1.sezóna

2.sezóna 3.sezóna Charmed New Year  Hlavní stránka

2x10 Adam a Erin

 

V minulých dílech jste se mohli dočíst

( Chris v touze odhalit nového světlonoše Erin použije kouzlo, které pro něj najde Flower, knihovnice v Magické škole. A tak se Adamovi začíná zjevovat sama Erin, aby ho donutila říci pravdu… jenže nečekaně on sám vyřkne i to, co mělo být ještě skryto – a to fakt, že je její otec. Sice to řekne jen před Brianou, která o všem samozřejmě ví, ale jejich rozhovor zaslechne právě sama Erin. )

 

Byt Cassidyových, obývací pokoj

( Erin stojí ztuhle jako pařez nad rozbitou sklenkou, co doposud držela v ruce. Právě zaslechla něco, co pravděpodobně neměla slyšet, a stoprocentně jí to nepotěšilo. Ne že by nechtěla vědět, kdo je její otec, ale Adam…. Po pár vteřinách naprosté strnulosti se prudce otočí a jde rychle zpět do svého pokoje. Záhy se ozve třísknutí dveřmi. Adam sotva může pobrat dech. Jeho pohled se z místa, kde je rozbitá sklenka, přesune k Brianě. )

 

Adam: Co … teď… Bože… já….

Briana: ( Snaží se ho uklidnit. Přitom ví, že se to jednou muselo stát, že možná právě teď je ta pravá chvíle. ) Teď to chce klid. Ona…

Adam: Tohle se nemělo stát… tedy alespoň ne tak brzo … Co budu dělat?

Briana: Víš co…

Adam: Ehm? Co? Ne!

Briana: Jdi domů a zkus se uklidnit. Já se s ní pokusím promluvit.

Adam: Jít domů….

Briana: Jo…. Jít domů je to nejlepší, co můžeme oba udělat.

Adam: No … když myslíš….

Briana: A myslím to v dobrém. Nic špatného bych si přeci ani nepřála.

Adam. Pravda… takže… ( Na pár vteřin se odmlčí. ) Zavoláš, až se něco změní?

Briana: Jo….

( Adam se lehounce pousměje a pak zmizí v modré záři pryč. Briana teprve pak zavře dveře do hlavní chodby a otočí se směrem k Erinině pokoji. Dá se do volné chůze a míří tak  pomalu k nim. Před nimi se zastaví; zaťuká. Uvnitř je ticho, hrobové. )

Briana: Erin… můžu dovnitř?

( Žádná odpověď. Bri chytne za kliku a pomalu otevře. V tom ucítí teplo a váza na komodě se mírně zvedne a pak náhle exploduje a teprve  pak se dveře prudce zavřou. Briana skončí na zemi. )

Briana: Tak to … ( Povzdychne si. ) … byla asi jasná odpověď.

Úvodní znělka

V hlavních rolích: Erin Cassidy, Wyatt Matthew ( Halliwell ) Bennet, Chris ( Halliwell ) Bennet, Briana Cassidy, Victor Bennet, Hope McCarthy.

Ve Vedlejších rolích: Tina Carlton, Nathan Adams ( policista ) Dr. Jinová ( doktorka z Nemocnice Memorial )

Hostující hvězda: Adam Jefferson, Phoebe Halliwell, Piper Halliwell, Paige Halliwell

 

Nemocnice Memorial, gynekologické oddělení, před téměř 19 lety

( Chodby jsou bělostné a téměř prázdné. Všude je klid a ticho, které budoucím matkám pomáhá zlepšovat jejich případný stres. V pokoji poblíž schodiště leží Phoebe Halliwellová. Právě si čte nějaký časopis, když se otevřou dveře a vchází její sestra Piper. )

 

Phoebe: ( Usměje se. ) Konečně. Už jsem myslela, že jste na mně zapomněly…. Kde je … Paige?

( Ve dveřích se za Piper objeví Paige a usměje se. )

Paige: Jsem přímo tady… Jen jsem se lehce zapovídala s ….

Phoebe: Je fajn vidět, že už jsi překonala tu Martinovu ztrátu.

Paige: To víš… bylo to velmi, velmi těžké období, ale teď jsem taková nová a vylepšená….

Piper: ( Zarazí ji. ) Tím chce říci, že jí je fajn.

Paige: Tak, jak se máme? ( Ihned si k ní přisedne a položí obě ruce na Phoebinu postel. )

Phoebe: Jde to … její kopance jsou čím dál tím častější.

Piper: Takže nakonec ona… to je fajn. Konečně taky nějaká ta dívka….

Paige: To říká ta pravá.

Phoebe: ( Naštvaně ) To jste se ještě nepřestaly hádat?

Piper: Ale přestaly….

Paige: Jen si občas, ale vážně jen občas, … vyměníme nějaký ten názor.

Piper: ( Podívá se na paige trochu z vrchu. ) Myslíš, že „nějaký ten názor“ jsou tři rozbité talíře a jedno zničené prkýnko na maso?

Phoebe: Cože?!?

Paige: ( K Phoebe ) Jen jsme … trochu vařily…

Piper: ( K Phoebe ) Má pravdu…. Jen jsme … vařily.

Phoebe: Už se raději na nic neptám. Co moje láska?

Piper: Adam? Ten …

Phoebe: Co?!?

Piper: Je víc nervózní než ty.

Paige: Pravda. Doma s ním není k vydržení.

Piper: Dělá šílený nepořádek, když sedí v obývacím pokoji a „je nervózní“!

Phoebe: A tím je myšleno co? ( Vycítí, co právě Piper cítí. ) Aha… no … nemůžeš na něj být tak přísná. I on to nemá jednoduché.

Paige: ( Potichu ) Myslíš, že v Podsvětí mohli používat vysavač?

Phoebe. Ne… tak to nevím, proč se … ( Zarazí se. ) Doufám, že jste ho nesrovnávaly s … ( Piper ztuhne. Phoebe vycítí její emoce. ) To ne.

Piper: Bohužel….

Phoebe: Jsi šílená. On není Cole. On nikdy nebude jako Cole….  ( Paige i Piper ztuhnou jako zmražené ledové sochy. ) … Adam je lepší. ( Uleví se jim. ) A navíc … Nikdy nebyl Zdrojem.

Piper: To je plus.

Phoebe: Nikdy by mi nedokázal ublížit.

Paige: Tak to nevíš….

Phoebe: A nikdy neměl tendenci vládnout zlu a navíc … pracuje v pizzerii a ne jako návladní.

Piper: Tak to už jsou vážně body navíc.

Phoebe: A navíc….

Paige: To už je .. druhé navíc…

Phoebe: Kššš. A navíc … konečně jsem se s ním zase začala cítit dobře… po těch všech Jasonech a Colech….

Paige: Pravda….

Piper: Už …. Mlčím…. Takže … Co ty? Co říkala doktorka Jinová?

Phoebe: Řekla: „Podle všech prognóz se do zítřka stanete matkou.“

Paige: ( Usměje se. ) Tak to je ….

Piper: Wow!

Phoebe: Taky si myslím.

 

Dům Halliwellek, Adamův pokoj

( Seděl na posteli a díval se před sebe. Přemýšlel. Přemýšlel nad tím, co udělal špatně a na malou chvíli si vzpomněl na moment, kdy se vzdal Phoebe a nového života s ní, aby ji zachránil. Zpětně se to zdálo jako naprosto zbytečná věc. Zabil se a ničemu nepomohl. Jeho návrat tak měl být něčím zvláštním a výjimečným. Povzdechl si a lehl si. Chtěl vše své dceři říci, až přijde ten správný čas… Místo toho se to dozvěděla v tu nejnevhodnější dobu. Praštil rukou do postele. Pak se prudce posadil, poté postavil a rychle zamířil ven z pokoje. )

 

Byt Cassidyových, chodba

( Dveře do Brianina pokoje se otevřou a na chodbu vstoupí Briana – má na sobě jen její domácké oblečení. Ihned zamíří ke dveřím do pokoje Erin a zaťuká. Nejprve očekává, že zase někdo práskne něčím o dveře, ale nic takového se nestane. Za dveřmi je naprosté ticho. Znovu zaťuká. )

 

Briana: Erin? ( Chviličku vyčká. ) Jsi tam?!?

( Nic se neozve. )

Briana: Erin!

( Opět nic a tak se Briana osmělí a otevře dveře do pokoje její dcery. Tam nikdo není. Postel je uklizená, jako kdyby na ní nikdo v noci nespal. Na zemi je rozbitá váza – ta z onoho předešlého večera – a na posteli je malý papírek se vzkazem. )

Briana: ( Přijde k posteli a papírek vezme do ruky – čte. ) Šla jsem již do školy dřív, na večeři se mnou nepočítej, přespím u Tiny. ( Pro sebe ) Alespoň se mnou mluví … i když jen za pomoci psaného slova.

 

West Francisco High School, parčík mezi budovami

( Erin a Tina sedí na lavičce. Tina sleduje bedlivě své okolí a ukusuje domácí toast. Erin se necítí moc dobře a každou chvíli si lokne vody ze své lahve, co má u sebe. )

 

Erin: Víš… všechno je najednou jiný…

Tina: ( Lehce s nezájmem. ) Moc si to bereš.

Erin: Prostě si tam nakráčí a moje matka to jen tak řekne… Víš… prostě jen tak. K obědu máme mexické fazole, k večeři roastbeef, Adam je tvůj otec a v noci dávají Titanic s Leopardem Dicapriem.

Tina: Vážně… Erin… moc si to bereš. Moji rodiče…. Víš, když se rozváděli… všechno mi tajili a pak najednou… Bum a bylo to. Matka si zabalila kufry během jedné jediné hodiny, když jsem měla jít nakoupit na plánovanou večeři. Nikdo z nich mi ani neřekl, že proběhl soud… Víš… se vším všudy. Trval rok a oni … tajili to vážně skvěle.

Erin: Celý rok?

Tina: Jo… Bylo mi deset a byla jsem tak … Blbá. Ani jsem toho nevšimla.

Erin: A zvykla sis?

Tina: Po čase ano… Ale nikdy ne úplně. Jen si myslíš, že jsi to překonala, ale realita je jiná. Je mnohem, mnohem tvrdší. Věř mi, jsi na tom líp než já.

Erin: Vážně? ( Tina kývne na souhlas. ) … Bože… není mi moc dobře.

Tina: To ten smrad v chemický učebně.

Erin: No… byl tam vážně puch. To je pravda.

Tina: Vždyť říkám… chemie. Napij se a bude ti líp.

Erin: Díky… že stojíš při mně.

Tina: Nemáš … zač.

( Erin vstane. )

Erin: Půjdu se trochu projít. ( Lehce zavrávorá a Tina ji přidrží. )

Tina: Neboj. Jsem … tady…

( Obě dvě pak odcházejí do jedné z budov. Tina se přitom rozhlíží kolem a její pohled se střetne s několika dalšími až příliš zvědavými pohledy. )

Tina: Bude ti líp, uvidíš.

 

Byt Bennetových, obývací pokoj

( Victor se pomaličku přesouvá k pohovce. Před chvílí trénoval své svaly na nohách, takže je poměrně ztuhlý. Jeho potěšení lehnout si na pohovku a jen tak chvíli relaxovat u televize ale naruší zvonek u dveří. )

 

Victor: Moment! ( Pro sebe potichu ) Kdo mě to teď ruší… Bože. Ani nemám chvilku pro sebe.

( Dojde pomalu ke dveřím a otevře je. Tam stojí Briana. )

Victor: ( Překvapeně ) Co ty tady?!?

Briana: Nastal … menší problém.

Victor: Problém?

Briana: S Erin.

Victor: Ach tak…Tak pojď dál.

( Uvede ji dovnitř a zavře za ní. Briana ujde pár kroků a zastaví se. Chvíli jen v klidu stojí a pak se prudce otočí a dívá se na Victora. )

Victor: ( Nedočkavě a v obavách ) Tak co se stalo?

Briana: ( Nadechne se. ) Víš, jak … ne… jinak… Phoebe chodila s … ( Pro sebe ) To je blbost.

Victor: ( Nervózně ) Probůh tak si sedni a uklidni se.

Briana: Myslíš?

Victor: Ne… nemyslím. Stačí se na tebe podívat a je to téměř jasné. Nechceš udělat kafe nebo snad čaj?

Briana: Raději ten čaj… ( Zasekne se. ) Ne. Ne čaj.

Victor: Takže kafe….

Briana: ( Máchne rukou. ) Ne. Ani jedno… ( Znovu se nadechne. ) Erin… Erin ví, kdo je její otec.

Victor: ( Ztuhne. ) Cože?!?

Briana: ( Už o něco klidněji. ) Ví, že je to Adam. Prostě to ví. ( Sedne si na pohovku a dívá se před sebe.

Victor: Jak?

Briana: Tak to … to bych se mohla zeptat třebas … ( Podívá se na Victora. ) … tebe.

Victor: ( Ztuhle ) Mně?

Briana: Adam za mnou zašel a měl obavu….

Victor: Čeho by se exdémon, exsmrtelník, a k tomu ještě světlonoš, mohl obávat… To bych chtěl vědět. ( Vezme do ruky svou hůl a jde pomalu k pohovce. )

Briana: Třeba právě toho, jak poví Erin dvě základní informace. Za prvé: Jsem tvůj nový světlonoš a za druhé: jsem tvůj otec.

Victor: ( Očima trochu kmitá sem a tam. ) No… že bych se začínal dostávat do děje…

Briana: ( Jen tak pro sebe ) Ahoj Erin. My se sice skoro vůbec neznáme, ale jsem od teď tvůj světlonoš… To proč z té pozice vykopli Chrise… To nemám vůbec tušení… Jo a mimochodem od nynějška mi můžeš říkat Tati… protože před osmnácti lety jsem se vyspal s tvou matkou, s níž jsem chodil pár měsíců… Jo a kromě toho jsem byl dříve démon, ale nějaká divná holka mi vzala všechnu magickou moc. Už chci vidět, jak by to brala dívka ve třetím ročníku střední školy. ( Podívá se na Victora. ) A co ty? Jak bys to vzal ty?

Victor: ( Opře se o opěradlo pohovky a dívá se před sebe. ) Tak teď …. Bože… já bych asi vybuchl.

Briana: ( Zašklebí se. ) No a to … to se právě stalo.

Victor: On vybuchl?

Briana: Ne Adam…  Erin…. A nevybouchla... jen TO VŠECHNO …kolem ní bouchalo.

Victor: Ou… tak to….

Briana: Její schopnost ještě není stálá.

Victor: Aha… a s čím bys potřebovala pomoci?

( Briana na něj vrhne nebezpečný pohled. )

Briana: Dala bych si to kafe.

Victor: Fajn.

 

Kdesi na cestě z West High School k domovu Tiny

( Erin odešla dříve. Necítila se dobře a tak nechala Tinu ve škole, aby si od ní mohla opsat poznámky z hodin. Jde celkem svižně, protože se už nemůže dočkat, až si doma vleze do vany… Dá si možná koupel, horký čaj a hlavně prášek proti bolení hlavy. V tom jí bolest hlavy téměř porazí. Intenzita s jakou seč jí zažírá hlouběji do mozku. Zastaví se a opře se o nejbližší lampu. )

 

Erin: Bože… Co to …. ( Bolest opět o něco zvýší svou intenzitu a Erin povolí a sesype se k zemi. Všimne si toho na protějším chodníku jdoucí policista a běží k ní. ) … je.

( Policista k ní doběhne a pomáhá jí vstát. )

Policista: Jste v pořádku?

Erin: ( Chytne se ho, aby se o něj mohla opřít. ) Jen … ( potichu ) Bože, ta bolest.

Policista: Mám Vás odvézt do nemocnice?

Erin: Ne… to je …. ( Rozhlédne se kolem sebe a všimne si temně se pohybující bytosti na konci ulice. Ztuhne. ) … Byl byste vážně moc hodný…

Policista: Pořádně ji chytne a pomalu s ní přechází silnici směrem k jeho autu. ) Ještě chvilku a jsme tam.

Erin: Jste … ( Opět její pohled uhne k temně se pohybujícímu cosi. Pak si všimne, že se to zastavilo u člověka, co stojí u přechodu pro chodce a jakoby se dívá směrem k trafice, přesně ve stejném úhlu pohledu, kde je Erin. ) … vážně moc laska… au … vý.

Policista: Jsem přeci polda. Je to má práce.

( Opře ji o vůz a rychle otevře dvířka od auta. Pak ji pomůže se posadit a oběhne auto. Pak stačí už jen nastartovat a auto se rozjede. Když projíždí kolem osoby, co ji sledovala, Erin se na ni podívá a zbledne. Pozná v ní jednoho ze svých spolužáků, co s ní chodil na základku. )

 

Dům na Ocean Street No.9 páté patro

( Adam jde po chodbě směrem k bytu asi tak uprostřed chodby. Zastaví se před nimi a přejede přes jmenovku na dveřích „Cassidy“. Zaťuká a čeká. Za dveřmi je ticho. Opětovně zaťuká a čeká. Zase nic. Pak ho něco napadne a rozhlédne se kolem. Nikde nikdo. Pak se promění v modrou záři a zmizí pryč. )

 

Kdesi poblíž Nemocnice Memorial, v policejním voze

( Policista se snaží dostat Erin do nemocnice co nejrychleji. I tak se snaží jet opatrně. Každou chvilku se na ni dívá zpětným zrcátkem. )

 

Policista: Jak Vám je, slečno?

Erin: Už je to lepší. Díky za optání, strážníku …

Policista: Adams, Nathan Adams…

Erin: Erin Cassidyová.

Nathan: Rád Vás poznávám, Erin.

Erin: ( Snaží se vtipkovat. ) Vždycky se takhle seznamujete, strážníku Adamsi?

Nathan: ( Usměje se. ) Jen .. výjimečně.

Erin: Aha…

Nathan: Bydlíte s … ?

Erin: Matkou…. ( Lehce ztuhne. ) … asi bych jí měla zavolat, aby neměla strach.

Nathan: To byste měla. ( Podívá se na směrovky u silnice. ) Za chvíli … tam budete.

( Erin vytáhne mobil a začíná volat. )

Erin: Ahoj mami, nebylo moc dobře a právě teď mířím do Nemocnice Memorial. Takže… sejdeme se tam… asi tak za hodinu. Mám tě ráda. Ahoj.

Nathan: Nebyla doma?

Erin: Ne…. Nebyla, ale vždy si vzkazy včas čte.

( Pak se Erin podívá do zpětného zrcátka a její pohled se střetne s pohledem policisty. )

 

Byt Cassidyových, obývací pokoj

( Záznamník se zapne a začíná nahrávat přicházející hovor. )

 

Hlas: Ahoj mami, nebylo moc dobře a právě teď mířím do Nemocnice Memorial. Takže… sejdeme se tam… asi tak za hodinu. Mám tě ráda. Ahoj.

Adam: ( Z chodby se přenesl do bytu. ) Takže… Memorial. Fajn.

 

Kdesi v parku

( Victor musel Brianu vytáhnout na čerstvý vzduch. Venku je o něco chladněji, ale stále poměrně teplo. )

 

Victor: Měla bys jí dát čas.

Briana: Tobě se to mluví. Ty před kluky nemusíš tajit tak zásadní informace.

Victor: Pravda. To, že jsou obdařeni magickými schopnostmi, věděli již poměrně dlouhou dobu.

Briana: Navíc … Erin ještě před pár měsíci byla vážně naprosto prostá …

Victor: Nikdy! Erin nikdy nebyla prostá dívka. Jediné, co bylo prosté a obyčejné, je život, co doteď žila… a proč?

Briana: Pro její ochranu. Pro její ochranu před démony, před Horoskopiány.

Victor: Ale to je teď pasé.

Briana: Je vidět. Všimli si jí.

Victor: ( Lehce naštvaně ) Její osud je předem dán.

Briana: Ale no tak… Přeci najednou nezačneš věřit na osud.

Victor: ( Ztuhne a podívá se na Brianu jako kdyby mu někoho připomněla. ) Cos to říkala?

Briana: Jen … to nic… Máš pravdu… Byla předurčena… k čemu? Aby prožila život tak jako ony? Tak jako Piper, Phoebe, Paige … no a vlastně, jak ho prožila i Prue!

Victor: ( Trochu ho to zabolí. ) Jak… víš o Prue?

Briana: Paige mi o ní povídala, že prý byla schopná a dobrá, ale občas to trochu přeháněla.

Victor: Ona byla … perfekcionistka.

Briana: Asi tak…

 

Nemocnice Memorial

( Nathan zaparkuje před nemocnicí a následně pomůže Erin z auta. Projdou vstupní halou k informacím. Erin se mezitím posadí na nejbližší lavičku. )

 

Nathan: ( K sestře u informací. ) Dobrý den, strážník Adams, mám tu jednu patrně zraněnou dívku… Ztěžuje si na bolest hlavy….

Sestra: Jistě. Doveďte ji k ambulanci číslo čtyři. Tam se o ni hned někdo postará… ( Pak si na něco vzpomene a natáhne se přes pultík pro pár papírů a desky. Vše to pak podává Nathanovi. ) Tady to ať vyplní.

Nathan: Díky…

Sestra: Nemáte zač.

( Nathan se s úsměvem rozloučí a jde zpět k Erin. )

Erin: Tak co?

Nathan: V ambulanci číslo čtyři Vás Erin rádi uvítají… jen jim tohle vyplňte. ( Přitom jí pomůže na nohy a jdou pomalu dál bílou chodbou. )

Erin: Díky…

Nathan: Nemáte zač…

( Zastaví se u ambulance číslo 4 a Erin si sedne. )

Nathan: Tak … ať Vám to dopadne dobře.

Erin: Ještě jednou … díky.

Nathan: To je v pohodě.

( Erin se podívá na papír a čte si jednotlivé položky, zatímco Nathan opouští nemocnici. Jak tam sedí a vypisuje dotazník, čas ubíhá a lidé kolem spěchají na nejrůznější vyšetření. Z ničeho nic se jí bolest hlavy vrátí a ona upustí desky s dotazníkem na zem. Propiska se kutálí po zemi, až se zastaví u něčích bot. To už je bolest zase tak nesnesitelná jako na té ulici u školy. Zvedne hlavu a vidí ženu, která se na ni pečlivě dívá. )

Erin: Kdo … jste?

( Zamžourá očima, protože si něčeho všimla. Když se na ženu opět pozorně podívá, všimne si toho něčeho znovu. Kolem ní se line stejně divně průhledná temnota jako u těch prokletých pekelných démonů. )

Erin: A … sakra…

( Spadne z lavičky na zem a srazí tak ženu k zemi. Snaží se rychle postavit, ale bolest hlavy jí to znemožňuje. I tak se o to pokusí. Zvedne hlavu a vidí Nathanovo auto stojící stále před vchodem. Díky tomu, že démonka nečekala tak rychlou reakci, má Erin čas vstát. Hlava se jí lehce motá a bolest se stává nesnesitelnou. Erin se pomalu motá a snaží se „vymotat“ co nejblíže k východu. Čím dál je od paralyzované démonky, tím je efekt bolesti hlavy menší. Erin se snaží přidržovat se zdi a jít dál. Nathan zatím nastartuje a odjíždí. )

Erin: ( Naštvaně ) Sakra.

( Uhne do vedlejší chodby a opře se o zeď. Díky dostatečné vzdálenosti bolest hlavy začíná razantně ustupovat a Erin má konečně možnost se nadechnout – pořádně a zhluboka. V tom si všimne u východu Adama. )

Erin: Co ten tady dělá!?!

( Udělá několik kroků blíž k východu. Opět pociťuje tlak ve své hlavě. )

Erin. Tihle….

( Adam si jí všimne a zároveň si všimne ženy, co se pomalu staví na obě nohy. Něco se mu na ní nezdá. Erin se otočí a všimne si jí. Ihned se vrátí pohledem k vedlejší chodbě a mizí v ní. Žena se rychle oklepe a následuje ji. Adam zakroutí nechápavě hlavou a jde svižně za nimi. )

 

Nemocnice Memorial, gynekologické oddělení, před téměř 19 lety

( Phoebe leží v posteli a právě jí jedna ze sester odebírá krev pro kontrolní testy. Když odběr ukončí, zalepí místečko náplastí, vstane a ještě zkontroluje infuzi. )

 

Phoebe: Můžu se zeptat?

Sestra: Můžete, slečno Halliwellová… ( Zamračí se. ) Děje se něco? Cítíte se v pořádku?

Phoebe: No… až na ty kopance té mé malé fotbalistky … se cítím celkem dobře, akorát po ránu jsem trochu zesláblá.

Sestra: Proto Vám dáváme ty naše infuze obohacené o vitamíny, které Vám chybí… ale ničeho se nebojte. Kromě snížené hladiny některých vitamínů je všechno ostatní v normě. Chtěla jste ještě něco?

Phoebe: Ano… Přijde dnes doktorka Jinová?

Sestra: Pravděpodobně ano. Ještě jsem jí dnes neviděla. ( Podívá se na hodinky. ) Před půl hodinou mi začala noční… ale co vím, tak má službu… Jistě se na Vás přijde podívat.

( V tom se ozve ťukání a někdo otevře dveře. V nich se objeví Adam a Phoebe se usměje. )

Phoebe: Konečně.

Sestra: Dobrý večer … pane….

Adam: Adam, Jefferson. Jsem přítel tady té úžasné ženy, co se o ní, jak doufám, dobře staráte.

Phoebe: Adame….

Sestra: Samozřejmě že se o ni staráme…. ( Otočí se k Phoebe. ) Půjdu…. ( Otočí se na Adama. ) Nechám vás tu o samotě a … ( K Phoebe ) Seženu doktorku Jinovou a vzkážu jí, že s ní chcete mluvit.

Phoebe: Díky.

Sestra: ( Potichu ) Nemáte … zač.

( Odchází a na Adama se lehce pousměje. Pak za sebou zavře dveře a její kroky mizí kdesi na chodbě. Adam zakroutí hlavou a pak se usměje na svou přítelkyni. )

Phoebe: Už jsem myslela, že se tu neukážeš. Piper a Paige říkaly, že …

Adam: Nesmíš je poslouchat…

Phoebe: Takže to není pravda… to o tom … ty víš čem?!?

Adam: No…( Zašklebí se a pak se zasměje. ) … něco z toho je trošičku pravda.

Phoebe: Bože… já je….

Adam: ( Zastaví ji. ) Šílím z toho, že tu s tebou nemůžu být… ( Přisune se k ní o něco blíž. ) Chybíš mi. To místo v našem pelíšku je bez tebe tak prázdné a studené.

Phoebe: Ty jsi ….

Adam: Úplně mimo. Když jsem včera vstával do práce… zaspal jsem.

Phoebe: Ech?!?

Adam: Většinou mě probudilo tvé pobrukování, když jsi se ráno věnovala své pleti.

Phoebe: To….

( V tom se k ní natáhne a políbí ji. Phoebe je trochu mimo, ale polibek opětuje. Přitom se Adamova ruka dotkne ruky Phoebe a lehce ji zmáčkne. )

Adam: Jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo.

Phoebe: To je… nevím, co říct…

Adam: ( Potichu ) Nic. Nemusíš říkat vůbec nic. Stačí jen, když mi zítra porodíš dcerku a je mi jedno, jestli bude smrtelník, nebo magií obdařená…

( V tom se otevřou dveře a do pokoje vstoupí doktorka Jinová. )

Dr. Jinová: Dobrý večer Vám přeji… Pane Jeffersone, mohu Vás poprosit… na chvíli za dveře… Díky.

Adam: Jasně. ( Potichu k Phoebe ) Koupím ti horký… no spíš čokoládu… zatím ahoj. ( Pak ji políbí a odchází. )

Dr. Jinová: Jak se cítíte?

Phoebe: Jde to…

Dr. Jinová: Sestřička říkala, že z dcerky bude fotbalistka…

Phoebe: Hmmm.

Dr. Jinová: Nebojte se. Být to tak, tak tu je každý druhý Beckham. To ji brzy omrzí…. ( Nadechne se a projde si nějaké záznamy. ) Výsledky jsou vcelku uspokojivé, až na …

Phoebe: Vitamíny. Sestra už mi to říkala.

Dr.Jinová: Snažila jsem se zjistit důvod, ale nic mě nenapadlo. Jednotlivé složky v infuzním roztoku Vám hladinu vitamínů srovnají. Jinak… se nemáte čeho obávat, vše se zdá být v pořádku. Kdybyste však něco potřebovala, stačí zavolat na sestru… Vždyť to znáte.

Phoebe: Jo… znám.

 

Nemocnice Memorial

( Erin vybíhá schody do dalšího patra. Již za sebou cítí přítomnost té démonky, která je čím dál tím rychlejší. Ihned, co doběhne na konec schodiště zahne na patře doprava a běží dál. Pak zahne doleva a narazí na slepou chodbu. Otočí se a spatří ji. S ní je u Erin přítomna i bolest hlavy. )

 

Erin. Co chceš!!!

Démonka: Tvou duši, andělská couro!

( Na to se k ní přiblíží. Erin se soustředí a pak najednou u démonky puknou dveře a rozletí se na drobné kusy. Démonka skončí na zemi, ale záhy se oklepe a postaví se zase na nohy. )

Démonka: ( Zasměje se. ) To mě chceš co? Pobodat nějakýma třískama?

( Nečekaně se mezi nimi objeví Adam. Modrá záře démonku trochu zaskočí, ale i tak jí to nedá a snaží se k Erin dostat. )

Adam: ( Šokovaně ) Bože…

Erin: ( Naštvaně ) Ne Bože… ty …

( Démonka se blíží velmi rychle. Erin chytne Adama a stáhne ho k sobě. Když se démonka přiblíží téměř na dotek. Mezi oběma – Erin a démonkou – to zajiskří a Erin i Adam zmizí v naprosto oslňující žlutavé záři pryč. Místo démonky je tam jen prach,třísky z oněch rozbitých dveří a kouř. )

 

Nemocnice Memorial, před téměř 19 lety

( Adam už se zase vrátil k Phoebe. Sedí u její postele a drží jí za ruku. Přitom si povídají. )

 

Adam: …. A představ si, že to udělal.

Phoebe: ( Začne se smát. ) Vážně…. Vážně použil místo rajčatové speciální omáčky obyčejný kečup?

Adam: Jo…. Buck, můj šéf, zuřil, protože si ….

Phoebe: Zakládá na originálních směsích. Kečup pozná i naprostý laik.

Adam: Přesně… takže ho vyhodil. Hned.. prostě jen tak…

( Phoebe sebou najednou cukne a stiskne Adamovu ruku. )

Adam: ( Ztuhne a lekne se. ) Phoebe … je ti něco?

Phoebe: ( Ucítí bolest a zaryje nehty do kůže Adamovy ruky. ) Zavolej … Jinovou…

( Adam se ihned natáhne k tlačítku u postele a několikrát ho zmáčkne. )

Adam: Neboj…. Bude to v pořádku. Uvidíš.

Phoebe: ( Vlna další bolesti zasáhne břicho a Phoebe zaúpí. ) Bože!!!

Adam. Vydrž!

( Vstane a vyběhne ven ze dveří. Za chvílí se vrací i se sestřičkou, za níž, asi o dvacet vteřin později, vbíhá doktorka Jinová. )

Dr. Jinová: Co se děje?

Adam: Má bolesti … tam dole, vždyť víte.

Dr. Jinová: Phoebe! Kde Vás to bolí?

Phoebe: Přesně tady… ( Ukáže si na své bříško. )

Dr. Jinová: Sestro, prosím, přineste mi výsledky posledních kontrolních testů… a my se na to podíváme.

Adam: Mám…. Odejít?

Dr. Jinová: Bylo by to …

Phoebe: Prosím… zůstaň.

Dr. Jinová: Tak dobře.

 

U domu, kde bydlí Victor Bennet

( Briana a Victor se pomalu blíží k vchodovým dveřím. Když dojdou k nim, tak se oba dva zastaví. )

 

Victor: Hlavně musíš být statečná… Musíš to vydržet.

Briana: Budu se snažit, ale nevím.

Victor: Nech to na nich. Jen Adam a Erin si to mezi sebou musí vyřešit.

Briana: Toho se právě obávám.

Victor: Věř mi. Bude to tak lepší.

Briana: No… já se obávám toho, aby to mezi nimi nevyvolalo válku.

Victor: Proč myslíš?

Briana: No… když Erin viděla poprvé Adama, to nevěděla vůbec nic, netvářila se nadšeně, že s ním vůbec pracuju.

Victor: Pracuješ?

Briana: Musela jsem si něco vymyslet. Tak jsem řekla, že Adam pracuje se mnou v mé ordinaci. Přesně jsem jí dokázala číst myšlenky.

Victor: Nevěz hlavu. Chce to čas. Čas všechno vyřeší.

Briana: Tak v to doufám.

 

Kdesi

( Všude to září neuvěřitelně ostrou září. Než se Erin vzpamatovala, ležela na zemi a slyšela další zvuk, který naznačoval, že na tvrdou a poměrně hladkou a studenou podlahu dopadl někdo další. Protřela si oči a silná záře se za pár vteřin ztratila. Seděla na podlaze ve velké místnosti s neskutečně vysokým stropem. Na konci místnosti byla skupina zdobených velkých oken a uprostřed místnosti byl pultík na malém výstupku. Pomalu vstala a rozhlédla se. Teprve teď si všimla řady regálů plných knih. Jak se otáčela kolem sebe, všimla si ležící osoby na zemi. Byl to Adam. )

 

Erin: Bože… on si nedá pokoj. ( Pak se podívá na nejbližší regál a jde pomaličku k němu. Jak se k němu přibližuje, konec regálu mizí kdesi vzadu. ) Kde to sakra jsem?!?

 

Byt Cassidyových, obývací pokoj

( Ozve se chrastění klíčů, pak rychlé odemknutí, a do bytu vstoupí Briana. Udělá několik kroků a rozhlíží se. )

 

Briana: Erin?

( Nikde nikdo. Briana jde chodbou k pokoji své dcery a otevře ho. Prázdno tam. )

Briana: Tak tady nejsi.

( Otočí se a jde zpět do obývacího pokoje. Zastaví se u telefonu a zapne záznamník. )

Záznamník: Máte jednu zprávu: „Ahoj mami, nebylo moc dobře a právě teď mířím do Nemocnice Memorial. Takže… sejdeme se tam… asi tak za hodinu. Mám tě ráda. Ahoj.“ – konec zprávy… Nemáte žádné nové zprávy.

Briana: Bože… co se zase stalo?

( Otáčí se a míří ke dveřím. Otevře je. Vstoupí do chodby, zamkne za sebou a odchází pryč. )

 

Byt Bennetových, obývací pokoj

( Chris stojí před zrcadlem a prohlíží si sako, co si právě oblékl. Na pohovce sedí Wyatt a dělá, že si čte přednášky ze školy. Po oku přitom sleduje Chrise, jak se parádí. Do pokoje přichází z kuchyně Victor a rovněž se udivuje nad činy Chrise. Jen málokdy ho viděl v obleku a to dokonce s kravatou. )

 

Victor: Co se tu … děje?

Wyatt: ( S potěšením. ) Chris má rande.

Chris: ( Podrážděně ) Nech si toho, ano?!?

Victor: Rande?

Chris: ( Otočí k dědovi hlavu. ) Jo. No … i když … ono to ani tak není rande… jen je to večeře dvou … přátel.

Wyatt: Přesněji jeden z nich to vidí jen jako večeři a ten druhý.. no druhá to vidí jako rande a jako příležitost o lepší poznání tady našeho Chrise.

Victor: ( Pousměje se a pomalu dojde k pohovce. ) No… a jak se ta druhá … bytost jmenuje?!?

Wyatt: Fl….

Chris: ( Naštvaně ) Nech toho….

Wyatt: No tak… netaj své city, Chrisi, a pověz nám jméno tvé vyvolené… ( K dědovi. ) Víš, ona má takové líbezné jméno… tak archaické a přesto moderní a zvláštní.

Chris: Flower… jmenuje se Flower.

Victor: Hezké … ( Mírně se zarazí. ) … jméno. Odkud se ….

Chris: Z magické školy. Je tam klihovce a v poslední době ….

Wyatt: V poslední době tady Chrisovi hodně pomáhala.

Victor: Tak pomáhala. To bude asi milé děvče, ta Flower.

Chris: To je… vážně milá.

Victor: A hezká je?

Chris: Hezká? Jo… je taky docela hezká…

Wyatt: Bože… Hezká?

Victor: ( Zaraženě ) Je snad ošklivá?

Wyatt: Je překrásná. Je jako namalovaná a přesto tak pravá… Její…. ( Na Chrise. ) Tak to řekni. Jinak s ní půjdu já… a … pořádně tě pomluvím.

Victor: ( Naštvaně ) Ale no tak … hoši….

Chris: Je napůl čarodějka a napůl víla.

Victor: ( Pro sebe ) Zvláštní…. Tak … hodně štěstí.

Chris: Jak štěstí? Je to jen večeře.

Victor: Když myslíš… ale nezapomeň….

Chris: Na co?

Victor: S vílou se nechodí jen na VEČEŘI! Vždycky v tom je ně o víc.

Chris: A jak ty můžeš vědět?

Wyatt: Třeba s jednou chodil….

Victor: To samozřejmě ne, ale i stařec může mít svá tajemství, která nehodlá prozradit. ( Podívá se ještě jednou pořádně na Chrise. ) Tu kravatu … si raději sundej.

Chris: ( Naštvaně ) Nejraději bych to sundal všechno…. Vždyť je to tak šílené.

Wyatt: Ale no táák. Nebuď tak prudérní. Flower za to nemůže, že jsi ….

Chris: No co? Co jsem?

Wyatt: Tak neschopnej.

Chris: Cože jsem? Neschopnej?

Wyatt: Kdybys byl schopný, tak bys nepotřeboval pomoc jedné květinky.

Chris: Ale to vážně není … hezký. Dělala to proto, že …

Wyatt: Tě má ráda?

Chris: ( Zasekne se a cítí se zmatený. ) No… ne. To ne. Chtěla mi jen pomoci, protože jsme … přátelé.

Wyatt: ( Na oko mu uvěří. ) Aha… No když je to tak…

Chris: ( Ještě se na sebe podívá a rychle se ještě poupraví. Pak se otočí a zhluboka se nadechne. ) Takže… vzhůru do toho.

Victor: Hodně štěstí.

Wyatt: A nezapomeň ( Usměje se. ) … kup Květince růži.

Chris: Ty takhle k večeru vždycky perlíš, co?

Wyatt: Hmmm. Občas.

Chris: Tak si to vychutnej.

( Provokativně se usměje a jde ke dveřím. )

Wyatt: Cože po svých?

Chris: V restauraci Le Mond by se jim asi nelíbilo, kdyby se jim tam někdo přenesl.

Wyatt: Pravda. A co tvá Květinka?

Chris: ( Když zaslechne to slovo „tvá“, ztuhne. ) Najde si určitě nějaký způsob, jak se z Magické školy dostane.

( Pak otevře dveře a odchází. )

Victor: Jaká vlastně je, ta Flower.

Wyatt: Je přesně taková jako její jméno: Křehká jako květina, krásná jako květina, ale Hope… Hope je ze všech nejhezčí.

Victor: Tak jo… jen aby se nespálil.

Wyatt: ( Máchne rukou. ) Klid dědo. Flower není kopřiva. Nepálí.

( Victor se uchytne a chystá se jít do svého pokoje, když se ozve zvonek u dveří a pak zaťukání.)

Victor: Wyatte… otevřeš?

Wyatt: Jasně.

( Dojde ke dveřím a otevře. Victor nevidí díky otevřeným dveřím, kdo to je. Ani neslyší pořádně hlas toho, kdo právě stojí na chodbě. )

Wyatt: ( Mluví. ) Jasně. Je doma. Pojďte dál. ( Otočí se do pokoje. ) Dědo… je tu Briana Cassidyová. Potřebovala by s tebou nutně mluvit.

Victor: ( Ustaraně ) Ať jde dál… a mohl bys… ty víš, co.

Wyatt: ( Pochopí, že má zmizet. ) Skočím za Hope. Říkala, že by potřebovala pomoct s jednou věcí do školy.

Victor: ( Potichu ) Jsi hodný a … díky.

Wyatt: ( Potichu ) Nemáš zač. ( K Brianě ) Nashle.

Briana: Ahoj Wyatte.

( Wyatt zmizí v chodbě a Briana vstoupí dovnitř. Hned za sebou zavře a podívá se na Victora. Ten si všimne, že má oči úplně rudé. )

Victor: Stalo se něco?

Briana: No… zmizela. ( Opře se o sofa. ) Erin zmizela.

Victor: Cože? Kde?

Briana: Přišla jsem domů a ona nikde.

Victor: Tak byla asi venku … s tou svou kamarádkou Tinou.

Briana: Ne. S tou nebyla. Cestou do nemocnice….

Victor: Nemocnice?

Briana: Nechala vzkaz na záznamníku, že musela do nemocnice. To bylo odpoledne.

Victor: Tak a … co dál?

Briana: Nebyla tam.. no … byla tam. Zapsali ji. Nějaký strážník Adams ji tam vezl.

Victor: To si pamatovali…

Briana: Ne. To si zapsali. Chvíli ji viděli sedět na lavičce a pak … prostě někam odešla.

Victor: Ale to neznamená, že …

Briana: K Tině se pak už nevrátila. To by mi přeci řekla.

Victor: Tobě asi Erin nepověděla o té příhodě s pekelnými démony, co?

Briana: Jací pekelní démoni?

Victor: To je na dlouho… co ten policista?

Briana: Nic. Zapsali si jeho osobní číslo, kdyby ho chtěli kontaktovat. Tak jsem zjistila, že ji nabral na ulici poblíž školy. Prý vypadala, že se každou chvíli zhroutí, tak ji vzal do nemocnice.

Victor: ( Lehce ironicky ) To od něj bylo ale vážně šlechetné.

Briana: No… nevím. Sestra u příjmu se zmínila o bolestech hlavy.

Victor: Co s tím má co dělat bolest hlavy?

Briana: Nevím. Rozhodně se zdálo, že by ji i přijali na sledování, ale to by nesměla zmizet. ( Zamyslí se. ) Co ti pekelní démoni? Co se stalo?

Victor: Zdá se, že to chceš opravdu vědět, ale ode mě to nemáš… Chris mi vše pověděl, ale taky nic nevíš.

Briana: Jasně.

 

Ztracená knihovna, hlavní sál

( Adam se pomaličku probral a s bolestí hlavy se posadil. Erin seděla na stupínku s pultíkem a dívala se na něj. )

 

Erin: ( Zasměje se. ) Konečně se nám tu někdo probral. ( Vstane a odchází stranou. )

Adam: ( Zmateně se rozhlíží kolem. ) Kde to … jsme?

Erin: ( S mírným pohrdáním ) To bych se spíš JÁ … měla ptát Vás, ne?!?

Adam: ( Postaví se a trochu zavrávorá. ) Nikdy jsem tu … ( Rozhlédne se lépe a zamyslí se. ) … nebyl. ( Podívá se tázavě na Erin. )

Erin: Co! Proč na mě tak koukáte? Myslíte, že jsem snad studnice všeho vědění nebo co?

Adam: Ne… proto se na tebe nekoukám.

Erin: Fajn. Tak se otočte a nasměrujte svůj zrak kamsi jinam než na mě.

Adam: ( Lehce zdrceně. ) Fajn….

 

Ztracená knihovna, kdesi mezi regály

( Erin prochází mezi řadami knih a dívá se na jejich názvy. )

 

Erin: Energie talismanů živlu ohně… zmařené životy nemrtvých … ničící elixíry na tamaríny … ( Pro sebe ) Bože… co to je?

Adam: ( Jeho hlas je slyšet kdesi zezadu. ) Sakra…

Erin: ( Pro sebe ) Bože… proč zrovna on. ( Přejede pohledem další název knihy. ) Jak se stát dobrým Andělem – příručka pro budoucí anděly.

( Vytáhne ji z regálu a místo po ní se hned zaplní další knihou. Podiví se a jde směrem k hlavnímu sálu. Tam stojí Adam u pultíku a něco hledá. )

Erin: ( Pobaví jí jeho komický postoj a zasměje se. ) Co to …

Adam: ( Zvedne hlavu a podívá se na ni. ) Tak jsi konečně vylezla ze své skrýše, super.

Erin: Knihy… jen knihy nic jiného.

Adam: Všiml jsem si… ale to snad nevadí ne. Studentka jako ty knihy určitě zbožňuje.

Erin: No… zas tak moc ne.

Adam: To se změní.

Erin: Proč myslíte, Pane JEFFERSONE!

Adam: U tvé mámy se to také změnilo.

Erin: Nemluvte o ní! Je mi to jedno, co jste měl vy a moje matka společného.

( Adam zrudne a na sucho polkne. To, co řekla, ho lehce vykolejilo. )

 

Nemocnice Memorial, pokoj Phoebe, před téměř 19 lety

( Adam stojí u Phoebe a drží ji za ruku. Sestra ještě pro kontrolu měří tlak. Bolesti pominuly a záhy přichází i Jinová. )

 

Adam: Tak co?

Dr. Jinová: Můžete být v klidu. Šlo jen o malou drobnost, která se váže k …

Phoebe: K čemu … se váže?

Dr. Jinová: K Emočnímu stavu Vás, slečno Halliwellová.

Phoebe: Ech.. co?

Dr. Jinová: Dítě patrně reaguje na to, když jste v napětí – nervózní, ve strachu či tak něco.

Phoebe: Ona má o mě strach… ( Podívá se na Adama. ) Není úžasná.

Adam: To určitě je. ( Podívá se na Jinovou. ) Nemůže to ohrozit samotné dítě nebo porod?

Dr. Jinová: Myslím si, že ne, ale přesto… buďte v klidu a i Vaše dítě bude v klidu. Zatím nashledanou. Kdyby něco, víte, jak mě zavolat.

Adam: Nashle.

Phoebe: Nashle a díky.

Dr. Jinová: Nemáte zač…

( Jinová odejde a zavře za sebou dveře. Adam si zase sedne blíž k Phoebe a usměje se. )

Adam: Docela mě to vyděsilo. Cítíš se líp?

Phoebe: Cítím se líp, vážně. ( Trochu zvážní a podívá se upřímně na Adama. ) Jen … jen mám strach, co bude.

Adam: Jak co bude?

Phoebe: Víš, všechno to ohledně horoskopiánů, té věštby… prostě mám strach.

Adam: No a právě proto tě na to tvoje malá upozorňuje. Buď v klidu. Démony můžeme řešit až po porodu.

Phoebe: Bože… já tě nemít, tak si tě budu muset vymyslet.

( Adam se usměje a citlivě políbí Phoebe. )

 

Restaurace Le Mond

( Chris a Flower si konečně objednali a jídlo jim i dokonce už i přinesli. Flower si pochvaluje, jak jsou ti šneci dobří a Chris se dívá na cosi plovoucího v polévce. Na nic jiného neměl díky stresu chuť. V tom mu přijde sms a Chris si ji začíná číst. )

 

Flower: ( Sykne. ) To se může… takhle rušit ostatní v restauraci vyřizováním sms zpráv?

Chris: ( Aniž by ji vnímal. ) Erin zmizela, patrně.

Flower: Co?

Chris: Promiň. Briana, máma Erin, mi právě napsala, že Erin je fuč.

Flower: Takže… konec?

Chris: Čeho?

Flower: Naší… no .. ( Lehce smutně ) … večeři.

Chris: Patrně … ne.

Flower: ( Překvapeně ) Co? A co Erin?

Chris: Briana zatím zjišťuje, co se stalo. Takže… zatím není důvod.

Flower: Aha… no …

Chris: ( Usměje se. ) Můžeme pokračovat.

Flower: Hmmm. ( Pak se rozpačitě podívá na Chrise a vrátí se k jídlu. )

 

Ztracená knihovna

( Erin si sedne na zem a opře se o jeden z regálů. Přitom sleduje Adama, který si prostor začíná prohlížet o něco pečlivěji. Erin otevře knihu a její stránky jsou prázdné. Zarazí se a ještě párkrát prolistuje knihu, která jí měla pomoci ve zdokonalení svých schopností. Pak se ale kniha postupně začíná zaplňovat nejrůznějšími texty. )

 

Erin: ( Polohlasem ) Tohle je vtipný… ( V tom Adam zavýskne, až se Erin lekne a kniha jí vyletí z rukou a dopadne na zem na straně, kde se právě začíná rýsovat stojan, co je od ní na pár metrů. ) Bože… neumíte být tiše!!!

Adam: ( Aniž by ji vnímal. ) Jasně. Už to mám.

Erin: Co? Co zas máte?

Adam: ( Upře na ní svůj charismatický pohled. ) No…

Erin: Jestli si myslíte, že to Vaše No + Váš trapně charismatický pohled ve mně snad něco vyvolají… tak to se pletete. Mámu jste možná oblbnul, ale mě… mě jen tak nezblbnete.

Adam: ( Podívá se na ni lehce překvapeně. ) Jen jsem chtěl říci…

Erin: Co?

Adam: Že …

( V tom Erin ztuhne a otočí hlavu směrem k oněm velkým oknům. Nechá knihu knihou a Adama Adamem a jde jako smyslů zbavená, jako stroj, přímo k nim. )

Adam: Co se …

( Necítí se být příliš ve své kůži a nehodlá čekat na Erininu odpověď, které by se mimochodem stejně nedočkal, a tak jde pomalu za ní. Erin zatím dojde k prosklené zdi a dívá se ven na růžovo-červené mraky, které zakrývají celé nebe. Sklopí oči a tam jen prázdnota té samé barvy, jako jsou ony mraky. Snaží se něco zaostřit kdesi v dálce, ale nedaří se jí to. )

Adam: ( Konečně k ní dorazí a podívá se na její lehce vážný výraz v obličeji. ) Vidíš tam něco?

Erin: Ne. Nevidím… jen to cítím.

Adam: Co?

Erin: ( Podívá se na něj, jako kdyby to byla ona, kdo je tu rodič. ) To mi řekni ty. Ty jsi mě zplodil!

Adam: ( Zasekne se a pak se podívá ven. ) Znám to tu.

Erin: ( Vytřeští oči. Podle mimiky by teď měla začít asi křičet, ale nestane se tak. ) Cože?

Adam: Tvá matka mi o tom místě vyprávěla.

Erin: ( Strnule pohne hlavou směrem k oknu a její pohled ztuhne. ) Myslím….

Adam: Bylo to, když ….

Erin: …že budeme … ( V dálce vidí cosi tmavého, jak se to rychle přibližuje směrem k nim. )

Adam: ( Jeho hlas je velmi tichý. ) … byla v nemocnici.

Erin: … mít …

Adam: Jen se o tom zmínila, když ji chytly další křeče.

Erin: …. Problémy!

Adam: ( Prudce se k Erin otočí. ) Co?!?

( Erin chytne bolest hlavy, až odskočí od skla. Adam k ní rychle přiskočí a chytne ji, jinak už by asi ležela zemi. )

Adam: Cos to říkala? Problémy?

Erin: ( Sykne. ) Jo. ( Pak kývne hlavou před sebe směrem ven. )

Adam: ( Podívá se tam, ale nic nevidí. ) Co tam je? Já nic…

Erin: Ty ne… ale já jo…

Adam: A co … tam tedy je? ( Přitom jí pomůže se narovnat. )

Erin: No… zatím je to jen flek, ale hlava se mi začíná otřásat bolestmi, takže…

Adam. Takže co?

Erin: A to máš být můj světlonoš? Bože! Zase amatér. ( To, co řekla, jí rozesměje, protože jí v ten moment dojde, že čarodějkou je teprve pár měsíců, andělem je téměř půl roku, o existenci svého otce ví ani ne den a na tomhle místě, co je kolem ní, je teprve pár hodin – i tak to řekla jako světaznalá čarodějka. ) …

Adam: No…

Erin: Takhle to asi vyznělo blbě… takže… ( Ukáže prstem dopředu. ) Támhle za tím mrakem se za chvíli objeví pekelný démon.

Adam: Za chvíli?

Erin: No…

( V tom se zasekne a dívá se před sebe. Pak udělá krok dozadu a instinktivně natáhne ruku k Adamovi. Ten se také podívá ven z okna a teď už to vidí – tmavé, poloprůhledné, beztvaré cosi. )

Adam: Je to „to“, co si myslím?

Erin: Jo… myslíš správně.

( Oba dva udělají další krok dozadu. )

Adam. A co teď?

Erin: Já nevím.

( Jejich kroky se zrychlují a okna jsou od nich čím dál tím vzdálenější. )

Adam: A já to mám snad vědět?

Erin: No… já … já nevím.

( V tom se pekelný démon přiblíží a proletí skrz sklo. Oba dva nadskočí a dají se do běhu směrem k pultíku. )

Adam: Tak.. a teď máš skvělou příležitost dokázat, že jsi svou schopnost anděla zdědila po své matce právem.

Erin: ( V běhu, zadýchaně ) Cože? Ona byla…

Adam: Ne… to tys byla. Když jsi byla ještě… ( Když chce ukázat, jak byla velká, málem se u toho přerazí. ) … tákhle… au… malinká.

Erin: Fajn. ( Zarazí se u pultíku a prudce se sehne pro knihu, co si ji četla. ) … tak to se asi někdo spletl…

Adam: Proč?

Erin: Osobně jsem ještě žádného démona, pekelného démona, nezničila… jen …

Adam: Jen co?

Erin: Odehnala.

Adam: Fajn… ( Chytne ji za ruku a zatáhne ji mezi nejbližší regály. ) … je čas, abys začala kromě odhánění i ničit.

 

Byt Bennetových, obývací pokoj

( Wyatt se v modré záři objeví u pohovky a položí nějaké desky na stoleček u pohovky. Victor vykoukne z kuchyně a zvědavě kývne. )

 

Victor: Kde je Hope?

Wyatt: A kde máš roztřesenou matku, dědo?

Victor: ( Lehce naštvaně ) Kdyby tě tak Briana slyšela … musela si jít koupit něco na zlepšení chuti… a kromě toho asi půjde zmáčkout tu kamarádku Erin Tinu.

Wyatt: Proč?

Victor: No… něco s něčím a něco s něčím a kamarádka Tina se nějak moc střetla s pekelnými démony.

Wyatt: Ou…

Victor: Takže… kde máš Hope?

Wyatt: V nemocnici.

Victor: Aha… a tos jí tam nechal?

Wyatt: Jinak se to nedalo. Já šel za tím policistou, Nathanem Adamsem. Hope jela do nemocnice.

Victor: A co jste vy dvojko zjistili.

Wyatt: No jedna polovina stále získává informace a ta druhá polovička… takže…

Victor: To mě vážně zajímá.

Wyatt: Adams se zdá být zcela normálním policistou. V práci se mu daří a to, co řekl mě, řekl i Brianě. Jenom se mu něco nezdálo.

Victor: Co?

Wyatt: Říkal, že se ohlížela zmateně kolem sebe, a když se vzdálili od místa, kde ji nabral, zdála se být o něco klidnější.

Victor: To nic nedokazuje.

( Pokojem se začíná ozývat melodie telefonu. Jak ji Wyatt  zaslechne, usměje se. )

Victor: Co?

Wyatt: Hope to právě možná rozsekne.

Victor: To volá ona?

Wyatt: Ano. ( Přijme hovor. ) Ahoj, miláčku, tak cos… jo… jasně… takže, kde? …. Aha… dobře… vezmu je, jasně…. A co Chris? Fajn… Ten bude určitě rád…. Tak zatím… já tebe taky. Ahoj. ( Ukončí hovor. )

Victor: Tak to bylo rychlé, ale nezdá se, že bys zrovna jásal.

Wyatt: No… mám pro tebe dvě zprávy… jedna je dobrá a druhá je …

Victor: Špatná… to už znám stokrát a pořád je to stejné.

Wyatt: Humor… dobrá to věc. Takže tu špatnou?

Victor: Ne, chraň Bůh… Tu dobrou!

Wyatt: Fajn. Takže… Hope narazila v nemocnici na důležitou stopu, což je super… a ta špatná….

Victor: Bože… Erin je mrtvá?!?

Wyatt: Jééj. To ne. Jen se tam budeme muset podívat.

Victor: Kam?

Wyatt: Dědo, že tys ještě neměl svou večerní kávu?

Victor: Ne, neměl.

Wyatt: Tak to je vidět. Přeci do nemocnice.

Victor: Tak pozdě?

Wyatt: No… nedá se nic dělat. Hope říkala, že si máme pospíšit… a nabrat pravděpodobně i Brianu.

Victor: To říkala taky tak klidně jako ty?

Wyatt: Ne, to ne.

Victor: Tak jak?

Wyatt: Vážně, znělo to vážně.

Victor: Aha… tak jdeme?

( Wyatt kývne a oba dva se chystají k odchodu. )

 

Ztracená knihovna, mezi regály

( Jeden z regálů se právě roztřese a Erin stáhne Adama stranou. Pak se zase dají do běhu a na další podivné křižovatce zahnou doleva. Oba dva se zadýchaně opřou o stěnu knih a snaží se nabrat dech. )

 

Adam: Myslím… uf … že už bychom měli začít dělat i něco jiného než jen utíkat… ( A vyzývavě se podívá na Erin. )

Erin: ( Zašklebí se. ) To bylo vtipné. Proč se o něco nepokusíš ty?

Adam: Já na pekelné démony nestačím. To už vím od tvé matky.

Erin: Fajn… to nám moc nepomůže.

Adam: Ale to utíkání také ne.

Erin: Něco vymyslím. Hlídej strany.

( Sedne si na zem a začíná listovat knihou, co ji sebou vláčí. )

Adam: Jdeš se snad učit na maturu nebo si budeš číst pohádku na poslední noc?

Erin: Ani jedno, ani druhé…. I když… ( Zastaví se na stránce s pultíkem. ) Jedna pohádka by tu i byla.

Adam: Fakt? A o čem? O Jeníčkovi a Erin?

Erin: Zase  vtip. Ty nemůžeš být můj otec. Tak jako ty já rozhodně neperlím.

Adam: To chce pár set let strávit … no .. to ti povím jindy…

Erin: Až se z toho dostaneme….

Adam: Asi tak… tak o čem, že je ta pohádka.

Erin: Byl jednou jeden pultík a …. Ten pultík měl moc….

Adam: Takhle to tam fakt je napsaný?

Erin: ( S podivným úsměvem se na něj podívá. ) Ne… jen jsem k tomu přidala trochu toho balastu okolo, aby to mohl někdo z nás dvou vstřebat… ale já to nejsem.

Adam: A pak, kdo tu není vtipný, že.

Erin: Učím se rychle… no takže… ( Zvedne hlavu a otočí ji doprava. ) Je blízko.

Adam: Co? Démon?

Erin: Ne. Šípková Růženka s tuctem růží… samozřejmě, že démon. Cítím jeho přítomnost a vypadá to, že on cítí tu mou.

Adam: Tak… co tam píšou dál.

Erin: ( Vstane. ) Později! Teď musíme k tomu pultíku, co má stát uprostřed celé téhle… ( Rychle se podívá do knihy. ) … knihovny. ( Pro sebe ve spěchu. ) Je to knihovna.

Adam: Tak rychle … chytne ji za ruku a oba dva utíkají, co jim síly zbývají. Když před sebou uvidí volný prostor. Je jim jasné, že pultík je blízko. Vyběhnou ven a spatří ho. )

Erin: Rychle. Je o pár metrů pozadu.

Adam: Fajn…

( Ujistí se, že drží Erin pevně za ruku a chce se přenést blíž k pultíku, ale něco mu v tom zabrání a on skončí na zemi. )

Erin: ( Naštvaně ) Co to .. do háje .. bylo?

Adam: ( Zlostně ) Pokus… neúspěšný.

Erin: Toho jsem si také všimla.

( Erin pomůže Adamovi vstát a záhy oba dva dosáhnou svého cíle – pultíku. )

Adam: Hurá! Co teď?

Erin: ( Podívá se do knihy a rychle čte dál. ) Mělo by nás to…

( Za nimi se objeví pekelný démon a blíží se k nim. )

Erin: Ochránit.

Adam: ( Osudově ) Tak to brzo poznáme, jestli je to pravda a nebo … jenom pohádka.

( Erin se podívá na pekelného démona a ztuhne. Na čele se jí vytvoří pár kapek potu. Přičemž jedna z nich sjede po její tváří až dolů. )

 

 Nemocnice Memorial, u příjmu

( Hope sedí na lavičce a čeká. Dívá se kolem sebe a čeká. Koupila si kafe v automatu pár kroků od ní, vypila ho a čeká. Když se v prázdné chodbě objeví Briana, Wyatt a Victor, lehce to s ní trhne. )

 

Hope: No, sláva. Už jsem myslela, že nedorazíte.

Wyatt: Promiň. Chvíli to trvalo, než jsem se … no … sešli.

Briana: ( Netrpělivě ) Tak, cos zjistila.

Hope: ( Vydá se k nim a cestou vyhodí prázdný kelímek od kávy. ) No…je to docela zajímavé, ale řeknu vám to po cestě.

Briana: Po cestě kam?

Hope: ( Jako ostřílená detektivní vyšetřovatelka se na ně podivně koukne a zakroutí hlavou. ) Na místo činu.

Victor: Činu?

( Jdou chodbou, kterou utíkala Erin před pekelnou démonkou v její lidské podobě. )

Hope: Shoduje se to s tím, co řekl Adams Brianě, a co řekli sestry Brianě, až na …

Wyatt: Až na co?

Hope: Někdo ji viděl jít tímto směrem. Tím samým směrem se o pár vteřin později vydala nějaká žena s účesem jako z druhé světové.. .a pak je ještě následoval muž kolem třiceti, který vypadal odhodlaně a vzbuzoval podivný klid v duši u nemocných, co tu v té době byli.

Briana: Že by …

Victor: Adam?

Briana: Je to možné…

Hope: Kdo je Adam?

Briana: No…

Victor: ( potichu k Brianě. ) Buď v klidu.

Briana: ( Nadechne se. ) Adam Erinin nový světlonoš. ( Přitom se podívá na Victora, který snad očekával, že Briana poví celé partě fakt, že Adam je Erinin otec, i přesto, že si na to Erin ještě nemohla zvyknout. )

Hope: Ou….

( Skupinka začíná stoupat do schodů a prochází dál chodbou, až skončí na místě, kde jsou na zemi třísky a prach. )

Hope: Tak… a jsme tu.

Victor: Co se tu stalo?

Hope: Patrně to… proč ….

Briana: Cítím to. Tu energii.

Wyatt: Já taky.

Hope: Podle všeho se tu Erin utkala s …. Upřímně … nemám tušení čím. ( A její zrak se stočí k Wyattovi, jako kdyby ho snad prosila o pomoc. )

Briana: Ale byla tu… ty třísky jsou důkazem nestálosti její čarodějné schopnosti.

Wyatt: A co ten prach?

Briana: Tak to nevím.

Victor: A dá se to nějak zjistit?

Briana: Tak to … nemám tušení.

 

Ztracená knihovna, u pultíku

( Pekelný démon se přibližuje čím dál tím rychleji a nezdá se, že by ho pultík měl zastavit. )

 

Adam: Jsi si jistá, že …

Erin: Ne… copak já vím, jestli to funguje?

Adam: Fajn… jsem rád….že….

Erin: Co?

Adam: že jsi se mnou …. Alespoň chvíli mluvila.

Erin: No….

( V tom se Erin přikrčí, protože je démon na metr od nich. )

Erin: ( Začíná ji opět bolet hlava. ) To… asi … nevyjde.

( Když už zbývá sotva pár vteřin, démon narazí do ochranného štítu pultíku a vypaří se. Erin přitom rychle zavřela oči, takže to neviděla. Po chvíli ticha, ucítí na svém rameni cizí dotyk. )

Erin: ( Prudce sebou trhne. ) Jsem snad už v pekle!

Adam: ( Snaží sej i uklidnit. ) To jsem jen já.

Erin: ( Oddychne si a rozhlédne se. ) Kde… kde je?

Adam: Pryč.

Erin: Měla jsem tedy pravdu… ta kniha měla pravdu.

Adam: Vskutku.

Erin: Super. Takže… tohle místo.. ( Otevře ji a nalistuje na stránku s pultíkem. ) … je středobod tohohle … čeho to… knihovny.

Adam: Jo.

Erin: ( Rychle prolistuje knihu od začátku až do konce a pak se rozhlédne. ) A my jsme tady… Jak se dostaneme zpět? Zpět domů?

Adam: Tak to ( Přidá o něco víc důrazu. ) … fakt nevím.

Erin: Takže… to znamená, že …

Adam: Jsme tu zaseklý.

( Oba dva se tak nějak zdrceně podívají na všechny ty knihy kolem sebe. )

Adam: Ale na druhou stranu… máme co číst.

Erin: Jo… číst ano. Můžeme číst … až se jednoho dne těmi knihami zadusíme.

( Adam jen souhlasně kývne a pak se podívá na podlahu, která se tak nějak až moc leskne. )

 

Před bytem Bennetových, v chodbě

( Chris jde pomalu směrem k jejich bytu. Před dveřmi se zastaví a rychle vytáhne klíče z kapsy. Pak odemkne a vstoupí dovnitř. Tam zůstane stát jako opařený. Před vidí něco, co se jen tak u nich doma nevidí. Na sofa leží Hope opřená o Wyatta a spí. Wyatt poklimbává. V křesle sedí Victor a přemýšlivě se dívá do krbu. U okna stojí Briana a dívá se ven do tmy velkoměsta. )

 

Chris: ( Po chvilce ) Co se tu … děje?

( První se otočí Briana a snaží se na své tváři najít něco jako pozitivní úsměv. )

Briana: No.. my…

Chris: Už se našla? Myslím Erin?

Briana: ( Nesouhlasně kývne hlavou. ) Ne. Nenašli.

Chris: Aha… a proč tady…

Briana: My… my tady tak …

Chris: …sedíme, spíme?

Briana: No, snažili jsme se na něco přijít, ale jak čas plynul, tak nic…. A co ty? Slyšela jsem něco o schůzce s knihovnicí Flower….

Chris: Ale… nakonec to i … šlo…. Můžu nějak pomoci?

Briana: No… tak zkus přijít na to, jak z prachu a třísek poznat, kam zmizela Erin… a budu ti moc vděčná.

Chris: ( Zaskočeně ) Fajn.

 

Magická škola, knihovna

( Všude už je naprosté ticho. Flower jde pomaličku a jakoby váhavě k jedné vitríně se vzácnými knihami. Cestou položí na nejbližší židli zapůjčenou kabelku, kterou měla na večeři s Chrise. Jak k vitríně dorazí, začíná si je pečlivě prohlíží a pak něco zašeptá a dvířka vitríny se otevřou. Flower se usměje a vytáhne jednu z knih. )

 

Ztracená knihovna, u pultíku

( Erin pročítá knihu. Přitom čas od času vzdychne a otočí na další stranu. Po chvilce knihu zavře a položí na podlahu. )

 

Adam: Takže…

Erin: ( Smutně ) Nic v ní není… tedy nic, co by nás odtud dostalo.

Adam: Něco se mi tak nějak vybavuje… Jsi anděl a jako anděl máš schopnost podobnou nám, světlonošům.

Erin: O tom už mi Chris… můj ex-světlonoš ( To podá lehce sarkasticky. ) … takže.. i já se budu moci přenášet? Budou kolem mě létat taky takový modrý světýlka?

Adam: ( Podívá se před sebe. ) Ne…

Erin: Co?!? Proč ne?!?

Adam: Protože ty… ty budeš zářit zlatou a oslepující září.. ( Vybaví si přitom Phoebe a přitom se mu velmi mírně zamlží obraz před očima. )

Erin: Zlatou? Proč ….

Adam: Je to barva slunce, barva energie a …odlesk, který připomíná zlatou barvu, je způsobem chvěním…

Erin: Chvěním?

Adam: ( Usměje se a natáhne se pro knihu, co leží před Erin. ) Tys tu knihu snad studovala tak moc, až jsi ji snad ani nečetla…. A nevnímala. ( Začíná v ní listovat a pak ji otevřenou podá zpět Erin. ) … tak tohle tě čeká…

Erin: ( Vezme si ji od něj a pak se podívá na obrázek. Její oči se mírně vypoulí. ) … to …

Adam: Jo…

Erin: Ne….

Adam: Ale jo.

( Erin si hned instinktivně sáhne na záda. Když tam nic nenajde, oddechne si. Adam se pousměje a pak unaveně sklopí hlavu. )

 

Nemocnice Memorial, chodba k porodnickému sálu, před téměř 19 lety

( Na lehátku rychlostí rakety vystřelené k Měsíci leží Phoebe. Podél vozíku pospíchá sestra, co se o ní v to ráno starala. Na druhé straně je sanitář, co se s ní diskutoval na nejpodivnější témata, když nikdo jiný nebyl při ruce. V závěsu jde rychlým krokem Adam, kterému samou nervozitou tluče srdce rychleji než té, kterou nadevše zbožňuje. )

 

Phoebe: ( Otočí hlavu směrem k Adamovi. ) Kde … je … Piper, Paige a … au… táta?

Adam: Říkaly, že tu budou co nejrychleji, vážně. Jen prý ….

Phoebe: ( Naštvaně ) Zase ničí nějakého démona, co?

Adam: No… ( S obavami se na ni podívá. )

Phoebe: Nesnaž se. Přesně vím, na co myslíš. Snaží se přijít na tamto… co?

Adam: No…

Phoebe: Už na nic raději… Bože, to se už ale vážně nedá vydržet….

Sestra: Nebojte se. Brzy to budete mít za sebou… Vy i Vaše malá… Už máte vybrané jméno?

Phoebe: Ne… Nemáme….

Adam: Ale vždyť jsme ho chtěli….

Phoebe: Nebude se jmenovat Pamela. Nebude.

Adam: Ale je to přeci od P… P je přeci…

Phoebe: P… P… od P je i Pýcha… Chceš snad, aby se tvá dcera jmenovala Pýcha? Nebo snad Předsudek? A což takhle Padělek nebo Prevence, Pandemie, Pako.. krásná jména, že?

Adam: ( Trochu zaskočeně. ) Ale co Phoebe?... Nebo Prue, Paige, Piper?

Phoebe: Fajn… au… Bože… dostals mě, vážně… ( na sestru ) Už tam budeme?

Sestra: Skoro.

Phoebe: ( Na sanitáře ) Nemohl byste ho zabít?

Sanitář: Možná…. Raději ne. Bude Vám v budoucnu chybět….

Phoebe: ( Pro sebe ) Sakra.

Adam: Takže?

Phoebe: Ne… má dcera se bude jmenovat jinak…

Adam: A … jak tedy?

( Už mu neodpoví, protože ji chytne další stah a navíc… už celá skupina dorazí před porodní sál. )

Phoebe: Díky… Bohu.

 

Byt Bennetových

( Chris líně zvedne hlavu a odlepí si z obličeje kus novin, co se mu tam díky spánku přitiskly. Rozhlédne se a podivně zazívá. Všude kolem něj je mrtvo – ostatní spí jako zabití. )

 

Chris: Tak… tohle je … síla.

( V tom se před ním objeví v záři Flower a Chris sebou trhne. )

Chris: Z tebe by člověk dostal smrt.

Flower: Tak promiň, že ….

Chris: Jen jsem trochu nevyspalý…

Flower: ( Rozhlédne se kolem sebe. ) To vidím. Mám pár zajímavých informací.

Chris: Ohledně….čeho?

Flower: Erin, čeho asi…

Chris: Aha… tak to raději vzbudím ostatní.

Flower: Jestli chceš…

Chris: Takže bych neměl?

Flower: Víš… nemám moc času… musím ještě něco dokončit.

Chris: Dobře… tak, cos zjistila, kde tedy je?

Flower: Podle všeho toho démona zničila andělská záře.

Chris: ( Zmateně ) Cože? Co to je?

Flower: Je to záře… ( Chris na ni vrhne jeden ze svých drsných pohledů. ) … která je vyvolána přenosem ( a ukáže nahoru. )

Chris: ( Chviličku přemýšlí. ) To jako, že je tam nahoře? Mezi Staršími?

Flower: Jak by to asi dokázala… Je Anděl… kope za Vyšší ligu dobra…. A tudíž jejím cílem je místo označované podle starodávných knih jako Ztracená knihovna.

Chris: Takže tam je?

Flower: Podle všeho ano… tedy tak to v ní stojí… jako v té knize.

Chris: Jasně a … a jak jí odtamtud dostaneme? Píše se to tam?

Flower: Ne….

Chris: Nepíše???

Flower: Ne bylo myšleno na první otázku. VY jí pomoci nemůžete… Stačí jen doufat, že se jí to povede samo.

Chris: ( Zaraženě ) Jako to?

Flower: Protože jedině její vlastní síla ji může dostat zase zpět.

Chris: Jaká … síla?

Flower: V knize píší jen něco o křídlech… ( Rozhlédne se a ztuhne. ) Promiň… už budu muset. To kouzlo moc dlouho nevydrží.

Chris: Tak… tak díky.

Flower: ( Podívá se na něj a usměje se. ) Nemáš zač, Chrisi. ( A zmizí. )

Chris: Takže… křídla? To bude vědět děda… no nebo Briana… ( pak se na oba dva podívá a jde k nim. )

 

Ztracená knihovna

( Adam pomalu zvedne hlavu. Usnul. Erin stojí u pultíku a něco dělá a tak se Adam postaví, aby zjistit, co to tam vyvádí. )

 

Erin: Co třeba… Jak zničit pekelného démona? ( Je slyšet, jak se otáčejí stránky. ) fajn…

Adam: ( Udělá několik kroků a zvědavě se dívá, co to dělá. ) Co tu …

Erin: ( Otočí se na něj a úplně v pohodě se usměje. ) Ten pultík je geniální věc.

Adam: V čem?

Erin: Něco hledáš… a stačí, když se postavíš před něj a on ti to sám najde a tu knihu na něj přenese. Sleduj… ochranný štít pultíku, stručně prosím.

( Najednou se na pultíku objeví kniha a hned se nalistuje na straně, kde je další z mnoha verzí výkladu o funkci pultíku. )

Adam: No … to je dobré.. .a mohla bys tam najít cestu….

Erin: ( Zamyšleně. ) Zkoušela jsem to, ale jediné, co jsem se dozvěděla, je to, že pro přenos ze ztracené knihovny ke smrtelníkům potřebují křídla… Jak jsme se tu vlastně ocitli?

Adam: Dobrá otázka… ( Přitom tak nějak moudře hodí hlavou. )

Erin: Bože… začíná mě to štvát.

Adam: Co? Tebe? Vždyť jsi z toho pultíku byla tak nadšená.

Erin: Já vím. Je dokonalej, ale uznej. Domů si ho vzít, písemku za mě nenapíše a nádobí neumyje. A ke všemu… nedokáže mi jasně podat odpověď na blbou teleportaci! ( Přitom naštvaně bouchne do pultíku. Ten se mírně otřese v základech a na něm se objeví další kniha s nalistovanou stránkou. ) A hele ho … dřevo jedno… ( Nakloní se. ) Teleportace mezi dvěma světy … nejčastější způsob přepravy… ( K Adamovi ) Zase ta křídla. ( Čte dál. ) Každý Anděl ve své Vyšší úrovni má schopnost přenést se za pomoci svých křídel do Ztracené knihovny a zpět…. ( Pro sebe ) Fajn a co když ta křídla nemá? ( Kniha se nalistuje na další stránku. ) Ha… najednou je sdílnější.

Adam: Našlas… tedy něco?

Erin: Asi… ano…. Podle toho tady… došlo … ( V tom vyskočí a vykřikne div Adam zase neskončí na zemi. )

Adam: Zas mě tak děsíš….

Erin: ( Ušklíbne se. ) Promiň.

Adam. Tak na cos….

Erin: Podle toho tady došlo mezi mnou a tou démonkou k výboji, který mě a tebe přesunul sem a tu démonku… zničil.

Adam: To přeci není možné…. Jak by…

Erin: Tvá schopnost přenášet se promítla do mého andělského já a tak jsme se přenesli. Při té andělské záři, jak to tu píšou, byla zničena ta démonka, která nám nevědomky dodala tu potřebnou nadlidskou energii, aby to vše vyšlo.

Adam: A… ha.. Tak teď tomu možná už i začínám rozumět.

Erin: Byla to jen … náhodná akce.

Adam: Ale dochází ti, že bez ní se dolů nedostaneme….

Erin: Začíná… neboj se… ( Zamyslí se. ) Budeme muset tedy čekat.

Adam: Na co?

Erin: Na pekelného démona.

Adam: Fajn… to je vážně fajn. Kde ho tady budeme … lovit?

Erin: Měl by přijít sám…

 

Nemocnice Memorial, před 19 lety, porodní sál

( Phoebe leží na porodním sále a zbývá opravdu už jen pár vteřin, aby se narodila konečně první dívka další generace rodu Halliwellek. )

 

Dr. Jinová: ( Je tam dole a snaží se, co může. ) Tlačte Phoebe. Nepřestávejte tlačit a dýchat.

Adam: ( Potichu k Phoebe. ) Miláčku…. Zaber… za pár vteřin budeme mít holčičku. Zaber!

Phoebe: Já…. Ufff ufff … se snažím!

Dr. Jinová: Musíte víc! Víc!!!

Phoebe: Já ….

Adam: ( V tom z ničeho nic ) Co Erin?

Phoebe: ( Zmateně jen ucukne pohledem. ) Eh?!? Ufff….

Dr. Jinová: Zaberte. Teď Pořádně zatlačte!

Adam: Erin. Po mé babičce Erin Jeffersonové… byla smrtelník a byla vážně….

Phoebe: E… Bože!!! Už ne….

Dr. Jinová: Musíte! Tlačte!

Adam: Hodná…. Nebyla zlá.

( Phoebe naposledy zatlačí a sálem se po pár vteřinách ozve křik čerstvě narozeného dítěte. )

Dr. Jinová: Je to… zdravá holčička.

Phoebe: Bože… já to zvládla….

Adam: Jsi dokonalá. ( Přitom políbí Phoebe na její zpocené čelo. )

Phoebe: Takže Erin?

Adam: Erin.

Phoebe: ( Pro sebe ) Erin Halliwellová…. ( A pak se konečně uvolní. )

( O pár minutek později jí už nesou čerstvě zabalenou holčičku, aby konečně obě spatřily jedna druhou. )

Phoebe: ( Přitiskne si ji k sobě a po jejích tvářích stékají další kapky potu. ) Vítej u nás… Erin Halliwellová!

 

Zpět v reálném čase, Po dvou týdnech

 

Byt Cassidyových, obývací pokoj

( Briana zaraženě sedí na pohovce a dívá se před sebe. Na stolku má pár fotek s Erin a přemýšlí, kde udělala chybu. V tom se ozve její telefon. Ihned ho vezme. Na druhé straně je Wyatt. )

 

Briana: Tak co?

Wyatt: Mám…

Briana: Neříkej to.

Wyatt: Promiň. Ani to další kouzlo, co nám dala Flower nefunguje. Jediný způsob, jak se ti dva dostanou zpět je za pomoci křídel… a ty… vždyť víš.

Briana: ( Vyřízeně ) Vím.

Wyatt: Neboj. My to nevzdáme. Hope i já ležíme v těch všivejch knihách kdykoli se dá. Chris s Flower pročesávají Knihovnu Magické školy, jestli jim něco neuteklo. Všichni jeden na plné obrátky. Hlavně….

Briana: Co?

Wyatt: Se nesmíš vzdát.

( Briana se podívá na zbytek stolu, kde je několik obalů od přinesené číny, prázdné láhve od vína a coly a napůl potrhané věštící karty. )

Wyatt: Slyšíš mě?

Briana: Jo. Nevzdávat se. Chápu. Tak ahoj.

( Ukončí hovor a položí mobil na stolek. Vstane a chystá se do kuchyně pro další láhev vína. Jak mizí v kuchyni, spatří v odraze skla zlatavou záři. Ztuhne a ani nedýchá. Pak se pomalu otočí a udělá několik kroků zpět do pokoje. Když před sebou spatří Erin a poněkud neoholeného Adama nedokáže říci ani slovo. Jen tam tak stojí a dívá se na ně. )

Erin: ( Zajásá a instinktivně obejme Adama. ) Povedlo se nám to. Jsme doma. Bože… My to dokázali.

Adam. To… ( Teprve teď si všimnou Briany. ) je super….

Erin: ( Otočí se k ní. ) Mami….

Briana: ( Polohlasem ) Bože….

( Pak se Erin vrhne Brianě do náruče a musí ji pevně obejmout. )

Briana: Konečně.

( Pak se podívá na Adama a lehounce se usměje. )

 

Konec