1.sezóna

2.sezóna 3.sezóna Charmed New Year  Hlavní stránka

2x04 Čarodějka začíná!

 

Klub P3, zastrčená sedací souprava

( Erin sedí na malé přidané židličce a dívá se kolem sebe. Hudba začíná příjemně hrát. Písničku zná a je to zrovna ta, kterou má tak ráda. Otočí se k pódiu a všimne si Chrise, co jde směrem k ní. Provokativně se usmívá. Dojde jí to. To on objednal tu píseň. Sice zatím neví proč, ale on jí to určitě řekne. Chris zatím doje až k ní a sedne si naproti ní. )

 

Erin: ( S úsměvem a přesto s kapkou zlosti. ) Co tě to napadlo?

Chris: Jen prostě tak. Zmínila si se, že se ti zrovna tahle líbí… tak jsem…

Erin: Ale proč proboha?

Chris: Já.. víš že ani nevím. Prostě tak… ( Nadechne se a podívá se kolem sebe. ) Kde… jsou ti dva?

Erin:Tak to ti můžu říci rovnou…. ( Hlavu otočí k pódiu, kde tančí místní hosté. ) Aha. Tak tam nejsou. ( Chris se potutelně usmívá a sleduje ji. Erin svůj zrak upře ke dveřím na toalety. ) Tak tam taky nejsou. ( Pro sebe ) Tak kde jen jsou? Přeci se nemohli propadnout do země. ( Její zrak se opět posune dál… chaoticky k východu. ) Tak tam určitě nebudou. ( K vypnutému jukeboxu. ) Co by tam dělali… no a ( Zastaví se u baru. ) Tak n¨tam ne… jsou. ( Otočí se na Chrise. Zazáří. ) Jsou u baru.

Chris: Omyl!!!

Erin: Co? Vždyť…

Chris: BYLI … u baru. Jdou sem a a …

Erin: Co a?

Chris: Jsou tady.

( Erin se otočí a vida… měl pravdu. Hope a Wyatt stojí za nimi a nesou čtyři drinky. )

Chris: Kde jste tak dlouho? Erin vás hledala …

Erin. I u toho jukeboxu, co je rozbitej. ( Otočí se na Chrise. ) Proč ho děda nenechá opravit?

Wyatt: ( Spolu s hope si sedají na pohovku a drinky pokládají na stolek před nimi. ) Nemá na to čas. Snaží se o to získat povolení na to, aby mohl venku před klubem udělat zahrádku, kde by mohli hosté relaxovat a tak…

Chris: A to mu zabere vážně hodně času a navíc…

Wyatt: Už nepatří mezi nejmladší. Ta firma, co spravuje tyhle křápy, sem pošle pozítří někoho, aby se na něj podíval.

Hope: No konečně. Už bych si chtěla pustit jednu písničku, co na něm je.

Wyatt: Jen se neboj. Už brzy se tvůj sluch nabaží.

Hope: No… a potom…

Wyatt: Co?

( Erin se uchichtne a podívá se na Chrise. )

Chris: ( Potichu ) Co?

Erin: ( Potichu ) Ty víš co…

Hope: Potom se uvídí, jestli se budu chtít nabažit … ech … něčeho jiného.

( Všichni čtyři propuknou v hlasitý smích. Ovšem za zvuku hudby je nikdo nevnímá. )

Hope: Takže. Vraťme se k tomu, co jsme nakousli.

Chris: Už ne. Tobě se to těžko vysvětluje.

Hope: ( Trochu se zachmuří. ) Proč? Protože nejsem světlokoš?

Chris: Světlonoš, Hope, SVĚTLONOŠ. Od slov světlo a nosit.

Hope: Tak promiň.

Wyatt: Víš, on je na to své světlonošství hrdý…. A někdy až moc.

Chris: Tak to pr…

Wyatt: Jakkoli. Samozřejmě. To, že jsi smrtelník, neznamená, že nemůžeš pochopit vztahy, kouzla a postupy, které ovládají magický svět.

Chris: To je pravda.

Hope: Počkat? Proč smrtelník? Vy snad nemůžete umřít?

Chris: Ale můžeme. Nejsme nesmrtelní.

Hope: Aha, takže….

Erin: Jen máme magické schopnosti. ( Podívá se na Wyatta a Chrise. ) Až na některé.

Chris: Klid. Nakonec… Thalia řekla, že svému osudu neunikneš. Jen …

Erin: Jen jsem teď jako nahý bojovník mezi bandou nepřátel.

Wyatt: Zvláštní přirovnání.

Chris: No… ale vždyť máš nás.

Erin: ( Nakloní se ke Chrisovy. ) A vy snad … dokážete ničit pekelné démony?

Chris: EEE … ( Zašeptá. ) Ne.

Erin: ( Zašklebí se. ) Tak vidíš.

Hope: Stejně. Ta Thalia… přijde mi taková divná.

Chris: No… nebudu říkat, jestli ano nebo ne, i když ona to už jistě ví, ale… Víš. Co takhle že bych přinesl ještě colu.

Hope: Ha. Ty uhýbáš od tématu.

Chris: Já … ( Vstane a pomalu odchází k baru. ) … vím.

Hope: to je takový zákeřný člověk až hanba.

Wyatt: On má občas své dny. Bojí se mé dokonalosti.

Hope: Nech toho.. nemám to ráda. A mimochodem… ( Nakloní se k Hope. ) Jak je to s tebou?

Erin: Se mnou? No… Já… já jsem anděl.

Hope: Myslíš ten anděl… ten s křídly a tak?

Erin: Jo.

( Hope si ji začíná pečlivě prohlížet. )

Erin: ( Zmateně ) Co to… děláš?

Hope: Hledám křídla.

Erin: Promiň… zatím nejsou. Patrně to bude trvat … než … je získám.. Tedy jestli je vůbec získám. To teď neřeším…. Radši.

Hope: Fajn.

 

Byt Cassidyových, obývací pokoj

( Briana se probírá složkou jednoho ze svých klientů. Práce Psycholožky ji v podstatě naplňuje jak duševně, tak ji i plně uspokojuje. Může tak pomáhat lidem, jak jen je libo. Právě si pročítá výsledek jednoho ze svých kolegů psychiatrů. Občas ji i psychiatr pomůže. I když ona se raději spoléhá sama na sebe. Z přemýšlení ji vytrhne zvonek. Briana zvedne hlavu od poznámek. )

 

Briana: ( Pro sebe ) Kdo to může být? Teď .. tak pozdě.

(  Položí složku na skleněný stolek a vstane. Zvonek se ozve znovu. )

Briana: ( Pro sebe ) Ale no tak. Snad tam tu minutu vydržíš.

( Dojde ke dveřím a otevře je. Jenže na chodbě nikdo není. )

Briana: Bože. Jestli to byli ty děti od vedle, tak je snad i uhranu.

( Se zlostí se pozpátku zase vrátí do bytu a zabouchne dveře. Otočí se a ztuhne. Před ní stojí … )

Muž: Ahoj, Briano. Jsem zpět.

Briana: ( Zakloktává se. ) A… Adame…

( Pak se jí zatmí před očima a zem se náhle rychle přiblíží… )

 

 

Úvodní znělka

V hlavních rolích: Erin Cassidy, Wyatt Matthew ( Halliwell ) Bennet, Chris ( Halliwell ) Bennet, Briana Cassidy, Victor Bennet, Hope McCarthy.

Hostující hvězdy: Adam Jefferson, Phoebe Halliwell

 

 

 

Byt Cassidyových, obývací pokoj

( Briana cítí vůni květin, co před několika hodinami přinesla domů. Byli od jednoho klienta, co se konečně dal dohromady se svou druhou polovičkou. Cítí pod sebou měkoučko. Patrně leží na pohovce. Pomalu otevře oči a začíná se v leže rozhlížet po pokoji. Nikoho nevidí. Narovná se a posadí se… v tom ho zase spatří. Seděl celou dobu v křesle u její hlavy. )

 

Briana: Sním snad?

Adam: Ne. Nesníš.

Briana: Takže… jsi vidina!

Adam: Ne.

Briana: Takže jsi duch! Určitě duch!

Adam: Ani to ne. ( Usměje se. )

Briana: V tom případě začínám bláznit, protože mám nádor.

Adam. Tak… Zklamu tě, ani to ne.

Briana: Ne. Nebudu tě vnímat. Nejsi tady. (     Vstane a chce jít do kuchyně. )

Adam: Chceš vědět, proč jsem tady?

Briana: Bože. Nesmíš na mě mluvit, když tě chci ignorovat.

Adam. Tak to ti přeji hodně štěstí.

Briana: ( Podívá se na něj. ) Ty… asi nemáš v plánu zase zmizet, co?

Adam: ( Zašklebí se. ) Promiň.

Briana: Fajn. Co vlastně chceš, zjevení.

Adam. ( Postaví se. ) Bože. Nejsem žádný ZJEVENÍ.

Briana: ( Zastaví se a otočí se k němu. Je vidět, že nervozita v ní prudce stoupla. Naposledy po něm šla ta šílená Horoskopiánka. ) Ale… jak? Vždyť… Bože! ( Teprve teď se usměje, prudce se k němu vrhne a obejme ho. )

Adam: Je to trochu složitější.

 

Před osmnácti lety, Bay Mirror, Phoebina kancelář, noc

( Je ticho. V kancelářích nikdo není. Uklízečky už dávno opustili celé toto patro. V sedadle Phoebe Halliwellové sedí v polotmě muž. Ťuká prsty o desku stolu a je zjevné, že je plný nervozity. Prudce se natáhne a rozsvítí lampičku. Je to Adam. Podívá se na hodinky. Je za pět minut jedna. Pak se podívá na mobil, co dostal od Piper – pro lepší kontakt – žádná zpráva, nic. Začíná se mu zvyšovat tep. Otočí se a zkontroluje krystal položený před oknem, pak krystal u dveří a u okna směrem do vnitřní části Bay Mirror. To, že jsou stále tam, kde mají být, ho na zlomek vteřiny uklidní, ale přesto ne úplně… Mobilní telefon začne do toho naprostého ticha křičet tak, že by probudil i mrtvé na zdejším hřbitově. Volá Phoebe. )

 

Adam: ( S klepajícíma se rukama přijme hovor. ) Tak co?

Phoebe: Nic. Pořád nic. Zatím se tu nikdo neobjevil.

Adam. Fajn. Já jen, že … jsem nervózní. Nevím, co se tam u vás děje. Kdyby se ti něco stalo, tak nevím, co bych dělal.

Phoebe: Hlavně buď prosím v klidu.

Adam: Kdyby tu byl alespoň sebemenší pocit, že uspějeme…víš… chtěl bych být teď u tebe a ne .. tady a sám.

Phoebe: Já to chápu, ale … nemůžeme nic riskovat…. Nechci…

Adam: Aby se mi něco stalo…chápu. Zavolej, až budete něco vědět….A…

Phoebe: Co?

Adam: Miluji tě a až to skončí, tak si tě vezmu. Hned. To přísahám.

 

Zpět v přítomnosti, Byt Cassidyových, obývací pokoj

( Briana je jako přimrznutá k podlaze. Adam se na ni dívá, ale nezdá se, že by to s ním teď už nějak zvláštně zamávalo. )

 

Briana: To jsi jí vážně řekl?

Adam: Řekl.

Briana: ( Smutně zakýve hlavou. ) To muselo být… co bylo pak?

Adam: A co takhle čaj?

Briana: Čaj? Jo … čaj. Ale u něj mi to … musíš říci a ne žádné pokusy o úniky.

Adam. Dobře. Dobře. Nebudu ti oponovat.

 

Před klubem P3

( Hope a Wyatt odcházejí ruku v ruce a za nimi, o pár metrů dál, jdou vedle sebe Erin a Chris.)

 

Erin: Takže. Ta Thalia… ví, kdy získám nějaké ty schopnosti Anděla?

Chris: ( Zasměje se. ) Božínku. Ty pořád řešíš to samé. Moc, moc a moc. Vždyť nejde jen o moc a schopnosti.

Erin: Ne? Tak to mi něco uteklo…

Chris: Samozřejmě… schopnosti jsou také důležité, ale důležité je i to, co máš v sobě… myslím tím v srdci.

Erin: Jasně. To chápu.

Chris: Jo. Jinak.

Erin: H…

Chris: Ví to.

Erin: A nemohla by…

Chris: Asi ne.

( Změna na Hope a Wyatta. )

Hope: Takže… říkáš, že bych se mohla pokusit o nějaká ta primitivní kouzla?

Wyatt: V podstatě ano. Jde o to, aby ses u toho koncentrovala a byla v naprostém klidu. Pak by se ti něco jednoduchého mohlo povést.

( Změna na Erin a Chrise. )

Erin: ( Potichu ) Zajímalo by mě, o čem se ti dva baví…

Chris: O čem by se asi mohl tak zamilovaný pár bavit…. Je to jen láska, láska a to, co budou dělat, až přijdou domů.

Erin: ( Podívá se na ně. ) Pochybuju, že se baví zrovna o tom.

Chris: Proč myslíš?

Erin: Všimni si. Nedrží se za ruce. Před chvílí se ještě drželi a teď … nic. Řeší pravděpodobně něco velmi důležitého nebo při nejmenším zajímavého.

Chris: Bože. Co, že to vlastně studuješ?

Erin: Já? No. Mám preference na psychologii, sociologii a Historii.

Chris: Bože… co ty vlastně chceš dělat…

Erin: A to se mě ptáš ty? Vždyť …, co chceš dělat s kurzem Archeologie?

Chris: Jak to víš?

Erin: Ech… trochu jsem se ti dívala do tvých poznámek, když jsem u tebe byla před týdnem.

Chris: ( Naštve se, ale přitom se usmívá. ) Ty … jedna … malá…

Erin: My tady kecáme a oni nám zatím zmizeli.

Chris: Tak to bychom je měli najít, ne?

Erin: No, když myslíš.

( Najdou je záhy za rohem. Jsou opřeni o zeď a líbají se. )

Chris: Ha. Měl jsem skoro pravdu.

Erin: ( Pro sebe. ) Sakra.

Chris: ( Podívá se na zamilovaný pár. ) Tak, vy dva. Nechte toho. Victor už nás netrpělivě očekává. Tedy pokud už neusnul.

Wyatt: ( Odlepí se od Hope a vrhne na Chrise naštvaný pohled. ) Ty si vždycky musíš najít ten naprosto dokonalý moment, kdy rušíš, ničíš a otravuješ všechno a všechny…

( Erin vyvalí oči a podívá se nejprve na Wyatta a pak na Chrise. Hope se oprašuje od špíny, co byla na zdi, a lehce se pochechtává. )

Chris: Tak promiň, ale když vy to nemůžete vydržet na doma, tak se nediv.

Wyatt: ( Trochu se odtáhne a zcela zvážní. ) Víš, on ti to asi nikdo neřekl, ale … já nejdu domů. Musím přeci vrátit tady Hope v pořádku domů. Takže… Sayonara! A zítra ahoj.

( Chytne Hope kolem pasu a oba se smíchem odcházejí do tmy. )

Erin: ( Podívá se na Chrise. Na tváři má úsměv, ale nahlas se nesměje. ) Ty jsi ale vážně … zábavnej. Jdeme?

Chris: No jo… Tak jdeme.

 

Byt Cassidyových, kuchyň

( Briana s Adamem již popíjejí čaj a Adam se rozpovídal o tom, co ho vrátilo zpět k životu. )

 

Briana: ( Překvapeně ) To snad ne?

Adam. Ano. Byl jsem tam, i když …. Někdo by to mohl brát jako…

Briana: Sebevraždu. To mi došlo.

Adam: Jo, ale mohla za to ta potvora. Nebylo zbytí.

Briana: ( Nadechne se. ) Takže. Ti dali šanci, abys … abys co vlastně?

Adam: Jsem tam kdesi. V jiné dimenzi nebo něco takového… a pak se náhle objevím tam nahoře a nějaká ženská mi říká něco o tom, že jsem povýšil. Zprvu jsem to nechápal…

Briana: Jaký smrtelník by to asi pochopil, že…

Adam. No právě. A Navíc. Když mi pak řekli, že se stávám světlonošem… málem to se mnou seklo…. Já, exdémon a světlonoš.

( Oba dva se rozchechtají. )

Briana: ( Nemůže popadnout dech. ) Bože … to… to jim nepřišlo divný?

Adam. Právě, že to mysleli zcela vážně. ( Postaví se. ) Stáli tam a říkali něco o tom, že můj čas teprve přijde, že můj pokus o to, aby mě ta démonka neovládla, byl statečný… a …

Briana: Počkat, počkat a to ti ani neřekli, proč se to stalo až po dlouhých osmnácti letech?

Adam: Ne… ( Zamyslí se. ) Počkat. Počkat. Něco říkali… něco v tom smyslu, že tehdy nebyl ještě ten pravý čas.

Briana: ( Lehce ztuhne a podívá se mu přímo do očí. ) Tehdy nebyl ten správný čas? A teď už je?

Adam: ( I on v obličeji ztuhne a zvážní. ) Ano.

Briana: Ale, co je na této době tak důleži…. Erin?

Adam: Jo. Přesně. Vycítili, že přichází ta správná chvíle pro…

Briana: To ne…

Adam. Ale ano…

Briana: No, je pravda, že… ale přeci...

Adam: Ne. Oni se… až na občasné výjimky, nepletou.

Briana: ( Podívá se kamsi před sebe. ) No tak to je vážně…

Adam: To není všechno.

Briana: ( Otočí se. ) Co… ještě?

Adam: ( Potichu. ) Já mám být její oficiální světlonoš.

Briana: No.. tak to je super!

 

Na cestě k bytu Bennetových

( Erin a Chris jdou pomalu směr domov. Tedy vlastně jen jeho domov. Zatím je jejich cesta společná… Jenže za krátkou chvilku se jejich cesty rozdělí a ona se vydá směr svůj domov. )

 

Chris: ( Po chvilce se oba zastaví. ) Tak… a jsme tu.

Erin: Jo. Jsme. ( Podívá se na něj. ) Vysvětli mi jednu věc, proč jdeme pěšky, když si nás mohl přenést?

Chris: Promiň, ale bylo by to zneužívání mých schopností. ( Všimne si jejího lehce vyčítavého pohledu. ) Vysvětlím ti to, až přijde čas.

Erin: To je pořád do kola… až přijde čas, až přijde čas… ale kdy to bude? Kdy přijde ten ČAS? ( Chris se usměje. ) Jasně. Čas přijde, až přijde čas.

Chris: Asi tak nějak. Takže… já jdu.

Erin: No, co mi zbude. Já mám jen ty své nohy. Tak… ahoj. Kdy dáme nějaký ten sraz?

Chris: No…

Erin: Já vím, až přijde čas.

( Na to už Chris nereaguje a oba se vydávají svým vlastním směrem. )

 

Byt Cassidyových, kuchyň / obývací pokoj

( Briana a Adam vstávají od stolu a míří pomalu zpět do obývacího pokoje. Briana ztěžka rozdýchala ty dvě velké novinky v jejím a hlavně Erinině životu. )

 

Adam: Samozřejmě. Nesmí se dozvědět, kdo jsem.

Briana: ( Ztuhne a zastaví se. ) To jako… to jako vážně?

Adam. Tak řekli oni… ( A ukáže nahoru. ) A znáš je…

Briana: O tom mi nemusíš vůbec říkat. ( Na malý čas se zamyslí nad něčím, co je pro ni moc důležité. ) Ale proč? Proč proboha. Vždyť… víš jakou radost…

Adam: Oni tu radost popsali spíše jako šok. Ty jsi její máma. Ta jediná. Je smířená s faktem, že jsem já i Phoebe dávno po smrti. Nemůžeme jí ten uklidněný život rozházet jen proto, abychom jí řekli pravdu.

Briana: Ale ona ví, že nejsem…

Adam. Ví, ale i tak tě jako mámu bere. Navíc. Já jí Phoebe nevrátím. To už nikdo.

Briana: Fajn. Co řekneme?

Adam: Jako kdy?

Briana: ( Podívá se na hodiny. ) Za chvíli tady bude.

Adam: ( Překvapeně ) Co?

Briana: Jen klid. Řeknu, že jsi jeden z mých klientů.

Adam: Fajn. To mám být jako schizofrenik nebo co já vím… ?

Briana: ( Až trapně mile ) Ach to je od nich tak milé, že tě uvedli do našich všech životů. Víš patrně vše, co?

Adam: No…

Briana: Bože, jestli ti řekli vše…chno…

Adam: Ne. Všechno ne. Máš ve svém životě víc temna než všeho ostatního.

Briana: Temna? Jak Temna? To řekli?

Adam: Jo. Řekli temna, ale mysleli spíš prázdna.

Briana: Tak prázdna, jo?

Adam. Jo.

Briana: ( Vyprskne smíchy, ale zároveň se v sobě ten smích pokouší zadržet. ) A tím slovem prázdno řekli co přesně?

Adam: Prázdno… no, jak bych to řekl… Prostě asi takhle… ( nadechne se. ) Nemají tušení, co jsi dělala, kde jsi byla a tak…

Briana: ( Falešně vážně ) Aha… no… Takže, co budeš chtít být? Mám tu jednoho schizofrenika, muže, co se bojí žen a nebo člověka s malou sebedůvěrou.

Adam: A musím?

Briana: To tě nic nenaučili?

Adam: No… Mluvili něco o nějakém maskování, ale zrovna tvůj přístup, abych hrál psychicky narušeného člověka… To nebudu pomáhat jí, ale bude to znít, že ona má snad nějak pomoci mě, i když to je v podstatě nesmysl.

Briana: Fajn. Zní to celkem jako pěkná blbost. Co napadá tebe, Einsteine?

Adam: Dejme tomu, že bych mohl být tvůj kolega, co se specializuje na dospívající a pomáhá jim vyřešit jejich traumata.

Briana: To je …

Adam. Celkem dobrý převlek. Navíc. Ty jí nepomůžeš. Jsi její matka a tvá specializace je na dospělé lidi.

Briana: Dobrá… tvůj nápad zní celkem dobře… Jo a mimochodem… Kdy jsi na to přišel.. na tu tvou verzi?

Adam: Ještě předtím než jsem byl poprvé vyslán sem, dolů.

Briana: ( Naštvaně ) A to mě v tom necháš takhle se plácat?

Adam: Promiň.

Briana: ( Nervózně se podívá na hodinky. ) Tak, kde ta Erin straší.

 

Na cestě k bytu Cassidyových

( Erin se každým metrem blíží víc a víc k domu, kde bydlí. Kolem ní touhle dobou již neprochází žádní další lidé. Aut po silnici projíždí jen velmi málo. Ve velmi krátkém okamžiku zaslechne za svými zády hluk a otočí se. Nikdo tam. Uleví se jí. )

 

Mužský hlas za ní: Peníze nebo život, slečinko!

Erin: ( Otočí se a lekne se. ) Co…

( Před ní stojí chlap, co z něj táhne rum. V ruce drží pistoli a jeho vzhled je víc než děsivý. )

Zloděj: Tak slečinko, všechny peníze nebo Vám ten Váš bělostnej krček…

Erin: ( Polekaně ) Nic nemám… přísahám.

Zloděj: Ale no tak… slečinko, nezkoušejte to. Vím, že Typy jako Vy mají vždy nějaké ty drobné.

Erin: A Ale jáá vážně nic nemám. Vážně.

Zloděj: Tak to si to budu muset… ( Přiblíží se k ní o kousek blíže. ) … vybrat jinak.

Erin: To…

( Zloděj udělá další krok směrem k ní. Ona o jeden ustoupí. A tak to jde znovu třikrát po sobě. On udělá krok k ní, ona krok od něj. On začíná být nervózní. Ona také. Strach v ní roste čím dál tím více. Narazila do zdi. Nemá již kam couvat a on se k ní přibližuje čím dál tím rychleji. Strach je to jediné, co teď Erin cítí. Už cítí jeho dech. Zatne pěsti tak silně, jak to jen jde a pár vteřin poté přestane cítit ono napětí. )

Zloděj: ( Dusivě ) Ech.. chrr… Bo.. že.. echr… nem.. užu dých… chrr ech at.

( Erin prudce otevře oči a strach se mění ve zmatenost. Zloděj ustoupil a zdá se, že se dusí. Je lehce předkloněn a sípavě dýchá. )

Zloděj: Co… ech … to chrr je?

( Erin se odlepí ode zdi a zatnutí pěstí povolí a zloděj spadne na zem. Teď dýchá klidněji. Erin se pořádně oklepe. Zloděj zatím stále leží na zemi, ale pak se pohne. Erin se lekne. )

Erin: ( Potichu ) Bože!

( Otáčí se a utíká pryč. Zastaví se, až když jí ozáří reflektory a ona zaslechne brzdění pneumatik … )

 

Byt Cassidyových, obývací pokoj

( Briana již chodí nervózně po pokoji. Adam ji sleduje a přitom se snaží soustředit. Když v nepatrném zlomku vteřiny ztuhne a podívá se na Brianu. )

 

Briana: ( Víc než polekaně ) Co se…

Adam. Vycítil jsem ji.

Briana: ( Zprvu šokovaně ) Co? Jak, vždyť… ( Pak se zarazí a znovu se na Adama podívá. ) Kde?

 

Nemocnice Memorial, třetí patro

( Adam a Briana jdou svižně po chodbě, kde se čas od času objeví nějaký ten pacient či sestra. Vzadu na chodbě stojí dva policisté, muž v bílém a nějaký další muž v modré džínové bundě a černých kalhotách. Když k nim dorazí, dojde jim, proč tu všichni stojí. )

 

Policista: Takže, pane Sawyersone, říkáte, že Vám tam vběhla, je to tak?

Sawyerson: Je to tak, pane. Ani jsem nestihl zabrzdit.

Policista: Proč? Nevíte, proč Vám tam vběhla… ( Zapisuje si něco do svého poznámkového bloku. ) … Pane Sawyersone?

Sawyerson: Ne, pane. Nemám tušení, i když … , možná se něčeho lekla. Vypadala na to… tedy na to leknutí.

Policista No.2: No, možná by se lekl každý, kdyby do něj narazilo auto.

Briana: ( Vmontuje se do rozhovoru. ) Promiňte, nerada…

Sawyerson: Ale, pane, co si to o mě myslíte. Nepiju, nekouřím. Mám ženu a tři děti. V práci trávím dvacet pět hodin denně …

Briana: ( Hlasitěji ) Jsem Briana Cassidy a jdu za …

Sawyerson: Jezdím předepsanou rychlostí. Nenadávám a daně platím včas…

Briana: Jsem…

( V její řeči ji zarazí doktor, co u nich stojí. )

Doktor: Dobrý den, jsem doktor Malway. Vy jste pravděpodobně matka Erin, není liž pravda.

Briana: Ano. To jsem. Jen jsem nebyla…

Dr.Malway: Chápu. ( Podívá se na policisty a muže, co řeší stále to, co se přesně stalo. ) Nenechají ani pacienty pořádně vyspat. Jde jim jen o to, aby z nich vymlátili, co nejvíc informací. ( Ukáže do pokoje. ) Tak pojďte dál. Tam bude víc klidu.

( Doktor, Briana a Adam vstoupí do pokoje a doktor za nimi zavře. Teď stojí v pokoji s jedinou postelí u zdi. V ní leží Erin a má obvázanou ruku, koleno a hlavu. V Brianě to trochu cukne. )

Dr. Malway: ( Všimne si jejího polekaného výrazu v obličeji. ) Jen, klid, paní Cassidyová. Vypadá to sice děsivě, ale je jenom trochu nabouraná.

Briana: Proč… Proč spí?

Dr.Malway: Před chvílí jsme jí odebírali krev na kontrolní testy. Dali jsme jí něco proti bolesti, aby lépe usnula.

Adam. Jak je na tom?

Dr.Malway: Má hotové zatím jenom RTG vyšetření. Ztíra přijde neurolog a udělá ještě nějaké kontrolní vyšetření, abychom byly moudřejší.

Briana: Díky.

Dr.Malway: To nic. ( Podívá se na hodinky. ) Už budu muset jít.

Briana. Můžeme tady být? Chvíli samozřejmě.

Dr. Malway: Ale vážně jen chvíli. Řeknu to sestře. Zatím nashledanou.

( Doktor Malway odchází a nechává Brianu a Adamu u Erin. )

Briana: Bože, jen ať je v pořádku.

Adam: Neslyšela jsi snad doktora. Není to nic vážného…

Briana: Taky jsem slyšela, že se zítra uskuteční neurologické vyšetření. Dokud nebude sedět doma, tak budu nervózní, jak parní lokomotiva.

Adam: Hlavně musíš být v klidu.

( Jde k Erin a seá si na židli u postele. )

Briana: ( Úzkostně ) Bože, cos to prováděla?

( Erin se pohne a pomalu otevře oči. )

Briana: ( Do prázdna ) Erin!

Erin: Mami…

Briana: Ano. Jsem tady broučku.

Erin: Bolí mě … hlava.

Briana: To bude v pohodě.

( Adam udělá několik kroků blíž a konečně vidí Erin jasně do tváře. Zasní se. Vypadá tak dokonale… Jeho dcera je naprosto dokonalá ve všech směrech. Začínal se uvnitř sebe cítit pyšný. Nejraději by jí to hned řekl, ale nemohl. Ani vzhledem k ní a natož k těm nahoře. Truchu zesmutní. )

Erin: Mami?

Briana: Ano?

Erin: Něco… ech … se mi přihodilo.

Briana. My víme…

Erin: Jak?

Briana: ( Trochu zmateně ) Vždyť ležíš v nemocnici…

Erin: To..hle nemyslím. Já já… jsem … unavená.

Briana: Tak se ještě prospi a povíš mi to zítra.

Erin: Dobře Mami. Mám tě ráda.

( Na to zase zavře oči a usne. )

Briana: ( Podívá se na Adama. ) Pochopil jsi to?

Adam: Ne. Ale rozhodně to souvisí s tou srážkou s automobilem.

( Pak se oba dva zase podívají na spící Erin a Briana si povzdechne. )

Briana: ( Do prázdna ) Měla bych to zavolat Victorovi…

 

Před osmnácti lety, Bay Mirror, Phoebina kancelář, noc

( Už je to pár minut, co ukončil rozhovor s Phoebe. Adam sedí v křesle své přítelkyně a přemýšlí. Snaží se soustředit na vše, co se teď děje. Jeho přemýšlení je ale narušeno krystalem, co začíná zářit. Vstane, ale nikoho nevidí. Rozhlíží se kolem sebe, ale nic. Pravda. Nic nevidí, jen to cítí… Tam kdesi hluboko v sobě. Opět se jeho pohled otáčí ke krystalu. Ten září mnohem víc. A čím víc září, tím více se zmenšuje, až se dočista vytratí. Dveře lehce zakřupají a Adam o krok ustoupí. Dveře se mžiku rozletí na malé kusy dřeva a třísky, dopadnou na zem. Do kanceláře Phoebe ladně vstupuje žena v rudých šatech. )

 

Adam: ( Ustoupí k oknu. ) Ty???

( Usměje se, provokativně jako obvykle. )

Žena: Ano…já. Snad sis nemyslel, že přijde někdo jiný…

Adam: ( Jako kdyby ji očekával. ) A víš, že ani ne… Virgo… jen…

Virgo: Přestaň tu jen tak tlachat a pojď ke mně … Stejně ti nic jiného nezbude

( Adam váhá. I tak ví, že jí neuteče. Ví, že proti ní nemá žádnou obranu. Dřív ano, ale teď … ne. Obejde pomalu a ztěžka stůl…směrem k ní. Zastaví se až na krok od ní. )

Virgo: Neboj se. Nic neucítíš… ( Pak ztiší svůj hlas natolik, že ho ani Adam není schopný zaslechnout. Jen se tak mrazivě plíží kanceláří. ) až přejdeš na naši stranu!

( Adam se na ni znovu upřeně podívá, pak však pocítí něco zvláštního. ( Adam od Virgo odstoupí. Začíná cítit, že její vliv na něj začíná narůstat a pokud něco neudělá teď hned, tak by mohl zradit tu jedinou milovanou, co kdy za dob jeho existence měl. Když se onen pocit náhle zdvojnásobí a on pocítí téměř až andělský dotek na svém rameni, udělá ještě jeden krok dozadu a narazí do stolu. Virgo se opět pokouší ho uhranout svým dechem, ale nic. Adam rychle přeleze stůl a zdá se, že je v pasti. )

Virgo: Půjdeš se mnou a nějaká kouzla tvé přítelkyně a jejích sester ti nepomohou. ( Vznese se a stojí teď nad ním, na stole. )

Adam: ( Podívá se za sebe a vidí ven – ten čerstvý vzduch, otevřené okno a pak ucítí omamnou vůni dechu Virgo. ) Nedostaneš mě.

Virgo: Neboj se. Nepoddávej se tomu.

( Adam se k ní otočí a pár myšlenek spásných mu probleskne myslí. )

Adam: ( Rychle, jasně a rozhodně. ) Jen přes mou mrtvolu.

( Odstrčí Virgo od svého těla a aniž by stihla cokoli udělat vyskočí z okna. Jeho tělo padá prudce k zemi a on se konečně cítí oproštěný od jejího kouzla. Tvrdě dopadne na zem a může si být jist tím, že zaslechl prasknutí několika svých kostí. Cítí chlad studené země. A pak… přichází lehkost, svěžest a teplo. Jako kdyby se vznášel. Vidí své tělo ležet na zemi. Právě k němu někdo běží. Vidí Virgo mizící ve své nicotné záři kamsi do Podsvětí. Stoupá výš a cítí se tak volný. Pak jeho oči oslepí bělostná záře a on stojí uprostřed bílého prázdna. Nikde nikdo. Jen bílo. )

Adam: Kde to …. Jsem?

Hlas: Jsi tam, kam zlo nemůže. Vítej… v nebi!

 

Nemocnice Memorial, pokoj Erin

( Právě odešla sestra s nějakými odběry krve. Erin se právě konečně pořádně probrala. Briana je ráda a Adam… ten někam zmizel. )

Briana: Tak, broučku, co se přesně stalo?

Erin: Byla jsem s Chrise, Wyattem a Hope v P3, jak víš…

Briana: To vím, co se stalo, když…

Erin. No…přepadli mě…

Briana: Co… cože… ( Pro sebe ) Jen klid. Jen klid.

Erin: ( Trochu jí začíná bolet hlava. ) Víš, to… není vše. To není to, proč… Bože…

Briana: ( Polekaně ) Co se děje?

Erin: Jen mě začíná bolet hlava.

Briana: Skočím pro sestru, aby…

Erin: Ne. To bude v pohodě. Ještě si bude myslet, že jsem snad úplný magor, když volám kvůli obyčejné bolesti hlavy.

Briana. Když myslíš, ale jakmile se ti přihorší, tak ji hned volám.

Erin: Dobře. Jak myslíš… ( Nadechne se. ) No a když už k tomu mělo dojít, tak se něco stalo.

Briana: ( Trochu šokovaně) Co?

Erin: Začal se dusit. Prostě jen tak.

Briana: Dusit? Ale…

Erin: No, ale pak jsem měla konečně možnost utéct a pak… vždyť víš.

( Přitom si ukáže na zranění na hlavě. )

Erin: Tak teď to docela začíná i vadit.

Briana: Hlava? ( Erin kývne. ) Volám sestru. ( Natáhne se k posteli, aby zmáčkla tlačítko pro přivolání sestry. )

 

Místní hřbitov, San Francisco druhý den

( Adam prochází kolem hrobů. Myšlenkami je kdesi u Erin a tak jeho tvář je lehce zachmuřená. Jeho kroky se zastaví až u vysokého stromu, kde jsou vedle sebe tři hroby – jeden z nich patří Phoebe. Adam ztuhne a dívá se na její jméno. Přijde mu to jako pár dnů, kdy ji viděl, kdy s ní mluvil, kdy mohl cítit její vůni, kdy mohl vidět její krásu, ale to všechno již odnesl čas hluboko do minulosti. Sedne si na trávník a sleduje náhrobek, jako kdyby místo něj stála právě jeho druhá polovička. )

Adam: ( Melancholicky ) Proč? Proč mi to udělali. Bez tebe nic nemá smysl. Jak bych mohl být dobrým tátou, když jsem ani Tebe nedokázal ochránit.

 

Před osmnácti lety, tam nahoře

( Adam chodí v bílém světě sem a tam. Zatím nikoho neviděl, jen zaslechl ten hlas. Co ho mátlo, byl fakt, že necítil žádný strach. Jakoby to vše mělo svůj smysl. )

Adam: ( Do prázdna ) Je tu někdo…

( Samozřejmě, že mu nikdo neodpověděl, ale Adam si mohl být jistý, že ten někdo tu někde je. Po pár minutách bloumání v prázdnotě bílých oparů se ten někdo konečně objevil. Lehce namodralá záře, kterou Adam znal od Paige, ho jen lehce oslepila. A před ním se v čisté kráse objevila žena ve zlatavé kutně. )

Žena: Vítej u nás.

Adam: U nás?

Žena: Tady vše kolem tebe… to je pod mocí Starších.

Adam: Starších…

Žena: Starší jsou….

Adam. ( Zarazí ji. ) Já vím, co nebo kdo jsou Starší. Jen nechápu proč…

Žena: Vše se dozvíš ve správný čas.

Adam: A to bude?

Žena: ( Vycítí jeho nervozitu. ) Chápu, že jsi zmatený, nevíš, co se dole děje, ale věz, že se vše dozvíš.

( Na to zmizí pryč a Adam zůstane se svými otázkami opět sám. Mezitím dole mezi smrtelníky sestry právě prohrávají bitvu s Horoskopiány a není nikdo, kdo by jim nějak dokázal pomoci.)

 

Místní Hřbitov, San Francisco, u hrobů Phoebe, Piper a Paige

( Adam se lehce zasnil. Už nesedí vedle Phoebe, ale leží na zemi. Dívá se do nebe, když v tom zaslechne známý hlas. Odněkud ho volá Briana. Posadí se a po srovnání myšlenek se i postaví. Rozhlédne se kolem sebe. Nikde nikdo. Hned na to zmizí v modré záři. )

 

Nemocnice Memorial, San Francisco, pokoj Erin

( Briana netrpělivě chodí po pokoji. V tom se otevřou dveře a v nich stojí Adam. )

Adam: ( Vběhne do pokoje. ) Co se děje?

Briana: Co by se dělo… ( Adam se na ni trochu nechápavě podívá. ) Erin pouštějí domů, její zdravotní stav se zlepšil natolik, že jí tu už nechtějí držet.

Adam: ( V duši se mu hodně uleví. ) To je … no, vážně dobrá zpráva. Kde je?

Briana: Převléká se v koupelně. A propo…co, že ses tu objevil zrovna teď?

Adam. Ty jsi mě přeci volala, nebo snad ne?

Briana: Já? Právě jsem se chystala, že … tě zavolám.

Adam: ( Pro sebe ) Zvláštní.

Briana: Co?

Adam: Ale nic… jen jsem se trochu zamyslel.

( Dveře od koupelny se otevřou a v nich stojí Erin. Usměje se na Brianu a jejímu pohledu neunikne ani Adam. )

Briana: Konečně jsi hotová. Můžeme jít?

Erin: Jo. Můžeme… Kdo…

( Briana si nemůže nevšimnout Erinina výrazu, když spatří Adama. )

Briana: ( Trochu se spiklenecky usměje. ) Promiň, úplně jsem zapomněla… ( Ukáže na Adama. ) To je Adam … Jefferson. Můj kolega z práce.

Erin: ( Nedůvěřivě ) Aha.

Briana: Je tu, aby …

Adam. ( Nadechne se. ) Abych tvé matce pomohl s jedním případem.

Erin: ( Zamyslí se. ) V čem, přesně?

( Adam vyvalí oči a podívá se na Brianu. Ta ale netuší, kam tím Erin míří. )

Adam: No… Má klienta, co… ehmm… má trable se svými dvěma dětmi. Víš, jsem spíše přes tu dětskou psychologii… No vlastně ne jenom dětskou, ale pomáhám i adolescentům.

Erin. Áha… ( Podívá se na Brianu. ) Jdeme?

Briana: ( Pokrčí rameny. ) Jasně, proč tu dál čekat.

( Erin otevírá dveře od pokoje a vstupuje na chodbu. Briana a Adam jdou za ní. )

Adam: ( Potichu k Brianě ) Tohle bude vážně těžký.

Briana: Všimla jsem si. Nikdy mi nedošlo, jak je Erin pevná a neoblomná.

 

Byt Cassidyových, pokoj Erin

( Erin sedí u stolu a něco si píše do svých poznámek z filozofie. Téměř se chová, jako kdyby se nic předešlé noci nestalo. Jako kdyby nestrávila téměř celý den kdesi v nemocnici. Podívá se do zrcadla na svou obvázanou hlavu a vše si zase vybaví. Přitom komunikuje s Brianou, co právě něco uklízí na chodbě. )

 

Erin: Takže, on je tvůj kolega?

Briana: ( Odpovídá ) Kdo? Adam? Ano… Erin, je to můj kolega. Proč se na to pořád ptáš?

Erin: Přijde mi moc mladej na to, aby mohl být tvůj kolega…a hezkej.

Briana: ( Zprvu se usměje, ale v okamžiku, kdy erin dokončí větu, ztuhne a dívá se před sebe jako ledová socha. Pak se lehounce oklepe. ) Proč? Vždyť existují i mladí psychologové.

Erin: To ano, ale nejsou přeci tak dokonalý… tedy alespoň ty, co znám…

Briana: A co Michelle.. ten není hezký?

Erin: Pravda. ( Začíná si pomalu odmotávat obvaz z hlavy. ) Ale to je gay. To sem nepatří. Adam… je jiný.

Briana: Jak jiný? ( Pro sebe ) Ještě, aby na to tak přišla.

Erin: Nevím. Prostě jiný.

Briana: ( Trochu naštvaně ) Už jsi skončila?

Erin: No…skoro. To s tebou bude pracovat pořád?

Briana: A teď míříš kam?

Erin: Já? Nikam. Jen se ptám. Snad se můžu zeptat, ne? ( Začíná být mírně naštvaná. )

Briana: Ale tak…jak kdy. ( Pro sebe ) Tak už se přestaň ptát.

Erin: No já jen … nikdy ses o něm nezmínila a …

Briana: Je u nás teprve pár týdnů.

Erin: ( Pousměje se. ) Pravda. ( Odmotá si zbytek obvazu a položí ho na stolek před sebou. Přitom shodí skleničku s džusem na zem a ta se roztříští na malé kousíčky. Naštve se. ) Do háje!!! ( V tom se zrcadlo na stolku před ní  roztříská na drobné úlomky a ty proletí kolem Erin. Ta si rychle zakryje obličej, ale i tak jí několik úlomků zasáhne. )

( Zaslechne praskání skla a ihned se narovná a jde do pokoje své dcery. Ta sedí naproti rozbitému zrcadlu; zády k Brianě. )

Briana: ( Polekaně ) Co se tu děje?

Erin: ( Trochu se strachem a nervozitou. ) Mami…

Briana: Ano, miláčku? ( Udělá pár kroků k ní. )

Erin: Myslím; že …

Briana: Ano?

Erin: … budeme muset znovu do … ( Otočí se a Briana spatří její lehce potrhaný obličej od střepů. ) … nemocnice.

Briana: ( Vytřeští oči a přiběhne k ní. Stále se chaoticky dívá po pokoji. ) Co jsi proboha dělala?

Erin: Já… nic. Au…tak můžeme…

Briana: Nemocnice nebude.

Erin: ( Kdyby mohla, tak vytřeští oči a otevře ústa. Takhle jen lehce vyvalí oči. ) Proč ne?

Briana: ( Vstane. ) Budou si myslet, že jsme snad blázni.

Erin: Ale…

Briana: Znám jiný způsob.

Erin: Jaký? Au.

Briana: Chrisi! No tak… Chrisi, a´t už jsi tady.

( Před ní se objeví Chris a rozhlíží se po pokoji. Trochu se lekne, když spatří Erin. )

Chris: Ou… tady to někdo přehnal s makeupem.

Briana: ( Vrhne na něj vyčítavý pohled. ) To Nebylo Vtipné.

Erin: Ale celkem vydařené. ( Podívá se na Chrise. ) Kdybych mohla, tak se i zasměju.

Briana: Tak konec diskuze na téma make-up. ( Na Chrise. ) Mohl bys?

Chris: ( Zprvu zmateně, protože se stále nemůže odpoutat od Erininy tváře. ) Já? Jo, jasně.

Erin: Co?

Chris: Jen klid. Nebolí to. Jen…

Erin: Co nebolí?

Briana: Děsí tě. Za pár vteřin budeš mít obličej zase bez ranek.

( Chris položí ruce na Erinin obličej a začne jí hojit. Když skončí, usměje se. )

Chris: Tak a je to.

( Erin se dotkne její tváře a nenachází žádné oděrky. )

Erin: Bože, jak… díky.

Chris: To nic. Rád pomůžu, když můžu.

Briana: Tak… a teď, když je vše ok, tak mi řekni, jak je možné… ( Ukáže na sklo na koberci.) Tohle tady.

Erin: Ani nevím. Diskutujeme nad tím tvých spolupracovníkem Adamem. ( Chris se podívá na Brianu a pousměje se. ) No a já si odmotala obvaz a přitom jsem omylem rozbila sklenku s džusem.

Briana. Jo. Ty fleky z koberce se budou těžko drhnout. No, ale o tom až později. Co to zrcadlo?

Erin: Tak to nevím.

Briana: Ale byla jsi tu, nebo snad ne? Protože jinak bys neměla ty škrábance na obličeji.

Erin: No… byla jsem u něj. A hnědlo té, co jsem omylem rozbila tu sklenku, to zrcadlo samo prasklo a pak se roztříštilo…

Chris: Jen tak?

Erin: No asi…

Chris: Takhle to ale nefunguje. Něco to muselo zpustit.

Erin: Nevím.

Chris: ( V hlase přidává na intenzitě. ) Tak se snaž!

Erin: Já…

Chris: Musíš se snažit. Co jsi udělala?

Erin: Já nevím! NEVÍM!!!

Briana: ( Potichu ke Chrisovy ) O co se snažíš?

Chris: Uvidíš, tedy pokud tomu tak je.

( Erin začíná být opět nervózní. Cítí, že se jí Chris pokouší vyprovokovat. )

 

Před osmnácti lety, tam nahoře

( Adamovi už to přišlo jako věčnost, když se žena objevila znovu. )

 

Žena: Jmenuji se Tessa. Jsem jedna ze Starších, jak už ses mohl dozvědět a právě teď… přišel tvůj čas.

Adam. Co? Na co?

Tessa: Na to, aby ses stal světlonošem.

Adam: Co? Já?

Tessa: Jsi ten pravý.

Adam: Bože, já?

Tessa: Teď poslouchej. Dole mezi smrtelníky uplynulo osmnáct let. Někdo, kdo je tobě velmi blízký dospěl na úroveň, kdy co nevidět získá své magické schopnosti a tvým úkolem bude pomoci mu poradit si s nimi.

Adam: Ale já přeci nedokážu ani…

Tessa: O to se neboj. Tím, že se staneš světlonošem, získáš obecný přehled o všem, co se stalo.

Adam: Ale to neděláte u každého nového…

Tessa: Ne. Neděláme, ale u vás to udělat musíme.

Adam: A… mohu se zeptat, kdo je ta osoba…

Tessa: Ty jsi dočista zapomněl? … Tvá dcera… Erin. Tvou pomoc bude brzy potřebovat.

( To jméno slyšel pak ještě několik minut… ERIN, jeho dcera. Jeho dcera je už dospělá, je téměř dospělá. )

 

Před domem Halliwellek

( Adam stojí u krajince a dívá se přes silnici na dům, kde strávil jeden rok svého života. S Phoebe. Teď ten dům byl opuštěný. Zase. U schodů byla zabodnutá cedule s nápisem na prodej. Adam se mírně pousměje. )

 

Adam: ( Tajemně se na dům podívá. ) Tak už bychom mohli začít.

 

Byt Cassidyových, pokoj Erin

( Erin stojí proti Chrisovy a Brianě. Ta cítí, jak je Erin napjatá a nervózní. Začíná mít o ní strach. Za to Chris se do role „tyrana“ až moc vžil. V jeho očích tančí ohnivé plamínky. )

 

Chris: Erin. Snaž se!

Erin: Já … nemůžu…

Chris: Bože. To zvládneš. Co si udělala!!!

Erin: Já ne!

Chris: Cos udělala? ( Jeho hlas je údernější. )

Erin: Ne!

Chris: Cos udělala!!!

Erin: ( Naštve se a zakřičí. ) DOOOST!

( Vše kolem ní se zatřese. Erin přeplněna vztekem máchne jen tak do větru rukama a Briana i Chris skončí na zemi. Pak se Erin sesune k zemi a celá se třese. )

Erin: Co to…

Chris: ( Ztěžka se postaví a pomůže na nohy i Brianě. ) Tak a je to tady.

Briana: ( Zatím jí to nedošlo. ) E?!?

Chris: Ehm… jak to říci, snad jen… Čarodějka začíná!

( Briana se na něj podívá a dojde jí to. Erin se zmateně dívá kolem sebe a zatím jí nic nedochází. Zatím ne. )

 

Konec