1.sezóna

2.sezóna 3.sezóna Charmed New Year  Hlavní stránka

2x12 Hope, přemožitelka démonů

 Dům Halliwellek, kuchyň, té stejné noci, kdy se všichni střetli se Susan

( Hope položila hrnek na stůl. Byl prázdný. Pak se její pohled upřel na hodinky. )

 

Hope: Bože. Už je tak….

Briana: Brzo?

Hope: No… ( Usměje se. ) … v podstatě ano. Budu muset jít. Dřív než se otec vrátí z práce. Nerad vidí, když se tak potuluji.

Briana: Dobře. Nechceš … no … odvést?

Hope: To je v pohodě. Chci se projít. Promysle si všechno, co se stalo a tak.

Briana: Jasně. To chápu… i já jsem čas od času potřebovala čas na rozmyšlenou… Procházka je pro to nejlepším východiskem.

Hope: Asi tak.

( Vstane a chystá se odejít, kdy do kuchyně vstoupí Wyatt. Cítí se stále trošku nesvůj. )

Wyatt: Ty jsi ještě … tady?

Hope: Právě jsem na odchodu.

Wyatt: Půjdu s tebou.

Hope: Ne. To je ….

Wyatt: To nejde. Nemůžeš se potulovat sama uprostřed města….

Hope: Které je prolezlé temnými silami, od kanalizace přes Golden Gate Bridže?

Wyatt: Až tak… jsem to nemyslel. Ale i tak s tebou….

Hope: Ne… prosím. Wyatte…Podívej se na sebe. Ještě pořád jsi zmatený. A já … já se prostě chci projít.

Wyatt: Dobře, ale až dorazíš domů, napíšeš mi. Dobrá?

Hope: ( Přijde k němu a políbí ho, jen lehce. ) Dobrá. Až budu doma, ozvu se, že mi nic není.

Wyatt: Budu rád.

( Ještě jednou se políbí a Wyatt ji k sobě přitiskne. Pak se od sebe odlepí a Wyatt se podívá na Brianu. Ta se jen podivně zatváří, ale jinak mlčí. Hope zatím zmizí z kuchyně a její korky míří k hlavním dveřím. Zastaví se hned u vchodu do obývacího pokoje, kde na pohovce sedí Erin a Chris. Erin spí a Chris se dívá zamyšleně před sebe. Zpozoruje něčí přítomnost a otočí se směrem k Hope. )

Chris: Už jdeš?

Hope: Jo… Musím ještě něco udělat, než …. No než půjdu do školy.

Chris: Ty ještě půjdeš do školy? Vždyť je Bože už téměř půl páté ráno.

Hope: Proto už jdu. První přednášku mám v deset. Takže to je … ale to nechme. Přeci to teď nebudu pitvat. ( Na to se usměje. )

Chris: Jasně. Chápu. Tak… zatím ahoj.

Hope: ( Podívá se na Erin. ) Až se probudí, že jí pozdravuju.

Chris: Vyřídím jí to.

( Hope kývne a pak se otočí k vchodovým dveřím. Chris se zase zadívá před sebe a pak jen zaslechne cvaknutí kliky. )

 

Kdesi v blízkém lesoparku

( Na mýtině, kam nikdo nikdy nezašel, je naprosté ticho. Najednou se zatáhne obloha a z nebes vyšlehl blesk. Zasáhl do země, z níž se začalo kouřit. Dým stoupal výš, a když se rozplynul, stála na jeho místě černovlasá dívka. V ruce držela truhlici, která byla částečně přikrytá černou látkou. Rozhlédne se kolem sebe a pak truhlice zmizí pryč. Dívka udělá první krok a pak svižně odchází – „přímo do kamery“ )

Dívka: A nastal čas!

Úvodní znělka

V hlavních rolích: Hope McCarthy

Ve vedlejších rolích: Pandora ( Dívka, co vpustila nemoci a zlo do našeho světa ), Rain ( Čaroděj, co se snaží najít „Naději“ ), Sorrow ( Rainova kamarádka ), JD ( spolužák Hope )

Hostující hvězdy: Wyatt M. Halliwell

Vedlejší role: Pandora ( Dívka, co vpustila nemoci a zlo do našeho světa ), Rain ( Čaroděj, co se snaží najít „Naději“ ), Sorrow ( Rainova kamarádka ), JD ( spolužák Hope )

 

V dávné minulosti

( Oheň hořící před jeskyní skomíral a jediné, co teď ozařovalo vchod do nitra skalního útvaru, byl Měsíc. Dívka sedící na kameni u ohně se zdála být nervózní. Každou chvíli se musela otáčet ke vstupu dovnitř a každou další minutu její strach, nervozita a obavy narůstaly. Pak se odhodlala a vstala. Otočila se a její kroky jí vedly dovnitř. Do temnoty. Uvnitř však nalezla několik zapálených loučí. Někdo ji musel očekávat. Jak šla dál, začínalo být větší teplo. Pak ztuhla, když spatřila jezero plné vody. Věděla, že tady někde je to, proč tu je. Proč se pachtila jít až sem. Otočila se doleva a vydala se malou chodbičkou dál od jezera. Její kroky se zastavili až v nízké místnosti, kde na kamenném stolci ležela malá zlatá skříňka. Došla až k ní a její klepající se ruka se dotkla kování. Celým jejím tělem projel chlad tak silný, že myslela, že jí z něj zmrzne srdce. Nestalo se a ona pokračovala. Lehce otevírala víko. Když tak učinila, spatřila nic. Naprosté nic. Zalekla se a jak zavřela skříňku, všude kolem náhle byla tma. Byl slyšet jen její zrychlený dech a pak křik, dívčí křik. )

 

Kdesi ve Friscu

( Hope jde po ulici. Přemýšlí teď zrovna o bůh ví čem, když tu si všimne známé tváře. Je to JD. Zdá se, že od chvíle, co utekl od kostela, se asi ještě hodnou chvíli motal po městě. A teď tady sedí na lavičce a čeká asi na autobus. Hope se podívá kolem něj, ale žádná zastávka autobusu poblíž není. )

 

Hope: ( Dojde až k němu a přisedne si. ) Ahoj!

JD: ( Zmateně zvedne hlavu a otočí ji po hlasu – překvapeně ) Ou… ( Opilecky se pousměje. ) Copak Vy tady, slečno McCarthyová?

Hope: ( Dojde jí, že je ještě pod větším „vlivem“ než když se předtím potkali. ) Zdá se, že sis užíval co?

JD: Jen tak trošku. Ona Mayflower byla vážně úžasná.

Hope: Mayflower? ( Zakroutí nechápavě hlavou. ) Ne, raději to nechci vědět.

JD: No… je to… vždyť… ( Rozhlédne se. ) Kam zmizela ta tvá … podivná kamarádka?

Hope: Ta? ( Vzpomene si na ni a jen se ušklíbne. ) Ta už někam zmizela.

JD: A to je cool.

Hope: No… když myslíš.

JD: To tedy myslím. ( Podívá se na hodinky a jakoby se rozzáří. ) Hele, Ty Hope. O pár ulic dál pořádá můj kamarád pařbu. Můžu sebou vzít nějakou tu kost. Půjdeš?

Hope: Jako kost?

JD: No… ( Máchne rukou. ) …. Můžeš jít i jako roštěnka, ale hlavně nesmíš být šprtka nebo kleptomanka.

Hope: Kleptomanka?

JD: On má doma vážně dost vymakaném audio systém. Nesmí… no prostě ne.

Hope: Nejsem kleptomanka…. Ale….

JD: Tak pojďme.

( Vstane a chystá se jít. Hope se postaví, ale ví, že nemůže jen tak jít kamsi zapařit. Hlavně, když má jít do školy. )

Hope: Promiň. Já … nemůžu?

JD: Proč ne? Bude prča. Opijem se nekvalitním punčem….

Hope: ( S úsměvem a polohlasem ) Myslím, že ty už opilý jsi.

JD: ( Nevnímá ji. ) …. Kamarádi přitáhnou pár zajímavých filmů… ( Přitom se rozmáchne. ) … Pán Prstenů vypadá mnohem líp, když je na plazmě…

Hope: ( Polohlasem ) Kdybys tak nekecal. Vím, jaké filmy si budete pouštet.

JD: …. ( Už jen pro sebe ) Bože. Budu muset koupit nějaký víno. Pán Prstenů nejde bez vína…

( Odchází a nechává tam Hope samotnou. )

Hope: ( Zakroutí hlavou a pousměje se. ) Bože. Ty kluci. ( Nadechne se a dál tedy pokračuje po své trase směrem domů. )

 

Kdesi na východě států

( Na stole ve špinavém pokoji, jedné zapadlé ulice nějakého toho opuštěného města leží otevřená kniha. Mladík, co sedí na židli otočí stránku a opět se nad knihou skloní a při čtení dalších řádků si dělá poctivé poznámky. Pak zvedne hlavu a podívá se na nefunkční hodiny na stěně u okna. Pak se podívá do knihy a rychle vstane. )

 

Mladík: Bože… ( Rychle přeběhne místnost a z krabice na zemi začíná vytahovat jednu podivnou věc za druhou. ) … Kde jen je? ( Když mu do ruky padne křišťálová koule, zajásá. Vstane a rychle se vrátí ke stolu. Za jeho zády se otevřou dveře a v nich stojí krátkovlasá rusovláska. Podívá se na něj a zatváří se trochu smutně. )

Dívka: Pořád tě to trápí?

Mladík: Sorrow, je to …. Důležité a zdá se, že už jsem blízko.

Sorrow: Jak blízko, Raine. Vždycky říkáš, že jsi blízko a vždycky se z té, co hledáš, vyklube podvodnice, démonka, nebo jenom nějaký ten šílenec.

Rain: S Camille to byla chyba.

Sorrow: Jo chyba… ( Vstoupí dovnitř a zavře za sebou dveře. ) Víš, když jsem tehdy utekla od otce a vybrala si místo idylického života támhle na ostrově Korfu cestování s šílencem jako jsi ty… ( Rain se zamračí. ) Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu až tak daleko od domova.

Rain: Jen klid. Až ji najdeme, tak už budeme mít oba klid.

( Přestane se na ni dívat a vrátí se zpět ke křišťálové kouli. Sorrow si jí všimne a přistoupí až k němu. )

Sorrow: Takže říkáš, že jsme blízko? Co Ti ta tvá koule poradila teď? Naposledy nás poslala do Kambodže. Pýr týdnů jsme se toulali kdesi v zapadlých lesích, než jsi přišel na to, že to nebyla Kambodža hotel Kambodža v severním Londýně.

Rain: To byla jen chyba výkladu toho, co mi koule ukázala.

Sorrow: Chyby výkladu jsou u tohohle šmejdu celkem normální, že?

Rain: Nech toho… jsme blízko.

Sorrow: Jak blízko?

Rain: ( Zadívá se do koule – polohlasem ) Hodně blízko.

Sorrow: Tak, kde ji najdeme?

Rain: V …. Vidím most.

Sorrow: Fajn. Takže je to most. Těch je po světě vážně hodě.

Rain. Ale tenhle už jsem viděl. Někde v nějakých novinách nebo na fotce.

Sorrow: Tak jo… ( S ironickým úsměvem ) To nám pole pátrání snižuje o pár set mostů, které nejsou tak in, aby je někdo vyfotil.

Rain: Počkat …

Sorrow: Co?

Rain: Je tam něco jako zátoka.. ne záliv.. a ….

Sorrow: Bože. Nemohl by ses dívat jasněji?

Rain: Promiň, že nedokážu tak rychle rozpoznat to, co se nám snaží koule povědět.

Sorrow: Jen tak dál… a za chvíli ji rozmlátím já sama.

Rain: ( Zarazí ji. ) Buď zticha. Je tam pevnost. Opuštěná pevnost….a vidím i název… ( Zarazí se. )

Sorrow: Co tam je? No tak?

Rain: Myslím, že se vracíš domů….

Sorrow: ( Vyplašeně ) Ne!

Rain: Ale ano.

Sorrow: Proč tam? Proč to musí být zrovna San Francisco. Sakra!!!!

( Rain vstane od stolu. )

Rain: Balíme. Jedeme tam.

Sorrow: Ne!

Rain: Musíme. Musíme do Frisca!

Sorrow: Ale….

Rain: Neboj se. Už je to dávno.

Sorrow: Já vím.

Rain: Navíc. Jsi teď někdo jiný. Ne nějaká Alice!

Sorrow: Já… vím. Alice umřela.

Rain: A na to nezapomeň.

Sorrow: ( Podívá se před sebe. ) Alice je mrtvá! Já jsem Sorrow!

Rain: Hodná. Teď si sbal věci a jdeme!

 

Před domem Halliwellek

( Dívka s černými, dlouhými vlasy prochází kolem domu, kde sídlila Trojice Čarodějek. Zastaví se přímo před kamennými schody a natáhne ruce. V nich se jí objeví truhlice. Dívka chvíli vyčkává. Když se nic nestane, truhlice zase zmizí. )

 

Dívka: Jsi mi blíž, jako těm, co tě mají rádi, dál. Přestaň prchat, přestaň utíkat. Tvůj Osud na tebe již čeká, již klepe na dveře!

( Jak to řekne, zableskne se a vše kolem ní se změní. Dům Halliwellek zmizí. Auta na ulici zmizí. Místo nich se objeví Prázdná ulice kdesi\v centru a místo domů Halliwellek a ostatních vilek se objeví několik činžovních domů. Dívka stojí na místě u lavičky. Rozhlédne se a usměje se. )

Dívka: Tak je to lepší!

 

Poblíž bytu McCarthyových

( Hope jde teď již o něco svižněji. Ví, že rozhovorem s JD se zpozdila, a Wyatt by mohl být již nervózní, že se jí něco stalo. Zastaví se u vchodových dveří a začíná hledat klíče. V tom se dveře otevřou a v nich stojí vyšší muž kolem čtyřiceti. Hope ztuhne a dívá se přímo do očí. )

 

Hope: O… ou.

Muž: Oou? ( Vrhne na ni vyčítavý pohled. ) To mi řekneš jenom tohle?

Hope: Já…

Muž: ( Podívá se na mobil. ) Budu muset jít. Za půl hodiny mi odlétá letadlo do New Yorku.

Hope: Ale….

Muž: Až přijedu, musíme si promluvit.

( Udělá pár kroků k právě přijíždějícímu taxíku. )

Hope: ( Otočí se za ním. ) Tati?!?

Otec: ( Zastaví se. ) Ano?

Hope: Promiň. Nechtěla jsem….

Otec: Hope, až přijedu… Teď nemám čas.

( Pak se otočí a nastoupí do taxíku. Ten se rozjede a mizí v dálce. Hope jen sleduje mizející vůz a najednou si připadá jako břídil. Rozhlédne se kolem a pak zmizí v domě, kde bydlí.

 

Na ulici s lavičkou

( Truhlice zmizela a dívka právě dořekla její kouzlo. A jako předtím… i teď se vše kolem ní mění a ona záhy stojí v ulici, kde bydlí ta, kterou se snaží tak rychle dostihnout. Přitom si všimne projíždějícího taxíku a v něm muže, co právě někomu volá. )

 

Dívka: Jsem blízko…

( Pak jde pomalu ulicí, když se zastaví u domu se třemi schody u dveří. V rukách se jí objeví truhlice a za pár vteřin se rozzáří. Pak záře zmizí a dívka je plna potěšení. )

Dívka: Mám tě!!!

 

Byt McCarthyových

( Do zámku někdo zasune klíč a začíná odemykat. Dveře se s lehkým vrzáním otevřou a Hope vstupuje do bytu. Zavře za sebou a pokračuje dál. Podívá se po prostorné obývací hale, která volně přechází v kuchyň. Na druhé straně od kuchyně je krb s pohovkou a křeslem. Hned za nimi je točité schodiště, které vede do horního patra. Prostor u dveří je od kuchyňského koutu a sedací soupravy oddělen třemi schody. Hope seběhne k sedací soupravě a sedne si do křesla. Zavře oči a na chviličku se snaží relaxovat. Pak si vzpomene na Wyatta a začíná ve své kabelce hledat mobil. )

 

Kdesi v San Franciscu

( Začíná pomalu svítat a most Golden Gate se leskne ve sluneční záři. V zapadlé boční ulici ve Friscu se objeví v bílém dýmu Rain a Sorrow. Oba dva se rozhlédnou a pak si oddechnou. )

 

Sorrow: Vyšlo to.

Rain: Co sis myslela? Že nedokážu ani jedno trapné přenášecí kouzlo?

Sorrow: V tebe já věřila, ale v to kouzlo ne.

Rain: Zase si hraješ na chytrou?

Sorrow: Já? Vždycky… A kdy ty sis začal hrát na „Znám celé vědění Magie“ chlapa?

Rain: Jsi vtipná… ne. Já neznám celé vědění magie. Jen jsem si něco … ale Bože… my se tady bavíme o blbostech, zatímco ona už možná začala konat.

Sorrow: ( Ztuhnou jí rysy ve tváři. ) Já vím. Musíme ji zastavit dřív než získá tu moc, jinak je …

Rain: S lidstvem Ámen.

Sorrow: ( Depresivně ) Ámen!

 

Byt McCarthyových

( Hope začíná vyťukávat Wyattovo číslo, když je vyrušena zaťukáním na dveře. Otočí ke dveřím hlavu a mobil instinktivně položí na stolek, co je před ní. Vstane a jde pomalu přes halu ke dveřím. )

 

Hope: Kdo to jen … může být?

( Její ruka se dotkne kliky a lehce otevře. Na chodbě ale nikdo není. Hope vyjde ven a rozhlíží se po chodbě. Nikde nikdo. Otočí se a jde zpět do bytu. Zavře za sebou… Když najednou zaslechne cvaknutí. Prudce sebou trhne a spatří mezi křeslem a kuchyňským koutem černovlasou dívku. Slunce zatím začalo o něco více svítit a tak jí není vidět moc do obličeje. )

Hope: Kdo….

( Dívka mlčí. Natáhne ruce a v nich se objeví truhlice. Hope ustoupí o krok dozadu. Dívka se na ni stále upřeně dívá. Truhlice se rozzáří. Hope si zakryje oči, ale pak ucítí slabost a skončí na zemi. Když truhlice zmizí, dívka se usměje. Rozhlédne se a pak se otočí k oknu. )

Dívka: Už jen málo zbývá času….

 

Časový skok o deset minut

 

Byt McCarthyových

( Hope se pomalu odlepuje od země. Vidí vše rozmazaně a v uších jí pořádně duní. Pokouší se vstát, ale tělo jí neposlouchá. V tom se jí něco mihne před očima. Snaží se zaostřit, ale tuší, kdo to asi je. )

 

Dívka: ( Lehce praštěně ) Podívejme, kdo se nám to probudil.

Hope: ( Velmi ztěžka ) Co…. Chceš?

Dívka: Chtěla bych mít všechnu moc světa! ( Zachechtá se a opře se o křeslo. ) Chtěla bych, aby vymřelo dobro po meči i po přeslici. ( Nahodí „velmi vážný výraz“ v obličeji. ) Chtěla bych, aby tento svět patřil jenom jim. ( Její smích se line až do horního patra, kde jsou ložnice. Pak zase zvážní, ale tentokrát vážně „zvážní“. ) Jen klid. ( Přijde k Hope a podá ji pomocnou ruku. ) Nejsem tady proto, abych jakkoli škodila tomuto světu. ( Přitom se zamyslí. ) No… vlastně jsem mu už uškodila. ( Máchne rukou. ) Právě proto tu jsem. ( Přitom pomáhá Hope na nohy. ) Abych mu pomohla a tím odčinila zlo, které jsem kdysi způsobila. ( Podívá se na nemohoucí Hope. ) Neboj. Kouzlo záře skříňky brzy pomine.

Hope: ( Stále hodně zmateně ) Co to … bylo?

Dívka: To? Myslíš to světlo? ( Hope se snaží kývnout a přitom se za pomoci slečny záhadné dostane až ke křeslu. ) To bylo světlo světa. Už si nepamatuji přesnou definici, ale myslím, že pravý název je Paprsek Soudného Dne a ještě něco. Světlo světa se mi zamlouvá mnohem víc.

Hope: ( Ušklíbne se tak, jak jí to její svaly v obličeji dovolí. ) Vážně povedený … Světlo světa.

Dívka: Neboj. Nebyla jsi ozářena na dlouho. Normálně by z tebe už byl buď démon nebo přízrak nebo něco takového.

Hope: Ani se neptám.

Dívka: Fajn. ( Řekne nadšeně a posadí se na pohovku vedle Hope. Ta se zaboří do křesla a snaží se soustředit na to, co vidí, nebo spíše: co má vidět – krb, pohovku a tu dívku Světlo světa Soudného dne. ) To je vážně fajn, protože teď se budu muset ptát já.

Hope: ( Sklopí k ní zrak, ale dívčina tvář je pro ni stále jen jeden velký, rozmazaný flek. ) Bože na co?

Dívka: Ale Bůh mi říkat nemusíš, i když… ( Najednou se naštve a dívá se po okolí. Něco hledá, čím by nejspíš mohla třísknout o zem. ) … sakra …. ( Pro sebe ) Uklidni se. Musíš se uklidnit. ( Oklepe se a znovu se soustředí na to, co chce povědět. ) Jasně. Jsem v pohodě. ( Pohlédne na Hope. ) Chceš tu krátkou verzi nebo delší verzi?

Hope: Verzi čeho?

Dívka: Verzi toho, proč jsem já teď tady, proč ty jsi teď tady a proč tě za chvíli budu muset zabít… ( Zasměje se, jak spatří Hopin ztuhlý výraz v obličeji. ) Kecám. Nic podobného Tě nečeká, i když…

Hope: ( Vyjekne. ) I když co????

Dívka: Záleží na tom, jak to zvládneš. Myslím tu terapii.

Hope: Jakou… terapii.

Dívka: No těm hrůzám, kterým tě chci vystavit. No vlastně MUSÍM vystavit.

Hope: Cože? ( Začíná být trochu zlostná. )

Dívka: Neboj se. Počítám, že projdeš. Tvá síla mě k Tobě přitáhla.

Hope: Jaká síla?

Dívka: Máš … ( Uchichtne se. ) Bože, ty to nevíš. No to bude ještě lepší zábava, než jsem si zprvu myslela, než mě vůbec mohlo něco takového napadnout. ( Máchne rukou. ) Budiž vidíš vše, slyšíš vše a cítíš vše!

( Hope sebou trhne a najednou má před sebou jasno. Dívka, co sedí šikmo k ní, se tváří spokojeně. )

Dívka: Tak je to lepší. Teď budeš vnímat všecičko, co Tě v následujících minutách čeká.

Hope: A co… mě čeká?

Dívka: Nebuď zvědavá!

 

V dávné minulosti

( Dívka s černými vlasy vyběhla z jeskyně velmi rychle. Řítila se z kopce dolů, k osadě nedaleko jeskyně. Zastaví se, celá zadýchaná, u nejbližšího stromu a opře se o něj. Prudce se ohledne za sebe a spatří temno, jenž vystupuje z jeskyně ven. Najednou zrychlí a zamíří k osadě. Dívka sklopí hlavu a před očima si vše opakuje stále dokola. Přestane, až když se ozve křik vycházející z osady. Prudce zvedne hlavu a vidí kouř a vysoké plameny, a křik. A ten křik je tak bolestný, že se jí zarývá hluboko do mysli. )

 

Dívka: Nééé.

 

Kdesi ve Friscu

( Rain se Sorrow se zastaví u lavičky, kde před nějakou chvilkou byla i slečna Soudný den a zároveň i Hope. Rain se snaží chytnout dech, ale nedaří se mu to tak, jak by si přál. Sorrow obchází lavičku a snaží se najít další vodítko, které by je navedlo k cíle jejich dlouhé cesty. )

 

Sorrow: Byla tu. Cítím ji.

Rain: Proto jsme tu asi zastavili. Já cítím tu druhou.

Sorrow: Jsou dvě?

Rain: Vždyť jsem ti to říkal. Jedna je zlá a druhá je dobrá. Když dojde k jejich spojení, nevíme, co se stane.

Sorrow: Měli bychom si tedy pospíšit. ( Zavře oči a začne se soustředit. )

Rain: ( Trapně si oddychne a s nepochopením zakroutí hlavou. ) Bože….

Sorrow: ( Otevře oči a vrhne na Raina jeden ze svých intrikánsky drsných pohledů. ) Nechej mé předtuchy na pokoji. Já se Ti… ( Ušklíbne se. ) … až na výjimky taky nehrabu v té tvé věštecké kouli.

Rain: Promiň. Přišla jsi na něco?

Sorrow: Teď jsem Ti NAJEDNOU dobrá, co?!?

Rain: Tak už se uklidni a pověz deštíku, co jsi tedy viděla?

Sorrow: Je to asi půl hodiny, co tu byla ta jedna a ta druhá pak přišla asi o deset minut později.

Rain: Kam odešly? Kam vedly jejich další kroky?

Sorrow: Patrně… ( Rozhlédne se a ukáže na jednu odbočku směrem doleva. ) Támhle tudy šla jedna z nich.

Rain: A ta druhá?

Sorrow: Nevím. Musela použít teleportaci.

Rain: To umí?

Sorrow: Já nevím. Já nejsem expert přes ….

Rain: ( Zasměje se. ) Přes co… nejsi expert?

Sorrow: No prostě nejsem pandorafil!

Rain: Pandorafil? Já a Pandorafil?

Sorrow: A ne? Víš o ní téměř všechno. Kdy se narodila. Po jakých kontinentech chodila. S kým se střetla, kdo je její nepřítel.

Rain: Jen nevím….

Sorrow: Kdy se to stane. Já vím.

Rain: Jen… ( Naštvaně se posadí na lavičku. ) Kdybych byl rychlejší….

Sorrow: Netrap se. Nemohl jsi tomu zabránit. Nešlo to jinak. Nebylo zbytí.

Rain: Nebyla jsi se mnou. Nevíš, jaké to bylo. Nemáš tušení, jak hodně to bolelo.

Sorrow: Máš pravdu. Nebyla jsem u toho, ale…. To neznamená, že nevím, jak jsi se cítil, když vypukla ta válka.

Rain: Víš, kolik jich umřelo?

Sorrow: Vím, hodně.

Rain: Právě, že až moc a to jen… ( Po tváři mu sjede první slza. ) … Bože, vždyť umřela má sestra. Cítil jsem se tak….

Sorrow: ( Pochopí a přisedne si k němu. ) Netrap se. Co bylo, už pominulo. Teď můžeme zabránit mnohem větší katastrofě…. A tentokrát nám už nikdo nepomůže.

Rain: Já vím. Já vím….

( Sorrow položí jeho hlavu na své rameno a pořádně ho k sobě přitiskne. Jakoby to byla ona, kdo velel. Jako kdyby to byla ona, kdo prožil ty šílené bolesti. )

 

Byt McCarthyových

( Dívka se postavila a šla lehce ke krbu. Chvíli se do něj dívala a pak se prudce otočila. Najednou byla před Hope a v jejích očích to podivně zajiskřilo. )

 

Dívka: Před mnoha lety…. No spíše řekněme mnoha sty ba možná i tisíci lety byl svět nevinný. Naprosto. Nikde žádný démon, žádná nemoc, nic. Pak přijde jedna dívka, kterou kdosi zavede do jeskyně.V níž má prý najít něco úžasného. A tak tam jde a najde skříňku… a otevře ji….

Hope: A do světa vpustí nemoci a zlo a já nevím, co ještě. To znám. Mýtus o Pandořině skřínce.

Dívka: To není mýtus. To je pravda.

Hope: ( Začne se smát a pomalu vstane. ) Zdá se mi, že tady někdo ….

Dívka: ( Naštvaně ) Je to … PRADVA!

Hope: A kde máš důkaz? Nějaká truhlice se světlem soudného dne? To má být to, co je ukryto v Pandořině skříňce? Ježíš a ty máš být…

Dívka: Já nemám být! ( Udělá krok k Hope. ) Já jsem PANDORA! To JÁ jsem otevřela skříňku plnou nemocí a démonů. To JÁ jsem způsobila zničení mé vesnice a teď …. ( Hope začíná docházet, že by si s touhle osůbkou neměla začínat. ) Jsem tu, abych….

Hope: ( Polekaně ) Co abys?

Pandora: Abych zbavila svět ….

Hope: Čeho?

Pandora: Ne čeho, ale koho!

Hope: Tak koho?

Pandora: Koho… no přeci …. ( Pak se záludně usměje. ) … těch démonů. Proto jsem tady, proto jsem u tebe.

( Hope se najednou uleví, protože ji Pandora vážně málem vyděsila. Oklepe se a jde si nalít trochu pití, protože je stále po té noci trochu vyčerpaná. Když dojde k lednici, otevře ji, vytáhne džus. Lednici zavře a otočí se, ztuhne. Džus spadne na zem a papírová krabice se zdrcne. Všechen džus skončí na podlaze. Hope zírá před sebe. Pandora má v ruce tu její skříňku a chystá se ji znovu otevřít. )

Hope: Říkala, že chceš přeci zničit ty démony, co jsi vypustila, nebo se snad .. pletu?

Pandora: ( Klidně ) Nepleteš.

Hope: Tak potom ale….

Pandora: Jsi TY jeden z těch démonů!!!

( Hope ztuhne a vidí, jak Pandora pomalu otvírá skříňku. Vidí, jak se k ní pomalu blíží světlo soudného dne…. )

 

Před domem, kde je byt McCarthyových

( Sorrow stojí před domem a dívá se výšky. Rain stojí opodál a rozhlíží se. )

 

Rain: ( K Sorrow ) Tak co?

Sorrow: Něco se tam určitě děje.

Rain: Něco? Něco konkrétního bys ve svém repertoáru… ( Všimne si jejího pohledu. ) Už mlčím.

Sorrow: ( Zamyslí se. ) Myslím, že …. Ano. ( Rain ztuhne. Sorrow se k němu prudce otočí. ) Musíme rychle!

Rain: Jak rychle?

Sorrow: Hodně … rychle.

 

V dávné minulosti

( Pandora probíhá osadou. Nikde nikdo živý. Jen oheň a mrtví lidé na cestách, v příbytcích. Temnota ze skříňky je dostala. )

 

Hlas: To Tys je zničila. To tys je proklela.

( Pandora před sebou spatří staršího muže. V ruce má hůl. Dívá se přímo na Pandoru. )

Pandora: ( S bolestí v srdci ) Já nechtěla!

Muž: Je pozdě litovat svých hříchů.

Pandora: Prosím!

Muž: Budiž Ti za dostiučinění prokletí, které tě od teď obklopuje. Budiž navěky svázána s tím prokletým předmětem.

Pandora: Ne!

( Slunce začíná vycházet a Pandora zahlédne první paprsek. Najednou ví, že stojí vyčleněná od života. Její postava už bude odteď jen mýtus. )

Muž: ( Už jen jakoby zdálky. ) Najdeš-li tu pravou, budeš osvobozena!

 

Byt McCarthyových

( Hope se prudce skloní a světlo soudného dne ji nezasáhne. Skrčená za pracovního deskou kuchyňského koutu se snaží na něco přijít. Mobil je ale na stolku. Tam se nedostane. Přitom si Hope všimne nože, který leží na zemi. I když ona sama nemá tušení proč. )

 

( Světlo zmizí a je slyšet, jak se k ní Pandora přibližuje. Patrně netuší, že jí světlo nezasáhlo. Když se její postava objeví u lednice, stáhne ji Hope k zemi. )

 

Hope: ( Zlostně ) Tak a teď mi ty jedna úžasná povíš, o co tu jde nebo…. ( A dá jí nůž ke krku. )

Pandora: ( Se sarkastickým posměškem ) To mě nezabije!

Hope: Ale zabije! Pochybuju, že bys přežila vykrvácení!

Pandora: Přežila! Jsem totiž prokletá!

( Hope nemá slov. )

Pandora: Další temná část mého já.

Hope: Co ty jsi vůbec zač? A prosím žádné krátké a dlouhé verze. Proč jsi tady, Co mám já tak důležitého, že tu jsi…

Pandora: Když tě pošlu do skříňky, budu osvobozena. ( Jako psychopat. ) Konečně budu moci žít normální život. I když tenhle svět… je tak… divný…ale to je jedno. Já si zvyknu, vážně.

Hope: Jsi… divná!

Pandora: To mi říkala i matka a otec.

Hope: Tak to bys jim měla věřit… kde …

Pandora: Jsou? ( Jako kdyby se jí to vůbec netýkalo. ) Mrtví. Já je zabila. Před mnoha sty lety. Celou vesnici jsem zničila… ( Hope sevře nůž o něco silněji. ) Proklel mě jeden z těch, co přežil. Prý až najdu jednu určitou dívku, budu osvobozena. V té skříňce už jich mám asi pětset a pořád nic.

Hope: Jsi…. Šílená?!?

Pandora: Ne. Jen ta kletba neřekla … no nezmínila se, která je ta pravá. ( Podívá se na ni. ) Ale jo, budeš to ty a mé osvobození bude…. Dokončeno.

( Chytne Hope ruku s nožem a tvrdě ji zmáčkne. Hope nůž upustí na zem a vyplašeně se podívá na tu šílenou bytost před ní. Ta, Pandora, se narovná, ale stále drží Hopinu ruku. )

Pandora: Víš, prošla jsem spoustu záznamů. Spoustu vzácných spisů o vás… A přišla jsem na to, že jste to zlo. V jedné knize to psali. „A střeste se těch, co chodí v mase dívek krásných a chytrých. Jejich dokonalost Vás pak ochromí a omámí…“ Došlo mi, že jste to Vy. Ty, které se snažím nalézt. Máte…. ( Prudce zvedne Hope ze země. ) … to v sobě. Tu zlobu zamaskovanou tím, že chcete pomáhat. ( Táhne ji ke křeslu. ) …. Ale teď je konec!

( Jak ji táhne ke křeslu, všimne si Hope blikajícího telefonu. Patrně ji Wyatt začíná shánět. V mysli jí probíhá jen informace o tom, aby ho to napadlo. Nezvedne ho a on pozná, že se něco děje, že se něco stalo. Pandora se dál snaží ji dotáhnout do křesla. )

Pandora: Nemá vůbec, ale vůbec, žádnou cenu se s mnou prát. Je to zbytečné. Naprosto zbytečné. Nikdo ti nepomůže! Ochutnáš světlo soudného dne a pak už budeš mít navěky klid. Věř mi. Není to tak strašné.

( Hodí ji do křesla a postaví se před ní. )

Pandora: Nesnaž se uprchnout. Je to zbytečné. Dostanu tě tak jako tak. Ani nemůžeš nikam uniknout.

( Natáhne ruce a v nich se jí objeví skříňka. Pandora ji chytne jednou rukou a chystá se ji opět otevřít. Najednou se ozve křupnutí a dveře do chodby se rozletí na několik kusů. Dovnitř vběhne Rain a instinktivně máchne rukou. Tlaková vlna smete Pandoru k zemi a skříňka spadne otevřená na zem. )

Pandora: ( Pohlédne do ní. ) Nééé!

( Světlo ji oslepí a po chvilce ji vtáhne dovnitř. Automaticky poté se skříňka zavře a zmizí pryč. Hope se musí oklepat a promnout si oči, protože obec nechápe, co se stalo. Jediné, co registruje je něčí ruka, co se před ní objeví. )

Rain: ( K Hope ) V pořádku?

Hope: ( Zmateně ) Jo… asi.

Rain: To je dobře.

Hope: Je… pryč?

Rain: Pryč? Ano, ale mrtvá ani zničená není.

Hope: Kde tedy….

Rain: To je na dlouho.

Hlas za Hope: Měli bychom udělat ten obřad a zbavit se jí jednou pro vždy.

Hope: ( Otočí hlavou lehce za sebe. ) Kdo jste???

Rain: ( Usměje se. ) Jsem to ale nezdvořák. Já jsem Rain a tohle … ( Ukáže k Sorrow. ) To je Sorrow. Jsme… no … čarodějové. ( Potichu k Hope. ) Tedy já jsem ten schopnější. Sorrow je teprve začátečník. ( Hope se uchichtne. )

Sorrow: ( Zasyčí. ) Já to slyšela.

Rain: ( K Hope ) Je trošku hodně svá.

Hope: ( Usměje se. ) Jasně.

Rain: Mohu pomoci dámě vstát?

Hope: Jasně. Díky.

 

V dávné minulosti

( Svět na chvíli zůstává stát a Pandora jde pomalu od vesnice. Zmatená a s bolestí kdesi uvnitř sebe. Svět za ni se pomalu mění a ona zůstává stejná. Lapená do smyčky času a prokleta navěky. Dojde až k jeskyni, kde skříňku našla. Jde dovnitř, až na místo, kde ta prokletá věc leží. Vezme ji do rukou a skříňku znovu otevře. Podívá se dovnitř a spatří jasnou záři. Nechá se jí pohltit a oslepit. Pak skříňku zavře a pevně ji k sobě přitiskne. Skříňka zmizí a ona zůstane stát ve tmě jeskyně nechávajíce čas plout kolem ní. )

 

Byt McCarthyových

( Hope uklízí rozlitý džus a přitom se tak nějak dozvídá, co to vše mělo znamenat. )

 

Rain: Ona byla kdysi vážně šťastná. Tedy tak se to alespoň píše ve svitcích z té doby. Pak se to zbortilo a to dál už je známo z mýtu o Pandořině skříňce.

Hope: Co to povídala o tom, že když mě uloví, tak se osvobodí? Zdálo se mi totiž, že zlá mám být v tomto případě já.

Sorrow: To je špatný výklad. Kdyby četla jen ty „dobré“ knihy, věděla by, že to Ty máš tu moc ji zachránit.

Hope: Jak? Bože jak?

Sorrow: To Ty bys podle všeho měla poslat do skříňky ty démony, které ona vypustila.

Hope: Co… že?

Rain: A tím by byla osvobozena.

Hope: Jak?

Rain: My známe ji samotnou. O Vás toho moc nevíme. Jen víme, že kdyby se jí povedlo tě poslat do skříňky, celý svět by byl zničený.

Hope: A tu skříňku zničit nemůžeme?

Sorrow: Ne. Není způsob, ale ….

Hope: Co?

Rain: Je způsob, jak zničit ji, Pandoru.

Hope: A tím si pomůžeme?

Rain: Asi ne, ale odpadne nám starost o to, co provádí Zlem posedlá a prokletá dívka.

Hope: No… někomu by se možná mohlo ulevit.

( Sorrow si začíná prohlížet byt a přitom narazí na pár svíček v kredenci vedle lednice, které tu jsou pro případ, že by vypnuli proud. Položí je na kuchyňský pult a hledá, co jiného, potřebného k obřadu, by našla. )

Rain: Alespoň o jednu zlou bytost méně, že?

Hope: ( Zamyslí se. ) Co se stane s těmi dívkami, co se jí podařilo uvěznit do skříňky?

Rain: Jakými dívkami?

Hope: Povídala o tom, že už se jí podařilo dostat do toho krámu více než pět set dívek. Co se s nimi stane?

Rain: Ty… ( Zvážní. ) Jsou mrtvé. To světlo, co z ní vychází je zabilo. Jejich duše jsou zatraceny.

Hope: Takže… už je nemůžeme …

Rain: ( Usměje se. ) Teď ses projevila. Je jasné, že jsi ta pravá.

Hope: Pravá co?

Rain: Zatím pro Vás není jméno, ale definice je ti známá už velmi, velmi dlouho.

Hope: Jaká definice?

Rain: Naděje umírá poslední. Tak zní ta definice.

Hope: Takže ….

Rain: Jsi Hope, naděje. Pokud padneš Ty, padne celý svět.

Sorrow: ( Přeruší je. ) Jsem připravená. Můžeme provést rituál.

Hope: ( Zvědavě ) Co se přesně bude dít?

Sorrow: Přivoláme Pandoru zpět do tohoto světa a pak ji zničíme.

Hope: Co když se to … nepovede?

Rain: Pak jsme … v háji a ona nás zničí.

Sorrow: ( Podává Hope zrcadlo, co sundala ze stěny vedle dveří. ) Vem si ho. Bude Tě v případě problémů chránit. Odrazí Světlo soudného dne a to pošle Pandoru zase zpět… na chvíli.

Hope: ( Polohlasem ) Tak na chvíli.

Sorrow: Zapaluji teď tři svíčky. Za mě, Za tebe ( Podívá se na Raina. ) … a za naši naději. Nechť nás chrání na temné cestě. ( Na zem mezi ně položí skleněnou nádobu a do ní vlije mléko. ) Nechť nás bílá barva ochrání při snaze zla ovládnout naše duše. ( Sebere nůž, co měla Hope v ruce, a řízne se do prstu. Pak pár kapkami skropí mléko. ) Krev ti dávám svou a čekám ….( Podívá se na ty dva. ) Zavřete oči a soustřeďte se.

( Máchne rukou a z věže vedle krbu se začíná ozývat mystická hudba. Všichni tři se ponořují hlouběji do svých myslí a mezi nimi se začíná hromadit energie. )

Sorrow: Přijď mezi nás. Vrať se z temnot tvého prokletí. Odkryj nám svou tvář. Odkryj samu sebe. Přijď sem v tento čas, přijď na toto místo. Vše kolem stojí čas i lidé. Jen my a Ty. Jen Ty a my.

( Proud modré energie se rozprskne na všechny strany a mezi nimi se objeví Pandora, svázána kouzlem, co ji sem přivolalo. Sorrow pomalu otevře oči a usměje se. )

Sorrow: Povedlo se.

Hope: ( Má stále zavřené oči, ale stále ji cítí. ) Vím, že tu je. Je to tak? Je tu?

Rain: Je. Přímo před tebou. Dívá se na tebe.

Hope: Cítím její pohled. ( Její tvář ztuhne. Pandora se začíná soustředit a zdá se, že kouzlo povoluje.

Sorrow: Rychle, Raine, to zrcadlo. Nesmí prolomit to kouzlo. Nesmí se k Hope dostat!

( Sorrow vezme zrcadlo, ležící vedle Hope a dá ho před Hope samotnou. Rain ho chytne, aby ho udrželi. Pandora se zpomaleně otáčí k Rainovi, jen očima, a pak k Sorrow. Nedokáže se plně soustředit. Za to Hope má stále zavřené oči a snaží se plně koncentrovat. )

Hope: Cítím energii. Co s ní mám udělat?

Sorrow: Snaž se ji zaměřit na jediné místo. Je přímo před tebou. My na tři odsuneme zrcadlo a ty otevři oči. Všechnu energii tím pošleš na bod před sebou.

Hope: Co se stane pak?

Sorrow: No… záleží na tom, jestli se to povede.

Hope: Fjan…. Nejsem připravená.

Rain: Ale jsi!

Hope: Nejsem. Nedokážu jen tak někoho….

Sorrow: Poslouchej. Nejde o to, co dokážeme, či nedokážeme, jde o to, co musíme! Tohle musíš udělat. Není volby, není cesty zpět. Buď Ty nebo ona. Buď dál bude svět stát na svých nohou nebo se ponoří do věčné tmy. Představ si tu největší bolest, cos zažila a nesměruj ji na jeden jediný cíl.

Hope: ( Rysy ve tváři jí ztvrdnou. ) Mám ho.

Sorrow: Fajn na tři. Raine?

Rain: Jasně! Raz….

Sorrow: Nádobo bolesti ….

Rain: Dva….

Sorrow: Budiž konečná ….tvoje … cesta!

Rain: Tři!

( Rain pustí zrcadlo, Sorrow ho stáhne k sobě. Hope otevře oči a její pohled se střetne s Pandořiným…. )

 

V minulosti, jen velmi rychlé klipy

( Pandora otvírá skříňku a v ní záhy mizí mladá dívka. Její křik se rozléhá po celém okolí. O pár let později se mladá dívka snaží uniknout před zlem, co ji pronásleduje, ale ani ona neunikne a je pohlcena světlem soudného dne. Další a další…. )

 

Byt McCarthyových

( Pohledy Sorrow a Hope se střetnou a trvají… Hope se plně soustředí na poslání energie směrem k Pandoře. Ta odolává, ale najednou povolí a celá mizí v modré energii pryč. Za pár vteřin leží Hope na zemi, vyčerpaná ale živá. )

 

O deset minut později

 

Byt McCarthyových

( Ve dveřích se objevuje Wyatt. Rozbité dveře ho polekají. Když udělá krok do bytu, spatří Hope, jak se právě loučí s dvěma cizími lidmi. )

 

Rain: A nezapomeň.

Sorrow: Až přijde čas, my se zase ukážeme.

Hope: Já vím. Je mi … no … líto, že ještě nejsem připravená… víte na co.

Rain: Ale jsi, jen ještě není ta správná chvíle na velké boje

Sorrow: Opatruj se.

Hope: Vy taky… A mimochodem, kdy se, Sorrow a Raine, zase setkáme?

Sorrow: Již brzy Hope, již brzy… Jsi totiž naše poslední Naděje.

( Na to oba dva zmizí v bílém dýmu a Hope se otočí. )

Hope: ( Wyatta se lekne , až nadskočí. ) Bože.. tys mě…. Vylekal.

Wyatt: ( Trochu podrážděně ) Kdo to byl?

Hope: ( Máchne rukou. ) Ale jen kamarádi.

Wyatt: Takže jen kamarádi, říkáš?

Hope: Jo.

Wyatt: Fajn. ( Odmlčí se a všimne si telefonu na stolku. ) Máš něco s telefonem?

Hope: Proč?

Wyatt: Já jen, že jsem ti párkrát volal, ale tys to nezvedla.

Hope: Jo… tohle… měla jsem ztišené vyzvánění. Promiň.

( Obejme ji. )

Hope: Co, že jsi přišel, stalo se snad něco?

Wyatt: Nezvedla jsi to, tak jsem přišel zjistit, co se stalo? Jaká jinak byla cesta?

Hope: Ale… celkem nudná.

( Položí svou hlavu na jeho hruď a přivře oči. Pak je lehce otevře a v zrcadlení okna spatří za křeslem svíčky a položené zrcadlo. Z pohledu Wyatta na ty věci není vidět. )

Hope: ( Usměje se – velmi potichu. ) Já věděla, že přijdeš!

 

Konec