1.sezóna

2.sezóna 3.sezóna Charmed New Year  Hlavní stránka

Erin sedí přivázaná na židli. Oheň se začíná šířit po klubu P3. Pokouší se rozvázat, ale nejde jí to. Oheň je stále blíž a blíž a pak vybouchne první láhev alkoholu. V Erininých očích je vidět ten žár, co se najednou moc rychle šíří po podlaze, po baru. Je všude a nedá se zastavit. Zavřela oči a pocítila žár a pak…..

 

Stála u okna a dívala se ven. V ruce držela láhev a v ní vzkaz pro Adama. Už bylo na čase mu to konečně napsat. Konec her. Navíc… Vždyť už měla začít chodit do čtvrťáku. Musí taky přeci odmaturovat. Jediné, co musí udělat je zjistit, jak se dostat zpět, aniž by ji musel vyděsit nějaký ten pekelný démon v lidské podobě.

 

O 10 hodin později

 

Dům Halliwellů

Briana jde pomalým krokem po kamenných schodech směr hlavní dveře sídla. Dveře jsou otevřené a zevnitř vychází nějaký hluk. Trochu zrychlí. Za sebou instinktivně zavře a změní se v Paige. Ujde ještě pár kroků ke schodům, ale dál už nemůže. Před ní je hromada dřeva.

Paige: Bože… co se tu zase….

Adamův hlas: ( Nahlas ) POZOR dřevo!

Před Paige se objeví modrá záře, co přináší další hromadu dřeva. Jen tak tak uskočí.

Paige: ( Pro sebe ) Bože… ( Nahlas ) Adame?

Adam: ( Nahlas ) Paige?

Paige: Co se to tu…. tady to dřevo….

Adam: Chvíli počkej!

Paige: Jasně… jasně. Já mám tak tolik času…. ( Podívá se na ty kusy zničeného dřeva. )

U Paige se objeví Adam a spokojeně si mne ruce.

Paige: Bože.. ty vypadáš jako kdybys právě vyhrál milion.

Adam: Skoro i jo.

Paige: Nekecej… my jsme měli pod podlahou zakopaném hrnec se zlatem, co patří skřítkům?

Adam: Bože… a mě napadlo, že řekneš minimálně šekové knížky Billa Gatese.

Paige: Vtipálku… a ten hrnec tam byl?

Adam: Bože… jakej zase hrnec? Žádnej hrnec. Podařilo se mi strnout celou podlahu a …

Paige: ( Naštvaně ) To tě dokázala potěšit jen nějaká zlikvidovaná podlaha?

Adam: Prosím… nesnaž mi pokazit náladu. Ta podlaha je pro mě něco jako cesta ke Svatému Grálu….

Paige: Jestli chceš, tak můžu říci Wyattovi. Ten vezme Excalibr a může Ti pomoci tu … zlou podlahu … zničit.

Adam: Mohla by sis nechat těch řečí. To je příměr… Až tu podlahu dodělám, tak můžu jít dál.

Paige: Jo. Zajít do Hornbachu a koupit nová prkna a tak….

Adam: Že já tady vůbec něco řeším. Kdyby tady byla Erin! Ta by mě ….

Vše se z ničeho nic začalo třást. Sklo v zrcadle v hale popraskalo a váza na stolečku pod ním spadla na zem. Kusy dřeva se začaly podivně hýbat a pak celou halu zahalila zlatá záře. Něco tvrdě dopadlo do hromady mrtvých a opracovaných stromů.

Adam: Bože… hlásili na dnešek zemětřesení?

Paige: Pochybuju, že ….

Prach si sedl a po otřesech ani zmínka. Na schodech se objevil Chris a vypadal poněkud rozhozeně.

Chris: Co se to….

Za pár vteřin dostal odpověď, ale díky tomu byl najednou ještě ve větším šoku, než kdyby šlo opravdu o zemětřesení. Něco ve dřevě se pohnulo. Adam zareagoval první a odhodil hýbající se kus dřeva. Tím pomohl tomu, kdo se snažil z té hromady dostat.

Ženský hlas: Bože… konečně. Už jsem myslela, že ….

Podařilo se jí dostat z homrady ven. Byla odřená, ale odřeniny hned zmizely. Rozhlédla se a pak se na všechny usmála. Oklepala ze sebe prach a všem ukázala její rudou hřívu.

Dívka: Konečně doma.

Chris: ( Zíral na tu rudou hřívu, jako by byl omámený. ) Erin?

Erin: ( Zasmála se. ) Bože.. Vy děláte, jako když mě vidíte poprvé! ( Podívala se na Adama. ) Ahoj….

Adam: Erin? ( A pak to s ním seklo. )

Paige: ( Zakření se. ) Tak tedy…. Vítej doma.

I ona nedokázala od rusovlasé Erin odtrhnout oči. Erin se přitom rozhlížela tak trochu zmateně a tak trochu pobaveně po hale. Zatímco Chris stále zíral na ty vlasy.

Byla zpět!

Úvodní znělka

V hlavních rolích:  Wyatt Matthew Halliwell, Chris Halliwell, Erin Cassidy, Adam Jefferson

Ve vedlejších rolích: Denny Jiggsová, Tina Carlton, Sandy ( Průvodce Erin )

Hostující hvězdy: Paige Matthewsová / Briana Cassidy a Tewin ( ředitelka magické školy

Díl 4. 10 HODIN

Dům Halliwellek, obývací pokoj

Chris, Paige a Adam sedí na pohovce. Všichni vedle sebe. Dívají se před sebe a na něco zírají. V hale to na chviličku zazáří a ve dveřích se objeví Wyatt.

Wyatt: Bože… Už jsem se tak dlouho nepřenášel. ( Pak si všimne těch tří, jak tam sedí a jen zírají. ) Stalo se něco? Umřel někdo? Protože pokud ano, tak … ( Stále nereagují. ) Bože, takže….

Udělá krok do obývacího pokoje a ….

Wyatt: Erin?

Erin: ( Usmála se a pohodila těmi svými rudými … vlasy ze strany na stranu. ) Ahoj Wyatte!

Wyatt: Já myslel, že… ( Začínal být stejně ztuhlý jako jeho tři předchůdci. )

Erin: To je dlouhá … historie. ( A zase se usmála. ) Měla bych se jít osprchovat. Ty třísky a piliny mi nedělají dobře na pleť. ( Vstala. Usmála se, zase, a aniž by čekala na jeho reakci, odešla nahoru do sprchy. )

Jak za ní vrzl poslední schod, ty tři sedící sochy povolily.

Adam: Bože… Já myslel, že neodejde.

Paige: Ty jsi ale milý… tatík.

Chris: Má pravdu. Ještě chvíli tady takhle sedět a mám na zadku dekubit velký jako Texas.

Všichni tři prudce vyskočí z pohovky a začnou si procvičovat nohy. Klouby jim jen křupou.

Wyatt: Co se tu… jak to, že …. A proč….

Chris: ( Na Adama a Paige ) Řekneme mu to hned nebo až začne říkat celé věty?

Wyatt: Já myslím….

Adam: Raději hned.

Paige: Fajn.

Chris: Lepší bude kuchyň.

Paige: Jo. Tam by nás nemusela slyšet.

Wyatt: To mluvíte o ….

Adam: Neříkej to jméno. Ještě to zaslechne a přihrne se sem. Neměl bych dost času na to naplánovat přestavbu podkroví.

Chris: Bych nestihl začátek noční šichty.

Paige: Musela bych zrušit odpolední schůzky s mými klienty.

Wyatt: ( Zamračí se. ) Fajn. Tak tedy kuchyně.

 

Dům Halliwellek, koupelna v prvním patře

Erin vyšla ze sprchy. Rychle se usušila a na chvíli se zadívala na svůj obličej v lehce zamlženém zrcadle.

Erin: Co se to jenom se mnou … stalo?

 

Hodina První, Ztracená knihovna

Seděla u pultíku a listovala v jedné knize. U nohou měla další hromádku knih. Aniž by to pocítila, objevil se vedle ní mladík. Sledoval ji a pak prudce třískl do pultíku. Vyskočila a jak ho spatřila, zaječela a kniha jí vypadla z rukou.

Erin: Bože… Ou…. To jsem se lekla…. Bože… kdo jsi?

Mladík: Když Ti řeknu, že jsem mladší verze sira Seana Conneryho, uvěříš mi?

Erin: Ne… ale vypadáš spíše jako starší verze Joshe Hutchersona.

Mladík: A to má být… to je jedno. Jsem Sandy.

Erin: Slyšela jsem správně, že Sandy?

Mladík: Sluch Tě opravdu nešálí. Jsem Sandy a ….

Erin: ( Ztuhla a couvla. ) Teď mi to…. Jak jsi se sem dostal?

Sandy: Ou já zapomněl. Jsem tvůj průvodce.

Erin: ( Zmateně ) Průvodce čím?

Sandy: Spíše víc než čím, tak snad kým.

Erin: Cože? Jak kým? Kdo má být ten Kdo?

Sandy: Kdo, co, jaký, který, čí, jenž… ( Zasměje se. )… No přeci Tebou.

Erin: Mnou? Jak jako mnou?

Sandy: ( Zakření se až tak moc, že Erin zase lehce ustoupí. ) Přesněji jednou tvou částí.

Erin: Jakou mou částí?

Sandy: Bože… ty jsi nějaká otupělá tím plýtváním času tady nahoře. Já jsem si to myslel, že na to přijdeš pozdě.

Erin: Na co? ( Začínala z něj mít podivný pocit. )

Sandy: Bože.. držíš v ruce Andělskou rukojeť. Pomocnou knihu Andělů.

Erin: ( Podívala se na knihu, co ležela na zemi. Tu, co držela.

Sandy: Bože… zase někdo nový. Já myslel, že už žádní noví Andělé nejsou.

Erin: O co jde?

Sandy: Takže… zlatíčko. Andělská rukojeť je takový pomocník pro Anděly, aby věděli, co jako mají dělat, co je jejich úkolem, jak získat jejich schopnosti co nejrychleji, jak je užívat co nejefektivněji. Prostě, aby byly k použití dřív, než je zabije pekelný démon.

Erin: S tím já problém nemám.

Sandy: Fajn. Takže se do knihovny dokážeš přesunout kdykoli, aniž by tě musel vyprovokovat nějaký ten….

Erin: To ne.

Sandy: Dokážeš se teleportovat?

Erin: Ne.

Sandy: Dokážeš za pomoci svých křídel vytvořit ochranný štít?

Erin: Ne.

Sandy: Dokážeš svým jednáním přimět jiné lidi konat dobro a jen dobro?

Erin: ( Zamyslí se. ) Asi…. Ne.

Sandy: Takže… určitě ne. To už bys pocítila. Tak… sečteme dvě a čtyři plus devadesát osm a máme z toho….

Erin: Co?!?

Sandy: Bože! Téměř úplný začátečník. Jak dlouho to víš?

Erin: Rok?

Sandy: Ach jo…. Prvnička jako vyšitá.

Erin ztuhne a zírá na něj zcela oněměle.

Sandy: Neboj se. Všechno se dá dohnat.

 

Dům Halliwellek, kuchyně

Adam nalévá kávu. Paige a Chris obsadí stoličky. Wyatt se opře o lednici a čeká.

Wyatt: O co tedy jde?

Adam: Takže….

Paige: Tvá sestřenka Erin….

Chris: Dalo by se říci….

Wyatt: Přestaňte se motat kolem horké kaše a přímo mi nalijte čistého vína….

Chris: ( Polohlasem ) snad mléka, ne.

Paige vyprskne smíchy a Wyatt na oba vrhne vražedný pohled.

Wyatt: Tak?!?

Adam: Víš, když Ti spadne vlastní dcera odkud si… i když já vím, že musela být ve Ztracené knihovně… má obarvené vlasy na červeno a jediné, co Ti je schopná říci, je to, že je konečně zase doma a pak….

Wyatt: Co?

Paige: Se pořád jenom usmívá. Je to jako….

Chris: Magnet. Chtěli jsme, aby nám něco řekla. Kde bylo? Co se stalo při výbuchu v P3 a tak podobně a ona….

Adam: Sedla si a už se jen usmívala.

Chris: Bože, ale jak….

Paige: Jako kdyby Ti chtěla vypálit třetí oko… přímo doprostřed čela. ( A prstem přitlačí na Chrisovo čelo. )

Chris: Au…

Adam: Bože.. tak jsem se těšil, až jí tu zase budu mít. Víš, ten pocit, že zase budeme pohromadě a pak…. Bože. Je tak nějak….

Paige: Kdybych neviděla ty škrábance od třísek, tak bych si myslela, že je to snad robot.

Adam: Nebo někdo jiný.

Paige: Nebo taky démon.

Adam: Neděs mě. Třeba to je jen ten prvotní šok.

Paige: Hodně velkej šok….

Chris: Spíše mega šok.

Adam: Jdu za ní.

Paige: Bože.. to ne.

Adam: Proč?

Paige: Vždyť je ve sprše. Dej jí čas. Třeba nás sem za chvíli přijde ozařovat… tím svým úsměvem.

 

Dům Halliwellek, pokoj Erin

Otevřela dveře a rozhlédla se po svém pokoji. Vše bylo na stejném místě, jak to tu nechala. A vida… Prach tady nebyl. Adam musel asi chodit uklízet. Sedla si na postel a trochu si poskočila. Matrace byla kvalitní. Pak si lehla a zadívala se do jednoho fleku na stropě, který tady musela nechat některá z jejích tet. Pak se zamyslela… Druhá hodina byla….

 

Hodina druhá, Ztracená knihovna

Sandy: Takže…. Je čas!

Erin: Na co?

Sandy: Na Lesson Numer One!

Erin: Co že to?

Sandy: Pekelného démona dokážeš zničit. A co takhle démon v jeho lidské podobně. Dokážeš ho poznat, identifikovat?

Erin: Už jsem….

Sandy: Jasně. To se stává, když je pekelný démon na lovu. Ale co když není. Co když je v naprostém klidu. Jen chodí a vyčkává. Co pak?

Erin: Asi… Nevím. Nedokážu si vzpomenout.

Sandy: No… tak hurá do toho.

Chytl ji za ruku a pak oba zmizeli pryč.

 

Praha, Staroměstské náměstí

Čas se na chvíli zastaví a v té nepatrné chviličce se poblíž Staroměstské radnice objeví Sandy s Erin. Čas běží dál, aniž by kdokoli pocítil nějakou změnu.

Erin: Kde to jsme?

Sandy: Praha, Česká Republika… Evropa. Víš. Ten kontinent za Atlantikem. Mé oblíbené mystické město. Jedno z nejzajímavějších na světě. Tedy alespoň co se týče mystiky.

Erin: A co že to?

Sandy: Je staré, ale ne staré jako staré, ale staré jako mysticky staré. Daloby se říci, že je postaveno na mystických základech. Kup si nějakou tu knihu o Praze a trochu se můžeš začíst. Hlavně do historie.

Erin: Fajn. A proč jsme tady? Protože… ( Rozhlédne se a vidí mnoho lidí. Nepozná, kdo je turista a kdo je ten „našinec“, protože Pražana ještě nikdy neviděla. )

Sandy: Právě tady se teď nachází pět pekelných démonů v lidské podobě. Máš asi čtyři hodiny na to, abys je našla.

Erin: Co se stane, když se mi to nepodaří?

Sandy: ( Zcela vážně ) Všichni tady do jednoho umřou. Najednou.

Erin: Cože?!?

Sandy: Dělám si legraci.

Erin: Ufff.

Sandy: Jen umře malá holčička, co se jmenuje Lucie Krásová. Je jí pět let a měla by se za pár let stát Andělem. Oni to vědí a pokusí se jí zlákat na svou stranu skrze … cokoli, co je napadne. Ona by mohla být velice mocná a tak nezvládne jejich temný nátlak a umře.

Erin: Nemohla bych chránit spíše ji?

Sandy: Po celý život? Její život?

Erin: Ou…

Sandy: Takže hurá do těch démonů.

 

Dům Halliwellek, pokoj Erin

Ozvalo se zaťukání, což byl signál, že se musí posadit a začít se usmívat. Posadila se a nahodila tymolinový úsměv číslo 38 a půl. ( Vypadej vesele, ale ne až příliš šťastně )

Erin: Dále!

Adam otevřel dveře a viděl jí tam sedět.

Erin: Tati!

Adam: Taky Tě rád vidím. ( Sedl si vedle ní na postel. ) Bože.. tak dlouho jsem na to čekal… Děkuju za ty vzkazy, vážně mi pomohli.

Erin: ( Zase se usmála. ) Jsem z toho najednou tak naměkko… ( Ale vůbec na to nevypadala. ) Můžu teď zůstat chvíli sama?

Adam: ( Zmateně ) Jo… jasně. Tak… Odpočiň si.

Erin: Díky. ( Usmála se. Už začínal být vážně nervózní. )

Adam vyšel z jejího pokoje. Zavřel dveře a šel pomalu chodbičkou až ke schodům. Tam už stál Chris a Wyatt.

Chris: Tak co?

Adam: Prý si chce odpočinout. Je z toho prý naměkko.

Chris: Fajn. ( Na Wyatta ) Dlužíš mi padesátku.

Wyatt se jen zakřenil.

Adam: Hlavně, že se bavíte!

Chris: A usmívala se?

Adam: ( Usmál se. ) Jo. Od ucha k uchu. Takže mi oba dlužíte třicet babek.

Wyatt: Sakra!

 

Hodina třetí, Praha, Staroměstské náměstí

Erin šla zvolna. Vnímala lidi kolem sebe a pak jeho. Sandy tu byl s ní a dalo by se i říci, že se jí vysmíval do očí.

Erin: Takže… když už jsi ten průvodce, co mám dělat?

Sandy: Fajn. Takže… Zastavíme se. ( Oba se zastaví. )

Erin: Tak….

Sandy: Nebuď tak netrpělivá. Musíš být v klidu. Tedy ze začátku. Musíš se dostat do klidu.

Erin: Jako kdybych to už někde slyšela.

Sandy: Myslím to vážně. Tak… jsi v klidu?

Erin: Kdybys tu nebyla ty, tak jsem ve stoprocentním klidu. ( Rozhlédne se kolem sebe. ) Vždyť je tu tak krásně.

Sandy: Jsi….

Erin: Ano. Jsem v klidu.

Sandy: Takže. Rozhlédni se. Zavři oči a představ si ty lidi kolem sebe, jako kdybys měla ty oči otevřené.

Erin zavřela oči a snažila se vybavit si ty lidi kolem sebe. Jejich chůzi. Slyšela ji.

Sandy: Začni se na ně soustředit víc. Měla by jsi slyšet i tlukot jejich srdcí. Andělé jsou sílou, která do lidských těl i duší může vstupovat, jak je jí libo.

Erin se ponořila ještě o něco víc hlouběji do sebe a do všeho kolem ní. Během chvíle opravdu zaslechla ten tlukot, i jejich dýchání. Některé bylo rychlé a jiné zcela klidné a uvolněné. Usmála se a Sandy pochopil, že je na té správné vlně.

Sandy: Tak a teď jdi do jejich myslí. Pekelní démoni, ti praví, žádnou nemají. Když pak otevřeš oči, uvidíš kolem těch démonů v lidské podobě černý opar. To, co pekelného démona, dělá pekelným démonem. Své původní já nikdy nedokáží před Anděly dokonale zakrýt. Ovšem nezapomeň. Když je vycítíš a odhalíš, cítí oni tebe.

Erin: Klid. Soustředím se.

Vnímala každou mysl na náměstí. Další. Další a další. A pak … to prázdné místu uprostřed davu. Otevřela oči a viděla tu podivnou černou látku, co plula ve vzduchu jako černý inkoust stříknutý do vody. Byla kolem kluka kolem šestnácti let. Poslouchal nějakou hudbu a zdálo se, že ho to baví. Pak ztuhl a podíval se přímo na Erin.

Erin: ( Potichu ) A co mám dělat, když o mě ví?

Sandy: Bože… to do naší lekce nepatří. Úkol splněn. Teď musíme … ( Chytl ji za ruku. ) Pryč!

 

Hodina čtvrtá, Ztracená Knihovna

Odtrhla se od něj.

Erin: Proboha Proč? Mohla jsem ho zničit.

Sandy: Jednoho ano, ale tím bys upoutala pozornost těch dalších. A proti nim už bys byla v oslabení.

Erin se sklesle rozhlédne kolem.

Erin: Ale musí existovat nějaký ….

Sandy: To chce čas.

Erin. Proč jsme tam tedy šli? Abychom se pokochali krásou toho náměstí?

Sandy: Ne. Vlastně to taky. ( Usměje se. ) Úkol jsi splnila. Identifikovala si pekelného démona.

Erin: ( Naštvaně ) A co ta… ta Lucie?

Sandy: Neboj se. Až se poprvé utká s pekelným démonem, bude už dost silná.

Erin: Ty jsi mě…. Ty jsi mě oblafnul.

Sandy: Tak bych to neřekl. Spíše jsem jen neřekl jistá fakta.

Erin: Ach Můj Bože….

Sandy: Jen… ona Lucie Krásová je ….

Erin: Co?!?

Sandy: Ze Slovenska.

Erin: Cože… a to je?

Sandy: ( Potichu ) Úplně jiný stát.

Erin: TY!!!!

 

Dům Halliwellek, pokoj Erin

Slunce začínalo zapadat. Stála u okna a dívala se ven. Bylo to jako…. Kdyby stála u okna ve Ztracené knihovně, až na to, že místo mraků a modrého nebe se dívala na zeleň kolem domu. Otočila se a byla odhodlaná jít dolů. Začínala mít hlad. Vyšla z pokoje a pak rychle dolů. Nějaké hlasy vycházely z kuchyně. Byly celkem čtyři. Poznala je. Jeden patřil tátovi, druhý byl Chrisův a třetí Wyatta, ale ten poslední nepoznala. Zprvu. Z nebes si ji pamatovala. Byla to Paige. Její teta a v podstatě i její náhradní matka. Pořád stále bojovala s tou svou druhou osobností – Brianou.

Chtěla jít dál, ale v tom….

Chris: Je jiná.

Wyatt: Myslíte, že je to tou barvou vlasů?

Adam: Pochybuju. Barva vlasů neovlivňuje chování, tedy… až na výjimky.

Paige: Co to tedy potom je?

Chris: To ten výbuch. To musel udělat ten výbuch.

Adam: Nebo až příliš dlouhá odloučenost. Vždyť tam nahoře byla přes tři měsíce.

Paige: Adame. Mám otázku. Když Ti tedy psala, působila v těch vzkazech….

Adam: Promiň. Ty vzkazy byly krátké a pouze informační, ale přesto… logické.

Erin ustupuje pomalu dozadu, když tu se otevřou vchodové dveře a vstoupí Denny. Jak spatří Erin, ztuhne. Vybaví si to vidění, co měla před několika měsíci. V něm byla neznámá rusovlasá dívka. Nebyla neznámá. Jen ji hned nepoznala.

Denny: Erin?

Erin nic neřekla. Jen… jak spatřila otevřené dveře, proběhla kolem trochu šokované Denny a zmizela venku.

Denny: Taky jsem Tě zase ráda viděla.

Denny zavře dveře a pak jde za hlasy do kuchyně. Postaví se do dveří a netrvá to dlouho, když si jí všichni všimnou.

Chris: Ahoj Denny.

Denny: Ah…ahoj. Jak je proboha možné, že je Erin zase mezi živými.

Chris: To je… Jak ty to víš?

Denny: Právě jsem jí potkala.

Wyatt: Kde?

Denny: V hale.

Wyatt: A kam šla….

Denny: Nešla. Spíše rovnou utekla ven.

Adam: A do háje….

Denny: Co se ….

Chris: Jen nám přijde, že ….

Adam: Není tak trochu sama sebou.

 

Hodina pátá, Petronas Towers, Kuala Lumpur

Sandy stojí na vršku můstku, co spojuje obě budovy. Erin sedí vedle něj a je tak trochu stále podrážděná.

Sandy: Není to krása?

Erin: Je tohle snad nějaká exkurze po neobyčejných místech světa?

Sandy: Tady tě čeká další zkouška.

Erin: A to… Bože už mě to nebaví. Když mi řekneš, jak se dostanu dolů…. Vždyť já jsem dole.

Sandy: Promiň. Nemůžeš jen tak odejít. Navíc… nevíš jak. Tedy alespoň přesně nevíš jak.

Erin: Vtipné…. Takže… co tady….

Sandy: Aktivace tvých křídel. Způsob, jak se rychle dostat tam, kam je Anděla za potřebí.

Erin: Má křídla…. Jak je chceš aktivovat? Zase se budu muset uklidnit?

Sandy: No… na to je jen jedna věc dobrá.

Erin: A to?

Sandy se postavil za Erin. Ona se na něj podívala a on se usmál. Začínalo jí to lézt na nervy. A pak do ní strčil. Nečekala to. Jen cítila ten vítr, ten tlak…

Sandy: Tak už se staň!

Letěla dolů. Zem se blížila…

Sandy: Tak už….

Zem byla tak blízko, když Erin pocítila žár a pak jí něco strhlo a ona vylétla nahoru. Rychlost byla tak vysoká, že zmizela až vysoko nad Petronas Toner. Sandy se usmál a záhy vše opět spočinulo ve stejném klidu jako předtím.

 

Dům Halliwellek, hala

Chris bere klíče od svého vozu. Adam se snaží vymyslet, co dál a Paige s Wyattem zatím uklízí hrnky po kávě v kuchyni.

Chris: Jedu za ní. Tak daleko nemohla utéct.

Denny: Jdu s tebou.

Adam: A co když jo? Co my víme, co se s ní tam nahoře stalo.

Chris: Myslíš, jako že by mohla být nebezpečná?

Adam: No… nebezpečná nevím, ale když nás ten její úsměv dokázal na několik hodin připoutat k pohovce, co pak dokáže provést s ostatními lidmi.

Denny: No, když mě viděla, tak se moc nesmála. Spíš vypadala, jako kdyby byla … ( Polkne.) Jako kdyby byla v šoku.

 

Kdesi v okolí domu Halliwellek

Erin už neběžela. Dům Halliwellů se snažila opustit tak rychle, jak to jen šlo. Byla zmatená. Měla pocit, že v její hlavě bojují dvě mysli najednou. Přitom si stále nedokázala vybavit, co ji vlastně poslalo dolů. Chvilky, kdy dokázala ovládat sebe sama, byly tak malé, že neměla ponětí, co napáchala doma. Když spatřila Denny a ten její pohled „Já už jsem tě takovou někde viděla“. To byla sama sebou.

Z běhu přešla do rychlé chůze. Dům Halliwellek zmizel za další ulicí, další odbočkou. Kolem projelo několik aut rychlostí, že by mohla dostat pokutu, ale nebyl tu nikdo, kdo by ji vypsal. Šla dál. Ještě o něco pomaleji.

Kam teď? Co dál? To byly první myšlenky, co jí napadly. Když tu uviděla Most Golden Gate. Tam se musí dostat. Přes něj a pryč. Co nejdál od svých příbuzných.

 

Hodina šestá, Ztracená knihovna

Erin stojí u okna a dívá se na mraky. V obličeji je celá rudá a na tváři jí právě usychají čerstvé slzy. Sandy se objevil něco málo vteřin poté, co se tu objevila ona. Teď stál u pultíku a prohlížel si ho. Ignorovala ho. Začínal jí lézt na nervy. Nemohla ho vystát. Přemýšlela, proč tady pořád je. Proč tu pořád oxiduje. Proč už nezmizí tam, kam průvodci mizí.

Erin: ( Pro sebe ) Andělská rukojeť.

Sandy: ( Protivně vysokým hláskem ) Říkala něco?

Erin: ( Podívala se na něj a pohledem ho probodla. ) Ne. Nic … jsem … neříkala.

Sandy: Máš ještě pár minut. Pak musíme pokračovat dál. Už nemáš moc času.

Erin: ( Nahlas ) Fajn. ( Pro sebe zatímco jde podél řad knih. ) Nemáš moc času, Erin. Už nemáš moc času. Strč si ten čas někam… SANDY!

Zahnula do jedné z chodeb.

Erin: ( Pro sebe ) Kéž by teď přišel nějaký pekelný démon a zničil Tě.

Jak šla a přemýšlela, co dál. Pročítala si názvy knih, na které ještě mohla vidět. Asi o jednu hlavu výš, než byla ona sama… Byla kniha, která ji zaujala. Natáhla se pro ni a přečetla si letmo její název: Průvodci Andělů.

Erin: Ha….

Sandy: ( Nahlas ) Už jen minutka!

Erin: ( Potichu ) Jasně, ty časovaná bombo.

Otevřela knihu a vykoukl na ní seznam všem průvodců, co kdy chodili v těchto prostorách. U každého jména se hned automaticky objevilo jméno Anděla, kterému průvodce patřil. Očima sjela až k Sandymu, když tu za sebou zaslechla kroky.

Sandy: ( S úsměvem piraně ) Čas vypršel. Další trénink nás čeká právě teď!

Erin ztuhla. Rychle strčila knížku tma, odkud ji vzala, ale rozhlédla se, aby si mohla zapamatovat, kde kniha byla. Sandy ji hned chňapl za ruku a jí se z toho věčného mizení podle Sandyho začínalo dělat špatně od žaludku.

 

Objevili se kdesi, kde byla zima, sníh a rozhodně to nebylo v Americe.

Sandy: Tak….

Erin: Co teď?

Sandy: Rychlá regenerace.

Erin: Taky mě plánuješ z něčeho shodit? Protože to… to už ti jde.

Sandy: Proč tolik ironie. Jak jinak by ses naučila….

Erin: ( Zamyšleně ) Podle mě jsem se při tom tvém výkonu skoro nic nenaučila. Mělo to stejný efekt, jako když mě onehdá jeden … ( A větu už raději nedokončila. )

Sandy: Regenerace… to je dlouhý proces…

Erin: To vím.

Sandy: Tvé mysli.

Erin: Aha.

Sandy: Jde o meditaci. Aby se tvé já napojilo na tvou Andělskou část. Musíš přestat myslet jako smrtelník.

Erin: ( Usmála se. ) Ha…ha.

Sandy: Trochu vážně ano.

Erin: ( Pro sebe ) Trochu vážně….

Sandy: Myslím to smrtelně vážně.

Erin: A zabiješ mě, když budu ironická? Sarkastická?

Sandy: Ne… jen když budeš zbytečně moc mluvit.

Erin ztichla a snažila se, aby to vypadalo, že to, co on říká, ona opravdu poslouchá.

 

San Francisco

Chrisova kára svištěla po ulicích Frisca jako splašená. Chris se částečně věnoval řízení a částečně se díval na svou stranu ulice. Denny seděla na sedačce spolujezdce a plně se dívala na svou stranu. Chris byl mírně nervózní a Denny v ruce držela kelímek s kávou. Občas usrkla.

Chris: Bože, kde by mohla být?

Denny: Říkala jsem ti, že jsme se měli zeptat nahoru v té kavárně.

Chris: Co by nám ta zavalitá paní řekla? Vždyť u sebe neměla ani peníze.

Denny: Jak můžeš vědět, že si sebou nevzala peníze?

Chris: Proboha. Zapoj taky ty aktivní části mozku jménem logika. Kdybys byla rok támhle na Ukrajině a pak se narychlo vrátila zpět do států, taky bys u sebe neměla žádný dollary.

Denny: Cože? Co?

Chris: To bylo přirovnání.

Denny: Ale trochu … trochu postavený na hlavu.

Chris: Ale dává to smysl.

Denny: Mohla je někde vzít.

Chris: To by ….

Denny: Říkal jsi, že vám přišla jiná. Tak proč by….

Chris: Tohle… to by Erin neudělala.

Denny: Já jen…

Chris: ( Trochu naštvaně ) Ne. A už se o tom nebudeme bavit. Bože, jak si jen můžeš myslet, že by….

Auto se blíží ke křižovatce. Chris díky svojí naštvanosti přehlédne změnu barvy na semaforu.

Denny: ( Nahlas ) Chrisi! Červená. Zabrzdi.

Dupl na brzdu a gumy jen zapískaly. Ozvalo se prasknutí a auto poskočilo ještě o kousek dopředu. Denny díky pásu jen ťukla o přední desku. Auto za nimi však nestihlo tak rychle zareagovat a napálilo to do nich v o něco vyšší rychlosti.

Chris: Sakra….

Denny: Cítíš to?

Ze zadní části vozidla se začalo kouřit.

Chris: Musíme hned ven. Rychle.

Denny: ( Snaží se odpoutat pás. ) Nejde to. Nějak se… zasekl.

Chris se k ní natáhl a pořádně zabral. Pás povolil a oba hned vyběhli z auta. Muž v autě, co to do nich napálilo, se nehýbal.

Chris: Denny, pojď sem, rychle.

Kupodivu tu nikdo nebyl. Jako kdyby ta část města byla vymydlená.

Chris: Sakra… co teď.

Denny: Dveře se zapříčily. Nedostaneme se k němu.

Chris: Ale dostaneme.

Sklo u dveří řidiče bylo sice popraskané, ale nebylo vysypané. Chris si zakryl tvář a loktem rozbil okénko. Natáhl k muži ruku, a když se ho dotkl….

Chris: Zavolej sanitku. Rychle.

Denny: Jasně.

Chris se ho dotkl a oba zmizeli v modré záři a objevili se vedle Denny, která právě volala záchranku.

Chris: A teď rychle pryč.

Jen co popoběhli o kus dál, auta explodovala v neuvěřitelném ohňostroji barev.

Denny: ( Vyčerpaně ) Tak… to bychom měli.

Chris: ( Posadí muže na lavičku vedle nich a pak se podívá na Denny. ) Ještě jsi chtěla něco?

Denny: Tak promiň….

Chris: Pozdě.

Denny: Měl ses dívat na cestu.

Chris: A ty jsi neměla obviňovat Erin, když to má tak …. Těžký!

Podívala se na něj trochu s opovržením a pak se postavila na druhou stranu lavičky. Dívala se přitom jinam, aby nemusela pozorovat jeho uražené ego.

 

Golden Gate Bridge

Erin šla po chodníku a dívala se na záliv. V druhém proudu právě projela sanitka a zmizela za ní. Erin šla dál. Jak se vzdalovala od domu Halliwellů, začínala být klidnější. Až se dostala do bodu, kdy se zase začala usmívat.

Erin: Tak… co teď? Mohla bych … mohla bych … co já bych jen mohla… Už vím.

 

Hodina sedmá, Ztracená knihovna

Erin: Fajn. Tak tohle…. Tohle tedy nevyšlo.

Sandy: Proč myslíš?

Erin: To téměř hodinové soustředění v mrazu… Ještě teď mám na prstech omrzliny.

Sandy se zasměje, až se začnou lustry třást. Tedy začaly by se třást, kdyby ve Ztracené knihovně nějaké byly.

Erin: A to má být co?

Sandy: Elektřina, ať Tě zasáhne hned v tento moment a to teď!

Máchne rukou a z ní vyjde proud elektřiny. Zasáhne Erin do hrudi a ta odlétne asi o tři metry dál. Sandy se usmívá a snaží se z dlaně setřást zbytek elektrického výboje.

Sandy. Vždycky mi to dělá potíže!

Erin se s bolestí na srdci postaví a kulhajíce dojde až k Sandymu.

Erin: Co to….

Sandy: Príma. Vstala jsi docela rychle.

Erin: Jsi snad magor?

Sandy: Už nám toho moc nezbývá.

Erin: Ty snad vůbec…. Z jaké planety jsi to sem vlastně přilétl?

Sandy: Už jsem myslel…

Erin: ( Nahlas ) Tak dost! ( Sandy ztuhne. Podívá se na ni a pak se lehce usměje. ) Co to má být? Jaký je to trénink – shodit někoho z můstku jedné z nejvyšších budov na světě? Házet po někom blesky? Bože… tohle žádný Anděl nemohl vymyslet?

Sandy: Jak se cítíš?

Erin: Cože?!?

Sandy: Odpověz, jak se právě teď cítíš?

Erin: Dobře… Tak dobře, že Tě nakopu do toho tvého …. Pozadí, až se přestaneš smát.

Sandy: Je hezké, že máš… tak pozitivní náladu. Právě jsi dostala při nejmenším takových deset tisíc voltů, ale stále jsi v pohodě. Proč asi?

Erin: Protože tu mám vedle sebe někoho, kdo se chová jako osina v ….

Sandy: Protože jsi aktivovala svůj ochranný štít.

Erin: Ale…. Co?!?

Sandy: Trochu jsem lhal.

Erin: Ty….

Sopka uvnitř její mysli vybouchla. Měla ho dost. Měla ho…

Erin: Trochu se projdu.

Sandy: ( Otravně se na ni usmál. ) Jasně. Víš, kde mě najdeš.

Erin: ( Pro sebe ) V mé hlavě? Haha.

Zrychlila. Zmizela mu z dohledu a už mířila do uličky, kde našla tu knihu o průvodcích. Po chviličce kličkování ji konečně našla. Vytáhla ji z řady a šla dál. Dál od centra knihovny, od pultíku, od toho protivného Sandyho.

 

Dům Halliwellek, sklepní pracovna

Adam sedí v křesílku a přemýšlí. Na schodech do kuchyně se objeví Paige s jejím vážným pohledem.

Paige: Hej….

Adam: Co?

Paige: Chceš říci vtip?

Adam: Ani ne.

Paige: Ale přesto… Víš kolik Horoskopiánů potřebuješ na zašroubování jedné žárovky do stropního lustru?

Adam: Dvanáct?

Paige: Ne. Zkus znovu.

Adam: Třináct?!?

Paige: Ne. Dáš se poddat?

Adam: Paige….

Paige: Ani jednoho. V podsvětí nemají stropní lustry. ( Zasmála se a pak ztuhla. ) Promiň. Něco nového?

Adam: Teď volal Chris. Jsou…. V nemocnici.

Paige: Erin se něco stalo?

Adam: Ne. Chris … Chris… měl bych mu asi koupit brýle.

Paige. Proč?

Adam: Nevšiml si, že na semaforu naskočila červená.

Paige: Je… Je mu….

Adam: Ne. Jen jsou trochu v šoku. Za to ten chlapík, co to do nich napral… Ani nevím, kde se ty slova učím…. Na tom není zrovna suprově… A tohle jsem pochytil kde?!?

Paige: To neřeš.

Adam: Měl bych to řešit. Moje dceruška se vrátila a já ani neměl čas ji obejmout, říct že jí mám rád.

Paige: Ona to ví.

Adam: Já vím, že to ona ví, ale chtěl jsem….

Paige: Počkej vteřinku. ( Promění se v Brianu. ) Teď mluvíš jako pravý otec.

Adam: Ech?!? Paige?

Briana: Ano? Ou promiň. ( Promění se v Paige. ) Co…?

Adam. Proč jsi se proměnila, abys mi řekla to.. to, cos řekla?

Paige: Protože mi to z úst Briany přijde citlivější.

Adam: A co takhle z úst rodiny?

Paige: To je Briana vlastně taky….

Adam: Paige. Rodina.

Paige: ( Mírně se usmála a Adam si všiml, že má najednou trochu zarudlejší oči. ) Jsi teď Erinin pravý a starostlivý otec.

Adam: ( Potichu ) Díky.

Paige: Co tady vlastně děláš?

Adam: Sedím.

Paige: Toho jsem si vážně nevšimla, když jsem sem přišla a viděla Tě, jak tu sedíš v křesílku, v němž patrně seděla ještě tehdy dvanáctiletá Prue.

Adam: Ty jsi se ale ….

Paige: Tak co?

Adam: Nemohla by ses zase proměnit v Brianu? Ta je o něco víc….

Paige: Ne. Na to zapomeň, pane. Tak co? Co se děje? Chris a Denny měli autonehodu, když Erin hledali. Wyatt je… patrně v Magické škole a snaží se vyloudit info od Tewin. Já upekla koláč… No… spíše Briana upekla koláč. Já péct neumím.

Adam. ( Zamračí se. ) Už Ti někdo řekl, že jsi trochu schizofrenická?

Paige: JÁ ne. To Briana.

Adam: Tak to zní… vážně … mnohem … líp. Víš… kdyby chtěla, tak by přeci neutekla.

Paige: Takže ty to jen tak necháš? Necháš ji utéct? Nechceš slyšet, co se stalo?

Adam: Vždyť měla prostoru dost.

Paige: Byla v šoku. Potřebuje čas. Adame…

Adam: Dobře. Jsem stále její světlonoš. Teď, když už je tady, tak bych ji mohl vyhledat já sám.

Paige: Fajn. To zní mnohem líp. Tak já jdu….

Adam: Kam?

Paige: Dodělat ten koláč. Briana zapomněla na čokoládovou polevu.

S tím se otočila a vyběhla po schodech zpět do kuchyně. Adam ji chvíli sledoval a zmateně jen pokyvoval hlavou. Pak zavřel oči a začal hledat Erin.

 

Hodina osmá, Ztracená knihovna

Erin byla skrytá jeho pohledům a jeho … smíchu. I když….

Sandy se nahlas zasmál.

Nevěděla ani čemu se směje, bylo jí to jedno. Otevřela knihu a sjela pohledem na jeho jméno. Vedle něj však nenašla svoje jméno.

Erin: Co zas….( Pro sebe ) Musím se nějak dostat k pultíku.

Otočila na další stránku. Byl tam napsaný úryvek z čehosi, co vypadalo jako pasáž z Andělské rukojetě, kterou ale Erin nikdy nečetla.

Erin: ( Pro sebe ) Prokletá rukojeť. Kdyby nebylo jí, tak by tady ten Santa Sandy nebyl. „Kam vkročíš, tam světlo, uzříš, kam pohlédneš, tam stát budu já, když tvou duši šero zahalí, mé přítomnost Tě vždy rozzáří.“ Hezký volný veršík.

Usměje se a otočí na další stranu. Kniha lehce zazáří. Ona další strana už popisuje, co má takový průvodce dělat. Otočí na další stránku. A vida… Jméno Celesta.

Erin: „Celesta už od svého zrození čekala na svou spřízněnou duši, kterou se měla stát…“ Bože! „Erin Cassidy Halliwellová.“ Bože…. Jak…. Co se s ní stalo…..

To už tam nenašla. Jen se dozvěděla, jak chvíli žila. Do svých dvanácti let ráda jezdila na koni. Bohužel při jedné vyjížďce došlo k nehodě a ona zemřela. Od té chvíle už to nebyla jen Celesta Helen McMary, ale byla určena novým průvodcem.

Erin: Chudáček malá.

K jejím uším se dostane zvuk tak odporný a děsivý, že rychle zaklapne knihu a vrátí ji na místo.

Sandy: Eriin! Eriin! Kde jsi? Je čas na další test!

Erin se otočí směrem k místu, kudy se dostane k pultíku.

Erin: ( Pro sebe ) Kdybys tak chtěl zmizet do toho nejtemnějšího místa Pustiny! ( Nahlas ) Už jdu!

 

San Fracisco, byt Cassidyových

Paige a Adam se objeví v její kuchyni. Vypadá to tam, jako kdyby tu řádil nějaký ten hurikán s ženským jménem.

Adam: Co….

Paige: Prosím, neptej se.

Adam: Neptal bych se, kdyby….

Paige: Fajn. Přiznávám se. Poslední dobu fakt nemám čas na to… uklízet.

Adam: Nejde o úklid. ( Podívá se na stůl. Je na ně¨m něco vylitého a podle konzistence to připomíná lepidlo. ) … Tady jde o ženskost.

Paige: Promiň, ale jak bys to zvládal ty, kdybys žil dva životy najednou, žil ve dvou bydlištích najednou a …. A  ( hlasitěji ) A k tomu ještě řešit vaše problémy.

Adam: Hah… tohle… to je vtip.

Něco v dálce slabě práskne.

Paige: Ne. To není vtip.

Adam: Vždyť ty sama jsi…. Zmatená.

Paige: Já….

Ozve se další rána.

Adam: Slyšela jsi to?

Paige: Co jako? Slyším jen tebe, jak tady kritizuješ můj způsob … uklízení.

Adam: Co?!? Vždyť žádný nemáš? Na stole je něco, čím bys mohla slepovat kusy kovu a už bys je nikdy neodtrhla od sebe, na kamnech máš… fůůj… hrnec, co začal žít vlastním životem a to jsem ještě neviděl lednici.

Paige se zamračí, ale v tom se ozve další rána.

Paige: Slyšel jsi to?

Adam: O tom právě mluvím.

Paige: Odkud to … jde?

Adam: Z chodby?

Paige: Ne… to spíš možná… ze schodiště. Jdeme tam!

 

San Francisco, schodiště v domě, kde bydlí Paige/Briana

Ozve se další rána. Vychází zespoda.

Adam: Co myslíš, že to je?

Paige: Erin?

Adam: Ta by snad dokázala otevřít dveře, ne?!?

Paige: No… vypadala občas… zmateně.

Adam: Ale takhle….

Sestupují pomalu dolů. Najednou je všude tma a Paige trochu vyjekne, jak se lekla.

Paige: Bože… přichází konec světa. Teď nás všechny dostanou.

Adam: Co?!?

Paige: Upíři.

Adam: Kde by se tady vzali?

Paige: Nikdy nevíš. Jsou chytří, zrádní a tak … tak svůdní. Ou.. tys mi sáhl na zadek!!! Byl jsi to ty, že jo?!?

Adam: Promiň. Jen jsem hledal zábradlí.

Paige: Tak TO… si budu pamatovat.

Najednou se zase rozsvítí.

Paige: Hurá… my budeme žít!

Adam: Jako kdybychom umřeli, kdyby bylo ještě chvíli zasnuto.

Ozve se další rána.

Mužský hlas: Do pr…..

Paige: To neznělo jako Erin.

Adam: Třeba se proměnila v muže.

Paige: Tak tohle přeci neumí.

Adam: Co ty víš, co umí a co ne.

Mužský hlas: Já už se na to vy….

Adam: Ne. To rozhodně není Erin. Slovník změnit nemohla.

Ozve se vrznutí.

Mužský hlas: Konečně. Tyhle blbý dveře budu muset nahlásit majiteli.

Pak nastane hrobové ticho.

Paige: Hele.. .Adame… proč my sem vlastně šli?

Adam: Nevím… asi jsi chtěla trochu zrušení.

Paige: Co? Já? Proč já?

Adam: Protože ty jsi Paige, žena, co chce prožívat dobrodružství dvacet čtyři hodin denně.

Paige: To néé.

Adam: Ale ano. Jsi taková energická.

Paige: Já a energická? Možná ….

Adam: Trochu šílená.

Paige: Možná…. Trochu… taky.

Adam: Heh… no v každém případě víme, že tady Erin rozhodně nebyla.

 

San Francisco, mezinárodní letiště

Jako každý den, je zde živo. Všichni něco chtějí, všichni někam letí. Prostě dokonalý chaos. Právě u jedné z evropských leteckých společností probíhá poněkud podivný rozhovor.

Členka let.spol.: Takže… když se podívám. Musela byste letět do Berlína a pak teprve do Prahy.

Dívka: ( Nervózně ťuká prsty o desku pracovní plochy. ) Nemůžete mi najít nějaký jiný spoj. Berlín vážně nesnáším. ( Podívá se na její jmenovku. ) Helen.

Helen: Pak tu mám let z Frisca do New Yorku, JFK a pak přímo do Prahy.

Dívka: A vážně by to nešlo přímo do Prahy?

Helen začíná být z oné klientky trochu nervózní.

Helen: Dívala jsem se na všechny společností, co jsou aktuálně interkontinentální, ale z Frisca bohužel nic přímého do Prahy neletí. Jedině buď přes New York, Londýn, Paříž, Berlín….

Dívka: Říkala jsem vám… Berlín nesnáším. Němce … och… a ty jejich procesy.

Teprve teď je možné vidět jí do obličeje. Je to Erin. Teď se neusmívá. Je vidět, že jakákoli zmínka o Berlínu jí dohání k šílenství.

Helen: ( Chvíli pátrala v databázi a pak se usmála. Mám tu ještě jedno volné místo ….

Erin: ( Horlivě ) Vážně? To je super. Kdy?

Helen: Za hodinu.

Erin: Super. To je vážně…

Helen: Přestup je v Kolíně nad ….

Erin: ( Její úsměv najednou zmizel a ona začala rudnout. ) Vy .. Vy … chodila jste Vy jedna Hvězdo vůbec do školy?

Helen: Já …eh….

Erin: Bože… už … radši mlčte. Nic nevíte! Nic. Jste naprosto neschopná… Jste … ( Zakřičí. )

Helen: Já se Vám moc omlouvám. ( Začíná si zoufat. )

Nepříjemností na přepážce si všimne jeden muž z ochranky a hned tamtím směrem zamíří.

Ochranka: Co se tu děje? ( K Helen ) Nějaké problémy?

Erin: ( Odchází. ) Bože. Kdybych se tak mohl přenést….

Helen: Chtěla let do Prahy a pak prostě….

Erin nechává vše za sebou a naštvaná odchází z letiště pryč.

Erin: Budu si muset najít jiný způsob.

 

Nemocnice Memorial

Sanitka prudce zastaví před vchodem na Emergency. Ihned tam stojí dva zřízenci, sestra a jeden doktor. Pomohou naložit zraněného muže z nehody s Chrisem a Denny. Chris a Denny jeli s ním, aby mohli říci, co se stalo. Skupinka mizí uvnitř nemocnice, když se Chris zastaví. Stále ještě je naštvaný a podrážděný.

Denny: ( Trochu zmateně ) Co se zase děje?

Chris: Jdu tam sám.

Denny: Ale…

Chris: Proboha. Už ne. Dnes už je toho na mě moc. Jdi domů.

Denny: Chrisi. Mě je to vážně líto.

Chris: Promiň. Potřebuju nějaký ten čas. Navíc. Dva tam budeme platní asi tak jako kožich v létě na pláži v Malibu.

Denny: Když to říkáš.

Chris: Jdi domů a přemýšlej, co dál.

Nechal ji tam a zmizel v nemocnici. Chvíli se bezmocně dívala kolem a pak musela opustit prostor, protože už se ke vchodu řítila další záchranka.

 

Dům Halliwellek, hala

U schodů se objeví Paige a Adam. Adam se chystá zase zmizet, aby mohl navštívit Tewin a požádat ji o pomoc, protože když se ji pokusil vystopovat, nějak to nefungovalo. Pagin mobil najednou začne křičet. Paige se podívá, kdo volá, a pak se jen ztuhle podívá na Adama.

Adam: Kdo to je?!?

Paige: ( Potichu ) Jedna moje skalní klientka.

Adam: Proč mluvíš tak potichu?

Paige: Občas mi přijde, že slyší i přes neaktivované telefonní spojení.

Adam: Fajn a plánuješ to zvednout?

Paige: Jo… jasně.

Adam: Paige!

Paige: Jo?

Adam: Proměň se v Brianu.

Paige: Ou… Máš pravdu. ( Promění se v Brianu a  přijme hovor. ) Dobrý den … paní Novakisová. Co se děje?

Paní Novakisová: Božínku, zlatíčko. Víte, jak jsem měla letět za mým synem…. Ten by se Vám líbil. On má totiž v Torontu tak krásný domek. Na zahradě na skleník a v něm pěstuje orchideje. Má pravý krb a celý dům voní po dřevu. Víte a pak taky ….

Briana: Paní Novakisová… CO se PŘESNĚ děje?

Paní Novakisová: Aha… Pardon. Tak jsem na tom letišti… Víte. Oni to tam tak krásně předělali. Všude jsou teď květiny. Vypadá to tam vážně kouzelně. Dokonce i toalety jsou zadarmo. Musela jsem se na jedné zdržet, protože… víte jaké mám ty zdravotní problémy jako je nadýmání, problém s vyprazdňováním, pach z úst, křeče v břiše, bolest hlavy… ani ten prášek, co jsem na něj viděla reklamu před týdnem v televizi, moc nezabral….

Briana: Paní Novakisová! Poslouchejte mě. Vnímejte můj hlas. Vnímáte můj hlas?

Paní Novakisová: Ano.

Briana: Fajn. Soustřeďte se na můj hlas. Jste klidná a jste v pohodě. Tak a teď mi, v klidu, řekněte, co se stalo, že mi kvůli tomu voláte.

Paní Novakisová: Omlouvám se, zlatíčko.

Briana: Můj hlas, paní Novakisová.

Adam se opřel ležérně o zábradlí a dívá se pobaveně na Bri. Rád by věděl, co jí ta paní Novakisová vykládá, když je z toho Briana tak rudá v obličeji.

Paní Novakisová: Tak tedy. Mám v ruce ten lístek do Toronta a jdu náhodou kolem řady přepážek, které patří těm Evropským společnostem. Znáte to. Samá exotika: Řecko, Španělsko, Ukrajinský Černobyl, polská ilegální interuprce a najednou zaslechnu známý hlas. Podívám se, kdo to tak křičí a … to vám povím paní doktorko, že jsem málem dostala infarkt. Už by to byl můj druhý. Ten první jsem měla před dvěma lety, když mi manžel oznámil, že už nebude jíst ty mé vynikající americké brambory s česnekem. Prý mu po nich není dobře….

Briana: Paní Novakisová! Můj hlas. Můj hlas. Kdo to tedy křičel?

Adam: Asi duchové v její hlavě.

Briana na Adama naštvaně sykne.

Paní Novakisová: Omlouvám se. Tak tedy. Podívám se. Ta žena za přepážkou vypadala vážně rozhozeně a pak…. To přišlo. Jako z jiného světa. Ty rudé vlasy. Nikdy jsem takovou barvu vlasů ještě neviděla. Pak se ta dívka otočila a já….

Briana už začínala tušit.

Paní Novakisová: … a Bože ještě teď mě to vyděsilo….

Briana: Paní….

Paní Novakisová: Vaše dcera Erin v poněkud „Chci zničit celý svět“ náladě. Zaslechla jsem jen zmínku o Praze. Božínku. Já když byla v Praze. To byl ale život. ( Zasměje se. ) Tak nashledanou. Na další sezení tam jsem jako na koni, zlatíčko! ( A hovor ukončí. )

Briana ztuhle schová mobil do kapsy kalhot a dívá se před sebe.

Adam: Halo? Je tam někdo?

Briana: Erin…

Adam: Co je s ní?

Briana: Chtěla… chtěla letět do Prahy.

Adam: Naše… jo naše… naše Erin chtěla letět do Prahy? Co by tam dělala?

Briana: Začínám si myslet, že to zas až tak naše Erin nebude.

Adam: Fajn. Ale zavolám Wyattovi, aby zašel za Tewin. Stejně je v té škole pečený vařený. Na přivolání NAŠÍ Erin bude za potřebí mnohem silnější kouzlo, než je obvyklé. Navíc. Bylo by fajn najít způsob, jak zjistit, co se to s ní vlastně stalo.

Briana: Pořád se Ti ji nepodařilo vystopovat?

Adam: Ne. Ale víme, že se chce dostat do Prahy. Patrně se pokusí najít způsob jak se tam dostat, když jí to letadlem nevyšlo.

 

Hodina desátá, ztracená knihovna

Erin sedí na zemi. Před ní jsou svíčky a za nimi sedí Sandy. Plný nadšení.

Erin: Co tohle má být?

Sandy: Říká se tomu most.

Erin: Most? Kam?

Sandy: Most mezi mnou a tebou. Spojení Anděla s jeho průvodcem.

Erin: Aha a co mám tedy jako dělat?

Sandy: ( Usmál se. Vlastně se nepřestal usmívat. ) Zavřít oči a soustředit se.

Erin: Jasně. Takže to je jako ta věc s tou regenerací.

Sandy: Přesně.

Erin: Upřímně… mám trochu strach.

Sandy: Buď v klidu. Každý Anděl tím prošel

Erin: A jak poznám, že to vyšlo?

Sandy: To poznáš.

Erin: Dobře… Já Ti totiž plně věřím.

 

Magická škola, chodba

Tewin právě ukončila rozhovor s nějakým učitelem. Ten odchází. Z toho směru přichází Wyatt a hned na Tewin mává.

Tewin: ( Netváří se příliš vesele. ) Wyatte, jestli se pořád pokoušíš najít Hope….

Wyatt: Ne. Teď jde o něco jiného.

Tewin: O co?

Wyatt: Jde o to, že ….

 

Dům Halliwellek, podkroví

Erin vběhla do místnosti a ztuhla. Před ní byl doslova chaos. Podlaha nikde. Věci nikde. Kouzelné předměty nikde. Kouzelné látky nikde.

Erin: Sakra… ty jedna … hloupá, neschopná., blbá.

Popošla o kousek dál do prostoru.

Erin: Kde to všechno je. Musím do Prahy. Musím do Prahy. Musím… Do háje… Já musím….

Hlas za ní: A proč musíš do Prahy?

Prudce se otočila. Dívala se na toho muže jako na přízrak.

Erin: A kdo jako ty jsi? ( Dojde jí, že je to Adam. ) Ou promiň. Jsem teď trochu zmatená.

Adam: Proč Praha?

Erin: Co?

Adam: Proč chceš do Prahy?

Erin: Já… proč bych chtěla do Prahy. Tati… Bože…. Proč?

Adam vytáhne z kapsy sáček. Otevře ho a hodí nějaký prach na Erin. Erin se rozkašle.

Erin: Co to bylo?

Adam: Jen něco na způsob Verita Serum.

Erin: To …. To ne!

 

Dům Halliwellek, obývací pokoj

Chris sedí s Paige na pohovce. Naproti v křesle sedí Wyatt.

Chris: Neměli bychom tam jít?

Wyatt: Ne. To kouzlo je nejúčinnější, když do něj vstoupí co nejmenší počet lidí, co si jsou nejvíc blízcí.

Chris: A jak dlouho to bude trvat?

Wyatt: Tewin říká, že to závisí na Erin samotné.

Paige: Takže… tu teď budeme jen tak sedět a dělat, že se nic neděje?

Wyatt: Ne. Budeme tady sedět, budeme dělat, že se nic neděje a mezitím… si můžeme zahrát třeba karty. ( A vytáhne jedny, co byly na malém stolečku u křesla. )

Chris: To beru.

Paige: Žolíky?

 

Dům Halliwellek, podkroví

Erin spadla na zem. Stále kašlala. Mezitím Adam vytáhl kuse papírku, co mu napsala Tewin.

Adam: ( Pro sebe. ) Už bychom vážně měli najít tu zpropadenou Knihu Stínů, aktivovat Moc Tří a pak už nebudeme muset s každým trapným kouzlem otravovat Tewin. ( Nahlas ) Schované odhal, odhalené zhmotni, propusť duši, co sídlí uvnitř Tebe a dopřej jí čerstvý vzduch, i kdyby to měl být jenom duch!

Erin se prudce postaví. Jednou jí projede podivně vyhlížející tlaková vlna a vedle Erin se objeví druhá Erin. Má blond vlasy a vypadá vyčerpaně. Rusovlasá Erin se strnule dívá před sebe. Blond Erin se snaží nadechnout. Je trošičku průhledná.

Blond Erin: Tati?

Adam: ( Zrudl. Papírek žmoulal v dlani jako by to byl plyšák. ) Jsi … to ty?

Blond Erin: Co se děje?

Adam: Prosím. Snaž si vybavit, co se stalo, když jsi byla ve Ztracená knihovně. Co se stalo?

Blond Erin: Já….

Adam: Prosím, zlatíčko. Soustřeď se. Kouzlo brzy přestane působit.

Blond Erin: Já…. ( Podívala se na své druhé já. ) Byla jsem … v knihovně. Snažím se vybavit, co… Došla jsem k závěru, že se chci vrátit, ale musela jsem… pak jsem vzala do ruky tu knížku a ….

 

Chybějící devátá hodina, ztracená knihovna

Erin stála s knihou o průvodcích u velkého okna. Měla ji otevřenou na strance o údajném Sandym. Stálo tam – posedlý, puntičkář, neschopný konat svou práci, krade práci ostatním průvodcům, rád je vidět.

A pak ztuhla. Ucítila ten podivný poryv větru. Podívala se skrz okenní tabule do modrého nebe. Stránka v knize se otočila. Erin sklopila oči. Ruce pevně sevřely desky knihy.

Hlas: Naslouchej mým slovům, nebezpečí hrozí Ti, on jež říká si Sandy, po svobodě touží, jeho srdce se souží, tam za velkou louží, o lásku přišel, když zemřel. Teď chce se vrátit zpět, a žít s ní teď, pak tvůj život skončí a jeho začne. V mysli se skryj a sílu získej, pak jedním aktem osvoboď své tělo, a on umře, jak to kdysi bylo. Pak pravdu uzříš a mě uvidíš…..

Hlas byl jemný, citlivý a Erin zněl známě jakoby dětsky, jako kdyby ten hlas už někdy v životě slyšela. Zamyslela se. Musela ji znát…. Co ta průvodkyně? Jak se jmenovala? Celesta Helen McMary? Znala nějakou Celestu? Pochybovala, ale … pak si vzpomněla. Znala jednu Helen, ale to … nemohlo být….

Za ní někdo vzdychl. Prudce knihu zavřela a otočila hlavu. Stál tam, vzadu, u pultíku na knížky. Díval se na ni a usmíval se, opět, zase a pořád a čím dál víc. Už delší dobu věděla, že něco je jinak. Něco rozhodně nebylo v pořádku a někde poblíž smrděla dosti stará zdechlina zvířete, co ještě před pár hodinami bylo živé a zdravé a krásné. Hlavně krásné.

Sandy: Jsi připravená na poslední zkoušku?

Knížku položila na okenní římsu a otočila se.

Erin: ( V mysli ) Jsem silná. Jsem silná… jsem

Když seděla naproti němu. Když se vůně hořících svíček dostala až k jejímu nosu, když ucítila žár plamene na svém čele, když kapka potu stekla po její tváři, pak po krku a dál už to nestihla, protože se vypařila, pocítila dvojí energii. Tu jeho a ještě jednu. Ta první byla chladná a činila silný tlak na její mysl. Ta druhá byla lehká jako vánek, svěží jako jarní rosa a hřejivá jako slunce nad zálivem ve Friscu, když je jasno a nikde ani mráček.

Bylo to tady. Přicházelo to každým okamžikem. Přišlo to jejími prsty na rukách, na nohách. Postupovalo to jejími končetinami až k srdce. Objalo ho to a sevřelo zároveň. Teploa kolem jejího těla začala růst. Přitom měla Erin stále zavřené oči a jak ji Sandy učil, soustředila se. Najednou viděla tu černou šmouhu. Přímo před sebou. Mihotavě se pohybovala kolem místa, kde seděl Sandy.

Otevřela na poslední vteřinu oči a viděla ho. Ruce zdvižené směrem k ní. Jeho halava musela být v jednom ohni a pak z něj vyšlehl proud energie. V ten samý okamžik se Erin zamlžilo před očima. Dopadla zády na podlahu. Hlava při pádu jen zaduněla a pak ….

 

Dům Halliwellek, aktuální čas, podkroví

Blond Erin stála před Adamem. Celá se třásla. Vybavila si ten pocit, když ji objelo to teplo. To lepší, co se jí tam nahoře stalo. Vybavila si ten příjemný hlas, co jí říkal, co má udělat. Najednou se uvolnila.

Blond Erin: Bože….

Před ní se objevila poloprůsvitná dívka. V ruce držela zářivý meč a nataženou rukou jí ho podávala.

Dívka: Vem si mou sílu. Znič ho. Znič ho navěky. Už moc dlouho způsobuje mezi námi sváry.

Blond Erin: Ale co pak? Vždyť jsem jenom….

Dívka: Nic není jenom. Vždycky je v tom přeci tvá mysl. Tvá duše. On má jen tvé tělo. Ty jsi ale mnohem víc. Jsi mnohem víc.

Blond Erin: ( Zarazila se. ) Ty jsi…. Ty… jsi Celesta?

Dívka: Nám nepřísluší odhalovat své identity. My jsme jen neviditelní rádci na vaší pouti….

Stále v ruce držela ten meč.

Dívka: Neboj se. Odhalí pravdu. Stejně jako ta směs, co použil tvůj otec….

Blond Erin: Co se mi stalo? ( A podívala se na své rusovlasé já. )

Dívka: To jeho schopnost Ti zbarvila vlasy do ruda. Tím dokazuje svou sílu… Už je čas. Brzo kouzlo pomine. Vem si ho a proveď to, co musíš. Ukaž, že duch je nad hmotou.

Erin natáhla ruku a dotkla se meče. V ten moment dívka zmizela. Adam jen zamrkal. Nic neviděl. Vše pro něj bylo tak krátké, že si dívky nevšiml.

Adam: Co se….

Blond Erin se otočila ke svému dvojčeti. Ta byla doposud ztuhlá. Teď ožila.

Rusovlasá Erin: Bože… co to bylo? ( Zmateně se ohlížela. Ona blond Erin neviděla. Vždyť to byla jen její duše a tu Sandy v jejím těle nedokázal vidět.

Blond Erin se na sebe podívala a napřáhla meč připravena na pořádný švih.

Rusovlasá Erin: No tak… Tati… co to bylo?

Adam: Já….

Blond Erin: Už se nebudeš smát, protože: Kdo se směje naposled, ten se směje nejvíc a navíc…. ( Švihla mečem, ten projel Erininým hrudníkem, proťal srdce a pak zmizel. ) … Moje tělo mi nikdo krást nebude!

Rusovlasá Erin teprve teď spatřila blond Erin. Jak ji spatřila, blond Erin zmizela. Erin, teď už jediná, se otočila k Adamovi.

Erin: Tati? ( A sklátila se mu do náruče. )

 

O deset hodin později

Erin otevřela oči. Dívala se na strop. Bylo příjemné zase nějaký vidět. Oči jí chvíli kmitaly po pokoji. Byla u sebe, konečně byla u sebe doma. Najednou se cítila konečně v bezpečí. Posadila se na postel a chvíli jen tak seděla. Někdo zaťukal.

Erin: Dále!

Otevřely se dveře a v nich se objevila Paige.

Erin: ( Usmála se, ale jen lehce. ) Ahojky.

Paige: Ahoj… jsi to ty?

Erin: Jsem. Nejspíš. ( Zesmutní. )

Paige: Jsi to ty.

Erin: Jsi si jistá?

Za ní se objeví Adam.

Adam: To si piš. Ta se pořád usmívala. Co se vlastně stalo?

Erin: To by bylo na dlouho.

Adam: Já mám času dost.

Paige: Nechám vás dva o samotě. ( Odešla a zavřela za nimi dveře. )

Adam si sedl k Erin na postel.

Adam: Víš… je to jako deja vous.

Erin: Jen Ti to tak připadá. ( Koukne se na svoje vlasy. ) Vypadám tak jinak.

V tom ji Adam přitáhl k sobě a pevně ji objal.

Adam: Bože.. Tak jsi mi chyběla. Nemohl jsem ani spát. Nemohl jsem….

Oba neřekli už ani slovo. Erin začala brečet, možná z dojetí, možná ze strachu, co přijde dál, co se stalo, když tu nebyla, co prošvihla, ale hlavně… konečně mohla obejmout jednu z nejmilejších bytostí pod Sluncem. Konečně už nebyla sama.

Adam: ( Po chvilce ) Teď už Tě do žádného klubu nepustím. Nikdy…

 

Kdesi ve Friscu

Denny seděla na lavičce. Cítila se odrovnaná. Chris se k ní zachoval trochu nespravedlivě a ona byla teď ztrápená. Najednou se k ní někdo posadil. Otočila se. Byla to přibližně stejně stará dívka a usmívala se.

Dívka: Ahojky, ty budeš Denny, co?

Denny: Jo. To jsem, ale jak….

Dívka: Já jsem Tina. Jsem kamarádka Erin. Ty chodíš s Chrisem, co?

Denny: No… chodím….

Tina: Copak? Bouřka v ráji?

Denny: ( Podívala se před sebe. ) Kdyby jenom bouřka v ráji.

Tina: ( Usmála se. ) A můžu Tě pozvat třeba na kafe?

Denny: To by mi bodlo.

Obě vstaly a šly pryč.

 

Na chvíli je možné vidět tento moment z pohledu Anděla. Kolem Tiny je vidět jasně černé poloprůhledné cosi.

 

Tina se zasmála.

 

Konec