1.sezóna

2.sezóna 3.sezóna Charmed New Year  Hlavní stránka

2x03 Když Hope potkala Erin

 

Tmavá ulička kdesi na pokraji San Francisca

( Všude je naprosté ticho. To trvá několik minut, po nichž se ozvou lehké kroky. Někdo právě prochází uličkou směrem k parku, kde se nachází taneční škola Meredith. Ten zvuk bot klapajících o dlážděnou zem je velice důrazný. Zdá se, že osoba, jíž obuv patří, pospíchá. V tom se zastaví a zaposlouchá se do ticha kolem ní. )

 

Zvuk: Křup.

( Do šera se ona osoba, dívka, otočí tak prudce, že jí spadne klobouk z hlavy. Sehne se a sebere ho. )

Dívka: Kdo… je to?

( Logicky… nic se neozve. )

Dívka: ( Nervózně ) Tak …  Kdo je to? … Mám zbraň!

( Odkudsi se ozve smích. )

Dívka: Kdo… ( V tom si všimne postavy stojící v šeru. Přesně tam, odkud vyšel ten smích. ).. Bože. ( Naštvaně ) Bože… Tak už toho necháme. Je mi zima.

( Postava vystoupí ze stínu a dívka na ni vrhne vyčítavé pohledy. )

Chris: ( S úsměvem ) Ale no tak Erin. Musíš se přeci víc snažit. Jinak se nikdy nedostaneš na úroveň, kdy bys dokázala zachránit i někoho jiného.

Erin: Víš. Tohle … tady … všechno… Nemůžeme trénovat ty mí nulový schopnosti někde jinde?

Chris: Kde… ( Když si uvědomí, co přesně Erin použila za slova, zamračí se. ) … bys chtěla trénovat? U nás to nejde. U vás to nejde. P3 je ko a navíc…. Tady se nám může přihodit, že na nějakého pekelného démona vážně narazíme.

Erin: ( Vyděsí se. ) Kde? Tady? Proč?

Chris: ( Udiveně ) Ty … nic necítíš?

Erin: Ech… co bych měla cítit?

Chris: ( Polohlasem ) To asi to, že jsi v magickém světě nová.

Erin: Promiň. Ale znovu … Proč myslíš, že zrovna tady na ně narazíme?

Chris: Protože … tady už …

( Jak to řekne, praskne i ta poslední svítící lampa a vše zahalí tma. )

Erin: ( Zakvíkne. ) Bože. Démoni!

Chris: ( Stále je nad věcí. ) Ne. Jen … vadná zářivka v lampě.

Erin: Tak, co se tu stalo?

Chris: No… tak tady … se … už mnoho magických bytostí setkalo právě s …

( Znejistí a otočí se. Kolem ní jakoby se všechno stáhlo do sebe. Její srdce tluče o něco rychleji a ruce se jí začínají potit. Pak prudce uhne na stranu. )

Chris: ( Všimne si, že je o něco nervóznější než předtím. ) Co se děje? Cítíš něco?

Erin: ( Zvážní. ) Nejsem si … jistá.

Chris: Tak se … Víš. Co. Zavři oči. Začni se pořádně soustředit.

Erin: ( Pokusí se o trochu sarkasmu. ) Co, že se v tom tak vyznáš. Jsi snad Anděl?

Chris: Ne. Nejsem Anděl, jsem světlonoš. Ale o to přeci nejde. Prostě se soustřeď. Snaž se vycítit zlo.

Erin: Dobrá. Když myslíš…

( Zavře oči. Kolem ní se vše ponoří nejen do tmy, ale i do naprostého ticha. Kvílející kočka v sousední ulici se pomalu vytrácí, až její zvuky zmizí úplně. V tom pocítí strach a úzkost. Otevře oči a vedle Chrise stojí jeden z nich. Mlhavý opar kolem jeho těla se rozplývá ve větru. Jeho dlouhá a úzká ruka se pomalu blíží ke Chrisově ramenu. )

Erin: Chrisi!

Chris: Tak co?

Erin: Uhni. Je u tebe.

Chris: Co?

( Erin se vrhne na Chrise a srazí ho k zemi. )

Erin: Přenes nás pryč. Hned.

( Chris kývne a oba dva zmizí v modré záři pryč. )

 

Byt Bennetových, pokoj Chrise

( Na posteli se objeví Chris a na něm Erin. V ten stejný moment se otevřou dveře do jeho pokoje a ve dveřích stojí Wyatt. Jen se zadívá na oba dva, na prázdno polkne as zase dveře zavře. )

 

Erin: Tak … to … nás asi viděl, co?

Chris: Patrně. ( Zamyslí se. ) A víš co?

Erin: Co?

Chris: Budeme muset nějak urychlit vývoj tvých „andělských“ schopností.

Erin: Asi tak.

( Přitom ona pořád leží na něm a jen krátce pokývá hlavou na souhlas. )

 

 

Úvodní znělka

V hlavních rolích: Erin Cassidy, Wyatt Matthew ( Halliwell ) Bennet, Chris ( Halliwell ) Bennet, Briana Cassidy, Victor Bennet, Hope McCarthy.

Ve vedlejších rolích: Thalia ( Dobrá vědma ),Tina Carlton ( Kamarádka Erin ),Charlie ( chráněnec Chrise)

 

 

 

Byt Bennetových, obývací pokoj

( Wyatt právě snídá. Přemýšlí nad něčím ohledně jeho přítelkyně Hope. Pak si vzpomene na ten přitroublý předmět, který má jen kvůli ní, a přestane jíst. On a psychologie prostě nikdy nebudou kamarádi. Ve dveřích se objeví Chris a Wyatt se při pohledu na něj začne usmívat. )

 

Chris: Co?

Wyatt: Nic. ( Stále se usmívá. )

Chris: Tak, proč ten úsměv.

Wyatt: Je nový den… hmmm. ( Podívá se do kalendáře. ) je úterý. Já prostě miluju úterý.

Chris: Nesnaž se. Dnes máš psychologii. Tu přeci nesnášíš.

Wyatt: Pravda. ( V tom se chce zakousnout. Jenže se neudrží a vyprskne smíchy, až soustu, co měl v ústech skončí na zemi. ) Promiň, Chrisi, Já prostě nemůžu. Vždyť ji máš trénovat, ne s ní spát, válet se po posteli a dělat ty věci.

Chris: ( Zrudne. ) Ale to není tak, jak… ( Ovládne se a jde k ledničce. ) … Byli jsme vůbec rádi, že jsme tomu unikli.

Wyatt: Čemu… unikly?

Chris: Hádej.

Wyatt: Nechám se poddat.

Chris: Ale no tak…. ( Všimne si Wyattova výrazu. ) Tak fáájn. Vzal jsem Erin na místo, kde byl výskyt pekelným démonů hlášen nejvíc z celého San Francisca.

Wyatt: Ulička u toho parku?

Chris: Přesně. Chtěl jsem zjistit, jestli má nějaké další schopnosti než jen je přitahovat.

Wyatt: A?

Chris: ( Vytáhne z lednice připravený toust a zakousne se do něj, pak se kysele zatváří a toust vhodí zpět do ledničky. ) Co…

Wyatt: To byl sendvič, co včera dělala Hope.

Chris: To tě chtěla zabít???

Wyatt: Ne… poslední dobou zkouší býti vegetariánkou.

Chris: Aha… fuj… to je ale… ( Sáhne po sendviči, co z něj kouká šunka. ) … No tak abych se k tomu vrátil… Zápisky naší tety Phoebe popisují něco málo z toho, co by mohl takový Anděl umět.

Wyatt: Kde jsi je našel?

Chris: To děda. Dal mi je, když se tu objevila Erin. Prý, že se mi to bude hodit… Jsou starý a těžko čitelný… ale něco z nich se mi přeci jen hodí.

Wyatt: ( Zasměje se. ) Vždyť jsou starý přes … no hodně dlouho.

Chris: Ale to je teď jedno. Je tam krátká zmínka o tom, že Anděl pekelného démona vycítí, pokud je poblíž.

Wyatt: A tak vycítila nějakého?

Chris: Jo. Vycítila ho. Podle jejích reakcí stál vedle mě a něco mi chtěl udělat.

Wyatt: A udělal?

Chris: Vidíš, že by mi něco bylo… Ne. Neudělal. Jsem nás rychle musel přenést pryč a napadlo mě jediné místo…

Wyatt: Ha. V okamžiku rychlého myšlení tě napadne jedna jediná věc….tvá postel.

Chris: To, že jsme spadli na mou postel je čirá náhoda. Víš jak by to na zem bolelo?

Wyatt: Nebolelo. Věř mi. ( Zase se začíná smát. )

Chris: Takže… když už víš, jak to bylo. Mohl by ses přestat smát. Mám ještě pár věcí na…

Wyatt: Počkat, počkat…zničila ho alespoň?

Chris: Ne. Pravděpodobně na to nemá schopnosti … zatím.

Wyatt: S tím by se ale mělo něco udělat… jinak by se mohlo stát, že nepřežije, až na ni opravdu zaútočí.

Chris: Myslíš?

Wyatt: Jo. Myslím.

Chris: ( Usměje se. ) A ty bys o něčem takovém věděl? Protože my dva … tedy já a Erin … jsme se bavili právě o tom samém.

Wyatt: Jo. Jen bys … ( Podívá se na hodinky. ) … Už budu muset jít. Hope na mě určitě už čeká a stepuje před aulou…( Vezme kus papírku a napíše na něj nějaké jméno. ) … Skoč za tady tou osobou. Ta ví přesně, co ti má dát.

Chris: Dobře a … ty ji znáš?

Wyatt: Jo. Před rokem jsem i zachránil před démonem, co toužil po její moci. Je mi … ech … zavázána. Jmenuje se Thalia. Je to něco jako dobrá vědma. A … víš, co? Prď na papírek. Pátá ulice, třetí patro domu na rohu. Patrně už o tobě bude vědět. A já… mizím. Hope už mě i tak zabije.

Chris: Tak dík…y.

Wyatt: Nemáš zač, bratře.

( Vstane, vezme batoh a odchází pryč. Chris se zamyslí a pak se zakousne do svého šunkového sendviče. )

Chris: Hmmm. Takže Thalia… lepší jméno si opravdu najít nemohla?... No nic. Jdu na to.

 

UC San Francisco, velká aula

( Postarší muž stojící před velkým plátnem právě vysvětluje něco z Psychologie. Nahoře, ve třetí řadě od shora, sedí Wyatt a Hope. Hope se snaží si něco zapsat, jenže Wyatt ji nenechá se soustředit. )

 

Wyatt: ( Potichu ) Přemýšlel jsem…

Profesor: Když si teď tady připomeneme to, jak bychom mohli charakterizovat id ….

Hope: ( Potichu ) Teď ne, Wyatte.

Wyatt: Ale no tak. Id a Ego už jsme přeci brali na střední.

Hope: Jo, ale on to dokáže tak podat…

Wyatt: ( Podívá se na vykládajícího profesora. ) Co na něm vidíš?

Hope: Já na něm nic nevidím. Jen má prostě talent podat i tu nejnudnější věc, tím způsobem, o kterém TY …. nevíš vůbec nic.

Wyatt: Začínám na něj žárlit.

Profesor: Id je to, co nás donutí jednat spontánně. Když nás ovládá id, činíme vše jen pro naše vlastní uspokojení …

Wyatt: ( Potichu ) když nás ovládá id, činíme… Bože. Ten o všem mluví, jako kdyby to bylo to jediné, co ho vzruší.

Hope: ( Vyprskne smíchy ) Ale no tak, Wyatte.

Wyatt: Co? No tak se na něj podívej. Vždyť není vůbec … no prostě není.

Hope: Ty začínáš žárlit.

Wyatt: Ale no tak. Přece na něj nebudu žárlit.

Hope: Ale jo. Poznám to na tobě. Když žárlíš, tak se ti zvednou chloupky na rukách, tvůj hlas tak nějak podivně změní barvu a tvé oči vysílají signál „Zabiju ho, že se na ni takhle kouká.“

Wyatt: ( Otupěle se na ni podívá. ) A to poznáš jen podle … podle čeho to vlastně poznáš?

Hope: Mám takový ten šestý smysl. A nesnaž se. Víc ti nepovím. I já mám svá tajemství... jako ty.

Wyatt: Tajemství… já… ale já…

Hope: Ale no tak. Celá Vaše rodina má nějaké tajemství, o němž se nesmím dozvědět.

Wyatt: Ale no tak… Hope.

( To už oba dva o něco zvýší hlasitost jejich rozhovoru. )

Hope: ( Začíná být mírně naštvaná. ) Promiň. Pokaždé někam mizíte. Tvůj děda je pořád jako záhada sama a navíc… Co ta vaše známá… ta Erin. Byla taková divná, když jsem ji s vaším dědou hlídala. Pak mě poslal pro kávu, a když jsem přišla, tak byla najednou zase úplně jiná. Chápeš… ( Nahlas ) Nemluv mi tady o tom, že nemáš tajemství, když ho máš!!!

Profesor: ( Ke studentům ) Tak tady vidíte, co dokáže způsobit, když ve vás Vaše superego a ego oslabí a nastoupí id. Je evidentně jasné, že ona i on mají tajemství.

( Wyatt i Hope ztuhnou a podívají se kolem nich. Všichni se na ně dívají a čekají, co bude dál. Hope vstane a chystá se odejít. )

Profesor: Tak a situace se nám vyvíjí dál. Ona chce odejít, protože se cítí ohrožená. Patrně za tím bude…

Hope: ( Vrhne na profesora zabijácký pohled. ) Tak už přestaňte!!!

( Profesor trochu odskočí. Hope si dál proráží cestu řadou. Wyatt ji následuje a je mu jasné, že by s tím už měl něco udělat. )

Wyatt: Hope… počkej.

 

UC San Francisco, před velkou aulou

( Hope se zastaví metr od dveří a nehnutě se dívá před sebe. Slyší, jak se dveře auly otevírají. Slyší něčí kroky blížící se k ní. Prudce se otočí a málem seznámí Wyatta s čerstvě vytřenou podlahou. )

 

Hope: ( Naštvaně ) Nemůžeš si dát alespoň na chvíli pokoj?

Wyatt: Já? Kdo se začal rozčilovat… ( Nadechne se a chce Hope obejmout. Ta huo od sebe odstrčí. ) Ale no tak.

Hope: Bože, proč se takhle chováš! Vždy musí být po tvém. Já tajemství mít nemůžu, ale ty … ty ano. Ty můžeš mít tajemstvích, kolik jen budeš chtít a já… já snad ne?

Wyatt: Bereš si to moc k srdci.

Hope: Tak to jsem já. Holt to beru moc vážně….A teď mě nechej.

Wyatt: Ale…

Hope: Žádné ale. Jdu. Pokud se mi budeš chtít omluvit, tak si připrav pořádnou kytici růží, večeři v restauraci, minimálně deset důvodů, proč mě miluješ a kupu omluv za to, jak ses zachoval… Do té doby… mě nech … ( Zvýší hlas. ) … DÝCHAT!!!

( Znovu do něj strčí a naštvaně odchází pryč. Wyatt tam jen tak stojí a v ten moment si připadá jako ten největší neřád pod Sluncem. Měl by jí to říci. Už jen pro fakt, aby mu mohla věřit. Na druhou stranu se obával její reakce. Jenže teď bylo v sázce mnohem víc. Mnohem víc. )

 

Třetí patro domu na rohu Páté ulici

( Chris se zadýchaně zastaví a podívá se na číslo na schodišti. Trojka to byla. )

 

Chris: Ha. Jsem tady.

( Udělá několik kroků do chodby. Na jejím konci na několik vteřin spatří podivně se linoucí opar mlhy. Ten pak jako mávnutím proutku zmizí. Chris se kolem sebe rozhlédne a všimne si šipky ukazující dál do chodby. )

Chris: ( V duchu ) Ale ta by měla ukazovat ke schodišti a ne …

( Dojde mu to. Thalia o něm už ví a teď se mu snaží patrně říci, jak se k ní dostane. A tak přistoupí na její podivnou hru a jde po všech stopách, co tu jsou. Opar se vždy objeví několik metrů před ním, až se na několik vteřin zastaví před pootevřenými dveřmi. Chris k nim dojde a tam … v úzké chodbě … přímo uprostřed ní … stála dívka. Mohlo jí být sotva třináct. Dívala se před sebe. )

Chris: Ty jsi …

Dívka: Jsem Thalia. Vím, proč za mnou jdeš. Znám tvůj problém a dokážu ti pomoci… ( Nadechne se. ) I když samozřejmě by bylo lepší, kdyby ona sama přišla a sama byla u toho… pak bych to mohla udělat přímo, takhle si budeš muset vystačit pouze s kouzlem napsaném na kusu … ( Podívá se na něj. )

Chris: ( V jeho mysli. ) Kusu ušmudlaného papírku. )

Thalia: … Na kusu ušmudlaného papírku.

Chris: Jak…

Thalia: Umím toho ještě mnohem víc. ( Natáhne ruku a dveře za Chrise se zavřou. )

Chris: Ou…

Thalia: Tak pojď. Dáme se do toho.

( Otočí se a jde dál chodbou. Chris se rychle rozhlédne kolem sebe ale nenalezne nic, co by mu mohlo říci víc. )

Thalia: ( Polohlasem. ) Až přijde čas, tak se víc dovíš.

 

V chodbě Thaliina bytu

( Thalia vyprovází Chrise ke dveřím. Kouzlo Chris má. Sice z toho nemá příliš dobrý pocit, ale vše, co použila Thalia pro vytvoření onoho kouzla… nic nenapovídalo tomu, že by to mělo způsobit neplechu. Thalia se na něj v jeden okamžik upřeně zadívá a pak náhle ztratí všechno své mystické kouzlo. Doteď vzhlížející spíše jako dcerka z Adamsonovi rodiny, teď vypadala naprosto normálně. )

 

Thalia: Než to kouzlo přečte, musí být sama. Nikdo jiný u ní nesmí být, protože …

Chris: Co?

Thalia: Nech mě domluvit…

Chris: Promiň.

Thalia: To kouzlo účinkuje na všechny lidské bytosti, které mu jsou na dosah. Obecně to platí pro dům, byt, ohraničený prostor. Smrtelníkovi se nic nestane, ale nikdy nevíš, jestli někdo v rodině není třeba budoucí temný čaroděj. Bylo by nevhodné, kdyby se jeho schopnosti projevili zbytečně moc brzo… ( Chce ho už poslat pryč, když v tom se zarazí. ) Jo a taky… smrtelník, co mu byl dán do jeho osudové linie velký čin…

Chris: no …

Thalia: no prostě … ať u ní nikdo není. To je to nejdůležitější. To kouzlo… pak ztratí už svůj účinek, jako po jeho přečtení, už se znovu nedá použít. Jinak …

Chris: Co?

Thalia: Hodně štěstí…

( Pak ho doslova vystrčí za dveří, máchne rukou a ty se zavřou. )

 

Byt Cassidyových, obývací pokoj

( Erin sedí na gauči a popíjí kávu. Do místnosti právě vchází čerstvě osprchovaná Briana a tváří se jako boží umučení. Sedne si vedle ní a ještě si dosušuje vlasy. )

 

Erin: Copak, Mami? Trápí tě něco? Nějaký démon? ( Přitom se potutelně usmívá. )

Briana: Ne! Žádný démon mě netrápí. Teď mě trápí spíše můj případ v práci.

Erin: Povídej… ( Usměje se. ) Svěř se mi. Jsem přeci Anděl. Mám přeci pomáhat druhým. Ta se mi svěř!

Briana: S tímhle tě nebudu zatěžovat, dítě. Jde pouze a čistě o věci pracovní. Nic magického v tom není. Tím si hlavu lámat nemusíš. To, s čím by sis měla trápit svůj mozeček, je písemka z Věd. To je to, co tě má nejvíc trápit.

Erin: Mami… ( Zvedne ze stolku před sebou otrhaný sešit. ) … Co myslíš, že u asi dělám….

Briana: No. Tak zatím tu jen sedíš a povídáš si se mnou, místo, abys měla ponořenou hlavu ve vědomostech.

Erin: ( Trochu povýšeně ) Dávám si zrovna pauzu.

Briana: Chápu… a jak dlouho ta pauza trvá?

Erin: No… ( Zašklebí se. ) ... Asi hodinu. Ale fakt se snažím. Už jsem se i jednou pokusila ten sešit vzít do ruky…

Briana: A co se stalo?

Erin: Všimla jsem si nějakého stínu a tak mě napadlo, že to je pekelný démon, kterého mám za úkol zničit. Sešit jsem opustila a …

Briana: A on to nakonec byl jen obyčejný stín, co?

Erin: Jo.

Briana: Myslím, že to začínáš přehánět. Pekelný démon tě před písemkou nezachrání. I ty budeš muset dál chodit do školy.

Erin: Ale co má Andělská duše…, co ty nebohé děti, které se budou bát, co ti chudí v Africe, o jim nebudu moci pomoci…

Briana: Klid. Ještě nejsi na tak vysoké úrovni, abys dokázala nějak ozářit jejich duši… či něco takového. Spíš bys mohla protřídit své věci a něco z nich poslat do Červeného Kříže…

Erin: Ale…

Briana: Žádné ale. Já jdu a ty se konečně začni učit. Jinak tě před trestem nezachrání ani samotné, všemocné dobro.

( Briana se jen krátce pousměje, otočí se na podpatku a odchází. Erin se za ní ohlédne a pak se podívá na sešit ležící na skleněném stolku. )

Erin: Ach jo.

( Jakmile nenatáhne pro sešit, vše kolem ní zalije modrá záře. Vedle ní se objeví Chris a rozhlédne se. )

Erin: E…

Chris: Jsi … sama?

Erin: Jo. Jsem. Máma odešla před pár minutami.

Chris: To je … ehmm … dobře.

Erin: Děje se něco?

Chris: Našel jsem konečně kouzlo, které by ti mohlo pomoci v tom, aby ti vzrostla tvá andělská moc.

Erin: ( Zasekne se a dívá se na něj trochu s nepochopením. ) To … jako jde? Já totiž myslela, že sis dělal legraci, když jsi mi to včera říkal.

Chris: ( Kývne. ) Jo. Jde. Mělo by ti to otevřít možnost účinně likvidovat pekelné démony, protože …

Erin: Vím… ten první démon byla jen náhoda a ten druhý... no to byl spíše útěk.

Chris: ( Zmateně ) I … to je jedno.

Erin: Takže… pověz, oč jde?

Chris: ( Vytáhne papírek s naškrábaným kouzlem. ) Tak tady je. Když ho budeš číst, měla bys být sa…

Erin: ( Přeruší ho. ) Jako to mě v tom necháš? Co když to zkazím?

Chris: Klid. O nic nejde. Jen ho přečteš a bude to. Není to nic komplikovaného. Stačí jen správně číst. Jasné?

Erin: Jo. To… chápu, ale…

Chris: Klid. Kdyby něco. Zavolej a jsem tu v cuku letu.

Erin: Ale …

Chris: Už musím. Jeden z mých svěřenců potřebuje naléhavě pomoci se svými emocemi.

Erin: Ale… Chris…

Chris: ( Rychle ) Promiň a nezapomeň. Je vážně důležité, abys při vyřčení toho kouzla byla sama. ( Na to zmizí pryč. )

Erin: ( Zamává před očima papírkem s kouzlem. ) Tak to je … vážně super. Proč si jako myslí, že bych snad dokázala … ale to je v podstatě jedno.

( Papírek hodí na stůl a vrátí se zpět k sešitu Věd. Otevře ho a přečte si první řádku. )

Erin: ( Trochu znuděně. ) Tak a vzhůru do toho.

 

Před UC San Francisco

( Wyatt vyběhne ze školy. Snažil se Hope stopovat jak nejrychleji dokázal, ale neznámo jak mu kamsi zmizela. Vytáhne mobil a začíná vytáčet její číslo. Přitom zpomalí a pečlivě se rozhlíží po okolí. Nikde nikdo. Jen vítr šumí v korunách stromů. Chvíli se telefonu ozývá jen pípání, pak ho někdo zvedne. )

 

Wyatt: ( Rychle ) Hope! Jsi to ty? Hope!

Hope: Jo… Jsem to já…. Myslel sis snad něco jiného?

Wyatt: Ne… ne, to ne. Jen, že …

Hope. Já se o tom teď nechci bavit. Musím si to promyslet.

Wyatt: Fajn… počkat? Co promyslet?

Hope: Jak jsem řekla, teď se o tom nechci bavit.

Wyatt: Přijdeš? Dnes večer?

Hope: Nevím. Budu si to …

Wyatt: ( Přeruší ji. ) Muset promyslet. Já vím.

Hope: ( Začne se smát. ) Ne… tohle si promejšlet nemusím. Jen nevím, jestli budu mít čas, mám ještě nějaké … ech … něco k udělání.

Wyatt: Dobře… takže … mi … zavoláš?

Hope: Já… myslím, že … se ti určitě ozvu. Ahoj.

( Položí mu telefon a on tam stojí lehce mimo. Za sebou přitom zaslechne kroky a hlasy těch, kteří právě opouštějí školu. )

 

Byt Cassidyových, obývací pokoj

( Erin sedí a pokouší se nadrtit další stránku něčeho, co už by měla nejraději za sebou. Do jejího pohledu se opět dostane papírek s kouzlem od Chrise. Natáhne se pro něj a už, už si ho chce alespoň letmo přečíst, když v tom ztuhne. Lehce jí poleje mráz na zádech a ona se postaví. Pokouší se soustředit, ale náhlý stres jí to nedovoluje. Zavře oči a ještě se snaží soustředit. Svou mysl se pokouší plně vyčistit a myslí jen na to jediné. Pak prudce otevře oči.)

 

Erin: ( Polohlasem ) Hope!

 

Ulice poblíž Bytu, kde bydlí Hope a její rodiče

( Hope právě odpálkovala Wyatta. Strčí si mobil do kapsy, ale ještě předtím si ho vypne. Její nálada s kýmkoli mluvit je na úrovni bodu mrazu. Nejraději by chtěla zmizet. Zastaví se před dveřmi jejich domu a začíná hledat klíče. Po prvním prohledání kapes se začíná hrabat v batohu a narazí na několik pet lahví. Vytáhne je a položí ke dveřím. Pak konečně najde klíče, ale dveře už neotevře. Dá si je do kapsy a sehne se pro lahve. )

 

Hope: Tak… teď Vás vyhodím a bude to.

( Seběhne schody a svižně obchází dům, k jeho odlehlejší části. Přitom se zastaví a zadívá se na park, co je pár desítek metrů od domu. Zavzpomíná, že tam před lety chodila do nějaké taneční školy. Dojde k odpadkovému koši a začíná pomalu sešlapovat první pet láhev. Zvuk promáčknutí láhve se do náhlého ticha ozve tak, jako kdyby to byl výstřel. Hope vhodí láhev do popelnice, když v tom víko od ní spadne. Hope leknutím nadskočí a udělá několik kroků dozadu. Ucítí mráz a prudce se otočí. Nic sice nevidí, ale cítí to. Lekne se a to něco do ní vrazí. Hope odlétne a skončí zasypaná haldou smetí. Za několik vteřin po tomto podivuhodném setkání popelnicového druhu vběhne do uličky Erin. Nic nevidí, ale teď to cítí stejně jako včera. Stejně jako včera cítí ten podivný pocit kdesi ve své mysli. V tom jí to napadne. Začne hledat v kapsách ten kus papíru s kouzlem. )

 

Erin: Rychle… rychle… Kde jsi??? ( Najde ho. Konečně. ) Tak¨, co tu máme… Ha. Zajímavé pojetí… Bože… ech… „Ve smrti, v životě, v náhodě, i v osudu … stojím proti vůli živlů, beru si trochu ze všech mých životů … minulých i budoucích, abych proti zlu stála a obstála. Teď žádám své minulé a budoucí já nechť svou sílu mi dá!!!

( Je to jako úder blesku. Nebesa se roztrhnou a Erin zahlédne prudkou a oslepující záři. Zásah je nečekaně hřejivý, ale i tak jí to srazí k zemi. Své okolí na několik vteřin vůbec nevnímá. )

Erin: Uff.. Tak to je tedy síla.

( Z obtížemi se postaví a spatří ho. Stojí na konci ulice. Pekelný démon ve vší své kráse. Všimne si jí a míří k ní. Erin se na něj podívá a z natáhnuté ruky jí vyšlehne jeden blesk energie a démona zasáhne. Démon se na místě rozplyne do vzduchu. )

Erin: Tak … Ou… ( Nadechne se. ) Tak to je vážně síla. No… ( Oklepe se. ) A můžu jít.

( Její kroky mizí kdesi na hlavní ulici. Mezitím se pod hromadou bordelu něco pohne. Nejprve se z pod hromady objeví bílá, špinavá ruka…. Hope se ztěžka dostává z hromady bordelu. Postaví se na své nohy a dívá se kolem. Nadechne se a pak se zadívá na hlavní ulici. Usměje se a jde volným krokem domů.)

Hope: ( Polohlasem ) Hmm. Zvláštní… to byl ale divně prudkej vítr.

 

Kdesi na zcela opuštěném místě za San Franciscem

( Mezi stromy se právě roztříští energy ball modré barvy. Několik stromků se poměrně hodně oklepe a jeden skončí zlomený ve dví na zemi. )

 

Mužský hlas: Charlie, ty ses nesoustředil, co?

Charlie: Promiň… Chrisi. Já jsem tak trochu přemýšlel.

Chris: Charlie, ty nemáš co přemýšlet. Tvá schopnost převést své pocity na energii je nebezpečná. Mohla by zranit ostatní…

Charlie: ( Zasměje se. ) Ale na démony to funguje…

Chris. Jo… Na démony ano, ale na tvou domácí to fungovalo taky. Ještě teď leží na popáleninách.

Charlie: Aech… zase říkám, promiň. To vlastně tak ani nebyla moje chyba… ( Nadechne se. ) Ona mi vlezla do pokoje, aniž by zaťukala. A to mě prostě vytáčí…. Chápeš?

Chris: A právě proto, musíš začít své emoce kontrolovat. Teď, když svět je temnější, i tvá síla může být nebezpečnější. Tak znova… Zavři oči.

( Charlie zavře oči. )

Chris: Nadechni se.

( Nadechne se. )

Chris: Tak a teď si představ… co já vím… jo… třeba tvého otce. Je ti deset a on ti vyčítá, že jsi rozbil skleněnou mísu, i když víš, že to byl tvůj pes.

( Na Charliem je vidět, že se opravdu pokouší soustředit. V tom otevře oči a z nich vystřelí dva proudy energie. Charlie stiskne pěsti a pokouší se soustředit. Střely prolétnou nejbližším stromem, ale pak se rozplynou ve vzduchu. )

Chris: Tak… skoro. Jen to musíš víc trénovat, ale už to někam vedlo. ( Jeho mobil se ozve. Volá Erin. ) Promiň Charlie, volá má další chráněnka. Zatím cvič.

Charlie: Jo… budu.

Chris: ( Přijme hovor. ) Ahoj, Erin… co se děje?

Erin: ( Nadšeně ) Udělala jsem to.

Chris: ( Zprvu nechápe, o čem Erin mluví. ) Co?

Erin: To kouzlo… přečetla jsem ho… a …

Chris. A co?

Erin: No… a … ech… bylo to… no prostě… ty jo ani nevím, co říci. Prostě ten blesk a pak … prostě puf… a a bylo po něm. Víš… bylo to tak… úžasné…. A

Chris: ( Trochu chladně ) A byla jsi sama, že jo?

Erin: Jo… až na toho démona, ale ten už je stejně ko.

Chris: Ještě něco? Mám tu práci.

Erin. Ne… ne. Jsem v naprosto pohodě. Cítím se plná energie … asi půjdu nakopat nějakým těm démonům zadky.

Chris: Ech… neměla bys to přehánět.

Erin: Ale no tak… buď v klidu. Kdyby něco, tak ti zavolám.

Chris: Dobře, dobře. Ale buď opatrná.

Erin: Klíííídek, čauky.

( Hovor je ukončen. )

Chris: Bože, ať se jí nic nestane.

( V ten mžik spatří další energy ball mířící do lesa. )

Chris: ( Nahlas ) Charlie!!! Zase ses nesoustředil. Znova a pořádně!!!

 

Byt Bennetových, obývací pokoj, část u vchodových dveří

( V zámku zachrastí klíče a dveře do Bennetovic bytu se pomalu otevřou. Někdo hodí batoh ke zdi a vstoupí dovnitř. Kromě něj tu teď nikdo není. Wyatt za sebou zavře dveře a jde pomalu do kuchyně. V hlavě stálé přemýšlí nad tím, co udělal vlastně tak špatného. V kuchyni bez oken rozsvítí a míří ihned k lednici. Přitom si všimne papírku na jídelním stole. Je od jeho dědy. „Šel jsem zajistit tu hudební skupinu na dnešní večer. Již nepřijdu. Volala Amber, jedna ze zaměstnankyň P3, je nemocná. Místo ní to vzala Christie, takže zítra máš službu ty a pozítří si to s tebou prohodí Chris, kterého o den později vystřídá Christie… no a pak je vše v pořádku. Victor. )

 

Wyatt: ( Dívá na vzkaz od Victora trochu s rozpaky. ) Bože… a to vymyslel kdo? No, co se dá dělat. Budu muset zavolat… ( Jeho mobil se ozve z batohu u zdi u dveří. )… Sakra.

( Dojde k němu. Volá mu osoba na níž právě myslel. )

Wyatt: ( Přijme hovor. ) Ahoj lás…

Hope: Ahoj, konečně…

Wyatt: Co… konečně?

Hope: Konečně slyším tvůj hlas.

Wyatt: Jsi v pořádku?

( Změna prostředí na pokoj Hope. )

( Hope leží na posteli a dívá se na strop. Přitom mluví s Wyattem a vedle ní leží talíř s brambůrky. )

Hope: Ano… jsem úplně v pohodě. Proč se ptáš?

Wyatt: Já jen… naposledy jsi mi dost ostře ukázala svá záda a mizela jsi pryč jako Popelka, co utíkala před princem, když právě hodiny odbíjely dvanáctou.

Hope: To víš… Hmmm. Naštvalo mě to a … no… nemůžeš se tak chovat.

Wyatt: ( S lehkým zaujetím ) Jak…?

Hope: Tak jako právě tehdy… nejsi jediný, kdo může mít tajemství a … ( Lehce zostří tón jejího hlasu. ) A už se neptej, jako kdyby tvým mozkem projel kombajn.

Wyatt: ( Usměje se. ) Tobě to ale nějak střílí… He.

Hope: ( Prudce smete brambůrky z postele. ) Ech…

Wyatt: ( Zastaví se mu dech a potichu špitne. ) Co… to bylo?

Hope: ( Mávne rukou. ) Nic důležitého. Ehmm. Chci tě vidět.

Wyatt: Co?

Hope: Jak říkám. Chci tě vidět. Chci tě cítit, chci tě slyšet… Za chvíli jsem u tebe.

( Změna prostředí na obývací pokoj Bennetových. )

Wyatt: Počkat? Teď?

Hope: Jo… Ahoooj. ( Hned poté přeruší spojení. )

Wyatt: ( Povzdychne si. ) Jej… to bude zase něco.

 

Byt McCarthyových

( Hope rychle urovná rozválenou postel, aniž by si nějak víc všímala rozházených brambůrku, co teď našly nové místo u postele. Poté se Hope prudce otočí a míří ven z pokoje. Její kroky se přibližují k vchodových dveřím. Chce chytit za kliku, když v tom někdo zazvoní. Hope strachem doslova nadskočí. )

 

Hope: Bože, to jsem se ale … ( Otevře dveře a spatří staršího muže, špinavého, trochu i zapáchajícího. Jeho temně černé oči ji uhrančivě sledují… no, jedno oko uričtě, druhé se dívá kamsi na pootevřené dveře. Hope se lekne podruhé. ) … lekla. Bože, fuj. Vy jste mě… ale vyděsil.

Muž: ( Chraplavě ) Jsii máá jedináá záchranaa.

Hope: Co?? Já?? Vy jste snad… ( Cítí kolem něj puch alkoholu. ) … ne snad… vy jste pil. Odejděte, prosím, než budu nucena zavolat policii.

Muž: Nechápeš to snad… Jsi vyvolená. Jsi má jediná naděje. Jsi to poslední, co mi ještě zbylo. Musíš mi pomoci nebo umřu… ( Z jeho hlasu je cítit strach. )

Hope: Odejděte.. nebo…

Muž: Prosím, jsi má…

( Hope zabouchne dveře a opře se o ně. Slyší ho, jak volá. Ten strach z jeho hlasu doléhá až k jejím uším a dál do mozku. Hope si zacpe uši, ale hlas nepolevuje. )

Hope: Bože! Dost!!!

( Pak se s zacpanýma ušima utíká schovat do svého pokoje. Bouchnutí dveří se ozve celým bytem. Všude je náhle ticho a klid. )

( O půl hodiny později )

( Někdo zvoní u vchodových dveří. Hope zbystří. Schovaná za postelí se pomalu narovná. Slzy strachu má již zaschlé ve svých tvářích. Jde teď mnohem pomaluji… Čím blíže je hlavním dveřím, tím rychleji tluče její citlivé srdce. Blíží se ke kukátku a stoupá si na špičky. Wyatt. )

( Změna prostředí na chodbu před bytem McCarthyových )

( Wyatt stojí před bytem a právě jednou zazvonil. Rozhlíží se kolem, když tu se dveře otevřou.)

Wyatt: Co se děje?

Hope: Bože, Wyatte… ( Oddychne si a hned ho obejme. )

Wyatt: Ou.. Hope.. ( Přitiskne si ji na hruď. ) Vždyť ty se celá klepeš.

Hope: Já… ( Otočí hlavu do chodby a ztuhne. Na jejím konci stojí onen ošoupený stařík, jenže teď je celý bledý. Zvedne k ní ruku a jakoby jí říkal „Jsi má poslední naděje.“ ) … Pojď raději dovnitř.

( Ihned, jak to řekne, ho vtáhne dovnitř a zavře rychle dveře. )

Wyatt: Chápal jsem tvůj telefonát tak, že mě přijdeš navštívit, ale když si nešla tak…

Hope: Chtěla jsem, vážně, ale pak…

Wyatt: Co pak…

Hope: Pak se něco… stalo a já…

Wyatt: Ano?

Hope: A já… si to rozmyslela. Byla to… no víš taková zkouška.

Wyatt: Tak zkouška… Jo, můžu si odskočit?

Hope: Jasně, můžeš.

( Wyatt kývne a jde na toaletu. Hope chvíli stojí proti zavřeným dveřím a pak se k něčemu odhodlá. Pomalu otevře dveře a nakoukne ven. Nikde nikdo. Hope se oklepe a nadechne se. Její pravá noha se dotkne podlahy v chodbě. Stále nic zvláštního. Jen lehce chladněji než obvykle. Hope se otočí a vytřeští oči. Na dveřích má naškrábáno: „Jsi má poslední naděje.“ Hope rychle vběhne do bytu a zabouchne dveře. )

 

Střední škola v San Franciscu

( Právě se otevírají dveře a do třídy vstupuje učitel, když do něj vrazí Erin a chce odejít. )

 

Učitel: Kam pak, slečno Cassidyová!

Erin: ( Přímo ) Musím pryč.

Učitel: Jen prosím… jděte si … a já budu moci napsat do Vašeho záznamu, že jste odešla z hodiny. Bude mi vážně ctí Vám to u ředitele pořádně zavařit.

Erin: ( Zmateně ) Eh ??? Prosím???

Učitel: ( Lehce laxně a přitom s úsměvem ) Jste taková ovečka bez vroubku. Baví mě likvidovat budoucí premianty a tohle… slečno Cassidyová … bude první hřebík do Vaší rakve neúspěchu.

( Vzadu vstane ze židle Tina. Učitel zbystří a otočí pohled na ni. )

Učitel: Ano, slečno Carltonová?

Tina: Pane Martine, Erin musí odejít, je to důležité …

( Přitom se snaží nějak zjistit od Erin, co to všechno má znamenat. )

Učitel: Tak i vy… No a co je na TOM tak důležitého, že to nepočká na konec naší hodiny, která právě začíná?

Tina: No… ona …

Erin: ( Vpadne do rozhovoru. ) Slečna Kingová ze studijního se mnou musí probrat něco velmi důležitého.

Učitel Martin: Tak Sára s Vámi chce mluvit… hmmm. Zajímavé. Dobrá. Jděte, ať slečnu Kingovou nenecháme zbytečně čekat.

Erin: Díky. ( Vyběhne ze třídy mizí vzadu na chodbě. )

Učitel Martin: A my … ( Otočí se do třídy. ) … Se vrhneme na Dějiny Evropského kontinentu. Orientační otázka… Kdo ví, které dvě země spolu bojovali ve stoleté válce?.. No…

( Změna prostředí – chodba školy v SF )

( Erin běží svižně po schodech nahoru až do třetího patra. Zastaví se před dveřmi do úklidové místnosti. Otočí se a po pár vteřinách spatří na chodbě pekelného démona. )

Erin: Konečně. Už jsem myslela, že tě nepotkám.

( Démon samozřejmě nic neřekne, ale přiblíží se k ní. Vycítil Anděla, vycítil její přítomnost a to ho k ní přitáhlo jako kdyby byla kus magnetu. Přiblíží se k ní téměř na dosah. Erin se dívá na jeho neidentifikovatelně tvarované tělo, co je částečně průhledné. )

Erin: ( S posměchem ) Tak pojď. Pojď si pro mě.

( Démon se na ni vrhne a Erin ho jediným máchnutím ruky srazí k zemi. Pak se napřímí a napodruhé démona zničí blesk “z nebes“. )

Erin: ( Vítězně poskočí. ) Čtyři pryč. Tak, kde pak je další. ( Zavře oči a začíná se soustředit. Pak se usměje a oči otevře. ) A mám tě.

 

Kdesi na zcela opuštěném místě za San Franciscem

( Chris a Charlie právě končí trénink. Charlie na to, i hned zmizí pryč, protože kdyby měl zpoždění, mohlo by to mít negativní vliv na jeho emoční stav – a u něj dostat se do stresu znamená až příliš mnoho problémů. )

 

Chris: Zítra, v pět, zase tady.

Charlie: Dobře. Pokusím se tu být včas.

Chris: Jasně. Hlavně buď v klidu.

Charlie: Ech… pokusím se. Ahoj.

( Charlie zmizí v záři pryč a Chris se ještě chystá urovnat vše tak, aby to nevypadalo, že tu právě probíhal magický trénink. Na jeho mobil přijde v ten moment zpráva – Něco není takové, jaké se zdá. Přijď na opuštěné místo mezi ulicemi Clay a Merrick. Budu tam, skryta ve stínu. T. )

Chris: Kdo to … ( Zamyslí se a pak zašeptá do větru. ) Thalia!

( Její jméno se nese větrem jako vůně ze spreje, až se rozplyne do ztracena. I tak její jméno zůstává nedílnou součástí Chrisovy mysli. )

 

Na nějaké ulici v centru

( Hope a Wyatt sedí v kavárně a na chvíli si vychutnávají docela pěkného dne. Hope je na první pohled v pohodě, ale uvnitř je přímo přeplněna nervozitou. )

( Flashback – ta samá ulice před deseti minutami. )

( Wyatt stojí u stánku s růžemi a právě jednu kupuje. Hope stojí opodál a hypnoticky si čte nějaký článek na přilepeném plakátě. Její začtení je tak silné, že si ani nepovšimne malé dívky, co stojí vedle ní. Ta lehce zvedne ruku a zatahá Hope za lehkou bundu. Hope se otočí a pak … po pár vteřinách … si jí konečně všimne. )

 

Hope: ( Usměje se. ) Ahoj, maličká.

Dívka: ( Tichým hláskem. ) Prosím. Pomoz mi najít cestu domů.

Hope: ( Zarazí se. I tak se pokouší nesmazat úsměv z tváře. ) Ou… a řekneš mi, kde bydlíš?

Dívka: V … ( Odmlčí se a pohlédne na druhou stranu silnice. ) … prosím, pomoz mi.

Hope: ( Nechápe. Dívá se na ni a nechápe ji. Pak se otočí a spatří tři lidi. Úsměv na její tváři ztuhne. Ta samá holčička je právě teď na druhé straně se svými rodiči. ) Co… ech…?!?

Dívka: Jsi moje jediná naděje.

( Otočí se za hlasem, ale dívka je již pryč. Hope ztuhne jako socha. A když jí Wyatt dává květinu, lekne se tak, že ho málem srazí do silnice. Mezitím dívka z druhé strany zmizí s rodiči v boční ulici. )

( Zpět v přítomnosti )

Wyatt: Hope, jestli tě snad trápí to, co se stalo, tak to vážně nemusí.

Hope: ( Nepřítomně ) Ech … co? Jo. Tak… já… promiň.

Wyatt: Nic se nestalo a … omlouvat se nemusíš.

Hope: Ale chci… víš, já …

Wyatt: Ano?

Hope: Jsem ráda, že jsme vypadli z bytu. Konečně čerstvý vzduch.

Wyatt: Ty to říkáš, jako kdybys byla celé dny zavřená v jednom pokoji… ( Zasměje se. ) … Vážně. Jo. A kromě toho… už jsem ti to chtěl říci po té hodině… ( Všimne si, že Hope zase vnímá, co Wyatt říká. ) Vážně se ti z celého srdce omlouvám, co jsem na přednášce řekl. Nechtěl jsem být …

Hope: ( Mávne rukou. ) Nech to být. Vždyť … už je to za námi.

Wyatt: Jsem rád, že už nejsi naštvaná.

Hope: No. To víš. Někdo musel udělat ten první krok… ( Zasměje se. ) Víš…to byl jen vtip.

Wyatt: V pohodě. ( Podívá se do jejího hrnku s kávou. ) Dáš si ještě jednu?

Hope: Ne…. No, i když. Dala bych si čokoládu.

( Od své nervozity se pomyšlením na horkou čokoládu trochu odpoutá. Wyatt se právě chystá objednat si, když kolem nich za hlasitého houkání projede záchranka. Wyatt i Hope se postaví a dívají se za ní. )

Wyatt: Co se děje?

Hope: To nevím. ( Ucítí šťouchnutí do nohy. Pootočí hlavou a její oči spatří onu dívku. Je bledá a po čele jí stéká krev. )

Dívka: Mohla jsi mi pomoci. Mohla jsi… byla jsi má jediná naděje.

Hope: ( Polohlasem ) Já….

( Na to se dívka rozplyne do nenávratna. )

Hope: ( Pro sebe ) Já … snad začínám magořit.

Wyatt: ( Nechápe. ) Děje se snad něco?

Hope: Já… nevím. ( Podívá se na něj a zesmutní. ) Nemůžeme jít už pryč?

Wyatt: K Vašim?

Hope: Ne. Tam ne. ( Řekla to až moc rychle a nevyznělo to zrovna nejlépe. ) Promiň. Víš, chtěla bych… jít k tobě.

Wyatt: ( Usměje se a přitáhne si Hope k sobě. ) Dobrá, dobrá.

( Hodí pár dolarů na zaplacení na talířek a oba dva odcházejí. Z té samé kavárny vychází vyšší muž v černém. Dívá se po nich, ale jeho zrak se víc upíná na Hope. Jen lehce se pousměje. Pak si vytáhne z kapsy černé brýle a jde pomalu za nimi. )

 

Mezi ulicemi Clay a Merrick

( Chris se v modré záři objeví na místo, kde je malý parčík. Na první pohled je dost zanedbaný. Stromy zde již delší dobu strádají a usychají. Na blízkém dětském hřišti pobíhá několik zaběhlých psů, kteří si našli svůj nový domov pod odprýskanou houpačkou. Chris jde pomalu kamsi. Neví, kam má jít… on to cítí. Jeho kroky se zastaví až u zdi, co jí kdysi používali místní malíři na své rádoby malířské umění. Opře se o ni a dívá se netrpělivě kolem.)

 

Chris: ( Nahlas ) Thalio! Jsem tu.

( Jako by snad čekal, že mu odpoví. )

Chris: Jsem se asi zbláznil… ( Zašeptá si pro sebe a pak odstoupí od zdi. )

Hlas: Stůj. Jsem tu… jen čekám na vhodný okamžik.

Chris: Ale vždyť…

( Ani to nedořekne a kolem něj v průměrné rychlosti projede několik dětí, co si chtěli zkrátit cestu. )

Chris: Ach… tak.

Thalia: ( Hned jak projede poslední dítko, proběhnou dva psi a jedna paní s kočárkem zmizí za několika stromy. ) Tak… konečně můžu.

( Vedle mírně unaveného Chrise se objeví konečně očekávaná vědma Thalia a tváří se celkem naštvaně. )

Chris: ( Podívá se na ni a zamračí se. ) Říkala jsi, že je to opuštěné místo… a teď takové davy.

Thalia: Promiň. Nejsem vševědoucí… copak vidím do budoucnosti? ( Zarazí se. ) Jo. Vlastně vidím. No ale co… chyby dělá každý,  i ten jasnozřivý.

Chris: Přestala by ses prosím rozplývat nad vším a raději mi řekni, co se děje tak strašného, že mi posíláš záhadné sms.

Thalia: Promiň. Chtěla jsem to zkusit. Má matka jeden má.

Chris: Jeden???

Thalia: Mobil. Chápeš?

Chris: neříkej, že si nikdy... ( Polohlasem ) A ty máš matku?

Thalia: Tak zaprvé. Jsem raději nemobilní. Spoléhám se na své schopnosti a jak říkám… i tvůj bratr by na ně mněl spoléhat. Ten křáp není ta pravá jistota. Věř mi. A zadruhé Kdo myslíš, že platí nájem toho bytu, v němž jsme se potkali. Myslíš si snad, že kradu? Nebo sedím v nějakém stanu a věštím z dlaně, abych si vydělala na nájem? Vždyť je mi teprve dvanáct. Práce dvanáctiletých je nezákonná.

Chris: Tak… ech… Promiň.

Thalia: To nic. Nikdo by to stejně nepoznal, když mě slyší mluvit.

Chris: Čím to?

Thalia: Jako malá jsem získala dar poznat svá minulá já a díky nim jsem dostala dar poznat i svá budoucí já.

Chris: Ou…

Thalia: No, má to i své výhody.

Chris: Jaké?

Thalia: Vím… na co rozhodně neumřu.

Chris: Tak to je …

Thalia: A teď k věci… ( Nadechne se a opře se o zeď. ) Když jsem říkala, aby byla sama, tak jsme to myslela vážně. A když myslím vážně, tak myslím VÁŽNĚ.

Chris: Ale ona byla sama.

Thalia: Ne. Nebyla sama.

Chris: Jo… vlastně nebyla. Byl s ní jeden pekelný démon, ale toho zničila.

Thalia: Ne. Démona se tohle netýká. Byl s ní nějaký smrtelník… nedokážu vycítit přesně kdo, protože to zatím není tak jasné. Jen vím, že v ten moment byly změněny dva lidské osudy a ne jen jeden.

Chris: Ale… co bude s …

Thalia: Erin, jak jí říkáš, Chrisi, bude v pohodě. To kouzlo je vytvořeno, aby odráželo vlastní užitek a zároveň, aby ji chránilo. Jenže na ostatní smrtelníky to tak nepůsobí. Jejich osud k nim dorazí dřív než by na to sami byli vůbec připraveni.

Chris: Co se… stane s tím druhým … člověkem?

Thalia: Pokusí se vzdorovat, ale neuspěje. Nikdo kolem něj mu v jeho problémech nedokáže pomoci, protože ty problémy jsou z jeho vlastní budoucnosti. Sami o sobě neexistují.

Chris: Pak ale…

Thalia: Ale pro ovlivněnou osobu ano. Jsou plně reálné, ale ona se jim nedokáže ubránit. Příklad je  u Erin. Ona měla svůj osud daný, jasný a kouzlo ji jakoby posunulo jen o pár krůčků dopředu. Nestane se plně tím, čím by se stala za delší dobu, jen jí to pomůže překonat jisté začátečnické problémy. Takový malý podvůdek dalo by se říci.

Chris: Chápu. Křídla nezíská. Do magické školy se nedostane, ale bude mít možnost ničit démony.

Thalia: Asi tak. Jenže ta druhá bytost… u ni jde vše moc rychle. Stupňuje se to. Potkává lidi, co by potkala za pár měsíců nebo také za pár desítek let… no a …

Chris: Co a?

Thalia: Pokud má před sebou velmi významná rozhodnutí, co se opírají o její prožitky z té doby…

Chris: Tak pohoří a … a co pak?

Thalia: Zničí jí to. Její vlastní budoucnost ji zničí!

( Chris vyvalí oči a ani se nehne. )

 

Byt Bennetových, obývací pokoj

(  Wyatt přehazuje přes opěradlo gauče svou bundu. Hope si sedá do křesla, kde většinou sedí Victor. Wyatt se chystá do kuchyně pro něco k pití. )

 

Hope: ( Polohlasem ) Kam jdeš?

Wyatt: Pro něco k pití. Dáš si čaj, kafe nebo něco jiného?

Hope: Kafe prosím … ne. Raději čaj.

Wyatt: Citrón?

Hope: Jo. Díky.

Wyatt: Za minutku jsem zpět.

( Wyatt mizí v kuchyni. Hope se snaží uvelebit v křesle, ale nějak to nejde. Postaví se a začíná chodit po pokoji. Nervozita ze všeho, co se doteď událo, ji nenechává, a ani nechce nechat, klidnou. Jednu chvíli stojí u okna a dívá se na lidmi naplněnou ulici. Podruhé si zase zasněně prohlíží fotky na zdi u falešného krbu. Jsou na ní tři ženy, které nezná…Zamyslí se. Jednu zná. O jedné se jí Wyatt již zmiňoval. Piper Halliwellová, jeho matka. Stojí uprostřed trojice a usmívá se. V náručí drží malé mimčo a podle barvy vlasů to vypadá na Chrise. Hope se usměje a udělá několik kroků dozadu. Přitom do něčeho vráží. Rozchechtá se. )

Hope: Wyatt, tys mě ale… ( Otočí se a spatří vysokého muže, toho z kavárny. Lekne se a uskočí. )

Muž: Ochránkyně, kde ji máš!!!
Hope: ( Koktavě a se strachem. ) Kdo… jste… co … co chcecete?

Muž: Nehraj si na blbou… pověz, kde je a já budu uvažovat o tom, jestli tě nechám žít dvě minuty nebo jen dvě sekundy. ( Přitom z pod kabátu vytáhne nůž a namíří ho na ni. )

Hope: Já … vážně nevím, o čem to mluvíte… já.

Muž: Naposledy se ptám, KDE …. JE … TA SKŘÍŇKA … OCHRÁNKYNĚ!!! KDE!!!

( Do místnosti vchází Wyatt. Něco se mu nezdálo. Přišlo mu, že má slyšiny. Je sice překvapený, ale ví, co v těchto situacích má dělat. )

Wyatt: Co tu…

Muž: Ochránkyně si našla ochránce! Pro mě není nikdo překážkou.

Wyatt: Chrisi!

( Trvá to déle než obvykle, ale pak se vedle něj konečně objeví Chris. Vypadá trochu mimo, ale pak se podívá kolem sebe. Na cizího muže s nožem vrhne nechápavý pohled. )

Chris: Co se … děje? ( Všimne si Hope. ) O ou… ona přeci… ( K Hope ) Dívala ses?

Hope: ( Je naprosto mimo, ale viděla vše. ) Aa… no.

Muž: Copak je tohle zač. Shledání po letech. Chci to, co mi patří … ( Pro sebe ) téměř.

Hope: Já nevím.

Wyatt: Ale já ano. Musí být démon!

Chris: Fajn.

( Muž se evidentně naštve. )

Muž: JÁ JSEM HLEDAČ. Já nejsem žádný démon.

( Přitom docela zrudnul v obličeji. Vrhne pohled na vyklepanou Hope, co teď vůbec nevypadá jako schopná studentka Univerzity. Všimne si jejího pohledu. Wyatt a Chris jsou připraveni zničit ho, ale přitom váhají. Pokud to není magická bytost, tak ho jen tak zničit nemůžou. Takže jsou „jen připraveni zasáhnout.“ Hledač se začne víc a víc upínat na Hope a ta si jeho pohledu všimne. Jejich pohledy se střetnou a jen tam tak stojí. )

Wyatt: ( Všimne si tohoto podivného vakua mezi nimi. ) Je tohle normální?

Chris: ( Zasměje se. ) Já … nevím… Víš, abych pravdu řekl… mám v hlavě plno jiných věcí. Myslel jsem, že se něco stalo.

Wyatt: Tak to já taky… netušil jsem, že se z toho vyklube…

( Mezi Hope a Hledačem to náhle zajiskří a hledač po ní hodí nůž, co svíral v ruce. )

Wyatt: A sakra. ( Wyatt přiskočí před Hope a aktivuje svůj ochranný štít. Nůž to odmrští na druhou stranu a zasáhne jeho majitele. )

Hledač: Dostanu ji, i kdybych vás měl všechny zabít! ( Pak dupne do podlahy a zmizí pryč. )

Chris: A pak že není démon.

Wyatt: ( K Hope ) Jsi … v pohodě?

Hope: Není mi moc… dobře. Jsem bez … ou … energie. ( Potichu ) Chce se mi spát.

Wyatt: ( Potichu ) Odnesu tě na postel. Už je po všem. ( K Chrisovy ) Snaž se někde zjistit o tom hledači víc.

Chris: Jasně.

( Chris se dívá na Wyatta nesoucího Hope do jeho pokoje. Pak se rozhlédne kolem dokola. )

Chris: Tak na to… se určitě podívám. ( Vytáhne mobil a pak si vzpomene na větu, co řekla Thalia. Pousměje se a zmizí v modré záři pryč. )

 

Magická škola

( Od okamžiku, kdy sestry podle jedněch záhadně zmizely, měla magická škola velké problémy, aby překonala nápor démonů. Po mnoha snaženích se jim nakonec podařilo vytvořit dostatečně silné kouzlo, které by jejich útoky eliminovalo. Pravda. Vchod skrze Dům Halliwellek se musel za pomoci velmi složité magie zrušit. Tedy alespoň do té doby než přijdou ti, co vrátí dům čarodějek zpět do rukou magií obdařených lidí. Pro cestovatele mezi normálním světem a Magickou školou to teď chtělo mnohem víc soustředění než předtím. Začátečník se do ní dostat nemohl a tak … ti noví, studenti, žili přímo v ní. Na druhou stranu nemohli ven. Chris se objeví v dlouhé chodbě a hned se pozdraví s učitelkou, co nastoupila na místo Paige. Popojde pár metrů a zastaví se u sedícího staršího muže. )

 

Chris: Přeji dobrý den.

Muž: Také… ( Zvedne hlavu. ) A to jste vy, Chrisi. Co Vás k nám zavádí?

Chris: Musím najít něco o démonu jménem hledač, pane Mauricie.

Maurucius: Ach.. tihle… ale oni fakticky nejsou démoni. Spíše jen … ale to je jedno. Vždyť vy si to najdete.

Chris: No… i tak jsem rád, že Vás zase vidím. Jaký byl ten výlet do Anglie.

Mauritius: Nějak jsem si na ni nezvykl.

Chris: Tak zatím nashle.

( Rozloučí se a Chris jde dál chodbou. Mauritius deset roky po „smrti“ sester rezignoval na pozici ředitele Magické školy a namířil si to do Anglie, kde měl pomáhat ztraceným duším, aby se opětovně nalezly. Před pár dny se vrátil … jen jako učitel. Chris zatím projde otevřenými dveřmi do knihovny. Pozdraví pár studentů a jde ihned k polootevřené menší knihovně. Ta se rozzáří, když přijde na půl metru od ní, a sama se otevře. Chris v ní začíná hledat něco, co mu alespoň nějak napoví, co přibližně má hledat. )

 

Byt Bennetových, pokoj Wyatta

( Wyatt sedí v křesle, na němž relaxuje, když ho druhý den čeká zkouška, a dívá se na Hope. Její dech se tiše line pokojem. Usnula. Vypadá tak klidně, když spí. V tom si něčeho všimne. Malé, drobné hvězdičky dopadají mezi postel a jeho křesílko. Hned na to se před Wyattem objeví Chris. )

 

Wyatt: ( Zakroutí nechápavě hlavou. ) Tak na co jsi přišel?

( Jenže Chris ho nevnímá, otočí se na Hope a prudce do ní strčí. Ta se probere a rozespale na něj zírá. )

Chris: ( Rychle ) Musíš nám pomoci. Sami to nezvládneme. Jsi jediná naše naděje.

Wyatt: Chrisi!!! Co to … proboha … vyvádíš?

Chris: Rozumíš. Musíš si prosím pospíšit. Musím jít! ( Na to zmizí zase v záři pryč. )

( Změna prostředí na Nákupní středisko Night after Night )

( Erin prochází kolem regálů. Každou chvilku se zastaví a soustředí se. Pak se prudce otočí a jedním bleskem sejme démona za ní. )

Erin: Skvělé. 19-tý je ko.

( Změna prostředí na Magickou školu )

( Chris prohlíží další knihu, když narazí na obrázek malé zdobené skříňky. Pod ní je něco napsáno v latině. O několik stránek dál je pak kratičká zmínka o bytostech, co si říkají hledači – Ti, co hledají to, co nemá být jimi nalezeno. )

Chris: Tak to je vážně výstižné.

( Změna prostředí na chodbu před bytem Bennetových )

( Victor se právě chystá odemknout dveře, ale nemůže najít klíče. Pokládá papírovou tašku s nákupem a začíná je hledat po kapsách. )

( Změna prostředí na Magickou školu )

( Chris čte dál. )

Chris: „Nalezení věci, co nemají nalézt, by znamenalo chaos.“ Tak já myslím, že chaosu je tu dost i bez nich. „Nelze je zastavit. Pokud žijí, budou hnáni vždy touhou po nalezení nenalezeného.“ Tak to je super… a jak se jich zbavit… to tu nepíšou.

( Změna prostředí na pokoj Wyatta. )

( Hope se prudce posadí a pak vyskočí z postele. Wyatt se rovněž jako střela a dívá se na její tvář – je bledá. Hope ho nevnímá. Jediné, co chce udělat, je utéct. A také se tak stane. Přitom srazí Wyatta k zemi a mizí v obýváku. )

( Změna prostředí na chodbu. )

( Victor právě nalezl klíče a ten správný právě hodlá každou vteřinu zmizet v zámku dveří jejich bytu. Dveře se náhle prudce otevřou a Victor se srazí s Hope. Ta se zapotácí a málem skončí na studené podlaze tmavé chodby. )

Victor: Hope, dávej …

( Ona najde konečně rovnováhu a mizí pryč. )

Victor: … pozor. ( Zakroutí hlavou. ) Ty děti dnes vůbec nemají rozum. ( Otočí se zpět do otevřeného bytu, shýbá se pro tašku a chce vstoupit dovnitř. Jenže v cestě mu teď stojí Wyatt.) Ou… i ty mě hodláš málem srazit k zemi?

Wyatt: ( Zašklebí se. ) Ne… já ne. Ale Hope…

Victor: Ta už zmizela. Málem jsem skončil na zemi, ještě štěstí …

Wyatt: Hope se asi něco stalo…

Victor: Co?

Wyatt: No.. ne asi, ale určitě.

Victor: Uklidni se. Najdeme ji a vyřešíme to. Teď se hlavně uklidni. Posaď se a řekni mi vše, co víš…

Wyatt: ( Jeho oči se upřou k zemi a pak se provinile podívají na dědu. ) Víš, dědo, já toho ani tak moc nevím.

Victor: To nevadí. A už pojď, ať nebudíme tolik té pozornosti.

( Udělá několik kroků do pokoje a zavře za nimi dveře. Chodba se pohrouží do ticha. )

 

Na ulici poblíž domova Hope

( Erin jde spokojena s tím, co právě vykonala. Její sebeúcta vzrostla celkem o dost. Zničení třiceti pekelných démonů za jeden den je celkem dobrá kvóta. Podívá se na nebe. Začíná pršet a měsíc se snaží ukrýt za mraky. Nadechne se, když v tom ucítí pocit osamělosti, bolesti a zmatení. Jde pomalu dál, až se zastaví před domem, kde na prvních schodě, u dveří, sedí promočená dívka. Hlavu má skloněnou ke kolenům a rukama si zakrývá vlasy, které jsou již tak dost mokré. Nechápe to. Pršet začalo teprve před pár minutami a ona je mokrá, jako kdyby b¨pršelo vydatně už několik hodin. )

 

Erin: ( Přistoupí k ní. ) Potřebuješ… pomoct? ( Dívka se jen lehounce pohne, ale neodpoví. ) Víš… neměla bys tady takhle sedět. Nastydn…

Dívka: ( Zvedne hlavu a dívá se před sebe. ) Já domů nemůžu. ( Podívá se přitom na dům za ní. )

Erin: Ty… tady bydlíš?

Dívka: Jo… tedy alespoň do teď. ( Rukou si odstraní mokré vlasy z tváře a Erin v ní pozná Hope. )

Erin: Jsi .. Hope, že ano?

Hope: J.. ty mě snad … nejsi ty náhodou ta známá Chrise, Wyattova bratra?

Erin: Jo. Správně, to jsem já. ( Atmosféra již není tak napjatá. ) Proč tady sedíš… vždyť ti musí být…

Hope: Já ale vážně nemůžu domů.

Erin: Proč?

Hope: To bys nepochopila.

Erin. A co když jo?

Hope: ( Pečlivě si ji prohlédne. ) Proč myslíš, že zrovna ty bys to dokázala pochopit?

Erin: Tak to zkus. Řekni mi, co se stalo, poradím ti, pokud budu moci, a když to nepomůže, nechám tě být… ale když ano, půjdeme někam, kde je … no … sucho a teplo..dobrá?

Hope: Dobrá.

Erin: Takže…

Hope: Víš… dnes si připadám jako kdybych žila úplně jiný život.

Erin: No.. tak to já taky tak nějak.

Hope: Jenže, když se na tebe podívám, tak mi přijde, že ten tvůj je mnohem lepší. Doslova záříš. Jenže můj… jako bych žila život někoho jiného. Někoho, kdo má buď tolik problémů, že to nezvládá, nebo… všichni kolem něj spoléhají jen na něj…

Erin: No.. tak to je prosté. Hold se ti ten dnešek nepovedl, ale to…

Hope: Tak to není. Je to jako kdybych… no prostě vidím věci, které jsou divné a děsivé.

Erin: No a … dál?

Hope: A víš, co je nejhorší? Nedokážu to zastavit. Nemůžu to ovlivnit. Prostě ta dívka ke mně přijde a žádá mě o pomoc, ale já nejsem schopná ji jakkoli pomoci. Prostě to nejde.

Erin: Zkus zavřít oči.

Hope: ( Zmateně ) Co?

Erin: Ne. Vážně. Zavři oči a soustřeď se.

( Hope zavře oči a snaží se soustředit. Erin jí položí ruku na promoklou hlavu a zavře jen na pár minut oči. Ve stejný okamžik jí projede myslí vše, co se Hope stalo a i to, co se jí stane. Ihned ucukne. )

Hope: ( Zvedne k ni oči. ) Co se stalo, Erin?

Erin: To jen … Bože, to je ale průser.

Hope: ( Vypískne. ) Co? Průser?

Erin: To nic. Vše se dá do pořádku. Uvidíš. Vše… bude ok…. Bože… jak z toho ven… Chris.

( Vytáhne mobil a začíná vyťukávat jeho číslo. )

 

Byt Bennetových, obývací vpokoj

( Právě, když Wyatt dopovídá to, co se stalo, Victorovi, objeví se před nimi Chris a posadí se k nim. )

 

Wyatt: ( Napjatě ) Tak co?

Chris: Už vím, kdo to byl, a co asi tak chce… Počkat. Vibruje mi mobil. To bude asi … ( Podívá se, kdo volá. ) Erin??? Co chce? ( Přijme hovor. ) Ahoj Erin, voláš nevho…

Erin: Vím, jaký problém se snažíte vyřešit….

Chris: Tak proč mě teď rušíš!

Erin: Znám ais důvod, proč se to děje… a …

Chris. A co?

Erin: A asi vím, kdo za to může. Můžeš přijít k Hope domů? Prosím. Jsem u ní.

Chris: ( Položí telefon a podívá se na Victora a Wyatta. ) Erin ví, co se s Hope děje.

Wyatt: Jdeme tam.

Chris: Ne… musím sám. Ozvu se. ( Na to zmizí pryč. )

 

Byt McCarthyových, pokoj Hope

( Hope, Erin a Chris stojí v kruhu. Hope se zaraženě dívá do země. Erin je rudá až po krk a neříká vůbec nic. Chris se ne příliš hezky dívá na Erin a pak se nadechne. )

 

Chris: Jste připraveny?

Erin: Já ano.

Hope: Já … ne, ale to je teď jedno. Už to chci mít za sebou.

Chris: Thalio! Prosím. Vím, že víš, co chcete udělat. Prosím, přijď k nám a pomoz nám.

Erin: A vyjde to?

Chris. ( Výhružně se na ni podívá. ) Přej si, aby ano.

Erin. Promiň. Já myslela, že jsem sama.

Chris: O tom, až potom.

Erin: Fajn.

( Mezi nimi se z prázdna objeví Thalia a Erin i Hope ztuhnou, když spatří dívku o pár mladší než jsou ony sami. )

Thalia: Jsem tady. Znám váš problém, ale nevím, jestli vám mám pomoci.

Chris: Ona za to nemůže, ani jedna. Byla to náhoda.

Hope: Prosím, ať jste, kdo jste. Já už nechci… nechci!!!

Thalia: Jenže vrátit to vše zpět … není tak prosté. Musí se i něco obětovat. ( Přitom se podívá na Erin. )

Erin: ( Dojde jí to. Thalia vezme kouzlem i to, co získala právě ona. ) Ale co …

Thalia: Jinak to nejde.

Chris: Můžeš za to hlavně ty… takže…

Erin: Jasně. Chápu. ( Podívá se na Hope a pak na Thaliu. ) Dobrá. Dobrá. Budiž po vašem. Vzdám se své nově nabité schopnosti… ve prospěch klidného života tady Hope.

Thalia: Dobrá. Chytněte se za ruce Hope a Erin. ( Chytnou se za ruce a dívají se jedna druhé do očí. ) Ve smrti, v životě, v náhodě, i v osudu … stojíme proti vůli živlů, dáváme jim to, co nabyly jsme ve chvilce krátké, ať naše životy klidné jsou, ať se vše zklidní a zmírní, a naše budoucí já mohou zase chvíli setrvati tam, kde jejich místo jest.

Hope: …kde jejich místo jest.

Erin: …... místo jest.

( Thalia se potutelně usměje a podívá se na Chrise. Ten ví, že jednoho dne se obě dvě budou muset postavit tomu, co se jim stalo. Erin nelitoval, ta vše zvládla v pohodě, ale Hope… co na ní může být tak zvláštního. Oklepal se a podíval se na dívky, z nichž právě odešla i ta poslední částečka toho, co jedné pomohlo ničit démony, a druhé pomohlo ničit její vlastní život. )

 

Byt Bennetových, obývací pokoj

( Wyatt netrpělivě přechází sem a tam. Victor usnul čekáním na pohovce a čaj na stolku už dávno vystydl. Když se před Wyattem objeví v modré záři Chris i Hope, spadne mu kámen ze srdce. )

Wyatt: Hope!

Hope: Bože… ( Přiběhne k němu a oba se obejmou. On jí políbí na vlasy a pak se podívá do její tváře. )

Wyatt: Přísahám, že ti všechno řeknu. Všecičko.

Hope: Prosím… až později…

 

( Přitisknou se k sobě. Chris tam ještě pár minut stojí a pak zmizí v modré záři pryč. Mezitím Erin dorazí domů. Briana sedí na pohovce a něco si píše. Když se Erin objeví ve dveřích, jen se na ni podívá a nic neřekne. Erin se v tichosti posadí vedle ní a vezme do ruky sešit. Briana se usměje a dál se věnuje svým povinnostem … a hodiny na zdi odbíjí právě deset večer. )

 

 Konec