1.sezóna

2.sezóna 3.sezóna Charmed New Year  Hlavní stránka

Taneční plocha je ozářena několika světelnými reflektory, které chaoticky házejí barevné proudy světla mezi tančící dav. Dav jásá a hopsá do rytmu diska. U baru je nalepeno několik dívek a snaží se ulovit barmana, který jim právě nalévá drinky. Každá se ho snaží okouzlit a donutit ho tak, aby si šel s vítězkou této primitivní hry zatancovat. Na druhé straně baru se partička mladíků sází, kdo vypije nejvíc nápoje zvaného Absinth. Někde u dveří na toalety stojí opřený mladík a čeká na svou partnerku, která na dámským toaletách řeší s kamarádkou problém, jestli se mu má odevzdat nebo ještě chvíli počkat. O pár metrů dál sedí zakřiknutá dívka a sleduje okolí. Na rozdíl od nich se ona vážně nebaví a je vidět, že by nejraději odešla, ale něco jí tu drží. Každou chvíli se musí dívat k východu, jako kdyby na někoho čekala. Právě se k ní blíží další barman a nese tác s prázdným skleničkami. Toho z povzdálí sleduje omračující žena, co právě přišla. Dveře ven se otevřou a do klubu vchází Chris a Denny. Oba jsou v celkem dobré náladě. Ihned zamíří k baru. Když tu jeden z mladíků, co pijí Absinth vyskočí a vyprskne alkoholický nápoj na kolegu naproti se slovy: „Už nemůžu“ Přitom udělá několik hodně zmatených kroků na parket a tak srazí pár lidí. To vyvolá lavinový efekt, jehož výsledkem je sražení barmana. Všechny skleničky, co měl na tácu spadnou na zem. Rozbijí se a pár střepů pořeže plaché dívce nohu.

Ta vyskočí a utíká, kulhajíce, na toalety.

Chris: Ou… dnes je tu nějak…

Denny: ( Suše ) Dnes je tu pěný chaos.

Chris: Přesně To jsem chtěl říci.

Dívka, co jí střepy pořezaly nohu, si vysušuje ubrousky na utírání rukou, zraněnou nohu. Barman sbírá rozbité sklo a pořeže se o něj. Přitom vycítí něčí pohled a zvedne hlavu od skla. Rozhlíží se, ale nikoho si nevšimne. Mladík, co vyprskl Absinth, si objednává kolu, aby zapil tu chuť alkoholu. Ostatní se mu smějí a on to nevydrží. Vztekle od nich odchází pryč. Dívka s pořezanou nohou vychází z toalety a prochází kolem Chrise a Denny. Denny se na ni podívá a jejich oči se setkají. Dívka opouští klub, ale u východu se srazí s oním Absintovým mladíkem. Ten si ji přeměří pohledem a uvolní jí cestu. Oba pak zmizí kdesi v nočním San Franciscu.

Barman nese kyblík se střepy a položí ho na zem za barem. Podívá se na svého kolegu. Ten se zasměje a taktně ukáže na jeho tričko. Na rozdíl od svého kolegy, který má černé tričko bez rukávů, má „náš“ barman bílé tričko s krátkým rukávem. Na hrudi má napsané logo klubu a jihozápadně od loga se nachází cosi, co svým tvarem připomíná obrys Francie a je to rudé barvy. Barman bouchne vztekle do barového pultu a odchází do jejich odpočívárny, která je nejvíce využívána jako kancelář majitele a v odpoledních volnějších dobách.

Chris objednává u druhého barmana dvě koly a jdou si sednout do jednoho z lóží. Pořezaná a plachá dívka přejde přes silnici a po oku sleduje absintového kluka, který jde stále rovně po ulici. Ona vytáhne MP3 přehrávač a zaposlouchá se do jedné ze svým oblíbených písniček. Tím se jí nálada zlepšuje. Absintový kluk ujde pár metrů, když za sebou zaslechne kroky. Zataví se a otočí se. Vidí před sebou osobu, která se na něj usmívá.

Absintový kluk: ( Zamyslí se. ) Já… Já Tě znám!

Osoba: Z klubu. Vypadal jsi tam trochu…. Bezradně.

Absintový kluk: ( Zrudne v obličeji. ) O tom mi raději ani nemluv. Byl to pěknej trapas.

Osoba: Neboj se. Mě to nevadí.

Absintový kluk: Bože… už jsem myslel, že jsi jako všichni ostatní hosté v tom klubu.

Osoba: Věř mi, s takovou osobou jako jsem já, ses doposud nesetkal. Jak se vlastně jmenuješ?

Absintový kluk: Jsem Mitchell a Ty?

Osoba: To má … čas, Mitchelle. Dáme někde drink?

Mitchell: Když to nebude Absint…

Začnou se smát a pak se dají do pohybu směr další zajímavý bar či klub, kde by mohli posedět.

Barman na sebe natáhnul tričko stejného typu jako měl jeho kolega a dal se znovu do práce. Plachá dívka se rozhodla zkrátit si cestu domů parkem. V uších jí zněly rytmické tóny a ona už byla o něco klidnější. Prošla kolem lampy, když tu se kdesi za ní ozval křik. Mužský hlas zařval do tmy a pak nastalo ticho. Ztuhla a pomalu se otočila. Přišlo jí, jako kdyby něco zaslechla, nebo spíše … někoho zaslechla. Smích nebo tak něco.

Dívka: Je tu někdo?

Logicky. Nikdo jí neodpověděl a to v ní vzbudilo další vlnu strachu. Otočila se a svižně prošla poslední úsek cesty, než se znovu objevila v živější části parku, kde bylo i několik restaurací. Když zahledla světla, upřímně se jí ulevilo, ale přesto…. Ještě dlouho jí v hlavě zněla ozvěna toho křiku.

Úvodní znělka

V hlavních rolích:  Wyatt Matthew Halliwell, Chris Halliwell, Erin Cassidy, Adam Jefferson

Ve vedlejších rolích: Denny Jiggsová, Carrie Middleton ( Plachá dívka ), Jeremy Heston ( Číšník ), Jackson Price ( policista )

Hostující hvězdy: Paige Matthewsová / Briana Cassidy

Díl 2. Mladí a Prokletí

Na stole stojí čerstvě uvařená káva. Tu bere do ruky postarší žena a napije se. Pak dojde ke dveřím a otevře je. Pohlédne na dům přes silnici a pak se sehne a sebere noviny ze země. Opět se podívá na dům přes silnici. Právě před ním zastavilo auto a z něj vystoupila ta známá psychiatrička, co byla minulý týden v televizi. Bohužel… žena je už hodně stará a její paměť jí moc dobře v poslední době neslouží, takže není schopná si vybavit její jméno. S tímto opět zavírá dveře svého domu. Po cestě proběhne zbloudilá kočka a vyskočí na nejbližší strom. Na silnici se mihne další auto. Ulicí projede poměrně rychle, takže kdyby ho zastavili policisti, určitě by dostal pokutu za rychlou jízdu.

Žena psychiatrička pomalu vystoupá to malé množství schodů. Před dveřmi se zastaví a záhy dveře odemyká a mizí v domě.

V patře nad přízemím stojí u okna mladík a dívá se ven. Zaregistroval rychle projíždějící auto i tu starou paní, co si každé ráno v devět sebere noviny před prahem a nechává svou kočku běhat, kde se jí zrovna zachce. V ruce drží sklenku džusu. Napije se a otočí se do pokoje. Na posteli má několik knih. Přičemž jedna je na téma Dětská psychologie aneb jak vycházet s dětmi školního věku. Trochu znervózní. Vydá se ke dveřím a ty za sebou lehce zaklapne. Prochází kolem pokoje, kde je již delší dobu prázdno. Jen zpomalí, nezastavuje, a pak jde dál. Seběhne schody do haly, když tu se zarazí.

Chris: Ahoj Briano… vlastně Paige.

Briana se rozhlédne. Povzdychne si a pak se promění v Paige.

Paige: Neviděl mě někdo?

Chris: Jen paní Straussová odnaproti.

Paige: A viděla…. Co přesně viděla?

Chris: Jen Brianu, jak zastavuje, vystupuje a vchází do domu. Takže nezapomeň, až budeš odcházet, tak se musíš proměnit.

Paige: Už mě to nebaví. ( Zoufale ) Jak dlouho ještě?

Chris: Tak dlouho, jak jen bude potřeba.

Paige: Už jsou to dva měsíce.

Chris: Víš, Paige.l Jsi sice má teta. Jsi sice o …. Dost starší než já, ale přesto…. Nějak moc jsi se nesnažila, abys Brianu sprovodila ze světa.

Paige: Já vím.

Chris: Spíš jsi jí ještě zvýraznila.

Paige: Mluvíš o té konferenci na téma roztříštěná osobnost?

Chris: Přesně. Po ní teď zná Brianu i ten, kdo před pár dny neměl potuchy, že nějaká Briana Cassidy vůbec žila.

Paige: A jak z toho ven?

Chris: ( Kývne rameny. ) Nemám tušení. To už si musíš vyřešit sama.

Paige: To je hezká rada.

Chris: Přímo k nezaplacení. ( Koukne na hodiny na mobilu. ) Promiň, Paige. Budu muset jít. Mám v plánu podívat se na další možné práce.

Paige: Ach jo. Já zapomněla, že jsi bez práce. Je mi fakt líto, že to nevyšlo s tou školou.

Chris: To nevadí. Jak nad tím tak přemýšlím, asi bych nebyl dobrý učitel … Nemám trpělivost.

Paige: Já myslím, že máš. Je tu Adam?

Chris: Víš, že ani nevím. Zaslechl jsem z jeho pokoje hlasy, ale to bylo asi před hodinou, když jsem vstával.

Paige: Podívám se… Jinak hodně štěstí.

Chris: Bude se mi hodit.

Chris se mírně pousmál a pak si to namířil k hlavním dveřím. Paige na chvíli postávala v hale, než zamířila za Adamem do prvního patra.

 

Highland High School

Highlandská Střední byla nově vybudovanou školou v rezidenční oblasti San Francisca. V jejím středu byla vybudována zahrada, která měla sloužit k odreagování studentů od náročnosti studia a pro úlevu od stresu. Většina tříd byla poměrně prostorná a většina z nich byla i kvalitně vybavená.

Na jedné lavičce v centrální zahradě seděla ona plachá dívka a dívala se na svou pořezanou nohu. Doma si to ještě jednou omyla, odesinfikovala a zavázala. Celou noc ji děsil ten křik a její zmatení se přeneslo i do dalšího dne.

Na písčitém chodníku se objevil stín. Zvedla hlavu.

Dívka: Carrie, co to tu provádíš?

Carrie: ( Pohled namířila na dívku, co na ni vrhla ten stín. ) Elle, byla jsem včera v tom klubu na Severozápadní Avenue.

Elle: Vážně? A jaký to tam bylo.

Carrie: Upřímně….

Elle čekala se zatajeným dechem.

Carrie: Vážně jsem se ….

Elle: Tak už se vymáčkni.

Carrie: Nebavila.

Elle: Jak… jak to? Vždyť Evolution je označován za jeden z top klubů ve Frsicu. Vždyť se tam byla podívat i September.

Carrie: Myslíš tu zpěvačku ze Švédska?

Elle: Jo. Je naprosto senzační.

Carrie: Když myslíš.

Elle: Znám tvůj názor. Jsi pro hitovky z osmdesátých let minulého století. Tak proto se ti tam nelíbilo.

Carrie: O to nejde.

Elle: Tak o co?

Carrie: ( Podívala se na nohu a vybavila si přitom i to, co se předchozího večera odehrálo s velefinále s mužským křikem. ) Cítila jsem se tam tak trochu ….

Elle: Divně?

Carrie: Jo.

Elle: Bože, Carrie. Ty se cítíš divně i uprostřed zoologické zahrady v San Diegu. I kdybys plavala s delfíny v tom jejich akvariu….

Carrie: Nejsi ty nějaká ….

Elle: ( Podívá se za Elle a ztuhne. ) Mlč. Jde sem Tristan Zane. Nic neříkej. Tvař se zamyšleně a … vždyť to znáš.

Carrie: Jo. Znám.

K dívkám přichází mladík. Má na sobě bílé tílko, kraťasy a černé sluneční brýle. Nese se jako hrdina dne a za ním jdou tři jeho poskokové.

Tristan: Dámy….

Elle: ( Celá zrudne. ) A…ahoj Tristane.

Tristan: Elle. ( Podívá se na Carrie. ) Carrie.

Carrie: ( Zvedne hlavu a pak se koukne na Elle. Ta jí výrazem v obličeji naznačí, že by mu měla něco krátkého říci – pro sebe. ) Ach Bože…. ( Nahlas ) Tristane. ( On se usměje. ) Jak jsi zvládl vstupní písemku z matiky?

Jeho úsměv na tváři ztuhne. Carrie vstane a odchází po chodníku do jižní části budovy. Nechává Tristana s otevřenými ústy za sebou.

Elle: Notak… Carrie. ( Na Tristana. ) Víš, ona má teď svoje hodně divné období. ( Na Carrie ) Carrie! Prosím. Zastav se. ( Dá se do rychlé chůze a dožene ji. ) Co to mělo být?

Carrie: Promiň, ale pro mě je tenhle Tristan Zane jen lhář a podvodník… a děvkař. Nic ve zlým.

Elle se zastaví a Carrie taky.

Elle: Máš vlastně pravdu. Je to lhář, podvodník a …. A děvkař, ale je tak dokonalej. Viděla jsi ty jeho bicepsy? A hrudník? Bože… vždyť vypadá jako Herkules. A má o tebe zájem.

Carrie: O mě? O mě že má tenhle prehistorickém testosteron zájem?

Elle: Ty mě udivuješ každý den víc a víc. Kde ty slova bereš? Dají se někde najít? Na netu nebo tak?

Carrie: Elle…. Stačí se učit. Ani vlastně nevím, proč jsem řekla zrovna tohle. Chtěla jsem říct nabušenej kus telecího…

Elle: Začínáš mě rozesmívat a děsit zároveň.

Carrie: A to až teď?

Obě se zasmějí a odchází do budovy.

 

Budova Kentwood inc.

V pátém patře je hned naproti výtahu stůl sekretářky jednoho z místoředitelů společnosti Kentwood, která se zabývá reklamou. Otevřou se výtahové dveře a ke stolku přichází Chris. Je to jeho již druhý pokus za tento den najít si práci. Za stolkem sedí o pár let starší dívka než je on sám. Vypadá unaveně a Chris se na chviličku zamyslí. Přijde mu, že už jí někde viděl. Když se Chris přiblíží ještě o něco víc, sekretářka zareaguje. Zvedne hlavu.

Sekretářka: Dobrý den, Společnost Kentwood inc, co byste potřeboval.

Chris: Dobrý den. Jsem Christopher Halliwell a mám domluvenou schůzku ohledně volného místa pomocné pracovní síly.

Sekretářka se podívá do papírů, co má před sebou.

Sekretářka: Ha…. Ha…Halliwell. Ano. Máte tu schůzku na druhou hodinu. Posaďte se prosím v zasedačce… To jsou třetí dveře napravo. Pan Johnson tu bude za patnáct minut. Uvízl totiž v zácpě.

Chris: Není problém.

Sekretářka: Nabídněte si, co Vás napadne. Voda, čaj nebo káva. Bohužel alkohol tu nepodáváme.

Chris: Díky.

Chris se rozhlédne po chodbě.

Chris: Říkala jste třetí dveře napravo?

Sekretářka: Ano. ( Ještě ukáže tím směrem. )

Chris: Díky.

Sekretářka: Nemáte zač.

Chris odchází. Jak se vzdaluje, zaslechne, jak cvaknou dveře u výtahu a někdo právě přichází k té sympatické sekretářce. Mezitím zmizí ve dveřích číslo 503.

Sekretářka: ( Zvedne hlavu a podívá se před sebe. ) Dobrý Den, jaké je Vaše přání?

Návštěva: Získat to, co mi chybí.

Sekretářka: Prosím?

Návštěva: Neve Zemnická, budeš navždy moje!

Sekretářka Neve ztuhne a její oči zůstanou viset na úsměvu, který se objevil tomu nečekanému hostovi na tváři.

 

Klub Evolution

Jeremy Heston, číšník, co byl předchozího večera polit při té nehodě, uklízí, aby mohl brzy otevřít. Dnes se tu plánuje jedna soukromá party. Přemýšlel, proč to jeho šéf vlastně dělá. Přitom poslouchá rádio, aby si zpříjemnil tu dobu, kdy to tu musí dát do pořádku. Dosud hrála hudba, ale ta najednou přestane znít klubem a místo ní nastupuje ne příliš akční hlas zprávaře.

Zprávař: Zpráva, která otřásla celým naším rádiem, se odehrála během této dlouhé a teplé noci, kdy bylo nalezeno tělo mladého Kennetha Prateta. Policie zatím neplánuje podat více informací o vyšetřování, ale ohodnotila tento čin jako zrůdný a odporný akt zla. Rozhodně však popřela, že by se mělo jednat o práci masového vraha. Bližší informace Vám podá náš přímý reportér z místa činu – Walacův park Svobody. Shodou okolností se právě v parku Svobody má zítra konat demonstrace na podporu menšin v San Franciscu. Demonstrace, ke které byli dohnány jisté frakce několika menším městských stran, by měla trvat celý den. Podle všeho se ho zúčastní i pár významných osobností Svatého Františka. Demonstrace se kromě Frisca budou konat i v New Yorku, Los Angeles, Philadelphii, Torontu, Paříži a Londýně. Očekává se vysoká účast. Policie samozřejmě zároveň přislíbila případnou ochranu všech starousedlíkům. Ti se obávají, že se demonstrace zvrhnou v obří bitku, jako před dvěma lety, kdy při podobných akcích bylo zraněno přes 500 lidí a několik desítek jich bylo ušlapáno – včetně dětí. Další zprávy – Madonnino nejnovější album se vyhouplo v počtu nakoupených kusů na špičku v tomto týdnu. Společnost pro ochranu autorských práv nezaregistrovala ani jeden padělek, přes internet se legálně stáhlo přes několik set tisíc kusů během prvního dne prodeje online.

Jeremy se pak začala víc soustředit na úklid. Držel v ruce mokrý hadr a utíral právě barový pult, když mu hlavou projelo ještě pár informací – New York, Paříž, Walacův park, demonstrace, park Svodoby, Toronto, 500 lidí, Madonna, Frisco, Walacův park… Ztuhl. Upustil hadr. S plácnutím dopadl na barový pult. Podíval se směrem ke dveřím, za nimiž byla ulice, silnice a …. Dal se do chůze, která chvíli připomínala chůzi nemrtvých. Došel ke dveřím a pootočil klíčem v zámku. Otevřel plechové dveře a jeho tvář oslnilo slunce. Do klubu padl pruh ostrého světla. Udělala jeden krok na ulici. Před ním právě prošel nějaký kluk s jeho přítelkyní. Málem do nich vrazil. Jeho oči se podívaly na zeleň, co byla přes silnici. Uhnul pohledem na stranu a přečetl si nápis, co byl na zdi, která končila hned u vchodu do parku – Walacův park Svobody, založený 2009, jako pocta tmě, co zahynuly v roce 2001 v NY.

 

Dům Halliwellek, sklep

Adam přestavuje nějaké ty kusy nábytku tak, aby se tam dalo občas i „bydlet, přespat a podobně. Právě přesunul menší pohovku pod malé okénko u stropu. Byl tak zpocený, že si musel sundat tričko, co měl na sobě. Přesně v ten okamžik se na schodech objevila Paige. Vyčkávala. Když tričko skončilo na opěradle židle, udělala pár kroků blíž k pevné zemi.

Paige: Celou tu dobu…. ( Adam nejprve na pár vteřin ztuhl. Otočil se a pak se usmál. )… jsem si říkala, co na tobě ta Phoebe viděla. ( Přejela pohledem po jeho těle a usmála se. )

Adam. A?

Paige: Teď už se nedivím… začínám jí závidět.

Adam: To… tohle není fér. Víš, že to Phoebe nemůže okomentovat.

Paige: Pravda, ale je to tak. Proč jen já randila se samými….

Adam: Smrtelníky?

Paige: ( Zašklebí se. ) Tak něco. Mimochodem… co tu děláš? Přijde Ti snad tenhle dům malý?

Adam: Potřebuji další místnost k obývání.

Paige: Proč? Vždyť tu jsi jen ty, Chris ….

Adam: Nezapomeň na Erin.

Paige: Pravda. Jak jsi daleko s tím, kde mohla skončit?

Adam: Mám pár tipů.

Paige: Ty už jsi měl i předtím. Tipy… Tipy… Nic určitého. Jen tipy. Měl by ses posunout dál.

Adam: Dál. To nejsi první a asi ani poslední.

Paige: Ale, ale… kdo ještě útočí na tvé ego?

Adam. Tewin.

Paige: ( Polohlasem ) Tewin. Fajn. Co by tak chtěla ještě zvládnout? Vdát se ve stořiceti. Mít deset dětí, z toho devět se stane Starším už na základce a to jedno bude asi sám Bůh?

Adam: Udržuje mě…

Paige: V čem? To bych chtěla vědět a jestli řekneš to, co mě napadlo, tak jdu do koupelny blíž se seznámit s tím, co jsem snídala…

Adam. V klidu.

Paige: Tak to jsem nečekala. Já myslela, že vyhnat Flower rozhodně nepatří k ctnostem typu: Udržet někoho v klidu.

Adam: Paige?

Paige: Ano?

Adam: Kde je Briana, když jí člověk potřebuje?!?

Paige: Jak to….

Adam: Chováš se jako….

Paige: Jako kdo?

Adam: Jako Ty.

Paige: ( Usměje se. ) To beru jako poctu.

Adam: Trénovala jsi to dlouho?

Paige: Vypadám snad jako, že musím trénovat, jak se mám chovat, když chci být sama sebou?

Adam: Jo.

Paige: ( Zklamaně ) Asi čtyři dny.

Adam: Nebuď smutná. Tohle Ti vyšlo, ale prosím.. pryč s těmi úchylnostmi.

Paige: Budu se snažit nechovat se jako já, ale jen jako já.

Adam: Eh?!?

Paige: To ta psychologie a psychiatrie dohromady. Něčeho se nezbavíš asi nikdy. Takže… proč ten pokoj navíc?

Adam: Protože…. Chybí nám tu pracovna.

Paige: Na co pracovna?

Adam: Že by na práci?

Paige: Ou… promiň. Já, že mám teď zase naprosto volný byt a mou pracovnou je moje ordinace.

Adam: Zůstáváš tedy na klinice?

Paige: Stále zatím jako Briana Cassidy.

Adam. Co bude dál? S BC?

Paige: Už jsem nad tím přemýšlela. Jen to musím dopilovat, ale rozhodně bych chtěla pokračovat v praxi.

Adam: A světlonošství?

Paige: Přemýšlela jsem a došla jsem k závěru, že světlonošů je v naší rodinně nějak moc: Ty, Chris, pak tu byl Leo, Já, Sam… Bože teď mi došlo, že ani nevím, jestli Sam ví, že jsem….

Adam: Co? Zase mezi živými?

Paige: ( Zašklebí se. ) Spíše mezi mrtvými. Jako Briana C. jsem mu ani neposlala kondolenci.

Adam: Bože.. jsi …

Paige: Paige?

Adam. Jo. Pomůžeš mi? Mám v pokoji ještě pár věcí, co bych sem chtěl přesunout.

Paige: Proč ne. Stejně mi… vlastně Brianě přijde klient až asi kolem páté večer. Takže… mám čas.

Adam: Fajn. Díky.

Paige: Nemáš zač… ( Zase ho přejede pohledem. )

Adam: A přestaň po mě tak vyzývavě koukat. Začínám být nervózní.

Paige: Promiň, když ono…

Adam: ( Polohlasem ) Dojdu se osprchovat a pak se můžeme….

Paige: Jasně. Postavím zatím na kafe.

Adam: Dobrý nápad.

 

Kavárna v centru Frisca

Číšnice právě odchází od jednoho stolu s vyřízenou objednávkou. Když odejde je vidět, že u stolu sedí Chris a Denny. Denny má před sebou kuřecí svěží salát a Chris si nechal přinést šťavnatý steak a americké brambory. Denny se zakousne do kousku kuřecího a podívá se na Chrise.

Denny: Co práce?

Chris: Víš… bylo to zvláštní.

Denny: V čem?

Chris: Řekli, že se ozvou.

Denny: To je ….

Chris: Špatné, ale přesto… Stalo se něco jiného.

Denny: Co? ( Přitom se rozhlíží okolo. )

Chris: Ani jsme nedohovořili, když se ve dveřích objevil jeden ze zaměstnanců a oznámil, že sekretářka zmizela.

Denny: Zmizela? Jako, že ….

Chris: V ten okamžik už se s mnou dál nikdo nebavil. Prostě se to nepřímo odložilo na neurčito. Řekli mi, že zavolají a dali se do hledání. A víš přeci jak je Kenwood vysoká budova, ne?!?

Denny: To mi nemusíš ani říkat.

 

Dům Halliwellek, jídelna

Na stole v jídelně stála čerstvě uvařená káva. Snídaně byla připravena pro tři lidi – Adama, Chrise a Paige. Ta právě nesla čerstvé pečivo, co přinesla z jedné francouzské pekárny o pár rohů dál. Ještě teď byla celá rudá, jak pospíchala. V hale se objevil poněkud hůře vyspaný Chris, ale když spatřil pečivo a kávu, nálada se mu zlepšila. Je pravda, že přítomností Paige byl mírně vyveden z míry.

Chris: Co ty tady Paige?

Paige: Nemůže snad teta navštívit svého synovce? Křupavý rohlík?

Chris: Paige! ( A sáhne po jednom z rohlíků, co přinesla. ) Díky.

Paige: Nemáš zač.

Chris. Je tu … Adam?

Paige: Asi je ve sklepě.

Chris: Ve sklepě? Co by dělal….

Paige: Chtěla jsem říci ve sklepní pracovně.

Chris: Odkdy tam je….

Adam se objeví ve vchodu do kuchyně.

Adam: Od včerejška. Dobré ráno jinak přeji.

Chris: Radši se neptám. ( Podívá se na Paige a Adama a něco se mu nezdá. ) Co je to s Váma dvěma dneska?

Paige: S náma….

Adam: Dvěma?

Oba najednou: Nic.

Chris. Aha.

Snídani přeruší Wyatt, co se objeví za Chrisem, co sedí v čele, zády ke dveřím.

Wyatt: Dobré ráno.

Adam: Dobré….

Paige: I tobě.

Chris: Ahoj bratříčku.

Wyatt: Tady máte ranní noviny. ( A hodí je na roh stolu vedle Chrise. ) Adame, můžu se na něco podívat do podkroví?

Adam: Do sklepa.

Wyatt: Nechápu. Co bych měl najít ve sklepě?

Adam. To, co bylo v podkroví.

Wyatt: ( Potichu a chápavě ) Aha.

Paige: ( Na Wyatta ) Dáš si rohlík? Nebo Croasaint ?

Wyatt: Možná za chvíli, díky Teti.

Paige: Nemáš zač, Wyatte. ( Když Wyatt zmizí v kuchyni a je slyšet cvaknutí dveří do sklepa – na Adama. ) Není nějaký divný?

Adam: Patrně ještě nepřešel odchod Hope.

Paige: Tak to je smutné. ( Natáhne se pro noviny, co přinesl Wyatt, a dá se do čtení. )

Chris: Stejně. Chápu, že ho to zdrtilo, ale vždyť už je to tak dlouho.

Adam: Možná dlouho, ale znáš přeci lásku.

Chris: Hmmm. Ani moc ne. Zatím se tomu úspěšně vyhýbám.

Paige: ( Položí noviny na stůl vedle sebe a podívá se na oba dva. ) Víte, jak se včera našlo to zřízené tělo?

Adam: Myslíš v parku Svobody?

Paige: Přesně.

Chris: Už vědí něco víc?

Paige: Ne. Ale někde na Diamond Hights Residence našli dívku, která byla zabita stejným způsobem.

Chris: A?

Paige: Píšou zase ty samé kecy, co ve včerejších novinách, ale tentokrát sem dali i fotku. ( Zvedne noviny a oba vidí černobílou fotku mladé dívky. )

Chris: ( Ztuhne. ) Já… já ji znám. Tedy chci říci, že jsem jí potkal.

Paige: Tuhle?

Chris: Ne. Úplně jinou dívku, která bydlí v Rsuku a říká si Naďa, ruská sexbomba“. Samozřejmě, že tuhle. Včera na tom pohovoru… Ona tam byla jako sekretářka.

Adam: Jako sekretářka?

Chris: ( Pro sebe ) A najednou zmizela. ( Polohlasem ) Zmizela krátce po mém příchodu. Mluvil jsem s ní.

Adam: S tou dívkou?

Chris: Jo. Pak jsem šel na pohovor a za chvíli se po ní slehla zem.

Adam: Tak už se našla.

Chris: ( Vstane prudce od stolu. ) Tohle … to začíná smrdět.

Paige: Myslíš tu kávu?

Chris: Ne. Všechno tohle. Ty smrti. Už jsou dvě. Co když zítra umře další? A policie pořád nic neví.

Adam: To nevíš jistě.

Chris: Prosím vás. V dnešní době je tak lehké získat utajené informace. Kdyby něco věděli, tak už to všechny bulvární plátky ve Friscu rozmáznou a přidají k tomu přílohu i s nechutnými obrázky těch lidí.

Adam: A co chceš dělat? Vždyť….

Chris: Zjistit něco víc.

 

Dům Halliwellek, sklepní pracovna

Wyatt otevřel dveře a sáhl po vypínači. Když rozsvítil, nemohl se divit. Na zemi byl koberec. U zdi byla pohovka a stůl z podkroví byl vedle pohovky. Za stolem byla dlouhá menší knihovnička s několika vitrínami.

Wyatt: Tedy… ten se musel zbláznit. Co chce udělat s tím, co je nahoře.

Seběhl schody a došel ke knihovničce. Když spatřil ty vypůjčené knihy z Magické Školy, ihned po nich natáhl ruku.

 

Klub Evolution

Jeremy Heston otevřel dveře do klubu. Bylo něco po páté večer a jeho kolegyně, co s ním ten den měla šichtu, už byla v plném proudu. Když se na něj podívala, tak se na chvíli zamyslela. Vypadal úplně mimo.

Kolegyně: Ahoj Jeremy, jak se dnes cítíš?

Jeremy: Další je mrtvá. ( Došle k barovému pultu a sedl si na stoličku. Podíval se na ni smutnýma očima. Natáhla se k němu a políbila ho. )

Kolegyně: Kdo je mrtvý?

Jeremy: Blaire Donovanová.

Kolegyně: A to je?!?

Jeremy: ( Opět se na ni podíval. ) Věříš na předtuchy?

Kolegyně: Na předtuchy? No… možná. Ty jsi snad měl nějakou… tu předtuchu?

Jeremy: To ani ne. Jen … Mám takový divný pocit.

Kolegyně: Můžeš to rozvést?

Jeremy: Psychologie, co? ( Kývla. ) Včera jsem byl tady v klubu, když poprvé informovali o smrti mladíka ve Walacově parku Svobody. Při večerním vydání už otiskly fotky, jak vypadal, když žil. Dneska přibyla další oběť dívka – Blaire ….

Kolegyně: Blaire Donovanová.

Jeremy: Jo.

Kolegyně: Ale na tom není nic mystického.

Jeremy: Vím, ale… možná se mi to zdá, možná je to jen náhoda, ale oba dva znám.

Kolegyně: Odkud?

Jeremy: Odtud. Byli tady. Oba dva. A možná si je viděla.

Kolegyně: Kdy, kdy tu byli?

Jeremy: Předevčírem. Byli tady a víš, co?

Kolegyně: Ty mě napínáš, jako kdybychom byli v nějakém hororu.

Jeremy: Ten kluk, co umřel před dvěma dny, vrazil do Blaire a pak vznikla ta reakce, kdy se tu váleli lidé jeden přes druhého a pak do mě jeden z nich vrazil a já….

Kolegyně: A?

Jeremy: Vždyť je to hloupost. On umřel v parku Svobody a ona na Diamond Heights. ( Vstane. ) Měl bych se jít převléci.

 

Policejní stanice

Chris nervózně přešlapoval před dveřmi, za nimiž byla jeho záchrana. No spíše ne záchrana, ale pomocná ruka. Jmenoval se Jackson a Chris věděl, že na něj se dá spolehnout. Věděl, že by mu mohl pomoci. Dveře se prudce otevřely a tam stál. Vypadal jako kdyby mu ujela tramvaj a on do práce celou dobu běžel, protože kdyby neběžel, nestihl by začátek směny.

Zprvu ztuhl, ale pak se usmál.

Jackson: Božínku… to je překvapení. Co ty tady?

Hlas měl až příliš medově sladký, což Chrise trochu znervóznilo. Došlo mu, že už je to více než rok a půl, kdy ho musel vyhledat. I tak mu nic jiného nezbývalo.

Chris: Ahoj .. Jacksone. Potřeboval bych….

Jackson: Jasně… ( Řekl už normálnějším hlasem, ale přesto mu nikdo nemohl odepřít to, kým byl. )… pojď dál. Stejně teď nemám co na práci.

Chris: Ale vždyť jsi se …( Spustil, když vstupoval do jeho pracovny. ) … někam chystal.

Jackson: Ach tak… to … no jo.. .máš pravdu, ale to počká. Pro TEBE si já udělám čas kdykoli.

Než zavřel dveře, Chris jen naprázdno polknul.

 

Walacův park Svobody

Policisté nechali na místě, kde se našlo tělo první oběti, důkaz, že se tu opravdu něco stalo – stužky se slovy VSTUP ZAKÁZÁN. Jinak už bylo vše pryč. Za ohraničeným prostorem stála Carrie a dívala se na prostor, kde ho našli, kde jeho tělo prochladlo, kde ho jeho duše opustila. Najednou se za ní ozvalo šustění a z křoví vylezl Jeremy Heston. Strnula. Dívala se na něj a teprve teď si vybavila tu noc.

Carrie: Tos… tos byl ty. ( A podívala se na svou poraněnou nohu. )

Jeremy: Za to …. Se omlouvám.

Carrie: ( Otočila se zpět k místu činu. ) Nebyla to tvoje chyba. To…. Co tu děláš?

Jeremy: Možná kvůli tomu samému jako Ty.

Carrie: A jak víš, proč tu jsem já.

Jeremy: Na procházku jsi sem rozhodně nešla.

Carrie: Proč myslíš?

Jeremy: Pak bych si musel myslet, že jsi šílená – chodit na místo brutální vraždy jen kvůli procházce…. ( Vyčkával a přitom sledoval její obličej. )

Carrie: A co když jsem… co když jsem šílená, psychopat, nebo tak něco?

Jeremy: Vůbec mi tak nepřipadáš.

Carrie: ( Usměje se a podívá se na něj. ) Zvláštní… Vidím Tě podruhé v životě.

Jeremy: Nic neříkej. Cítím to samé.

Carrie: Co myslíš? Proč tu vlastně jsme?

Jeremy: Nevím. Co když … Jak se vlastně….

Carrie: Jsem Carrie.

Jeremy: Jeremy….

Carrie: ( Znovu se mírně usměje. ) Tak Jeremy….

Jeremy: Eh?!?

Carrie: Tak se jmenuje můj otec… tedy jmenoval.

Jeremy: Řekneš mi o tom víc?

Carrie: Proč ne.

Jeremy: Znám jednu útulnou kavárnu asi pět minut odtud. Na druhé straně parku Svobody.

Carrie: To zní …  dobře.

 

Ztracená knihovna

Erin trávící čas mezi světy právě odstoupila od okna. Spatřila to, co se dole děje, a začala mít obavu. Nikdo nepostřehl to, co bylo zjevné. Co bylo na první pohled jasné, ale nikdo si toho nevšiml. Zamyslela se. Musela přijít na způsob, jak se dostat zpět. Teď tu byla sice sama, věděla, jak se dostat zpět, jenže… nebyla si jistá, jestli to, co ji sem poslalo, ať to bylo, co to bylo, jí dá tu moc vrátit se.

Povzdechla si.

Erin: Kdybych tady tak někoho měla.

 

Magická škola. Chodba

Tewin prochází chodbou. Přitom se zastaví u jedněch dveří a zamyslí se. Vedle ní se objeví Wyatt. Oba se na sebe podívají. On vypadá trochu unaveně.

Tewin: Ještě jsi toho nenechal?

Wyatt: Ne. Nenechal.

Tewin: Takže … Ti to nepomohlo?

Wyatt: Co?

Tewin: Ty víš co….

Wyatt: Jo… tamto… moc ne, ale zamyslel jsem se a přeci jenom bych od tebe ještě něco….

Tewin: Co?

Wyatt: Potřeboval bych zjistit, jak kontaktovat Alici.

Tewin: ( Jak Wyatt zmíní její jméno, málem přestane dýchat. ) Bože… a já myslela, že už od njí bude klid.

Wyatt: Takže máš na ni spojení?

Tewin: Bože… ( Trochu podrážděně ) Na ní není žádné spojení. Nemá telefon, ani mail, ani ICQ natož Skype. Vždyť ani nevím, jak se sem dostala.

Wyatt: Chceš říci, že ….

Tewin: ( Otočí se k němu. ) Víš, poradím Ti něco, až bude chtít, objeví se.

Wyatt: Alice?

Tewin: Ne, Hope. Mluvím o Hope. Nevím proč odešla. My o ní nic nevíme, nevíme nic o Pandoře… ( Ztuhla. )

Wyatt: Říkáš Pandora? Jak to….

Tewin: Nic jsi neslyšel.

Wyatt: Ale řekla jsi to. Řekla jsi Pandora.

Tewin: ( Přiblíží se k němu – potichu ) Tohle nikdo neví. Prosím. Nesmíš to prozradit. Nehledej ji. Když bude moci, vrátí se. Věř mi. Nech to být. Nescháněj se ani po Hope, ani po Pandoře, ani po Alici. Není to dobré… a ….

Wyatt: Co? ( Byl nervózní z toho, co mu Tewin říkala. )

Tewin: ( Ještě se o něco víc přiblíží. ) Nic dobrého to nepřinese. Věř mi. ( Rozhlédne se. ) Promiň. Už budu muset jít.

Nechá ho tam stát v pochybnostech a odchází. Wyatt je zmatený. To, co mu řekla, rozhodně znamená, že Hope neodešla jen tak, že ta Pandora s tím určitě souvisí. Přitom si byl vědom, že by se mohlo něco stát.

 

Dům Halliwellek, obývací pokoj

Paige sedí na pohovce a něco si pročítá. Zaslechne cvaknutí dveří a text, co čte, odloží na stolek přední.

Paige: Jsem tady!

Ve dveřích se objeví Chris. Vypadá vyčerpaně.

Paige: ( Usměje se. ) Tak, jak jsi dopadl?

Chris: No… celkem dobře.

Paige: Tak proč ten výraz?

Chris: Protože…. Stačí, když řeknu Jackson Price.

Paige: ( Vzpomene si na něj. Vybaví si jen jméno, obličej a to, že je gay. Už ani neví, co to bylo, ale vyprskne smíchy. ) To jako….

Chris: Chtěl protislužbu.

Paige: Ne.

Chris: Chtěl večeři.

Paige: Bože….

Chris: Díky bohu, že zrovna dneska nemá čas.

Paige: A pomohl Ti? ( Přitom se stále usmívá. )

Chris: Nech toho….

Paige: Čeho?

Chris: No toho… toho smíchu, potutelného úsměvu a tak.

Paige: To se nedá. Tak pomohl Ti?

Chris: No…něco mi řekl.

Paige: Tak to je přeci nejdůležitější a co tedy?

Chris: ( Z desek, co měl přes rameno, vytáhne složku a položí ji na stůl. ) Něco se v tom najde.

Paige: Už jsi to….

Chris: Ne. Neprocházel jsem to.

Paige: A můžu….

Chris: Jasně, že můžeš. Jdu se jen osprchovat, takže…

Paige: Neboj se. Nepředám to KTV5 Hot News.

Chris zmizí v horním patře a Paige se podívá na složku před sebou.

Paige: Tak … hurá do toho. ( A otevře ji. )

 

Byt Bennetových

Wyatt sedí na posteli a v ruce drží dopis od Hope. Opět si ho několikrát přečte, ale to, co se mu vryje do mysli, ho nenechává klidným: PS: Déšť a zármutek jsou nyní mí nejlepší přátelé. H.M

Wyatt: ( Polohlasem ) Déšť a zármutek jsou nyní mí nejlepší přátelé. Déšť a zármutek… Déšť a zármutek.

 

Byt Jeremyho Hestona, ložnice

Deky leží na kraji postele a čeká jen na okamžik, kdy by mohla přepadnout na parketovou podlahu. Jeremy se dívá do stropu a pak se podívá vedle sebe. Carrie se mu dívá přímo do očí. Přemýšlí.

Carrie: Copak?

Jeremy: ( Přejede rukou po jejích vlasech ) Ještě před pár dny jsem Tě neznal a teď mi přijde, že Tě znám celou věčnost.

Carrie: I já to cítím stejně.

Carrie se posadí a její nohy se dotknou chladného dřeva.

Jeremy: Kam se … chystáš?

Carrie: Musím si odskočit.

Jeremy: Aha… promiň. Budu na tebe čekat.

Carrie: ( Usměje se. ) V to doufám.

Pak vstane a tak jak ji Bůh stvořil jde na toaletu.

 

Dům Halliwellek, obývací pokoj

Paige pročítá složky těch, co byli zavražděni a snaží se najít spojitosti. Díky své práci dokáže vidět i to, co ostatní mohou přehlednout. Blaire Donovanová pracovala pro společnost Kenwood a ten kluk studoval na jedné soukromý škole poblíž Frisca… a co dál. Oba často chodili do Evolution klubu. To je spojovalo. Přejíždí po výpovědích svědků. Paige si na papír, kde má napsán otazník a Evolution dopíše i datum 24.9. Den, kdy oba dva byli na stejném místě. Pak Evolution podtrhne a ztuhne. Vzpomněla si na klub Věčnost, který pohřbil jejího milého před těmi lety. Ztuhne. Po chvilce opět začne pročítat další složky.

 

Magická škola, knihovna

Wyatt sedí v jednom z křesel. V ruce drží knihu a listuje v ní. V tom se na chvíli zastaví a přečte si několik řádků.

Wyatt: Mám vás!

 

Kdesi na druhé straně Frisca

Dívka sedí u stolu a učí se na zkoušku do školy. Vedle ní leží na zemi batoh a na něm uniforma s malým emblémem na hrudi s nápisem: Ferdogan Private School, založena 2010. Otevřou se dveře a v nich stojí její matka.

Dívka: Co?

Matka: Ještě se učíš?

Dívka: Jo. Promiň, že jsem byla u večeře tak ….

Matka: Neomlouvej se. Vím, že to máš těžké.

Dívka: Mám Tě ráda.

Matka: Já tebe taky, zlatíčko. A nebuď moc dlouho vzhůru.

Dívka: Jen, co se doučím kapitolu o genetice, hned jdu spát.

Matka: Hodná. Dobrou noc.

Dívkou: Dobrou, mami.

Máma zavře dveře a nechá dívku studovat… Když tu se ozve vrzání. Někdo tam je.

Dívka: Je tu… někdo?

Nic se neozve, ale ozve se další vrznutí, u dveří. Dívka vstane od stolu a na knihu položí propisku. Ta sjede na kraj knihy a dopadne na zem, aniž by udělala nějaký hluk.

Dívka: Kdo je to!

Hlas: Kdo je kdo?

Dívka: Ha. Já věděla, že tu někdo je.

Hlas: Přece Ty. Ty tu jsi… ale….

Dívka: Ať jsi kdo jsi, ukaž se a přestaň si hrát na schovávanou!

Hlas: Jak si přeješ!

Z šera rohu u dveří vystoupí dívka. Její oči jsou temné a kolem nich je její kůže našedlá. Šedé skvrny pak pokrývají téměř celé její tělo. Dívka zděšeně vrazí do stolu.

Dívka: Kdo… kdo jsi….

Ta druhá: Jsem tvůj … konec.

Pak najednou lampička přestane svítit a za chviličku dívka zakřičí tak hrozně, že by to zabilo i člověka trochu slabšího na srdce. Dveře se za pár vteřin prudce otevřou. Její máma ani nemohla křičet. Ozval se dunivý pád. Kužel světla dopadající do pokoje vrhl světlo na tělo její dcery, zohavené, bez očí a s odseknutou pravou rukou. D světla vstoupil ten prokletý host. Její kůže byla normální a oči měla modré. Carrie se usmála.

Carrie: Fajn. Tak to bychom měli!

A najednou je pryč, jako kdyby tam nikdy předtím nebyla.

 

Magická škola, knihovna

Wyatt položí knihu na stůl a záhy zmizí pryč. Kniha zůstává otevřená na stránce, kde je malé info o dvou bytostech. Jedna je dívka jménem Sorrow a druhá zmínka je o mladíkovi jménem Rain. Rain a Sorrow. Déšť a zármutek!

 

Byt Jeremyho Hestona, ložnice

Jeremy se převalil z boku na bok. Začíná být lehce nervózní, ale nervozita odpadne, když se otevřou dveře a v nich Carrie.

Jeremy: Kde jsi….

Carrie nic neřekne. Jen lehce vstoupí dovnitř a zavře dveře. Přistoupí lehce k okraji postele a klekne si na ní. Jeremy ztuhne a pak zapomene na to, na co se chtěl zeptat.

 

Dům Halliwellek, obývací pokoj

Paige si zapíše pár poznámek, když se ve dveřích objeví Chris.

Chris: Tak na co jsi přišla?

Paige: První oběť zemřela poblíž Walacova parku Svobody.

Chris: Ne v něm?

Paige: Ne. Nikdo ho ale neviděl, takže to, co se stalo, když odešel z klubu, až do okamžiku, kdy ho našli v parku, nikdo neví. Jsou to jen spekulace.

Chris: Co ta Blaire, ta z Kentwood?

Paige: To samé. Poslední, kdo ji viděl….

Chris: Jsem byl já.

Paige: Přesně, ale nikdo po tobě nic nechtěl, protože záznam z kamery, co je na chodbě ukazuje, že jsi od ní odcházel a byla v pohodě.

Chris: A dál?

Paige: Někdo kamery odříznul. No spíše vypadly, protože je tam pár vteřin šum. Když naskočily, už tam nebyla.

Chris: Nebyla?

Paige: Tělo našli v zadní uličce u Kentwood.

Chris: Takže… každý zemřel někde jinde.

Paige: Jo.

Chris: A to jak zemřeli? Je tam něco?

Paige: Je tu patologická zpráva z Memorial Hospital, kam byla jejich těla převezena.

Chris: A?

Paige: Oba měli zohyzděná těla… dál už je to trochu brutálnější.

Chris se natáhl k Paige a vzal si složku, co držela v ruce. Jen přejel očima po slovech – bez očí, bez ruky, s minimem krve v těle, během pár vteřin po smrti.

Chris: Tohle….

Paige: To mohl být i člověk, smrtelník.

Chris: Kdo by to dělal?

Paige: Psychopat? ( Nadechne se. ) Za poslední rok vzrostla kriminalita ve středu města o šedesát procent. Z kdysi klidného města se díky praktikám Horoskopiánů a jiných démonů, co se pokoušejí získat opět moc, se stalo město, kde strach je na prvním místě. V noci není bezpečno.

Chris: O tom MĚ nemusíš nic říkat.

Paige: ( Podívá se na složky a pak na Chrise. ) Je na čase, abychom je zase začali likvidovat.

Chris: S tím mohu jen souhlasit. Takže, co ti dva mají společného?

Paige: Jedno místo, kde oba byli. Ve stejný den, ve stejný večer a podle svědků, byli oba součástí jedné nehody.

Chris: A to je?

Paige: Říká Ti něco jméno Evolution?

Chris: To je …. A sakra!

Paige: Co?

Chris: Já a Denny jsme tam … byli. A asi to bylo ve stejný den.

Paige: Že bychom navštívili Evolution?

Chris: Teď?

Paige: Čím dřív, tím líp.

 

Klub Evolution

Noc byla mladá a klub žil jako obvykle. Paige s Chrisem dorazili během chviličky. Pokoušejí se rychle zorientovat. Za barem stojí barman, co tu byl i oné noci. Na parketu se pohybuje dívka, kterou Chris ještě neviděl.

Chris: ( Nahlas, aby ho Paige slyšela. ) Ten barman tu byl ten večer. Pamatuju si ho.

Paige: Tak se ho skončíme zeptat!

Oba došli k barové části. Barman si ihned všiml nové dívky a přiblížil se.

Barman: Co si dáma bude přát?

Paige: ( Usměje se a trochu zčervená. ) Ha… nějakou tu … informaci?

Barman: Informační kiosk je po ulici na sever asi 200 metrů, ale teď bude patrně zavřený.

Chris: Vtipné. Zapomněl jsem, že jsme v show Na Stojáka.

Paige: Klid. Chrisi. ( Podívá se na barmana. Vypne hruď a usměje se. Vytáhne fotky Blaire a Kennetha. Položí je na barový pult a posune je směrem k barmanovi. ) Podívejte se na ně. Vybavujete si, že by tady byly? Tak dva dny dozadu?

Barman se podívá na fotky. Pak zvedne hlavu a podívá se na Chrise a pak na Paige. Pak opět na fotky.

Chris: Tak co?

Barman: Takhle mi to nic….

Chris: Vzpomeňte si. Jsou to dva dny, co tu byli. Nemuseli se mezi sebou bavit, ale byli tu. Teď jsou oba mrtví….

Barman: Musel bych se…. S tím by Vám spíš pomohl můj kolega, Jeremy, co korzoval mezi lidmi. Ten má na tváře lepší paměť. Já jsem byl….

Chris: Zaneprázdněn?

Barman: Tak nějak.

Paige: A má dnes….

Barman: Má volno. Patrně bude doma.

Paige: ( Ke Chrisovi ) Měli bysme za ním zajít.

Chris: Já tam skočím. ( na barmana ) Kde bydlí?

Barman: Jeremy Heston, North Shore Street 10.

Chris: Díky.

Paige: A prosím, pospěš si.

Chris: Neboj se.

Chris ji tam nechal a vyběhl z klubu na ulici. Rozhlédl se a přeběhl silnici. Záhy zmizel ve Walacově parku Svobody. Kdyby v něm byl v té době velmi všímavý návštěvník, nemohlo by mu uniknout něco velice pozoruhodného. Krátká záře prudkého modrého světla. Mezitím se Paige posadila na barovou stoličku a podívala se na barmana

Paige: Tak… co mi doporučíte?

Barman: Čekat. Nic jiného.

Paige: Myslela jsem k pití.

Barman: Ach… tak… ( A rozesměje se. )

 

Dům Halliwellek, sklepní pracovna

Wyatt sedí v křesílku a přemýšlí. Kdyby měli Knihu Stínů, bylo by to pro něj mnohem jednodušší. Stačilo by nějaké trapné přivolávací kouzlo a bylo by to, ale Kniha nebyla. Musel tedy poradit sám. Vzal do ruky papír a tužku a začal sepisovat kouzlo, co by k němu přitáhlo Raina a Sorrow.

 

Ztracená Knihovna

Erin viděla, co Wyatt chystá. Ztuhla. Odlepila se od oken a zamířila do jedné z mnoha uliček. Zastavila se před knihou s názvem Vzkaz v láhvi.

Erin: ( Potichu ) Musím se o to alespoň pokusit. ) Vytáhla knihu a nalistovala to, co potřebovala. )

 

Dům Halliwellek, podkroví

Adam měl vždy velké plány. Chtěl být dokonalým démonem, později chtěl být dokonalým smrtelníkem. Pak toužil, aby měla Phoebe dokonalý život. Aby jeho dcera žila spokojeně. Nic z toho nevyšlo tak, jak si přál. Démon už dávno nebyl. O smrtelnost přišel, když se zabil. Phoebe je neznámo kde a Erin? Ani nemá tušení, jestli žije. Teď si stanovil něco jednoduššího. Podíval se dolů. Šlápl na místo před sebou a zaslechl vrzání. Jeho cílem bylo opravit podlahu v podkroví. Byla stará, špinavá. Někde byla i zaschlá krev od věčných bojů proti zlu. Musela pryč. Ta krev. Najednou něco dopadlo na tu stařičkou podlahu. Otočil se a ztuhl. Na zemi, asi o metr dál, ležela láhev a v ní dopis.

Adam: Cože?!?

Došel k ní. Odšpuntoval a vytáhl dopis. Byl psán ručně.

Adam: Bože, to …. „Hlídej Wyatta, ať neprovede nic, čeho by mohl později litovat. Přítel.“ Wyatt? „PS: Je tam, kde jsi blízko Nexu!“ Nexus? ( Zamyslí se. ) Sklep!

 

Byt Jeremyho Hestona

Chodba je zalita září a pak se ozve zvonek u dveří.

Jeremy: ( Zvedne hlavu. ) Kdo to může být?

Carrie: Nech to být. To nebude důležité!

Další zvonění.

Jeremy: Snad bych….

Carrie: Nech to….

Najednou oba málem vyskočí dva metry do vzduchu. Chris odmítal čekat a tak se přenesl k nim, bez ohledu na to, zda to bude pro jeho dobro nebo z toho bude titulní článek do nějakého toho plátku.

Chris: ( Naštvaně ) Člověk tu zvoní a oni si tu … Bože… leží v posteli. ( Podívá se na ně a pak se zamření na Jeremyho. ) Jeremy Heston?

Jeremy: Jo. To souhlasí.

Chris: Fajn.

 

Klub Evolution

Paige dopíjí druhý drink. Barman ji začíná svádět a jí se to líbí. Když jí začne vřeštit mobil, je trochu naštvaná. Podívá se, kdo volá, a rychle pospíchá ven, aby Chrise mohla vůbec slyšet. Venku mezitím začalo lehce pršet.

Paige: Tak co? Máš ho?

Chris: Jo.

Paige: A?

Chris: Můžeš sem zajít? Nechci to takhle řešit přes telefon.

Paige: ( Je naštvaná, ale nedá se nic dělat. ) Jo. Jasně, že můžu.

 

Byt Jeremyho Hestona

Chris: Když to půjde, tak se sem dostaň co nejdříve.

Najednou se ozve dveřní zvonek. Jeremy vstane a jde otevřít.

Chris: Tak co? Kdy tě můžu….

Paige: Vydrž! ( Přitom se promění v Brianu Cassidy. )

Jeremy otevře dveře a Paige se na něj usměje.

Paige: ( Ke Chrisovi ) Tak zatím.

Chris: Ta si dělá….

Jeremy: A Vy jste?

Paige: Jsem Briana Cassidy, psychiatrička.

Jeremy: Aha… a proč jste….

Briana: ( Všimne si Chrise. ) Ou Bože… Chrisi! Ty jsi tady. Jaká náhoda.

Chris ztuhne. Briana se zašklebí a vstoupí do bytu. Projde obývacím pokojem až do ložnice. Carrie vstane a začíná se oblékat. Chris se dívá zmateně na Brianu a přitom chce mimicky naznačit, co to má vše znamenat.

Briana: Mluvila jsem s Paige. Prý jsi mě sháněl.

Chris: Ech… no. Měla pravdu. ( Jeremy zavře vchodové dveře a otočí se. Di¨ívá se na ty dva podivíny a přemýšlí, co tu vlastně dělají. )

Jeremy: Co jste zač? Co chcete?

Chris: Jsem Chris Halliwell a tohle je….

Jeremy: Briana Cassidy… Tak TO už vím.

Chris: Bri… tohle je Jeremy Heston, barman v Evolution.

Briana: Těší mě. Vypadáte mnohem líp než Váš kolega.

Chris: ( Potichu ) Bri? Co to….

Jeremy: Díky.

Carrie: Už bych asi měla jít!

Briana: A kdo jste?

Carrie: Carrie Middleton, studentka.

Chris: ( Zamyslí se. ) Vy jste taky byla v tom klubu před dvěma dny?

Carrie: Jo. Proč?

Chris: Briano, to jsou další dva potenciální cíle.

Jeremy: Cíle? Koho? Čeho?

Chris: Tak to… to ještě nevíme.

 

Dům Halliwellek, sklepní pracovna

Wyatt stále sepisuje kouzlo, když se otevřou dveře do kuchyně a v nich stojí Adam.

Adam: Wyatte?

Wyatt: Jo. Jsem to já.

Adam. Co tu děláš tak pozdě?

Wyatt: Jen … ( Rychle schová papír do kapsy svých kalhot. ) … Je to tu hezký. Vážně!

Adam: Díky. Tak… co tady děláš? Je něco po půlnoci. Nemáš zítra školu?

Wyatt: Semestr začíná až příští měsíc. Chtěl jsem trochu….

Adam: Klidně mi to řekni.

Wyatt: ( Vstane. ) Víš, doma jsem teď tak … sám. Chris bydlí tady. Hope je pryč. Hope. Přišlo mi, že chci někam ,kde jsou lidé, na kterých mi záleží.

Adam: Pojď dáme kávu a můžeme to rozebrat.

Wyatt: To budu rád.

Byt Jeremyho Hestona

Sedí v obývacím pokoji. Na pohovce. Briana stojí před nimi a chodí sem a tam. Jeremy má ruku kolem ramen Carrie a pečlivě se snaží vše pochopit.

Jeremy: To jako, že někdo zabíjí lidi, co byli té osudné noci v Evolution?

Briana: Nejspíš jo. První byl ten Kenneth.

Chris: Ten, co způsobil tu hromadnou nehodu – alkohol, pád….

Carrie: A moje pořezaná noha?

Chris: Jo.

Carrie: Takže ten šílenec nebo co to je… tam byl a teď nás chce zabít? Pro zábavu?

Briana: Nic nevíme. Možná se pleteme, ale to, co Kennetha a Blaire spojuje je právě ta noc v Evolution. To je jediné, co mají společné.

Jeremy: Takže… co teď? Máme jít na policii?

Carrie: Vždyť nemáme důkazy. Nemáme nic. A oni taky nemají nic.

Jeremy: To nemůžeš….

Chris: Nemají nic.

Jeremy: Jak?

Chris: Mám u policie známého. Jsou ve slepé uličce.

Carrie: Stále ta samá otázka. Co teď?

Briana: Teď můžeme jen čekat.

Carrie: Až nás všechny odrovná? Až si přijde pro Jeremyho? A pak pro mě? A pak co? Já byla poslední. Pak už nikdo nebyl vtažen do té vlny. ( Najednou zbystří a podívá se na Chrise. ) Pamatuju si tě. Byl jsi tam té noci, že jo?

Chris: Jo. Byl jsem tam. Ale do té nehody jsem nebyl zapleten.

Carrie: To se někdo má.

Jeremy: ( Zamyslí se. ) Neměli bychom se pokusit najít další, co v té nehodě hrají roli?

Chris: Jak?

Jeremy: Většina z nich je pravidelnými návštěvníky klubu. Neměl by být problém je vystopovat.

Carrie: Pokud ještě žijí! ( Všichni se na ni podívají. ) Vždyť to tak je!

 

Jeremy spolu s Brianou zazvoní u dveří jednoho bytu kdesi ve Friscu. Dveře otevře postarší žena a podívá se na ně. Briana se koukne na Jeremyho. Ten zakroutí hlavou a tím dává najevo NE. Babča pochopí a zmiz jim z dohledu. Přijde k nim o mnoho let mladší dívka a jak spatří Jeremyho usměje se.

Na druhé straně Frisca se otevře kovová brána a v ni stojí jeden z těch fešáků, co popíjeli absinth. Samozřejmě, že si na Carrie nemohl pamatovat. Byla totiž téměř neviditelná, když tam byla. Chris mluvil, ona jen přikyvovala a kluk se nezmohl na nic jiného, než že se čas od času poškrábal na hrudi.

Sešli se v jedné kavárně, kde probrali, co a jak. Vyškrtli pár jmen ze seznamu. Chris v jedné chvíli vytáhl noviny, kde se před pár hodinami s Carrie dočetl o další oběti – mladé studentce. Byli smutní. Byli trochu zdrcení, ale museli pokračovat dál. Hledali. Pátrali. Varovali ty, které našli. Pot se jim jen řinul po zádech, po čelech. Únava sílila. Vyčerpanost byla za dveřmi.

 

Dům Halliwellek

Večer seděli všichni polomrtví na pohovce v domě Halliwellek.

Jejich spaní narušila Adamova záře. Jeremy zvedl hlavu a podíval se do haly, odkud záře přišla. Když zmizela, položil hlavu na Chrisovo rameno a znovu se ponořil do polospánku. Briana se odlepila od pohovky a vstala. Lehce a potichu vyšla z obývacího pokoje a zmizela v jídelně.

Carrie otevřela oči a pocítila v nich ostrou bolest. Vstala. Jen se podívala na spícího Jeremyho a Chrise. Zasmála se, ale pak rychle přeběhla do haly. Všimla si mizející Briany kdesi tam, kde stojí ten dlouhý stůl. Došla až do jídelny, když zaslechla ty hlasy.

Adam: Zdá se, že se pokouší napsat nějaké kouzlo.

Briana: A ty myslíš….

Adam: Tohle se objevilo včera večer v podkroví, když jsem tam uklízel. ( Něco Brianě dá. )

Briana: A ty myslíš, že ….

Adam: Nevím. Nezdá se mi, ale že by to byla Tewin. Má oči většinou doširoka otevřené. To jo, ale přesto nevidí úplně všechno.

Carrie: ( Opře se o stůl. ) Briano. Omlouvám se, že ruším. Kde najdu toaletu.

Briana: První patro,druhé dveře od schodiště.

Carrie: Díky.

Vyběhla schody a záhy se za ní zavřely dveře. Podívala se na sebe do zrcadla. Kolem očí se jí táhly šedé skvrny, které začínaly černat.

Carrie: Sakra. Do háje!

Opřela se o umyvadlo a zamyslela se. Pak dostala nápad.

 

Sídlo rodiny McRandishů

Mladík, co ho navštívila Carrie s Chrisem, Clive, právě posiloval, když se před ním objevila Carrie. Ztuhl a pustil činku, která mu spadla na nohu. Dřív než ale dopadla a rozdrtila mu nártové kůstky, přišel o mnohem cennější věc, než byla jeho plasmová televize na hlasový ovladač, o jeho život. Činka dopadla na zem a po vteřin poté se ozvalo druhé zadunění.

 

Dům Halliwellek

Jeremy otevřel oči. Ucítil teplo na svém těle a o něco víc se přitiskl. V tom ztuhl. Otočil hlavu vedle sebe a spatřil Chrise. Prudce se odlepil a vyskočil. Chris pomalu otevřel oči.

Chris: Co se děje?

Jeremy: Ou… nic. Jen se mi něco … zdálo.

Chris: ( Rozhlédne se. ) Kde je Paige a Carrie?

Carrie právě vstoupí do vchodu do obývacího pokoje. Usměje se a jen tak se mihne kolem jednoho ze zrcadel. Oči jí jen září energií.

Carrie: Omlouvám se, musela jsem … odskočit. O co jsem přišla?

Chris: ( Usměje se. ) Jen o noční můru v Prescott Street.

Jeremy: Vtipné.

Chris: Kde je Paige?

Carrie: V kuchyni. S někým se tam vybavuje.

Chris: To bude Adam.

Jeremy: Kdo je Adam?

Chris: Majitel tohoto domu. ( Na to se usměje. )

 

Dům Halliwellek, kuchyně

Briana: V každém případě bys měl dávat na Wyatta pozor.

Adam: To je přeci samozřejmost.

Do kuchyně vstoupí Chris.

Chris: Neruším?

Adam: Ani ne. Co se děje?

Chris: Měli bysme začít něco dělat, dřív než zase někdo umře.

Adam: Eh?!?

Briana: Jo. To je pravda.

Adam: Můžu nějak pomoci?

Briana: No.. každé volné ruce se hodí.

 

Opět nastal kolotoč v hledání více informací. Pokusili se zjisti něco víc o tom, kdo by to mohl udělat. Jejich pátrání je dostalo do okamžiku, kdy museli pomoci mystické síly.

Jeremy: ( Unaveně ) Já už asi půjdu….

Carrie: Taky bych šla. Tedy, jestli ….

Chris: Jo. Já myslím, že jo.

Briana: Nejsem proti, ale buďte opatrní. Vždyť víte.

Jeremy a Carrie si vzali svoje věci a mířili ke vchodovým dveřím. Chris je na chviličku zastavil.

Chris: Ještě něco…. Nikomu neříkejte, co jste případně viděli.

Jeremy se podívá na Carrie a oba se usmějí.

Jeremy: Nemusíš se obávat.

Carrie: My si to necháme pro sebe.

Podívali se na sebe a pak už se za nimi zavřeli dveře. Chris se otočil a vstoupil do obývacího pokoje.

Chris: Fajn. Tak to bychom měli. Teď to vezmeme tou naší cestou!

Briana: A to je?

Chris: Přeci tou magickou.

Briana se promění v Paige.

Paige: Jsem stoprocentně pro. Konec obyčejného slídění!

Vstala a prudce dupla do podlahy.

Adam: Tak řekla Paige.

Chris: A co na to Briana? ( Zasmál se a podíval se na Adama. )

Paige: Tu, prosím Vás, nechte spát. Jo.

 

Ztracená knihovna

Erin se dívala dolů, na Zemi. Byla se sebou spokojená. Její pokus poslat jim radu vyšel. Teď už ví, jak je kontaktovat, jak jim pomoci. Navíc. Neuniklo jí, že ta kráska Carrie zabila toho nebožáka. Musela je varovat i před ní. Zároveň musela zjistit, co je zač. Otočila se a zamířila opět do labyrintu knih.

 

Dům Halliwellek, sklepní pracovna

Chris procházel těch málo knih, co doma měli a došel k závěru, že ať ty zrůdnosti dělá kdokoli, nemůže být z mystického světa. Musí to být lidská zrůda nebo něco takového. Na schodech se objeví Adam a nese něco k jídlu.

Adam: Měl by sis odpočinout.

Chris: Sakra… Nic tu není. Tohle je jako hledat východ v labyrintu bez cíle.

Adam: Dej si něco k večeři.

Chris: Snad k snídani. Podívej ( A ukáže za Adama směrem do kuchyně. ) Začíná svítat. ( V tom mu začne hystericky křičet mobilní telefon. Chris se koukne, kdo to volá a je to jeho přítel od Policie. ) Co chce, takhle … brzo?!? ( Přijme hovor. )

Adam zatím položí večeři na stolek

Chris: Co se ….

Jackson: Vím, že jsi tím případem tak posedlý, takže… K dnešnímu ránu už to nejsou tři oběti Bestie z Walace Park.

Chris: Cože? Kdo?

Jackson: Clive…. Bože… teď mi vypadlo jeho příjmení…. Clive… Clive.

Chris: ( Polohlasem ) Clive McRandish.

Jackson: Jo. Přesně tak se jmenoval.

Chris: Díky. ( Položí hovor. )

Jackson: Chrisi! Chrisi! Bože… ten hošík mě ale dokáže pořádně rozdráždit.

Adam: Chrisi?

Chris: Clive McRandish je mrtvý.

Adam: A to ….

Chris: Já a Carrie jsme u něj včera byli. Byl ok. Řekli jsme mu, aby….

 

Dům Halliwellek, první patro

Paige právě vyšla ze sprchy. Její hnědé vlasy byly mokré a zplihlé. Zmizela v modré záři a pak se za pár vteřin zase objevila v chodbě. Její vlasy jsou suché a svěží.

Paige: Bože. Jak já jsem ráda sama sebou.

Už se chystá jít dolů, když se ozve rána. Přišla z podkroví.

Paige: Wyatte?!?

Jde pomalu nahoru. Otevře dveře a spatří láhev a v ní srolovaný papír.

Paige: Je tu… někdo? ( Vezme ho. Rozhlédne se a pak se zase vrátí dolů. )

 

Dům Halliwellek, sklepní pracovna

Chris: Řekli jsme mu, aby nikam nechodil, že je nebezpečné, aby kamkoli šel, a to i s přáteli. Stačilo mu ukázat fotku jeho dvou předchůdců a měl jsi vidět, jak zblednul.

Adam: Pak tedy…. Ta bestie vás musela sledovat.

Chris: Myslíš?

Adam: Jak jinak by věděla, kde ten Clive bydlí, ne?

Chris: Něco mi na tom nehraje.

Paige: ( Objeví se ve dveřích. ) Spíš Někdo mi na tom nehraje. Co víte o té Carrie? ( Drží v ruce papírek z láhve a jde pomalu po schodech ke Chrisovi a Adamovi. )

Chris: Kam tím… Carrie byla poslední, kdo byl…..

Paige: To víme. Jeremy jí díky té nehodě pořezal nohu, ale co víme víc? Nic.

Chris: Chodí na nějakou střední ani nevím kde. Kam tím tedy míříš?

Paige: ( Zamává papírkem ve větru. ) Tohle přišlo Adamovou poštou. Chci říct. Přišel další vzkaz v láhvi.

Chris: Jaký vzkaz  v láhvi? O co tu jde?

Paige: ( Usměje se. ) Adamovi někdo posílá tajemné rady. Vždy se podepíše jako přítel, ale Adam začíná tušit, kdo by to asi mohl být.

Adam: Co tam je teď?

Paige: Radost mnou prostupuje, když vím, že s tebou můžu mluvit. Chci Vás varovat před dívkou jménem Carrie, neboť její pohled na svět není takový, jak na první pohled vypadá. Lepší je posvítit si na dávné démony, kteří se krmí prostou energií emocí. Prokletím jest jejich posměch a ztrapnění. Přítel.

Chris: Bože. A to si někdo myslel, že Lynn, sestra Denny, byla blázen.

Adam: Takže… to, že je Carrie studentka by chtělo ověřit, protože jinak mě nenapadá nic jiného než to, že bude démon. ( Pro sebe ) Kdyby to tak bylo podrobnější. ( Na Paige ) Kde se objevila.

Paige: Na půdě. Jako když přišel první dopis.

Adam sebou trhl a vyběhl schody do kuchyně. Pak zamířil do haly. Schody do prvního patra bral po dvou. Zastavil se až před dveřmi do podkroví. Jeho srdce se začínalo uklidňovat. Očekával něco úžasného. Otevřel dveře a tam …. Prázdno.

Adam: ( Podíval se nahoru. Na staré trámy. ) Prosím. Jestli to jsi Ty, napiš mi. Dej mi znamení.

Najednou se ve vzduchu objevila další láhev. Chytl ji do rukou dřív, než dopadla na zem. Rychle ji odšpuntoval a vytáhl papírek. Byl to zmuchlaný list vytržený z nějaké knihy.

Démonka ztrapněných duší. Aby mohla být zničena, musí mít svou vlastní podobu. Té dosáhne, pokud se jí nepodaří ukojit svůj hlad, který zahání pojídáním zraku a hmatu těch, které proklela kouzlem neschopnosti. To činí její oběti otevřené činům, které je uvedou do stavu naprostého ztrapnění. P.S.:Až přijde čas.

Adam: Bože… ( Potichu ) To musí být ona.

 

Dům Halliwellek, sklepní pracovna

Adam vstoupí na první schod. Dívá se na Chrise a Paige a váhá.

Chris: Tak co?

Adam: Už vím, jak na to.

Za ním se objeví Wyatt, co přišel zase „slídil“.

Wyatt: ( Překvapeně) Copak se tu děje?

Chris: Ne, ale co ty tady děláš?

Adam: Chrisi, klid. Já mu dovolil, že může přijít. A navíc. Pro ten plán se bude hodit pár rukou navíc. A….

Chris: Co?

Adam: Zavolej Jeremymu a Carrie.

Chris: A co jim mám říci?

Adam: Pověz jim… ( Usměje se. ) že jsme konečně narazili na ten správný důkaz a potřebujeme opět vyslechnout všechny zúčastněné.

Chris: Na to neskočí.

Adam: Ale skočí. Carrie na to skočí. Všichni, kdo ještě žijí. V jedné místnosti. Bude se nás chtít zbavit. Bude nás chtít nějak zpomalit, aby je pak mohla odrovnat. Když tak učiní, zmizí.

Chris: Cítím v tom háček.

Adam: Přesně.

Chris: A počítám, že ten si necháš pro sebe.

Adam v kapse svým kalhot stiskl rukou papírek, co byl u té vytržené stránky. Pak se jen mírně usmál.

 

Soudný den, 13:11

Dívka, co spadla na zem, když do ní někdo vrazil, si vzala batoh a vyběhla ven z domu, kde bydlela. Vzala si taxíka a vyjela směrem klub Evolution. Muž kolem třiceti let si právě sušil vlasy v jedné místní posilovně. Pak ručník hodil do tašky, přehodil ji přes rameno a podíval se do svého diáře: 13:30 – Evolution. Jeremy přesně ve 13:15 odemknul klub a rozsvítil. Všude bylo uklizeno, protože ráno přijali novou posilu v úklidovém týmu.Žena položila telefon a pak si dala mobilní telefon do kabelky. Vstala a uvolnila místo stařence, co se kymácela u tyče, jak list ve větru. Stejně ta žena už vystupovala. K Evolution to bylo už jen kousek.

Denny otevřela dveře do Evolution a tam našla skupinku celkem šesti lidí. Šesti posledních obětí Carriina prokletí. Čtyři z nich byli jen o pár let starší než Denny. Usmála se a zavřela za sebou dveře.

Jeremy: Co teď?

Denny: Budeme čekat. Nic víc nám teď nezbývá.

Jedna z obětí: V kolik je vlastně ten sraz.

Denny: Přesně v půl druhé.

Jeremy: A kolik je?

Ten kulturista: 13:30.

Najednou vrzly dveře a do klubu padla sluneční záře.

Carrie stála před dveřmi a čekala. Její hodinky právě ukazovaly 13:30. Dveře byly otevřené a ona pomalu vzala za kliku. Světlo vstoupilo do šera a ona udělala krok dovnitř.

Carrie: Je tu někdo?

Rozhlédla se kolem sebe. V hale domu Halliwellek bylo prázdno. V ten samý okamžik se ve dveřích Evolution klubu objeví Chris a zamává Denny na přivítanou.

Chris: Jsme tady ve sklepní pracovně. Projdi skrz jídelnu, do kuchyně a pak dolů do sklepa.

Carrie: Fajn. Sklep. ( Nahlas ) Už jdu. ( Potichu ) Alespoň budou všichni pohromadě. Už začínám cítit, že slábnu.

Carrie udělalala, jak Chris pověděl. Stála teď na jednom schodě do sklepní pracovny. Tam byl jen stůl a židle. Pár knih ale nikde žádní prokletí. Otočila se a …

Adam: Máme Tě!

Třísknul dveřmi, až Carrie ztratila balanc a dopadla na koberec.

Carrie: Co se to děje? Kde jsou….

Za ní se objeví Adam a Paige. Carrie se otočí a ztuhne.

Carrie: ( Prudce se dívá z jednoho na druhého. Začíná se potit a kolem očí už její kůže zešedla. ) Co tohle má do háje znamenat!

Adam: Znamená to, ….

Paige: Že jsme našli tu bestii, která zabila už celkem čtyři nevinné lidi.

Carrie: ( Křivě se usměje. ) Takže už nikdo nezemře… To je přeci dobré, ne?!?

Adam: Jak pro koho.

Carrie: ( Naštve se. Šediny postoupily dál a ona zavrávorala. Chytla se laťky, co byla přidělaná ke schodům. ) Bože… Vy si myslíte, že ….

Paige: My si to nemyslíme. My to víme!

Carrie: Jak bych já mohla být….

Paige: Zrcátko! ( V její ruce se objeví zrcátko a Paige ho podá Carrie. ) Je to v tvých očích!

Carrie se podívala do zrcátka a její falešný úsměv zmizel. Narovnala se a pak mrskla zrcátkem o zem. To se rozbilo na milióny kousků. Podívala se na ty dva. Kůže zšedla už i na jejích pažích.

Carrie: Nemáte ani tušení, s kým si zahráváte. Ty Vaše ledabylý přenášecí kouzla. Tp strčím do kapsy…. Tedy kdybych nějaké měla.

Paige: Myslíš?

Carrie: ( Přimhouří oči. ) Najdu je. Vím, kde bydlí, vím kde… Jsou v Evoluiton. Mám pravdu? Jasně, že mám. Tohle je past, jak jste mě chtěli odhalit co? Super. Povedlo se Vám to, ale … (  a pokusí se zmizet. ) Jenže v okamžiku, kdy zmizí, se zase objeví na tom samém místě.

Paige: ( Usměje se. ) Kouzlo proti démonského přenášení. Dárek od ředitelky Magické školy.

Carrie: Vy…. ( Najednou se jí podlomí nohy a ona spadne na zem. Když vstane, je slepá. )

Paige: Démon, co nemá oči. To už je ohranné….

Adam: Myslíš?

Paige: Věř mi. Démon bez očí, či slepý démon… je za každým rohem… a to i místnosti bez rohů.

Adam: Cože?!?

Paige: ( Mávne rukou. ) Toho si nevšímej.

Carrie: Buďte už konečně… zticha.

To slovo zticha zavře tak nahlas, až se její kůže rozpadne a před nimi stojí to, co se dá správně pojmenovat jako Démonka ztrapněných duší. Paige a Adam uskočí.

Paige: Ou… tak tohle už není hezké.

Adam: Copak: Já myslel, že ty démony ráda.

Paige: Démony jo, ale tohle je ale zrůdnost.

Démon: Zničím Vás. Prokleju Vás. Vytrhám Vám kosti z těla. Sežeru Vaše….

Mezi Paige s Adamem a Démonkou se objeví Wyatt. V ruce drží excalibr a usměje se.

Wyatt: Tak už dost plácání! ( Jednou sekne a démonka přijde o hlavu. Její tělo se zbortí k zemi a pak se rozpadne na prach. ) Bože. Nebýt tohohle, tak ten meč skoro ani nepoužiju.

Adam: A nezapomeň, že delší užívání je návykové.

Wyatt: Neboj se strejdo. ( Zamává jim. ) Tak se zatím mějte! ( Zmizí pryč. )

Paige: Jako malej.

Adam: Ale teď nám pomohl.

Paige: I tak bys ho neměl přestat hlídat.

Adam: ( Potichu ) Vím. ( Podívá se na tu spoušť na koberci. ) Tohle budu muset drhnout celou věčnost. )

Paige: Klid. Poradíme si. Jsme přeci nejlepší!

Adam. To jsme.

 

Dům Halliwellek, jídelna

Wyatt sedí vedle Chrise. Naproti Chrisovi sedí Denny. Naproti Wyattovi sedí Paige a v hlavě sedí Adam. Pozvedne sklenku s vínem a usměje se.

Adam: Takže… Na prvního úspěšně zlikvidovaného démona v tomto domě po dlouhých 19 letech.

Wyatt: Na Paige!

Paige: Na Adama!

Chris: No prostě na rod Halliwellek.

Denny: Pravda.

Všichni si připijí a Denny se potutelně usměje.

Denny: Ještě něco by tu mělo být řečeno.

Adam: Co?

Denny: Chris získal práci v klubu Evolution.

Paige: To je….

Adam: Dobrá zpráva. Jak to?

Chris: Po dohodě s Jeremym tam můžu nastoupit již příští týden.

Wyatt: No vida, bratříčku….

Adam: ( Zvážní. ) Ještě něco bych chtěl dodat, než začneme jíst.

Paige: A to?

Adam: Chtěl bych připít na tu, která nám pomohla, ale nemůže být z nějakého důvodu mezi námi.

Chris: Tak fajn.

Paige, Chris, Denny a Wyatt: ( najednou ): Na tajemného přítele!

Adam: Na … ERIN!

Všichni ostatní ztuhnou, ale pak se dají do jídla. Adama se ještě chvíli dívá nahoru a pak se také dá do jídla.

 

Ztracená knihovna

Erin: Tati… Mám Tě ráda.

Zašeptala to a pak odstoupila od okna, protože vycítila přítomnost pekelného démona. Musela se připravit na boj.

 

Konec.