Pan Keats si ji nejdřív přeměřil pohledem a pak si něco zapsal do svého notesu.

Pan Keats: Pozítří píší moji studenti test z probrané látky za poslední měsíc. Jste… nebo spíše … ( Podíval se na ni přes jeho maličké brýle. ) ….budete schopna si danou látku nalézt a naučit se ji?

Chtěla, vážně moc chtěla říci, že ne, ale jeho pohled ji provrtával a říkal „Ano, pane Keatsi. Ano. Jsem přeci jen učící se stroj.“ Takže výsledkem bylo, že si musela někde sehnat poznámky. Při pohledu na Keatsovy studenty ji trochu zamrazilo v zádech.

Erin: ( Povzdechla si, když vycházela ze třídy. ) Ach …. ( Když tu vrazila do nějaké holky. Jak byla zamyšlená, tak si jí vůbec nevšimla. ) Ou… promiň.

Dívka nic neřekla. Jen se na ni zamračila a šla do třídy.

 

 

 

Dům Halliwellek, kuchyň

Paige: A to Ti to vážně řekl?

A postavila před Erin kávu.

Erin: ( Chvíli se dívala na hrnek z nějž stoupala ta vůně, co ji vždy probere. ) Jo.

Paige: Prostě jen tak?

Erin: Máš hezký k*…. Bože. To bylo tak … nechutný. A pak se zakousl do housky, až z ní vypadl kus masa.

Paige: Bože…

Erin: Díky Bohu, že už jsem ho nepotkala.

Paige: To ti věřím.

Ve dveřích do kuchyně se objeví Adam. Ihned zamíří k lednici a něco v ní hledá.

Adam: Ahoj Andílku, tak jaký byl první den školy?

Erin: No… mohl být lepší…. Proč tak sladce?

Adam: Víš… ( Vytáhne předpřipravený sendvič a lednici zavře. Otočí se k Erin a Paige a usměje se. ) Promiň… ale musím to říct. Byl to tvůj první den a já tvůj první první den prošvihl. Znáš to… smrt a zase ta smrt.

Erin: Aha… ( Napije se kávy. )

Paige: Kde jsme to byly….

Adam: Tak ahoj sluníčko, napiš si brzy úkoly. Tatínek musí do Magické školy, protože ta stařičká Tewin ho chce zase zneužít. ( K Paige ) Tak ahoj.

Odchází pryč. Erin je zmatená a Paige jen zírá.

Erin: Řekl opravdu Tatínek?

Paige: Jo. Řekl.

Erin: Tak už vím, co je můj další děsný zážitek z dnešního dne.

Paige se jen zasmála.

 

Byt Bennetových, obývací pokoj

Hope sedí na pohovce. Vedle ní jsou postaveny krabice. Každá je pečlivě popsaná. Hope si něco čte a pokaždé se ohlédne za sebe. Wyatt je u sebe v pokoji.

Wyatt: ( Nahlas ) Mám si sebou vzít i tu stolní lampičku, co mi dal děda k patnáctým narozeninám?

Hope: Nech ji příštímu majiteli… Alespoň ho tu bude něco děsit.

Wyatt: Od toho je tu celá linka. ( Tak trochu pro sebe nahlas. ) Nevím, proč jsme ji tu měli tak dlouho. Vždyť je tam … Počkat… Můžeš se podívat na kuchyňskou linku. V pravém dolním rohu by mělo být vyřezáno „Nemám rád chemii.“

Slyšel, jak vstala a její kroky se na chvíli vzdálily.

Hope: Jo. Je to tu….

Její kroky se přiblížily. Otevřela o něco víc dveře do jeho pokoje a usmála se.

Hope: Kdo a proč to tam napsal?

Wyatt: To jsem byl já. V devítce mě deptala jedna chemikářka. Pořád se mi snažila vtloukat do hlavy, že vzorečky pro organickou chemii nejsou comix.

Hope: To měla v podstatě pravdu. Nejsou.

Wyatt: Ale já to tak viděl. Uprostřed cyklických vzorků jsem vždy kreslil smajlíky. Bavilo mě to.

Hope: A proto si napsal na linku „Nemám rád chemii?“

Wyatt: No… ona mi prostě nešla. To byl jen takový puntík za vším.

Hope: Aha.

Wyatt: Chris mě navedl.

Hope: ÁÁÁha… takže … to je stoprocentní pravda?

Wyatt: Jo….

Hope: Jsi to ale nepovedený lhář!

Wyatt: ( Usmál se. ) Jak jsi to ….

Hope: Vždy, když lžeš, tak Ti naběhne husí kůže na pravé ruce.

Wyatt: Všimla sis ….

Hope: Vždyť už Tě znám tak dlouho.

Wyatt: No … právě.

Hope: Neboj se… Jo a tu lampičku raději vyhoď.

Wyatt se usmál a lampičku hodil do krabice s popiskem VYHODIT.

 

Dům Halliwellek, pokoj Erin

Ležela na posteli a snažila se soustředit. Před sebou měla otevřenou knihu Historie a pokoušela si dělat zápisky. Pak knihu zavřela a lehla si na záda.

Erin: ( Potichu ) Tohle nezvládnu. Musím vypadnout.

 

Ztracená knihovna

Když se tam Erin zase objevila, pocítila úlevu. Došla pomalu k velkým oknům a zadívala se na oblohu. Bylo krásně. Slunce zapadalo a celá hala tak podivně svítila všemi barvami.

Erin: Bože… Ať se tu objeví nějaký ten pekelný démon. Nakopala bych mu pr* a představovala bych si Keatse. Jo… ( Usmála se, když tu jí začal zvonit její mobil. Bože on tu byl i signál. )

 

Knihovna West San Francisco High School

Studijní skupinky si mezi sebou šeptaly bůh ví co. Nebylo v podstatě jasné, zda řeší školní problémy nebo zda řeší ty svoje osobní problémy. V každém  případě na konci studovny, v rohu, seděla skupinka dívek. Byly tři. Jedna byla blond, druhá měla velmi dlouhé černé vlasy a třetí hnědé kudrlinky. Kromě rozložených knih s Historií měly ty dívky na stole i další „nepovinné“ knihy, které s učením do školy vůbec nesouvisely.

Blond dívka: Takže, co teď?

Hnědovláska: Everret, nesmíš zapomenout na to, že on rozhodně nebude středem mojí touhy.

Everret: A proč by nemohl, Gwen?

Gwen: Protože je starej.

Everret: Ach můj …. Vy víte kdo….Takže ty můžeš mít tělocvikáře, učitele na fyziku a toho vypatlaného Angličtináře, ale já musím odřít všechny ty ….

Černovláska: A dost dívky. Takhle to daleko nedotáhneme. Je úplně jedno, která ho dostane. Pokud ten test nenapíšeme, jsme v háji. Konec. Žádný přístup do knihovny, žádný Angličtinář, co tráví ( Podívá se na Gwen. ) většinu času v posilovně, žádný… ( Podívá se na Everret. ) … kafe zadarmo. Prostě konec.

Everret: Jasmíne, promiň.

Jasmine: Na to už je pozdě dámy…. Jak jste daleko?

Everret: Runy ukazují, že brzy naše síly vzrostou.

Gwen: Pchá… runy… karty ukázaly, že se to stane brzo.

Jasmine: Sakra…. Už víte, kdo to je?

Pohled shora nám umožňuje vidět, co jsou ty další knihy zač – většinou knihy o Historii čarodějnictví, o základech černé magie a další knihy na toto téma.

Everret: Víš, že to nejde tak snadno.

Jasmine: Do … Snažte se.

Gwen: Snažíme se, jak nejvíc můžeme.

Jasmine: Tak to asi můžeme opravdu málo. Místo, abyste se věnovaly nám, věnujete se tomu, jak sbalit někoho, jak napsat test, aniž byste se musely učit. Jde vám dvěma vůbec o něco víc?

Gwen: Jo.

Jasmine se na ni jen s úsměvem podívala.

Gwen: Mattie je celý můj život.

Jasmine: Je … ženatý.

Gwen: Právě proto musíme získat plnou moc. Pak bych mohla ….

Jasmine: Dost, Gwen. Jsi … tak jednoduchá. Copak Vám opravdu jde jen o chlapy?

Everret: Ne….

Jasmine: Aha…

Everret: Já se chci stát úspěšnou herečkou a zpěvačkou.

Gwen: Vždyť neumíš hrát natož zpívat.

Everret: A proč myslíš, že se tady o to snaží….

Jasmine: Dost. Dost, dost, dost!!!. Nám jde přeci o moc, o sílu, o schopnosti naší bohyně. Chlapi….  Kariéra … to je nic. Tady jde vždycky o moc. Proč myslíte, že hledáme čtvrtou?

Gwen: Tys neslyšela o Moci Tří?

Jasmine: Bože…. Gwen. Přestaň si hrabat v mýtech minulého století. To, že Ti tvoje matka kdysi povídala o Moci Tří a o nějakých třech čarodějkách…. Jak to tý tvý opilecký matce můžeš věřit?

Gwen: Není … opilecká…. Jen … musela jít už pětkrát do protialkoholní léčebny.

Jasmine: Bože…. Tak… co uděláte dál?

Everret: My???

Jasmine: Musím si taky zařídit svou budoucnost. Nemám čas na to řešit vaše chyby.

Jak to dořekla, vstala. Jen se příšerně usmála a šla studovnou pryč.

Gwen: Ta si snad dělá legraci.

Everret: Obávám se, že si legraci nedělá.

Gwen: Je šílená.

Everret: Je… ale má to promyšlený…. Víš… ( Povzdechne si a podívá se do jedné z knih, co si přinesly. ) … Začínám si myslet, jen tak o nic nejde, že až získáme tu moc, tak nám tu moc vezme a prokleje nás.

Gwen: ( Zadívala se do knihy, co do ní zírala Everret. ) Mě… to… napadlo taky. Leda…. Leda, že by….

Everret: Co?

Gwen: Podívej se tady .. ( Nalistuje na další stranu. ) … přečti si tohle.

Everret: Čtvrtá součást kruhu doplní moc. Čtvrtá součást kruhu bude talentovaná, schopná a chytrá… a …. ( Pak už ten zbytek jen přelétne očima a podívá se na Gwen. ) A ty myslíš, že by ….

Gwen: Když Jasmine neřekneme, že jsme ji našly, tak by to i šlo.

Everret: A my jsme ji našly?

Gwen: Ne… ty hloupá. Až ji najdeme, tak to prostě té naší expertce neřekneme.

Everret: A pak?

Gwen: Pak jí to všechno pořádně naúčtujeme.

Everret se usmála, ale Gwen i tak přišlo, že to moc nechápe.

 

Ztracená knihovna

Erin uhnula a pak doslova sejmula jednoho pekelného démona. Usmála se.

Erin: A seš mrtvej Keatsi! ( Otočila se a popošla kousek blíž ke stojánku na knihu. )

Vnitřní hlas: Měla by ses vrátit domů.

Erin: Tak fajn…. I tak jsem se tu krásně odreagovala.

Na to zmizela ve zlaté záři, která se rozplynula jako pára nad hrncem.

 

Dům Halliwellek

Erin se objevila v hale. Spatřila Chrise, jak pomalu stoupá po schodech nahoru. Vypadá unaveně.

Erin: Ahoj … Chrisi.

Zastavil se a podíval se.

Chris: A to jsi ty…. Myslel jsem, že někdo vyvolal Velký Třesk. ( To řekl, aniž by se usmál. )

Erin: To bylo vážně vtipné. Copak? Tvou dobrou náladu přejel venku náklaďák, co se jmenuje…Budu hádat? Denny Jiggsová nebo snad Bianca Torresová? Která… která?

Chris: Byla to Emily Dawsonová.

Erin: Kdo? Tu neznám? Tobě nestačily dvě, takže sis opatřil třetí?

Chris: Fakt vtipné. To je moje chráněnka. Je jí asi dvanáct… Vážně nechápu, proč musí již v tak nízkém věku začít používat své schopnosti.

Erin: A?

Chris: Bože… Chodím k nim domů doučovat španělštinu.

Erin: Hezký trik…. Vážně? A kdo pomáhá se španělštinou tobě? Denny nebo Bianca?

Chris: Bianca… Má mexické předky.

Erin: Že by…

Chris: Přestaň s tím, ano? Musím ještě na noční šichtu do Evolution.

Erin: Ach táák. ( Povzdechla si. )

Chris: Co zas?

Erin: Ale nic. ( A ušla pár kroků do jídelny. )

Chris: Tak stop! Zastav se. ( Zastavila se a on se konečně usmál. ) Jak bylo první den ve škole?

Erin: ( Usmála se. ) Konečně se tady taky někdo zeptal….

Chris: Jsem byl poslední co?

Erin: Přesně!

Chris. A jak tedy?

Erin: Víš, jak jsem byla kdysi normální, neschopná a zranitelná?

Chris: ( Nejistě ) Jo?!?

Erin: Tak přesně tak jsem se cítila dnes… až na to normální a neschopná.

Chris: A ha.

Erin: Tak A-ha by mi asi nepomohly, pač skončily už před mnoha a mnoha lety.

Chris: Tak fajn….

Erin: Jdu se učit. Pozítří píšu test z Historie a musím projít srovnávacími zkouškami z matiky…. Takže….

Chris: Žádná velká zábava.

Erin: Ne… to bude… až si zase odlétnu nahoru zničit pár pekelných démonů. Když tam jsem, jsem jako lampa a oni jsou ty můry nebo tak něco….

Chris: Tak fajn… Měj se.

Erin: Ty taky.

Chris pokračoval po schodech do prvního patra, když to Erin zamířila přes jídelnu do zimní zahrady, aby se mohla věnovat tomu jedinému.

 

Byt Bennetových, obývací pokoj

Konečně si sedli. Všechno bylo zabaleno, poctivě označeno a už v obou nezbylo moc sil, které by mohli využít na případné nadávání.

Hope: Bože… to je ještě horší, než když jsem v létě likvidovala jednoho démona v Japonsku… To jsme s Rainem museli…. ( Podívala se na Wyatta. Mlčel a tvářil se vážně. ) Co se stalo, Wyatte?

Wyatt: Proč jsi mi to udělala?

Hope: Co? Teď Ti moc ….

Wyatt: Ty víš co? Proč jsi odešla? Zatím jsem jen čekal. Zatím jsem byl v klidu, ale jaksi už dál nedokážu jen předstírat, protože…..

Hope: Tracey, co?

Wyatt: Přesně. Nechal jsem ji kvůli někomu, kdo mě před několika měsíci poslal k vodě a jediné, na co se zmohl, byl kus dopisu. Prostě jen kus dopisu. Teď jsi tady… Jsme zase spolu, ale já … já pořád nevím, co Tě to vyhnalo….

Hope: Osud, Wyatte. Osud. Nic víc.

Wyatt: Také ten osud se jmenuje Rain?

Hope: Bože… Rain je jen kamarád, takovej můj sparing partner. Naučil mě využívat svou sílu tak, abych byla co nejlepší přemožitelka démonů.

Wyatt: A to jako ….

Hope: Říká Ti něco Pandořina skříňka?

Wyatt: Bože…. To jsi chtěla Biancu zlikvidovat nějakou skříňkou?

Hope: Ta skříňka najde slabinu protivníka. Vygeneruje účinnou zbraň a dá mi moc tu zbraň správně ovládnout, abych mohla démona zničit.

Wyatt: Bože… po dnešku je toho na mě trochu moc.

Hope: Wyatte… podívej se na mě. ( Ztěžka k ní otočil hlavu. Jeho oči byly vážně smutné. ) I přes všechno, co jsem provedla, proč jsem musela odejít, jsem to myslela vážně. Miluji Tě a ani žádná Pandořina skříňka to nedokáže změnit.

Wyatt se uchichtl a ona se zamračila.

Hope: Co zas….

Wyatt: A víš, že už se to stalo?

Hope: Co?

Wyatt: Už to TO někdo změnil a proto jsi vlastně tady. Proto já jsem tady a proto Tracey teď pravděpodobně dokončuje seminárku bez mé pomoci.

Hope: Víš, že Ti nebudu bránit stýkat se s svými přáteli, ze školy, z práce….

Wyatt: Tak ne? ( A potutelně se usmál. )

Hope: Ne.

Wyatt: Vážně ne? ( A přitáhl se blíže k Hope. Objal ji lehce svými pažemi. )

Hope: Ne.

Wyatt: I kdyby…. ( Ještě se k ní o kousek přiblížil. )

Hope: ( Políbila ho a odtáhla se. ) Ani kdyby se tu teď objevil sám Rain a řekl, že bude konec světa.

Oba po vteřině ztuhli a začali se rozhlížet. Rain nepřišel. Oddychli si.

 

Kdesi v SF, studentský pokoj

Hnědovlasá Gwen a blonďatá Everret seděly nad knihami a pátraly. Hledaly a zkoumaly. Po dlouhém pátrání se Gwen konečně usmála.

Everret: Na co jsi přišla?

Gwen: Je na naší škole.

Everret: Nepovídej…. Je to ten kluk… jak se jmenuje.. John?

Gwen: Ne ty hloupá. Mluvím o té, co nás zbaví Jasmine.

Everret: Aha….

Gwen: A zdá se, že tam není moc dlouho.

Everret: To znamená, že budeme muset….

Gwen: Pečlivě sledovat všechny dívky na škole. Jedna z nich to je….

 

West San Francisco High school

Další den už byla Erin víc obrněná vůči chování ze strany učitelů k její osobě. Lidé, tedy studenti, se na ni už nedívali. Prošla chodbou a minula několik razantně se lišících hloučků studentů. Minula basketbalový tým s dvěma roztleskávačkami, co by mohly zachránit svět. Pak se mihla kolem matematického kroužku, co by nevyhrál ani Miss Slečna Drsňák a pak minula trojici dívek, co si ji, jako jediné, prohlédly od jejích bot neznámé značky, přes zúžené kalhoty, bílé tričko s pochybným potiskem, ale přesto vypadalo stylově, až se zasekly u jejích rudých vlasů. Ani nemohla říct, že by byla rusovlasá… Byla spíše rudovlasá. Zahnula do další chodby a zmizela ve třídě literatury.

Zpětně vzato… poslední skupinka měla ve svém čele černovlasou Jasmine, která svůj zrak nemohla odpoutat od jednoho basketbalisty, co rozhodně nelenil a volný čas mezi hodinami trávil odškrtáváním další „kořisti“ ve svém dlouhém seznamu „zlomených“ dívek. Jasmine nevěnovala Erin ani jeden pohled, zatímco Gwen a Everret doslova trhaly Erinino tělo na kusy a možná i víc. Jako kdyby jejich pohledy odkryly všechny ty zbytečné slupky jejího já, až odkryly tu, která jí činila jinou – tu mystickou, tu magickou, tu andělskou a hlavně tu čarodějnou.

Nic neřekly. Jen mlčely, ale přesto si odkývaly vše tak, aby Jasmine nepoznala „O co Go.“ Pak se od těch dvou jedna odtrhla a následovala Erin do třídy literatury. I ona měla v tu dobu sedět na hodině literatury.

Gwen si sedla vedle Erin. Mezi nimi byla jen ta ulička. Chtěla něco říci, ale to se otevřely dveře a vstoupila vyučující a hned začala vykládat další látku.

 

Magická škola, nový prostor knihovny

Tewin prochází chodbou. Vedle ní jde Adam. Ona povídá. On mlčí.

Tewin: Je plachá. Učí na jedné základní škole na kraji San Francisca. Rozhodně to nebude problém. Ovšem… problém bude s tím, abys do jejího života vstoupil klidně. Nesmí samozřejmě vzbudit podezření.

Adam: Chápu. Nevzbudit podezření.

Tewin: ( Zastavila se a podívala se na něj. ) A ne, že se do ní zamiluješ.

Adam: Proč bych?

Tewin: V rodu Halliwellek je to běžné. Mají to v genech.

Adam: Ale já přeci nemám….

Tewin: Ale jsi teď vůdcem celého rodu. Kromě Paige… samozřejmě. Jsi ten, kterého budou mladší generace uctívat…. Až na to přijde čas.

Adam: Bože… začínám se cítit….

Tewin: ( Usmála se. ) Klid. To zvládneš… už jsi přežil všechno možné. Takže?

Adam: ( Zamyslel se. ) A jak se jmenuje?

Tewin: Eva… jmenuje se Eva Greerová.

Adam: To je … Adam a Eva? Že by mi to něco připomínalo?

Tewin: Podobnost je čistě náhodná. Tak už můžeš zmizet. Musím taky konečně začít něco dělat.

Adam kývnul a zmizel pryč v typicky modré záři. Tewin se jen pousmála a šla chodbou dál. Přitom se dívala, jak ten nový prostor krásně vypadá.

 

Dům Halliwellek, pokoj Wyatta

Wyatt se objevil vedle čerstvě ustlané postele. Na ní ležel dopis nadepsaný jeho jménem. Položil krabici svých věcí na podlahu a vzal do ruky dopis. Otevřel ho a usmál se. Psala ho Erin. Její písmo už dokázal rozeznat.

Erin: Aho Wyatte, konečně ses rozhýbal a řekl jasné ANO. Jsem tomu ráda, protože teď bydlím se třemi muži mého života: Můj otec a mý dva bratranci. Navíc vás oba dva, tebe i Chrise, budu moci pořádně poznat. Myslím si, že jsme to měli udělat mnohem dřív, ale pro toto není nikdy pozdě. Chci Tě tímto přivítat v domě našich předků. Protože tu nemůžu být osobně, nechala jsem tu prostředníka. V lednici jsem Ti připravila něco malého k zakousnutí. PS: Neděs se těch barev, je to jen potravinářské barvivo. Haha. Doufám, že se Ti u nás bude líbit.

Wyatt se znovu usmál a položil dopis na postel. Chtěl vstát a podívat se do lednice, ale předtím se ještě natáhl ke krabici, co přinesl. Otevřel ji a ztuhl. Další dopis. Jenže tenhle ho nemohl nijak potěšit. Před několika měsíci ho napsala Hope. To mu zase připomnělo to, co předcházelo stěhování sem.

 

West San Francisco High School, učebna literatury

Konec hodiny zakončila učitelka informací o básnické akademii. Pro ty, kdo chtějí literaturu studovat i na Vysoké, je vhodné, aby básnickou akademií prošli. Pak se s všemi rozloučila a utíkala na svačinu do sborovny. Erin strčila sešit s poznámkami do svého batohu a vstala. Už byla téměř celá „Odlepená“ od stolku, když se vedle ní postavila Gwen.

Gwen: Ahoj….

Erin: ( Podívala se na ni a vzpomněla si, že to byla ta dívka, co do ní Erin včera vrazila. ) Ou… Vážně je mi to líto, že jsem do tebe včera vrazila….

Gwen: Nic … nic se nestalo. Občas se mi to taky stane.

Erin: Aha.. tak … ( Vezme batoh a chce jít. ) … ahoj.

Gwen: Počkej! Chtěla jsem…. ( Erin se zastavila. ) … Tedy… dostalo se ke mně, že sháníš poznámky na Keatse na tu zítřejší písemku….

Erin: To je pravda.

Gwen: Jestli je stále sháníš, mohla bych Ti pomoci… tedy chtěla jsem říci, že bych Ti je mohla půjčit.

Erin: ( Povolila stisk ruky a batoh skončil na židli. Mezitím se do třídy hrnou další studenti. ) To by bylo… vážně fajn, protože ten Keats je …

Gwen: Děsnej a navíc strašně upjatej….

Erin: Díky.

Gwen: Nemáš ale vůbec zač. ( Zamyslí se. ) Máš dnes odpoledne čas?

Erin: Myslím… že … ano. Proč se….

Gwen: No, abych Ti mohla dát ty zápisky….

Erin: Pravda. Takže…?

Přitom obě dvě už musely uhnout nově příchozím studentům. Vyšly ze dveří třídy.

Gwen: Já teď musím na španělštinu.

Erin: Tak to já se budu…. Jo… nudit na hodině psychologie.

Gwen: Nebudeš… Ta, co ji vykládá, je fakt v pohodě. Takže se můžeme sejít kolem třetí u jídelny.

Erin: Fajn… a ještě jednou díky.

Gwen. Nemáš zač…

Erin mávla rukou a šla najít třídu psychologie. Když zmizela z dosahu, Gwen se lehce usmála.

Gwen: To já bych měla  říci děkuji. ( Nahlas k odcházející Erin. ) Počkej ještě, jak se jmenuješ?

Erin: ( I na ten ruch a vzdálenost ji slyšela a otočila se. ) Erin.

Gwen: Já jsem Gwen… tak zatím!

Erin: Zatím.

Gwen: ( Polohlasem ) Děkuji… Erin.

 

Základní škola kdesi v New Yorku

Ředitelka: Takže říkáte, že jste již před námi vykonával tu práci, na níž Vás přijmeme?

Pohled NA druhou stranu odhaluje, že se ona ředitelka tamní základní školy snaží vyzpovídat Adama.

Adam: Ano. Je.

Ředitelka: Takže máte rozhodně zkušenosti s elektrickou sítí?

Adam: Ano.

Ředitelka: Nemusím Vám pane Jeffersone připomínat, že tady jde o velmi náročnou práci. Děti dokážou….

Adam: Věřte mi, že je dokáži zvládnout.

Ředitelka: Ovšem… ale počítám, že nebudete ale zavádět nějaké tresty… Fyzické tresty se na naší škole nepovolují.

Adam: Rozhodně ne. Jsem stoprocentně proti fyzickým trestům… spíše těm intelektuálním.

Ředitelka: Takže… ( Vstane a Adam také. ) … vítejte u nás, pane Jeffersone.

Potřásli si rukama.

Ředitelka: ( Oddychla si. ) Konečně už naše škola nebude bez školníka. Samozřejmě… chápu, že jde jen o půlsvazek a chápu také, že jde jen o dočasnou náhradu. Chápu i, že se musíte také starat o svou dospívající dceru. Pořád lepší, než nic.

Adam: To víte, děti.

Ředitelka: Také mám jednu.

Usmál se, když se otevřely dveře do ředitelny.

Ředitelka: Ach, slečno Greerová, chcete se seznámit s naším novým zastupujícím školníkem?

Slečna Greerová: Promiňte, nemám moc času. Tommy Stuart a Josh Hartman se zase porvali. Můžu Vás poprosit, abyste zavolala jejich rodičům.

Ředitelka: Ale jistě Evo.

Jen si štěstím povzdechla a už byla zase pryč.

Ředitelka: Omluvte jí.Je toho na ni trochu moc.

Adam: Taky to znám.

 

West San Francisco High School, knihovna, studovna

Everret si nervózně okusovala nehty, když se před ní objevila Gwen. Sedla si a nadechla se. Pak své ruce volně položila na desku stolu.

Everret: Tak co? Dívala jsem se na všechny dívky, co jsem potkala… a věř mi, že ne všechny to braly tak sportovně.

Gwen: ( Jen nevěřícně zakývala hlavou. ) Asi jsem ji našla.

Everret: To je … to je skvělý… a jak jsi to poznala, Kouzlila?

Gwen: Ty blázne jedna, proč by to dělala?

Everret. Lepší známky se vždycky hodí….

Gwen: Bože… ty nikdy nedospěješ, víš to….

Everret: No… tohle říká i můj starší bratr. ( Gwen se zasmála. ) A jeho přítelkyně a můj otec…. A moje matka si to možná myslí.

Gwen: ( Přestala se smát. ) Ty jsi vážně k pláči, víš to.

Everret: A co… tak jsem… změní to snad něčí osud? Ne. Tak, jak si můžeš být jistá, že ….

Gwen: Prostě jsem to cítila.

Everret: Aha… tak tys to cítila.

Gwen: Jestli chceš, můžeš ji otestovat. Za dvě hodiny s ní máme sraz u jídelny.

Everret se na ni podívala trochu zvědavě a zároveň se jí v očích odrážel strach její vlastní duše. Její plavé vlasy vše ještě víc umocňovaly. Everret byla křehká jako tabule skla v oknech West San Francisco High School.

Everret: Ou…. A co Jasmine?

Gwen: Samozřejmě, že jí … ani jedna neřekne ani to ň.

Everret: Ne?

Gwen: Ty hloupá blondýno… Když to bude vědět, jak bychom jí asi odstranili z čela? No? Jak? Pro pořádná a pravá kouzla nám postačí pouze tři členky. Na co s Jasmine, když budeme mít Erin.

Everret: Erin? Myslíš ta Erin, co….. ( Gwen kývne. ) Ale o ní se po škole šušká, že minulý rok odešla proto, protože je šílená.

Gwen: Od kdy dbáš na to, co říkají ostatní….

Everret: Třeba mají pravdu. Třeba je to cvok….

Gwen: Až jí uvidíš, pochopíš… Ale hlavně… Jasmine ani slovo. Jestli se to dozví, obrátí ji proti nám.

Everret: Takže…. Co uděláme, až ji uvidíme.

Gwen. Budeme mlčet.

Everret: Já myslela Erin, tu tvou možnou kandidátku.

Gwen: Našla jsem jedno vhodné kouzlo. Tak akorát snadné pro to, abychom ho provedly obě dvě bez potřeby třetí osoby.

 

West SF High School, jídelna

Uklízečka popojela s vozíkem s čistícími prostředky o kousek dál. V odraze čerstvě umyté podlahy se zrcadlila dvojce, co seděla u jednoho ze stolů. Dvě dívky – Gwen a Everret. Povídaly si. Najednou zaslechly kroky. Ve dveřích do jídelny se objevila rudovlasá Erin a usmála se.

Erin: Omlouvám se… trochu jsem se zdržela.

Gwen: ( Usmála se a postavila se. ) Vítej. Přisedni si k nám. ( Ukázala na Everret. ) Tohle je Everret.

Everret: Ahoj.

Erin: Ahoj, Erin.

Everret: já vím. Gwen mi už o tobě povídala.

Erin: ( Podívala se na Gwen. ) Vážně… No tak…. ( Posadila se a podívala se na uklízečku. ) Nebudeme jí tu překážet?

Gwen: Neboj se… nebudeme. ( Vytáhla ze své tašky desky a usmála se. Jak se objevily desky na stole, Everret zatajila dech, až to bylo skoro slyšet. ) Tady máš ty zápisky.

Erin: Bože… strašně Ti děkuju. Takhle se tu historii snad stihnu naučit.

Dotkla se desek a obě, Gwen i Everret, spatřily, jak desky lehounce zazářily. Erin je otevřela a přelétla přes seznam toho, co se přes zemní semestr bude probírat. Je tak lehce prolistovala a pak desky zavřela. Gwen byla spokojená a Everret přímo zářila překvapením, že to Gwen opravdu vyšlo.

Erin: Vážně Ti moc děkuji.

Gwen: Nechceš s námi zajít na kafe? Známe poblíž jednu dobrou kavárnu. Je tichá, klidná a pokud budeš chtít, tak Ti pomůžeme, abys tu písemku u Keatse zvládla na jedničku.

Erin: A Vám by to nevadilo?

Everret: Co bychom pro tebe neudělaly.

Erin: Vážně si vážím toho, že mi chcete pomoci, ale ….

Gwen: Můžeš nám říkat tvé přítelkyně, kamarádky. Tahle škola… dokáže vyčerpat, když nemáš nikoho, o koho by ses mohla opřít.

Erin: A to.. myslíte vážně?

Gwen: Jo.

Everret: Absolutně.

Erin: ( Usměje se. ) Bože… to je jako kouzlo.

Gwen: Přesně tak… jako kouzlo.

 

Dům Halliwellek, kuchyň

Adam se vrátil z New Yorku k večeru. Trvalo mu déle, než si myslel, než dal do pořádku bordel, co napáchal jeden mladý žák v počítačové učebně. A aby si mohl hlouběji sáhnout do svědomí, došlo mu, že o počítačích toho ví tak akorát pro výuku na elementárce. I tak měl všechny schopnosti, jak docílit rychlého sblížení s tou záhadnou Evou Greerovou. Tu mimochodem ten den ani jednou nezahlédl.

Otevřel si lednici a našel tam zbytek čehosi z předešlého dne. Vypadalo to ještě dobře, tak to vyndal a postavil na stůl za ním. Pak si všiml, že svítí červené signalizační světlo na telefonu. Někdo nechal něco namluveného v hlasové schránce. Došel k telefonu a přitom se jen krátce zamyslel. Zapnul přehrávání vzkazů.

Erinin hlas: Ahoj vy tam doma, šla jsem se dvěmi novými kamarádkami na kafe. Pomohou mi s přípravou na ten zítřejší test, takže se trochu zdržím. Mám vás všechny ráda. PS: Wyatte, jestli si nesníš to překvapení, tak se netěš na tvoje první probuzení v domě Halliwellů…. Chci říci, tvoje první probuzení po tak Dlouhé době… bože, vždyť ty víš, jak to myslím. Ahoj.

Pak se ozvalo pípnutí a spojení bylo ukončeno.

Adam: Tak si to užij. ( Usmál se, jen krátce, a pak si sedl ke stolu a pustil se do toho, co měl mít včera k večeři.

 

Dům Michaelsů

Otevřely se velké vchodové dveře a do obří haly vešly Gwen a za ní Everret a Erin. Gwen si začala svlékat kabát a pověsila ho na věšák u dveří. Everret ji následovala. Jen Erin stála a zírala. Dům Halliwellek byl větší, než byt, v němž bydlela s Brianou… neboli Paige, ale oproti tomuhle …. To byl spíš domeček pro panenky.

Gwen: Vítej v našem skromném obydlí.

Erin: Skromném?

Gwen: Ou… tohle je nejmenší dům, který naše rodina vlastní. Máme ještě jeden na Floridě a na Manhattanu máme celá čtyři patra. Tohle… tohle je jako … no, jak bych to řekla… jako Domeček pro panenky.

Erin hned napadlo, že pokud je tohle dům pro panenky, tak dům Halliwellek je jen chajda, do níž ty panenky jezdí na dovolenou, chudou dovolenou.

Everret: Gwen říká, že to její otec už chtěl několikrát zbourat a postavit tu golfové hřiště.

Gwen: To je pravda. Jenže pro mou ctěnou matinku to bylo něco nepředstavitelného. Takže si můj drahý Papínek musel koupit pár pozemku až Los Angeles, kam občas jezdí ničit trávník a nohy místních caddies.

Everret: S jedním z nich už Gwen dokonce chodila.

Gwen: Bože Everret, musíš být tak omezená. Erin tady není proto, aby se dozvěděla, jestli jsem před rokem chodila s jedním z otcových poslíčků… Mimochodem… měl břišní svaly jako struhadlo a když se zastavil… vypadal jak samotný David od Michelangela.

Everret se usmála a Erin se konečně odhodlala sundal si její lehký kabátek a pověsit ho na věšák k těm ostatním.

Gwen: Takže… s čím bychom mohli začít….

Everret: Margaritta … tu bych si dala.

Gwen: Fajn. Dáme drink a pak se vrhneme na ….

Everret: Kouzlení….

Gwen: ( Ztuhla a Erin jen zbystřila. ) Chtěla říci kouzlení s našimi vědomostmi. Protože u Keatse nikdy nevíš, co ho napadne dát do písemky.

Everret: Pravda.

Když se vydaly halou do severní části domu, začal Everret křičet mobil a posléze i Gwen. Obě se na ně podívaly… a ztuhly. Doslova.

Erin: Co se ….

Gwen: Jasmine.

Erin: A to je….

Everret: Naše ….

Gwen: Kamarádka.

Everret: Jo… to ona je.

V tom se ozval zvonek u dveří. Everret a Gwen nadskočily a Erin se jen trochu pobaveně dívala, co ty dvě dokáží vyvádět, když jim volá kamarádka Jasmine.

Gwen: To bude ona. Cítím to. ( K Erin ) Kdyby něco, tak jsi naše nová kamarádka a jsi tu, abychom ti pomohli naučit se na písemku.

Erin: ( Trochu překvapeně ) Ale vždyť to taky….

Everret: Hodná.

Gwen a Everret vyrazily ke dveřím. Erin udělala krok dozadu. Začínala cítit něco divného. Nemohla ale říci co. Měla jen ten pocit, jako když tu něco nehraje. Pak se ale odhodlala a udělala pár kroků k děvčatům.

Everret: ( Potichu ke Gwen. ) Vyjde to?

Gwen: Musí.

Everret: Když to říkáš… na takovéhle akce nejsem vůbec stavěná. Nemám ráda stres.

Gwen. Ach… jo!

Erin začínala být vážně zvědavá, kdo je ta Jasmine zač a proč se obě dvě chovají tak divně a zmateně. Gwen natáhla ruku a pomalu otevřela dveře. Jasmine se usmála a vtrhla dovnitř. Vypadala… normálně. Měla ty své dlouhé černé vlasy spletené do jednoho, dlouhého copu a v její tváři byla vidět síla.

Jasmine: Já už myslela, že jste na mě zapomněly… ( Spatřila Erin. ) Kdo…. Je … ona?

Erin: Jsem Erin.

Jasmine: To mi je celkem jedno. ( Erin zmlkla a ztuhla. ) Kdo to je a co tu dělá?

Gwen: To je Erin….

Jasmine: To vím taky, když už se mi sama představila, Gwen. Chci vědět, kdo to je a co tu dělá… a prosím… už nezmiňuj její jméno…. Už jsem ho slyšela dvakrát. Můj mozek pracuje správně.

Everret se zasmála a Gwen zrudla. Jakoby se ta naivita a hloupost přenesla z Everret na Gwen. Když byly ty dvě sami, vládla Gwen. Everret byla ta hloupá, naivní a primitivní. Skoro až pravá blondýnka. Když byla na scéně Jasmine, byla i Gwen ta podřadná, ta méněcenná, nedůležitá a častokrát ponižována víc, než by bylo záhodno.

Gwen: Je… chodí….

Jasmine: Tak už se vymáčkni. Nebo snad chceš, abych se jí zeptala sama? Toho bys ale mohla později hořce litovat…. Znáš pravidla.

Gwen: Je… ( Nadechla se a podívala se na Erin. Ta jí chápala, ale nemohla jí nijak pomoci. ) chodí se mnou na historii a literaturu.

Jasmine: Fajn a co dál?

Gwen: Potřebovala ode mne ….

Jasmine: Co od tebe potřebovala?

Gwen: Půjčit zápisky z historie, protože teď nastoupila….

Jasmine: Ano….

Gwen: A nikdo jiný se nenabídl.

Jasmine: Bože… ty jsi tak hodná…. Pomáhat takovým… ( podívala se na erin. ) nickám v tom, aby u Keatse prolezly…. ( Pak se ostře podívala zase na Gwen. ) A co ta ..naše … věc?

Gwen: Zatím se nic nenašlo.

Jasmine: Vážně? Nic? Vůbec nic?

Gwen: Ani ň, Jasmine.

Jasmine: Ale na to bychom se podívaly…. Takže ona nic nenašla… ale pomáhat neznámým dívkám… to jí jde…. ( Trhla sebou a už byla u Erin. ) Takže… ty jsi Erin….

Erin: Jo. ( Najednou si tu ta primitivní přišla ona sama. ) To jsem.

Jasmine: A uvědomuješ si, že jsi vložila svůj osud na naší škole do rukou někoho tak… neschopného, že nedokáže splnit ani jeden naprosto lehoučký úkol. Víš to? Víš, že tady naše Gwen je naprosto neschopná?

Všimla si desek, co měla Erin v batohu. Vytáhla je z něj tak rychle, že Erin nestihla nic udělat. Gwen i Everret se na sebe podívaly a ztuhly. To odhalovací kouzlo, co provedly, aby zjistily, jestli je Erin čarodějka, fungovalo jen na ni, na Erin samotnou. Jasmine pozná, o co jde, když otevře ty desky na najde prázdné stránky.

Gwen: ( Zrudla ještě víc. ) Přiznávám… ( a došla k Erin. Vytrhla Jasmine desky z ruky. ) Jsem naprosto neschopná. Tak pomoz Erin ty… Ukaž, že jsi ta nejlepší, že máš to, co já nemám.

Jasmine: To má být jako sázka? ( V očích jí je jiskřilo. )

Gwen: Přesně tak….

Erin: Víte… ( Potichu ) … jak nad tím tak uvažuji, tak raději požádám o odklad.

Jasmine: Ale to ne… Ani náhodou má milá. Ještě by tady někdo mohl říci, že to nezvládnu. Jdeme….( Zastavila se a otočila se na Gwen a Everret. ) Namíchejte mi jednu tequillu a přineste mi ji nahoru do tvého pokoje Gwen. Chci, abys byla svědkem toho, že tuhle ….Erin naučím všemu mnohem líp, než ty.

Gwen si oddechla, když Jasmine vedla Erin do jejího pokoje, zatímco Gwen a Everret šly do kuchyně.

Everret: Co teď? Co uděláme teď? Co když se to provalí.

Gwen: Pokud nezpanikaříme, tak to všechno vyjde bez jakýchkoli problémů. Věř mi.

Everret: Já Ti samozřejmě věřím….

 

Dům Halliwellek, hala

Adama, co relaxoval v obývacím pokoji v křesle, probralo z polospánku zvonění u vchodových dveří. Vstal a pomalu se šoural ke dveřím.

Adam. Už … jdu.

Otevřel dveře a na zápraží stála Hope.

Adam: Hope… vítej u nás. Co tě sem….

Hope: Omlouvám se pane Jefferson. Je doma Wyatt?

Adam: No… a víš, že ani nevím. Tenhle dům sice začíná být plný lidí, ale občas se stane, že nikoho nepotkáte celé hodiny, když se všichni tři dokáží … no vlastně když se všichni obyvatelé domu dokážou přenášet. Vždyť bychom mohli klidně zrušit hlavní dveře. Je transport tam a sem a tak pořád….

Hope: A nemohla bych se … podívat?

Adam: Na co?

Hope: No, jestli je u sebe v pokoji.

Adam: Jasně. Jasně. Jo… Já myslím, že klidně můžeš.

Ozve se dupání po schodech.

Adam: Že by ….

Ne. Byl to Chris. Na sobě měl černé tričko s logem Evolution klubu a zdálo se, že pospíchá.

Adam: Chrisi…je doma Wyatt?

Chris: Nevím. Promiň… ( Všimne si Hope. ) Ahoj Hope. Promiňte … pospíchám. Zaspal jsem a za deset minut mám být v Evolution, takže….

Hope: ( S úsměvem ) o se takhle přenést?

Chris: Nemůžu. Klub bude plný lidí a když mě někdo….

Adam: A je tam dneska ten… jak se jmenuje… Jeremy? Je tam Jeremy?

Chris: Kdyby tam byl Jeremy, tak je to v pohodě. Jenže dneska je tam Jessie Parkerová. Takže musím použít auto. ( Přitom vezme své klíče z misky ze stolku u schodů a mizí. Ven. ) Ahoj…. Ráno.

Hope: No.. s tím přenášením o nebude tak žhavé, co, Pane Jefferson.

Adam: To víš…. Klidně se jdi podívat. Kdyby něco… tak budu relaxovat v křesle tady v obýváku.

Hope: Nebojte se, až půjdu domů, tak se pokusím Vás nevzbudit.

Adam: To bys byla vážně hodná.

Hope: Dobrou noc, pane Jefferson.

Adam: Dobrou Hope.

Otočil se a zase zamířil do obývacího pokoje, kde svítila jen jedna lampička. Kroky Hope, co kráčela po schodech nahoru , se vzdalují.

 

Dům Halliwellek, pokoj Wyatta

Ležel na posteli. Kolem ní byly krabice a některé z nich nebyly doposud otevřené. V ruce džel zápisky ze školy a něco si pročítal. Pak zaslechl krátké zaklepání a následné vrznutí dveří. V mezeře se objevila blonďatá hlava patřící Hope.

Hope: ( potichu ) Ahoj.. spíš?

Wyatt: ( Překvapeně ) Ahoj… co ty tady? ( A položil sešit na postel vedle sebe. )

Hope: Napadlo mě, že se za tebou přijdu podívat… jak jsi se zabydlel a tak.

Wyatt: To je od tebe milí… Chceš jít dál?

Hope: Jasně.

Wyatt: Co vlastně dělá Adam?

Hope: Tenhle dům je vážně poměrně dost velký. Adam právě usíná vyčerpáním dole v obývacím pokoji. Chris zaspal a před pár vteřinami utíkal do Evolution…. Bože… ani nevím, že tam pracuje…. No nic. Ještě jsem neviděla Erin….

Wyatt: Mě se neptej. Já dneska neviděl ani jednoho člena naší potrhlé rodiny. ( Poplácá vedle sebe deku. ) Pojď si sednout. Bylo mi dneska bez Tebe smutno.

Hope: Mě taky.

Usmála se a vešla dovnitř. Zavřela za sebou a přeskočila jednu neotevřenou krabici. Wyatt ji chvíli pozoroval a pak si všiml dopisu na jedné neotevřené krabici. Toho, co mu napsala Hope. Jak se k němu hope blížila, chytl ji prudce za ruku a stáhl ji k sobě. Spdala mu přímo do náruče. Přitom kopnula do té krabice s dopisem a ten zapadl kamsi do hromady dalších věcí povalujících se na podlaze.

 

Dům Michaelsů, pokoj Gwen

Jasmine: Takže… je to jasné?

Erin: Myslím, že jsem to pochopila naprosto srozumitelně.

Jasmine: No… a musím říci, že jsem se unáhlila. Nejsi zas až tak velká nicka.

Erin: To mám brát jako poctu?

Jasmine: V podstatě jo… ( Podívala se na mračící se Gwen a stále tupě vyhlížející Everret. ) A s tímhle materiálem jsem se pokoušela uspět ve školních volbách. Co ty a politika.

Erin: S tím za mnou nechoď. Já a politika….

Jasmine: Jasně. Nechápeš ji…..

Erin: Ne. Právě, že ji chápu až moc a proto s ní nechci mít nic společného.

Gwen: ( Potichu k Everret. ) Začíná se to kazit.

Everret: Co? ( Podívá se na svůj drink. ) Pravda. Už mi došel drink.

Gwen: Ne ty hloupá… Jasmine se začíná spřátelovat s Erin.

Everret: A to vadí?

Gwen: Ne… když budeš chtít, aby její teror pokračoval i na Vysoký a pak i v našich budoucích životech.

Everret: Tak to by mi… asi vadilo.

Gwen: Musíme něco udělat.

Jasmine: ( Zbystřila a podívala se na ty dvě. ) Co si to tam šuškáte?

Gwen: Že nám došlo pití. Skočím dolů něco namíchat. Chcete něco?

Erin: Dala bych si sodu.

Gwen: Jasně. Není problém.

Přitom se podívala na Everret a mimikou jí naznačovala, aby šla s ní. Ta to ale moc nepobrala.

Gwen: ( Naštvaně ) Everret. Půjdeš se mnou. Alespoň mi taky trochu pomůžeš.

Everret: Jasně. Jo.

Nechaly ty dvě samotné a zmizely za dveřmi.

Jasmine: ( Zakroutila nechápavě hlavou. ) Bože.. někdy mi přijde, že jsou pořád jako malé děti. Dáme pauzu?

Erin: Jasně. Docela by se mi hodila. Už mám hlavu jako pátrací balón.

Jasmine odsunula knihy a sešity stranou a usmála se.

Jasmine: Víš, vážně jsem se v tobě spletla.

Erin: Díky.

Jasmine: A z těch dvou si vůbec nelam hlavu. Ony se prostě občas chovají potrhle. Gwen má bohaté rodiče a myslí si, že může mít všechno. Everret je pro změnu typickým příkladem těch blondýn, co mají IQ terénní berušky. Hledaly se, až se našly.

Erin: A co ty?

Jasmine: Jak co já? ( A pohodila tím svým copem ze strany na stranu. )

Erin: No řadíš se spíše mezi ty bohaté a nafoukané nebo ty bohaté a primitivně tupé?

Jasmine: ( Ztuhla a zamračila se. ) Já jsem ta bohatá a chytrá.

Erin: Aha.

Jasmine: A ty?

Erin: ( Zasmála se. ) Já… já jsem ta chudá a ….

Jasmine: A úplně normální. Chápu a vidím.

Erin: No skoro normální.

Jasmine: Erin, lásko, nikdo není normální. Všichni máme nějakou úchylku. To je moje první pravidlo.

Erin: A to druhé?

Jasmine: Všichni mají nějaká tajemství. A ten, kdo říká, že nemá …. Tak jich má ještě víc než všichni ostatní. Erin….

Erin: Ano?

Jasmine. Máš Ty nějaké tajemství?

Erin: No… ( Podívala se na ni o něco víc pozorněji. ) Jistě. Můj otec je ….

Jasmine: Ne… nezajímá mě, jestli je tvůj otec gay nebo jestli podváděl tvou matku s vaší uklízečkou… sorry… žádnou jste asi nikdy neměli, tak se svou sekretářkou. Vím, že máš tajemství a to mě činí ….

Erin: Co?

Jasmine: Silnější.

Zasmála se a Erin se po chvilce taky rozesmála.

 

Svět se zase o něco posunul. Jasmine Erin opravdu skvěle připravila na test s Keatsem a ona zabodovala. Dostala Áčko. Jak čas plynul, začínala být Gwen čím dál víc nervóznější. Jako kdyby to snad Jasmine tušila, nenechala ty dvě samotné. Nedovolila Gwen, aby měla na Erin jakýkoli vliv. To Gwen dožíralo. Everret byla vždy ta, která stála jednou za Gwen, jednou za Jasmine a Erin pocítila, že konečně našla ty pravé kamarádky. Bylo jí jedno, jak to mezi sebou ty tři mají. Byla ráda, že ji vzaly mezi sebe.

Adam zatím stále neměl úspěch v kontaktování Evy Greerové. Vždy, když byl v té škole, nedokázal ji vystopovat. Měl snad pocit, že ani nemůže být správný světlonoš, když ji nedokáže vycítit. Až se to stalo. Potkal ji, když zrovna vycházela ze sborovny. Ovšem, neřekli si ani slovo. Někam pospíchala. Alespoň už věděl, jak Eva vlastně vypadá. Jinak byla jeho „práce“ školníka spíše jedna velká nuda. Ty děti byly nějak moc hodné.

Wyatt si po pár dnech konečně vybalil všechny krabice a věci z nich uklidil na místa v jeho pokoji. Přitom musel najít nájemce pro byt Bennetových. To mu trochu komplikovala Hope, která s ním najednou moc a moc chtěla být. Až mu přišlo, že na ní snad ještě působí to kouzlo výměny Osudů. Mezitím dopis skončil pod kobercem v jeho pokoji – Nechápu jak se tam dostal.

 

Kdesi v SF

Jasmine a Erin šly první. Za nimi se ploužila Gwen s Everret. Jejich plán získat Erin na svou stranu dřív, než se provalí, že to ona je ta jejich nutná čtvrtá síla.

Gwen: Všimla sis, jak se doplňují…. Jak švitoří ve stejné tónině?

Everret: Všimla. Včera zrovna obě měli v jídelně salát.

Gwen: Ten jsme měli ale úplně všichni, co jsme tam včera byli. Všichni! Ach jo…

Everret: Aha.. tak nic.

Gwen: Já tím chci říci… před týdnem jsme nevěděli, kdo Erin  Cassidyová je a co teď? No? ( Everret pokrčila rameny. ) Jsou pořád spolu. Učí se spolu. Jí spolu… předevčírem spolu byly pařit v tom klubu, co v něm pracuje její bratranec.

Everret: Tam se mi vážně líbilo.

Gwen: ( Zastavila se. ) Cože?

Everret: No… byla jsem v Evolution s nima.

Gwen. Co… co… jak to že … Co?!?

Everret: Potkala jsem Erin na chodbě poblíž tělocvičny a tak nějak se naše řeč svedla na to, co budeme dělat v sobotu večer… no a tak jsem se tedy ocitla v Evolution. Je to tam docela dost dobrý.

Gwen: ( Naštvaně se podívá po Erin a pak na Everret. ) Takže… vy jste mě prostě vynechaly?!?

Everret: Nějak jsme na tebe … zapomněli.

Gwen: To… to … to není možný… tohle prostě není… normální.

Otočila se a naštvaná odcházela pryč. Po chvilce se Everret pokusila dohnat Jasmine a Erin. Na jejich otázku, kam se Gwen poděla, odpověděla jen, že musela kamsi odběhnout. Pokrčily rameny a šly dál.

 

Dům Halliwellek, pokoj Wyatta

Ve dveřích stál Chris a díval se na to, jak Wyatt běhá po pokoji a něco hledá. Byl z toho už celý rudý. Teprve po pár minutách si všiml, že ve dveřích někdo stojí. Podíval se na Chrise a ten se na něj s posměchem podíval.

Chris: Co to tu proboha vyvádíš? Já myslel, že už sis vybalil.

Wyatt: ( Postaví se. ) To ano. Vybalil, ale teď zrovna hledám něco, co by tu někde mělo být, ale nemám tušení, kde.

Chris: A nevyhodil jsi to?

Wyatt: To bych si snad pamatoval, ne?

Chris: Když myslíš…. Jdu si udělat kávu, chceš taky?

Wyatt: Dal bych si spíš panáka… ( Chris se usmál. ) Káva ale postačí, dík.

Chris: Nemáš zač. Jo a neměj žádné otázky.

Wyatt: K čemu proboha?

Chris: Přišla Bianca. Tak ne, abys se zmiňoval o Denny nebo tak… nechci v ní vzbuzovat zbytečnou žárlivost.

Wyatt: Proč by měla žárlit.

Chris: Víš, přijde mi, že na ni ten zmatený „Osud“ stále účinkuje. ( Už odcházel. )

Wyatt: Chrisi….

Chris: ( Zastavil se. ) Ano?

Wyatt: Ten stejný pocit mám, když jsem s Hope.

Chris: To… to asi nebude náhoda nebo snad….

Wyatt: Já bych to víc neřešil.

Chris: Když myslíš…. Já bych byl nerad, kdyby se Bianca najednou rozhodla, že chce zabít Denny, jen proto, že se tu Denny zastaví na pokec.

Wyatt: Proč by se tu měla Denny stavit….

Chris: Co kdyby si na mě náhodou vzpomněla…. Takže ani slovíčko.

Wyatt: Jasně. Ani slovíčko a když přijde Lynn, tak ji pošlu hned ven. Jo.

Chris: Kdo?

Wyatt: Dennina mrtvá sestra.

Chris: Ou.. pravda… Že ty dokážeš pořád vtipkovat.

Wyatt: A ty máš dole Biancu, tak jdi rychle za ní, aby nenabyla nějakého podezření.

Chris: Vtipný…. ( Odchází. ) Fakt vtipný.

 

Dům Michaelsů, pokoj Gwen

Naštvaná třískla dveřmi. Vrhla se ke své knihovničce a začala vyhazovat jednu knihu za druhou, až jí v ruce zůstala jedna jediná. Její název byl prostý Satanovo desatero.

Gwen: Já vám ukáže… takhle mě vynechat. Neměla jsem Tě tak šetřit… Teď to dostaneš naplno… Ty jedna mrcho. ( Přitom listuje knihou. ) Najdu si novou kamarádku a co uděláš, ukradneš mi ji. Bože… a já myslela…. ( Zastaví se na stránce s kouzlem Temná duše. ) Promiň … Erin. Byla jsi vážně super… než ….

 

Magická škola, ředitelna

Adam: Jak ji mám kontaktovat, když pořád někam uniká.

Tewin: Jsi tam přeci jako školník. Najdi způsob, jak se k ní dostat.

Adam: To… to mám jako … něco porouchat, abych si našel záminku?

Tewin: Tak jsem to zrovna nemyslela, ale …. Proč ne?

Adam: ( Vytřeštil oči. ) To… si děláš legraci, ne?

Tewin: A když řeknu, že ano, bude to znít důvěryhodně?

Adam: ( Po delší odmlce. ) Ne. To nebude.

Tewin: Fajn… tak jdi a snaž se.

Na to se Adam zamračil, ale nic jiného mu nezbylo, než zmizet a začít přemýšlet, co by se dalo udělat, aby s ní prohodil alespoň jednu větu,  nebo alespoň slovíčko.

 

Přes všechny snahy zjistit, co se Gwen začalo tvořit v hlavě, byla Everret bezradná. Pochopila, že to s její inteligencí nebude bůh ví jak úžasné. Jenže na druhou stranu pochopila, že Jasmine není taková mrcha, jak si původně myslela. To, že Gwen jela teď sólo, pomohlo Everret pochopit, že Jasmine vždy byla pro nejlepší cestu k získání více magické síly. Udělala by pro ni všechno… jenže to samé teď dělala Gwen, která za pomoci kouzla Temná duše chtěla probudit v jedné z těch tří temnou stránku. Rozdmýchat jed v její krvi. Nabudit její zlou část. Ovšem… neměla vůbec tušení, co všechno se v její „vyvolené“ skrývá.

Mezitím, co Gwen plánovala pomstu na Jasmine a Everret zjišťovala pravý stav věci, Jasmine a Erin opět o něco víc prohloubily jejich kamarádský vztah. Erin se Jasmine přiznala, že ještě nebyla doopravdy zamilovaná a Jasmine jí vyprávěla o její dovolené na Hawaii minulý rok, kde měla problém rozhodnout se mezi třemi žhavými muži. Zasmály se, když dopověděla, že dva z nich byli milionáři a jeden byl jen obyčejný plavčík jejich víkendové vilky.

Zatímco si Erin našla cestu k novým přátelům, Wyatt začínal pociťovat jistou odtažitost k Hope. Ta byla pravděpodobně stále pod vlivem „Osudu“, protože byla všude, kde byl Wyatt a stále se cítila happy. A to dokonce, když byla opět povolána do „služby“ a musela zničit démona, co terorizoval jeden příměstský dům v Los Angeles. Wyatt si najednou uvědomil, že by se zase rád viděl s Tracey, jen jako kamarád, nic víc. Jenže ta z nějakého podivného důvodu nebyla k nalezení.

Chris si naivně myslel, že Denny přijde do domu Haliwellek na pokec. Zmýlil se. Od Osudu o ní neměl žádné zmínky a v práci to začínalo vřít.

 

West SF High School, velká aula

V ní právě probíhá seminář na téma Zdravý životní styl, jehož se musí povinně účastnit všichni čtvrťáci na škole, takže se tam setkají i Jasmine, Everret, Gwen a Erin. Když seminář skončí, všechny zůstanou stát na chodbě před aulou.

Jasmine: Ahoj… Gwen. Dlouho jsem.. jsme Tě neviděly… co se stalo?

Gwen: Měla jsem hodně práce.

Jasmine: Aha.. takže i ty ses rozhodla vzít si brigádu?

Gwen: Vtipné.. ne. O to vůbec nešlo.

Erin: Ahoj Gwen…

Gwen: Ahoj Erin. A mimochodem. Do toho, co dělám doma, tobě Jasmine, vůbec nic není. ( Na Erin. ) Jak je?

Erin: Jde to….

Gwen: Aha…

Everret: Víte, že se asi nechám obarvit?

Erin: To bych nedělala…

Gwen: Blond Ti sluší.

Jasmine: Má pravdu.

Everret: Ale….

Erin: Vážně… blond Ti sluší.

Jasmine: Má pravdu.

Gwen: Co děláte odpoledne?

Jasmine: Máme studijní skupinu. Společně pracujeme na jednom projektu….

Everret: Je to …. ( Jasmine se na ni podívá a zamračí se. ) Tak nic.

Gwen: ( Posmutní. ) Mohu přijít? ) Podívá se na Erin. )

Jasmine: Nepřipadá….

Erin: Mohly bychom ji vzít mezi….

Jasmine: Jsi si jistá?

Gwen: Prosím…

Jasmine: Dobrá…. Dobrá. Vítej v klubu.

Všechny čtyři odchází. Gwen je spokojená a Jasmine nakonec taky. Ve čtyřech ten projekt zvládnou rychleji.

 

Klub Evolution

Přes nahlas znějící hudbu to nebylo slyšet, ale kdyby se hudba jen o něco ztišila, rozhodně by její hlas přeřval hlas mluvících hostů.

Jessie Parkerová: Bože… a jak si vůbec dovoluješ mi říkat, že nezvládám svou práci.

Chris: Promiň. Včera jsem měl bar a ty jsi měla na starost salónek. Čtyři lidé si přišli obědvat na bar, protože prý tam není žádná obsluha.

Jessie: Musela jsem si odskočit.

Chris: Promiň.. ale ty čtyři lidé přišli v průběhu dvou hodin. Kdes byla celé ty dvě hodiny?

Jessie: To je… do toho tobě nic není.

Chris: Ale je. Jsi tu nová. Přišla jsi týden po mě a přijde mi, že svou práci trochu flákáš, takže mi nezbude nic jiného, než….

Jessie: Jen si to zkus…. A můj přítel Ti prožene kulku hlavou!

S těmi slovy se otočila na „podpatku“ jejích Martenek a vyšla z odpočinkového pokoje na bar. Chris byl rudý vzteky. Od chvíle, co nastoupila mu pila krev. Musel najít způsob, jak ji zkrotit, ale jak….

 

 

Dům Halliwellek, kuchyň

Adam sedí u stolu. Pije kávu. Chris stojí u ledničky a pije minerálku a Wyatt … teprve vstoupil do kuchyně a podíval se na ty dva.

Wyatt: Dobré….

Chris: Dopiju a jdu spát. ( Dopil a jak řekl, tak také udělal…. Šel spát. )

Wyatt: ( Na Adama. ) Co se mu stalo?

Adam: Ale… asi nějaké problémy s jeho novou kolegyní v práci. Jinak dobré ráno. Kávu?

Wyatt: Ale jo. Dám si. Dneska mám jednu přednášku už v jedenáct. Hele, Adame, nepřijde Ti, že je tady najednou nějaké ticho?

Adam: Chtěl jsi snad říci, že Erin tráví v poslední době víc času s těma kamarádkami. Jsou tři a jedna z nich se jmenuje… zní to jako jasmín.

Wyatt: To bude asi Jasmine. Jo. Přesně to jsem měl na mysli.

Adam: Neřeším to. Dokud je šťastná, tak mi to nevadí.

Wyatt: Znělo to, jako kdybys měl i tak obavy?

Adam: Jen… jen mám pocit, že za tím je asi víc, ale nevím přesně co. Navíc… mám teď novou chráněnku, ale nějak se mi nedaří se dostat do jejího života.

Wyatt: Co dělá?

Adam: Je učitelka na jedný základce.

Wyatt: Aha.. no učitelky jsou trochu …

Adam: Přepracovaný?

Wyatt: To taky. Najdi někoho z její třídy. Někoho… komu bys mohl důvěřovat. Udělej z něj svou spojku. Tak se Ti její svět bude kreslit před očima a ty pochopíš, jak se k ní dostat. Ví o svých schopnostech?

Adam: Tewin říká, že ne.

Wyatt: Jdi na to hlavně opatrně.

Adam: Vidíš a Tewin mi radí, ať něco ve škole rozbiju, abych měl důvod ji navštívit a setkat se s ní.

Wyatt: Ale to vůbec není špatný nápad.

 

Sídlo Jasmininy rodiny

Všechno bylo takové zvláštní. Sídlo bylo rozlehlé, vzdušné a architektura měla hodně prvků převzatých z klasických indických stylů. Erin byla stále trochu překvapená, ale už si začínala zvykat, že její nové kamarádky prostě bydlí a žijí … trochu … jinak. Nevadilo jí to.

Jasmine: Takže, abychom naplnily dnešní plán. Musíme si rozdělit úkoly.

Everret: Budu pokračovat na té psychologické stránce dívčích spolku s ohledem na jejich vývoj během studia.

Jasmine: To se dalo čekat. Erin vezmeš si sociální skupiny na naší škole?

Erin: Přemýšlela jsem o tom celou noc a myslím, že jo.

Jasmine: Fajn. Já to vezmu shora. Řídící mechanismy… tedy ředitel, učitelé a vude přítomná autorita v podobě našeho školníka.

Erin: Dobře… Kdybys….

Gwen: A co já?

Jasmine: Co takhle udělat nám kávu….

Gwen: Ach jo….

Erin: ( Bylo jí Gwen líto. ) Jestli chceš, tak mi můžeš pomoci… Ty sociální skupiny nejsou zrovna lehké, hlavně když do toho musíš zakomponovat nejrůznější školní spolky a organizace.

Everret: Ale ne… dívčí….

Erin: Neboj se. Těm se zdaleka vyhnu. ( Ke Gwen ) Takže?

Gwen: Jo… jasně… beru… díky.

Jasmine: A kdo udělá tu kávu?

Gwen: Já….

Erin: My tam skočíme. Budeme tak rychleji zpět.

Jasmine: Bože… ( Usměje se. ) .. kdes byla celou tu dobu. ( K Everret a Gwen. ) Z ní byste si měly brát příklad.

Everret se jen trapně usmála a Gwen si myslela své. Chytla Erin za ruku a táhla ji do kuchyně.

 

Dům Halliwellek, obývací pokoj

Adam si sedl do křesla a najednou znervózněl. V tom se ozvala rána a do haly někdo vstoupil. Rychle za sebou zavřel dveře a vběhl do obývacího pokoje. Adam se podíval na toho, kdo mu kazí ten klid, co tu byl.

Adam: ( Doslova se rozzářil. ) Paige!

Paige: Nějakou dobu tu člověk není a najednou si i začnou vážit…. Budu muset trávit pryč víc času.

Adam: Ale co to povídáš… my Tě tady vždycky rádi vidíme. Kde ses vůbec toulala?

Paige: To víš… tu a tamhle. A pak zase někde….

Adam: Šlo o práci?

Paige: Jo. Abych mohla provozovat ordinaci po sama sobě, musela jsem kromě jiného projít jedním kurzem, kde jsem dokazovala svou odbornost.

Adam: Že ses nepochlubila.

Paige: A proč bych vás měla zatěžovat.

Adam: Že by to bylo tím, že jsme .. RODINA?

Paige: Pravda. Rodina. Co nového?

Adam: Znáš to… Wyatt se zabydlel. Z Hope je stopovací pes. Chris má trable s jednou kolegyní a Erin si našla nové kamarádky….

Paige: Chyběla jsem Ti?

Adam: Jo… a strašně moc.

Paige: ( Položila  na zem nějakou tašku a sedla si naproti Adamovi. ) Přemýšlela jsem…. A asi se budu muset přestěhovat.

Adam: Kam by ses chtěla…. A proč?

Paige: Jsem sama a byt tři plus jedna … to je na mě moc.

Adam: A kde budeš jako bydlet?

Paige: Ou… o tom jsem právě přemýšlela. ( Adam se zarazí. ) Napadlo mě… že … ( Jako kdyby měl pod sebou atomovku, co má brzičko bouchnout. ) … že bych mohla bydlet …. Tady.

Ztuhnul a podíval se na ní. V hlavě měl chaos.

Adam: Měl bych asi zavolat Erin.

Paige: Jo.. jasně. Já si tady zatím budu sedět a přemýšlet. Jo. To udělám.

Adam vstal a cestou do haly si vytahoval mobilní telefon.

 

Sídlo Jasmininy rodiny, kuchyně

Velká a prostorná. Gwen byla schovaná v lednici a hledala něco, co by mohla použít pro svůj oblíbený drink. Erin vyndala tři skleničky a jeden hrnek na kávu. Jen co je postavila na barový stůl, začal jí řinčet telefon.

Erin: ( Vzala ho. Byl to samozřejmě Adam. ) To je táta. Rychle to vyřídím a jsem tu, než řekneš švec.

Gwen: Jasně. Jen si vyřiď, co potřebuješ.

Erin: Díky. ( Vyšla z kuchyně a cestou hovor přijala. ) Ahoj Tati…. Co se děje?

Adam: Přijdeš dneska… ne… to zní špatně. Kdy přijdeš?

Erin: Neříkej, že začínáš trpět otcovských syndromem „Nově nalezené dcery“.

Adam: Nemá ale vůbec tušení, co to je, ale poslední dobou Tě doma moc nevidím. Jsi zase u té své kamarádky Cesmíny?

Erin: Jasmine, tatínku, Jasmine. A je to přesně to, co jsi teď předvedl. A ano jsem. Pracujeme na jednom projektu, ale rozhodně domů dorazím.

Adam: To je fajn….

Erin: Je Ti něco? Zníš trochu …. Je doma všechno okay?

Adam: No, záleží na tom, co považuješ za stav „Okay“. Ale pokud do něj řadíš i tetu, co se k nám chce nastěhovat… i když vůbec nemám tušení, kam by hlavu složila, protože všechny dostupné ložnice máte vy tři. Já jsem svůj podkrovní pokoj ještě pořádně nezabydlel… takže…

Erin: Klid. Jen, co to tu dodělám, tak letím domů. Netrap se a udělej si bylinkový čaj na uklidnění.

Adam. Tak teda.. díky. Ahoj.

Erin: Ahoj.

Ukončila hovor a telefon schovala. Pak vešla do kuchyně. Gwen právě dolila mléko do Jasmininy kávy a otočila se.

Gwen: Hotovo!

Erin: Super.

 

Adam udělal, jak mu Erin poradila. Čaj mu udělal dobře a vůbec se netrápil s tím, že Paige běhá po domě a pořád něco řeší. Usnul jako nemluvně, na pohovce v obývacím pokoji, zase. Erin a její kamarádky pracovaly jako stroje. Everret měla trošku problémy, ale jinak šlo vše jako po másle. Káva a tři drinky byly rychle dopity. Gwen po celou dobu jejich práce sledovala Erin. K večeru se rozloučily a jen co Erin zmizela z dohledu těch tří, přenesla se domů. Když viděla, že Adam spí, nechtěla ho budit. Nechala to na ráno a šla si lehnout.

Ovšem Předtím si musela dát sprchu. Nějak se cestou domů zpotila. Sprcha jí udělala dobře a při pohledu do zrcadla mohla říci, že je sama se sebou naplno spokojená. Otočila se ke dveřím a odcházela.

V zrcadle zůstal na chvíli viset její vlastní obraz. Ten se podíval směrem, co šla Erin. Zavrtěl hlavou a pak se rozplynul.

 

Dům Halliwellek, kuchyň

Slunce se jen ztěžka dralo do kuchyně. Obvyklá sestava Adam, Wyatt a Chris. Navíc k nim přibyla Paige a Hope. Všichni vesele pojídali čerstvě připravené koblihy a někdo kávu a někdo čaj.

Když tu ….

Adam: Erin ještě spí?

Všichni se na něj podívali….

 

Dům Halliwellek, Erinin pokoj

Otevřela oči. Hlava jí třeštila a na chvíli jí přišlo, že se jí to zdá, ale když se posadila, nedokázala na nic zaostřit. Postavila se a motala se jako opilá. Jako kdyby byla doslova ztřískaná. Spatřila svůj obličej v odraze okna a nemohla se na sebe ani podívat…..

 

O pár minut později

 

Dům Halliwellek, kuchyň

Stále jedli.

Erin: ( Vtrhla do kuchyně a sebrala jednu koblihu. Wyattovi přímo z ruky. ) Dobré ráno, rodino!

Wyatt: Co to ….

Erin: Klídek… ( Usmála se. ) Tak se tu mějte … krásně. Pádím do školy.

S těmito slovy se zase otočila a odešla zadními dveřmi ven. Zbytek rodiny se na sebe významně podíval.

Chris: Všimli jste si toho taky?

Wyatt: Vzala mi mou koblihu.

Paige: Jo.

Adam: Měla…..

Paige: S kým, že se to vůbec kamarádí?

Wyatt: Moje kobliha.

Paige před něj postavila další a Wyatt se usmál. Vypadalo to, jako kdyby se vrátil do svých dětských let.

 

Erin vyběhla z domu a tak nějak radostně hopsala. Nic ji netrápilo. Když vešla na školní pozemek, přímo zářila. Všechny zdravila a všichni jí odpověděli. Zamířila rovnou do školní knihovny-studovny, kde u jednoho stolu seděla Jasmine, Gwen a Everret. Něco řešily. Jak ji spatřily, Jasmine se usmála. Everret.. ta se smála pořád a všemu. Gwen se na Erin podívala a zdálo se, že je naprosto spokojená.

Erin: Tak co řešíme?

Jasmine: Hledáme ještě nějaké citáty, co by souvisely se sociálními skupinami.

Everret: A také se školou.

Jasmine: Pravda. ( K Erin. ) Posaď se. Než nám začne hodina, tak jich ještě pár najdeme.

Erin si sedla a podívala se na nalezené citáty.

Erin: Jsou dobrý. ( V tom jí něco přišlo divné. )

Gwen: Co se děje?

Erin: Jen … jen mám takový divný pocit.

Gwen: Vážně vypadáš … hodně zamyšleně.

Erin: O to nejde… jen. ( Postavila se a rozhlédla se po studovně. ) Někde tady ….

Rozhlížela se pečlivě a v tom ho spatřila. Stál u jednoho regálu s cizojazyčnou literaturou. Měl holou hlavu, černé tričko, kalhoty a kožené boty. Stál tam a díval se na jednu dívku. Erin si ho pečlivě prohlédla a pak zavřela oči. Zvolna dýchala a když je otevřela, spatřila kolem mladíka tu tmu, to podivné cosi. Věděla, že je to pekelný démon v jeho lidské podobě a pak to zaslechla. Neotvíral ústa. Jen ta slova telepaticky vysílal směrem k dívce – Jsi zbytečná. Jsi naprosto k ničemu. Kdybys za něco stála, už by jsi to ukončila.

Erin udělala pár korků od jejich pracovního stolu.

Gwen: ( K Erin ) Jsi v pořádku?

Erin: Jen si něco zařídím a hned se vrátím.

Mlčely. Teď se vydala směrem k dívce. Jak kolem ní procházela, přejela lehce po hraně stolu, na němž měla dívka své věci.

Erin: ( Je myšlenky soustředně směrem k dívce. ) Neboj se. Jsi odvážná. Bojuj. Tvůj život je dar.

Dívka se najednou vzchopila a začala víc vypisovat něco z knížek. Mladík se na Erin podíval a nějak byl zmatený.

Erin: ( Procházela kolem něj. ) Víš, že nejkrásnější západ Slunce je vidět z oken velké síně Ztracené Knihovny?

A šla dál. On pochopil. Následoval ji až tam, kde nebylo moc lidí, až tam, kde byly kovové dveře archivu. Otevřela je a on šel za ní. Oba pak na chvíli zmizeli v naprosté tmě.

Mladík: Už dlouho jsem neměl příležitost zničit Anděla. ( a rozsvítil )

Erin: ( Otočila se směrem k němu. ) Bože… Tak ty jsi vážně pekelný démon.

Mladík: Co je tohle za otázku? Vždyť to sama moc dobře víš, ty jedna….

Erin: Prosím… raději mlč. ( Podívala se na něj a on měl možnost jen na kratičký časový úsek vidět to, čeho si všimla Paige, Adam i Chris, když byla Erin v kuchyni. To něco….

Mladík: Co ty… jsi vůbec zač?

Erin máchla rukou a nechala démona levitovat nad zemí. Jen pár vteřin, než to vyřkla.

Erin: Tvá zkáza!

Pak se na něj podívala a v jejích očích něco problesklo. Pekelný démon zakřičel, ale jeho hlas se kamsi vytratil.

Když se objevila zase u stolku ve studovně, vypadala spokojeně.

Jasmine: Kde jsi byla?

Erin: Musela jsem si … něco… zařídit.

V jejích vzpomínkách na onu událost měla jasný obraz. Pekelný démon zahubený vlastním jedem – peklem žáru ohně a pak ten popel, co byl všude v archívu…. Usmála se.

Erin: Ale teď už jsem naprosto v pohodě. ( Přitom se jakoby mimoděk podívala na Gwen. ) Tak, jak jsme daleko?

 

Dům Halliwellek, kuchyň

Wyatt: O co tu vlastně šlo?

Chris: Ty sis toho vážně nevšiml?

Wyatt: Čeho jsem si měl všimnout?

Paige: Její oči….

Wyatt. Co je s nimi?

Adam: Je pod nějakou kletbou….

Wyatt: A to se pozná podle očí?

Paige: No, když je máš místo modrých černé, tak asi ano.

Chris: A to její „Klídek“.

Adam: A „Mějte se tu … krásně.“

Wyatt: Vždyť to bylo milé, ne?

Chris: My víme, že je toho na tebe moc, ale přeci jenom…. Vzala Ti koblihu.

Wyatt: Bože.. je pod kletbou… ale jakou?

Adam: To musíme zjistit….

 

Dům Michaelsů, pokoj Gwen

Gwen seděla na posteli a přemýšlela. Jasmine se ujala sepsání všeho dohromady, aby to mělo ten správný řád. Everret stála u zrcadla a prohlížela si svůj obličej. Erin se zadívala do knihovničky a všimla si knihy, co Gwen použila pro její pomstu. Chvíli tam jen tak stála a přemýšlela.

Jasmine: Jako zdroj bych tam dopsala i samotné poznatky našich kolegů ve škole. Jste pro?

Gwen: Jasně.

Everret: Určitě.

Erin: ( Otočila se a podívala se na Jasmine. ) Proč ne. ( Pak se zase zadívala na tu knihu. )

Everret: A nezapomeň tam dopsat i to, že jsem přišla na to, kolik děvčat je ochotných se vyspat s tělocvikářem jen proto, aby mohly stát na vrcholu lidské pyramidy.

Jasmine: To se tam ale ….

Gwen: Jen to tam dopiš, alespoň náš projekt nebude tak profesionální, ale trapný.

Erin se zasmála a Jasmine ji následovala. Po chvilce Erin vytáhla knihu, co ji tak sledovala.

Erin: Vás tohle zajímá? ( A otočila se s knihou v rukách.  )

Gwen ztuhla a přišlo jí, že se do té postele musela snad propadnout. Jasmine přestala psát a podívala se na Erin. Everret se sice přestala česat, ale jen na chvilku. Nějaká kniha ji vlastně nezajímala.

Erin: Tak?

Gwen: No víš… my tak… trochu….

Jasmine: Bože… Gwen. Nemohla jsi ji schovat na méně nápadné místo? Třeba co takhle přilepit ji na tabuli ve třídě historie. Třeba by si ji Keats chtěl přečíst.

Erin: Takže????

Jasmine: Erin… to, co Ti teď řekneme je naše velké tajemství. Větší tajemství nikdo nikdy neměl.

Erin: ( Usmála se. ) No já ráda tajemství. Tak sem s ním.

Gwen: Jenže…. Tohle nikomu nesmíš říct. Jsou tajemství, která se mohou prozradit. Třeba, že si Everret ty vlasy ještě dobarvuje, protože její přírodní barva je světle hnědá.

Everret: Tohle… tohle ale vážně není fér.

Gwen: Ale vždyť už to všichni vědí.

Everret: Protože jsi jim to řekla.

Gwen: A stalo se něco? Ne. ( K Erin ) Tohle tajemství ale vážně nesmíš nikomu říct. Nikomu.

Jasmine: Ona přehání. Ale vážně. Je lepší, když to nikdo neví.

Erin: Bože… vy jste záhadný jak Bermudský trojúhelník a o něm každý ví… Co to tedy je?

Gwen: Jsme…. No ….my ….

Jasmine: Čarodějky.

Everret vzdychla. Gwen se usmívala a podívala se na Jasmine.

Jasmine: Tak co tomu říkáš?

Erin: Bože… a kde máte pentagram a tak?

Gwen: Ty nám snad … nevěříš?

Erin: No.. fakt, že tu máte jednu knihu ještě neznamená, že jste čarodějky.. Něco už jsem o tom četla.

Jasmine: Tak ona nám nevěří….

Erin: No…. Když mi něco ukážete….

Jasmine: Rády bychom, ale pro pravá kouzla … ( Erin se při jejich povídání začínala vážně moc a moc bavit. ) … potřebujeme čtvrtou pro doplnění čtvrté strany.

Erin: Aha.. takže….

Gwen: Budeš naší čtvrtou stranou?

Erin: No… myslela jsem si, že jsem nenormální, ale teď….  Fajn… proč ne.

Jasmine: Fajn… jen si tady vyřídím něco s Gwen. ( Ke Gwen ) Můžeš na chvíli?

Gwen: Ja…jasně. ( Vyskočila z postele a následovala Jasmine ven z pokoje. )

 

Dům Michealsů, chodba

Jak se zavřely dveře do Gwenina pokoje, přestala se Jasmine usmívat. Přirazila Gwen ke zdi, až se všechny obrazy, co na ní visely, začaly třást.

Jasmine: Jsi snad opilá nebo co?)

Gwen: Proč… co jsem zase … zkazila?

Jasmine: Ty .. ty se ještě ptáš? ( Přiblížila se k ní na pár centimetrů. ) Proč jsi měla tu knihu v tvojí knihovničce?

Gwen: Já….

Jasmine: Doufám, že jsi nekouzlila.

Gwen: Proč myslíš, že by….

Jasmine: Najednou jsi nějak zrudla…. ( Podívala se na ni. ) Že ty jsi na to přišla…

Gwen: Na co?

Jasmine: Najednou se chováš jako hloupá Everret. Najednou, z ničeho nic, chceš mezi nás dostat svou novou kamarádku. Šlechetné.. je chudá… vypadá obyčejně… asi ani moc nerandí… Proč bys to dělala…. ( Gwen chtěla něco říci, ale Jasmine ji zarazila. ) Počkej, teď … teď. .. ( Usmála se. ) Začínám to chápat. Myslíš, si, že je Erin opravdu ta čtvrtá. Našla jsi ji, ale ….

Gwen: Musela ses splést. Při pátrání jsem se dostala do koutu. Nebyla jsem schopná….

Jasmine: ( Odstoupila od ní. ) To.. snad ne… Ty jsi mi to chtěla zatajit a já jsem Ti věřila. Nechala jsem Tě s naší knihou. Bože.. ( Zamračí se. ) Já jsem byla ale naivní. Zatajíš mi, že jsi našla naši čtvrtou sestru… co ještě jsi mi zatajila? No? Co ještě?

Gwen: Bože.. Jasmine… mě je to tak líto. Nechtěla jsem Ti o Erin povědět dřív, než doopravdy zjistím, jestli je ta pravá nebo ne….

Jasmine: Ou… najednou Ti mám věřit? ( Zamyšleně zvedne hlavu. ) Dobrá. Dobrá. Uvidíme, co se s ní dá dělat.

Otevřela dveře do pokoje. Erin a Everret si právě povídaly o Bůh ví čem. Gwen Jasmine následovala a věděla, že se jí podařilo Jasmine alespoň trochu oblbnout. Teď už to chtělo jen čas a něco, co aktivuje v Erin, to, co jí udělala. To, na co potřebovala knihu.

 

Dům Halliwellek, sklepní pracovna

Paige se přehrabuje v knihách, ale nenašla nic, co by se jí hodilo.

Paige: Sakra… kdybychom tak měli Knihu Stínů. To by bylo ale úplně něco jiného.

 

Paige by rozhodně byla nadšená, kdyby měla knihu Stínů. Za to Wyatt se stálou nepřítomností Knihy Stínů netrápil. Ten měl jiné starosti. Hope. Právě v době, kdy Paige hledala něco, cokoli, o tom, co se mohlo případně ale také nemuselo stát Erin, byl Wyatt ve škole. Hope školy sice nechala… měla teď přeci svůj job. No, v poslední době ho jaksi nechala ležet u ledu a Rain ji ještě záhadným způsobem nedokázal vystopovat. Čekala v univerzitní kavárně, až Wyattovi skončí přednáška. Ten v jeden krátký okamžik pocítil, že se na něj někdo dívá, ale když se otočil tím směrem neviděl osobu, co ji chtěl vidět – Tracey. Jako kdyby se propadla od té podivné dívčí války do země.

Zato Chris si se svými dívkami nemusel dělat žádné potíže. Bianca byla v pohodě a Denny mu nijak nenarušovala jeho životní prostor. Netušil však, že si našla novou kamarádku, která byla a možná ještě je, tím si nejsem jistý, Erin. Ovšem Chris musel bojovat na své pracovní frontě, neboť jeho trýznitelka Jessie Parkerová přitvrdila. Opravdu na něj poslala svého přítele. Ten měl skoro dva metry a zdálo se, že v posilovně žije, bydlí a jí, že už když se narodil musel mít vypracované bicepsy a místo mateřského mléka musel dostávat nějaké ty proteiny pro rychlý nárůst svalů. Jejich první setkání ovšem naštěstí bylo jen v rámci očního kontaktu, ale svalovcova přítomnost u hlavního baru v Chrisovi rozhodně nešířila blaho, klid a pohodu.

Erin se dařilo zcela jinak. Všechny čtyři usedly do kruhu, kde byl na zemi nakreslen pentagram a na každé jeho špicy stála zapálená červená svíčka. Jasmine svědomitě držela tu jejich záhadnou knihu a chvíli z ní něco odříkávala. Erin v ten moment napadlo, že to musí být něco jako latina, i když některá slova jí vůbec nepřišla, že jsou latinsky. Měla latinu jeden rok. Moc ji nechytla.

Když Jasmine skončila s odříkáváním několika mystických frází, vzala do ruky nůž, kterým někdo možná zařízl nějaké to maso v kuchyni. Řízla se do dlaně, ale nevydala u toho ani hlásku. Následně nůž podala Gwen, Ta Everret a nakonec řada přišla na Erin. Jejich krev pak spočinula v kovovém kalichu. Naštěstí tu krev pak nemusely vypít, neboť jí akční Gwen vylila na ten patrně skoro nový koberec přesně doprostřed pentagramu. Pak se všechny tři usmály.

Jasmine: Vítej mezi námi.

Jak to Jasmine řekla, postavila se a přinesla čtyři sklenky s vodou.

Jasmine: Ježíš prý dokázal proměnit vodu ve víno…. Ale … ( Přejela přes sklenky vody a nechala je proměnit ve víno. ) .. Já přeci nejsem Ježíš.

Everret: ( Zasmála. ) Super. ( Po chvilce přemýšlení se najednou vznesla o pár centimetrů nad zem. ) Konečně!

Gwen: Bože… už se nemůžu dočkat. ( Vzala Jasmine kouzelnou knihu a nalistovala na nějaký medailon, co tam byl nakreslený. Dotkla se ho a on se objevil uprostřed pentagramu. ) Dokonalý.

Všechny tři zářily nadšením. Jen Erin byla zmatená.

Everret: Co dokážeš ty?

Erin: To je jako všechno?

Gwen: Co myslíš?

Erin: Tohle…. Vy jste… tomuhle říkáte kouzla?

Everret: A jak bys to nazvala?

Erin: Já.. .čekala jsem něco víc.

Jasmine: Nesmíme chtít vše hned.

Erin: Aha… tak nesmíme.

Gwen: Nebuď naštvaná. Zamysli se, co bys chtěla umět a ukaž to… Tady mezi svými sestrami.

Erin: ( Postavila se a chvíli přemýšlela. ) Napadlo mě….

Jasmine: Ano?

Erin: Co takhle umět pohybovat předměty.

Everret: To zní super.

Jak se ale Erin podívala na Gwen a usmála se, došlo jí to. Gwen ztuhla a přestala se smát. Vzpomněla si na to kouzlo, co na ni ve vzteku uvalila. Erin svůj pohled zaměřila na Everret. Pak máchla rukou a poslala Everret na jednu skříňovou stěnu. Everret do ní narazila tak tvrdě, až dveře stěny zakřupaly. Jasmine odskočila dál od pentagramu.

Jasmine: Co….

Erin: Bože.. konečně se nemusím skrývat. ( Máchla druhou rukou a nůž ležící na koberci se vznesl a zamířil k zmatené Jasmine. Ta jen tak tak uhnula. )

Gwen se postavila a pomalu chtěla odejít.

Erin: Ale kampak… sestřičko!

Gwen. Já ….

Erin: Moc dobře vím, že jsi mě proklela. Cítím to z tebe až sem.

Jasmine: Cože?

Erin: Jasmine, prosím… později… ( Máchla rukou a Jasmine skončila pod stolek Gwen. ) Takže… Gwen… co bych s tebou měla udělat?

Gwen. Já ….

Erin: Bože… začínám mít hlad.

Máchla rukou a Gwen se srazila s knihovničkou. Poté dopadla na zem a Erin se usmála. Zdálo se, že je spokojená. Rozhlédla se kolem a pak zmizela ve zlaté záři pryč. O pár vteřin později se na tom samém místě objevil Adam, který se snažil Erin vystopovat.

Adam: A sakra…

 

Dům Halliwellek, hala

Hope právě stála u dveří a čekala na Wyatta. Paige vycházela z jídelny následována Chrisem, když se tam objevila Erin.

Paige: Všichni stát! ( K Erin ) Jsi to….

Erin: Bože.. zase lidi. Co člověk musí udělat pro to, aby se v klidu najedl!

 

Dům Michealsů, pokoj Gwen

Adam pomohl na nohy Jasmine, která se z omráčení dostala jako první. Everret byla naprosto mimo, takže jí položil do Gweniny postele. Gwen se vzchopila po chvilce sama.

Adam: Co se tu stalo?

Jasmine: Měly jsme…. Co jste vlastně zač?

Adam: Djeme tomu, že mi můžete říkat zachránce nebo také… otec Erin.

Jasmine: Tak vy jste otec té neřízené střely?

Adam: Co se tu stalo? ( A podíval se na Jasmine a pak na Gwen. Ta byla celá rudá. )

 

O pár minut později

 

Dům Halliwellek, hala

Adam se tam objevil s tou knihou v pravé ruce a spatřil něco, co se jen tak nevidí. Hope ležela na zemi, zcela omráčená. Chris se snažil vyhrabat z rozbitého stolku, co byl pod schody a Paige právě slézala ze stolu v jídelně.

Adam: Co se t…. počkat…. Že by Erin?

Paige: Jo…. Přesně … Erin… co to do ní vůbec vjelo?

Adam: Tak na tohle… na to já mám jednu jedinou odpověď. Spíše dvě…. ( A zamával ve vzduchu s knihou, co si ji vypůjčil od Jasmine a Gwen. ) Kde vůbec je?

Paige: Asi nahoře.

 

Dům Halliwellek, pokoj Erin

Erin doslova odpadla vyčerpáním. Ležela v posteli tak podivně, že by si jinak… za normálních okolností … zlomila ruku nebo něco takového. Spala tvrdě.

 

Stála v pokoji Gwen. Dívala se na ty tři, co seděly na zemi. V ruce držely knihu a něco odříkávaly. Kolem nich proudil silný vítr a ona cítila, že slábne. Pak se na ni všechny tři podívaly. Otočila se a vyběhla z pokoje ven. Stála na chodbě domu Halliwellek a slyšela nějaké zvuky vycházející z podkroví. Hlasy neznala, ale přesto šla pomalu nahoru. Když vystoupala schody až do podkroví a spatřila tam dva lidi. Z fotek je poznala. Byla to Piper a Leo. Její teta a strýc. O něčem se bavili, ale Erin jim nerozuměla, nebo spíše neslyšela, o čem se baví.

V tom Leo odešel. Minul Erin, aniž by si jí všimnul. Udělala pár korků do místnosti. Piper pročítala Knihu Stínů… nebo alespoň to Erin odhadla, že by to mohla být právě ona. Ta mocná Kniha Stínů. Pak ji Piper zavřela a došla až k malému stolečku, kde byla spousta lahviček, patrně lektvarů. Vzala do ruky papírek a obálku, co byla určena pro Wyatta a Chrise. Pak obálku opět položila na stolek a všímala si víc malého papírku. Začala cosi odříkávat, což mělo za následek to, že celá Kniha Stínů se hezký vznesla do prostoru a pak v záři zmizela pryč. Přitom zároveň zazářil i dopis. Poté… Piper papírek spálila. Vypadala zamyšleně. Hodně zamyšleně. Pak na chvíli ztuhla.

Piper: Je tu… někdo? ( Její hlas sice nebyl slyšet, ale Erin pochopila, co chce Piper říci. )

Ovšem už jí nedokázala odpovědět.

 

Spadla na zem, hned vedle své postele. Celá zmatená se prudce narovnala a rychle otevřela svou skříň, kde bylo velké zrcadlo. Viděla sebe. Viděla věci a pak ….

 

Dům Halliwellek, obývací pokoj

Adam položil na stolek knihu Jasmine, Gwen a Everret. Přičemž si sedl do křela. Chris, co už ze sebe stihl oklepat třísky, si sedl naproti němu.

Chris: Takže?

Adam: Zdá se, že její kamarádky opravdu kouzlily.

Chris: Zdá se?

Adam: Chtěly čtvrtou, aby jejich moc byla kompletní. Tak to stojí v téhle zázračné knize. Jenže….

Chris: Jenže?

Adam: Gwen, jedna z nich, nechtěla, aby se něco… ani nevím co.. dozvěděla Jasmine, tak na Erin poslala jednu kletbu, která v ní …. Probudí temnou stránku nebo tak něco.

Chris: Aha…. A … co že je to vlastně za knihu?

Adam: Díval jsem se a zdá se, že to sepsal nějaký vtipálek, co si říká Mr.Mystic Magic.

Chris: Haha… Jak jí z toho dostaneme?

Adam: O tam nepíšou…

Najednou se ozvalo vrzání schodů. Někdo rychle seběhl do haly a objevil se ve dveřích do obývacího pokoje. Oba dva ztuhly. Byla to Erin.

Chris: Bože…. Už zase….

Erin: Nebojte … ufff… se. Jsem v poho…dě. Jen jsem ….

Adam: Co?

Erin: Vím….

Do obývacího pokoje vstupuje Paige s uzdravenou Hope.

Erin: Vím… kde … kde je… Kniha Stínů!

Paige: Cože?!? Řekni to ještě jednou?

Erin: ( Podívá se na Paige. ) Vím to… Vím, kde je Kniha Stínů! Vím jak ji najít.

Paige ztuhne.

 

Pokračování příště….