1.sezóna

2.sezóna 3.sezóna Charmed New Year  Hlavní stránka

2x01 – Erin

Les, mýtina

( Na mýtince stojí v kruhu dvanáct dobrých čarodějek. Uprostřed nich je kotel a v něm bublá našedlá voda. U toho kotle stojí vůdkyně onoho sabatu a sleduje, co se ve vodě děje. Pokoušejí se vyvolat Destiny, služku samotných Andělů Osudu. )

 

Čarodějka uprostřed kruhu: Na sklonku dne, kdy dobrá magie usíná, aby své poslání mohla začít konat černá magie, tě voláme. Vzýváme tvé jméno, Destiny. Ukaž se nám dobrým čarodějkám. Destiny, ty jediná nám můžeš pomoci z tohoto temna, které začíná pohlcovat tento svět. Destiny, tvé jméno voláme.

( Dořekne potichu poslední slova a v kotli se to začne vařit. Pak z něj vyšlehne silný proud energie a nad nimi se objeví mlhavá bytost. Její dlouhé vlasy mizí někde v kotli a její dlouhý šat vše začíná zahalovat do neprostupné mlhy. )

Destiny: Proč mě voláte?

Čarodějka: Musíš nám pomoci.

Destiny: Proč bych měla….

Čarodějka: Nezvládneme to. Je nás čím dál méně. Naše moc slábne a …

Destiny: Přijde čas. Neobávejte se toho…

Čarodějka: ( Naštvaně ) Já vím, že vy tam nahoře jste v klidu. K Vám to ještě nedošlo. Vím také, že nám nic nemůžete říci, ale přesto…. Jak dlouho ještě…

Destiny: ( Rozzáří se jí oči a ona se na chvíli odmlčí. Pak je zase otevře. ) Již brzy.

 

San Francisco, centrum, podvečer

( Slunce pomalu zapadá. U fontány sedí dvě děti a hrají si. Před nimi se objeví v prudkém záblesku démon a hlasitě se zasměje. Nevšimne si, že za ním prochází žena kolem čtyřiceti let. )

 

Démon: Přišel váš čas.

( Děti začnou křičet a chtějí utéci pryč, ale démon máchne rukou a děti se prudce zastaví. )

Démon: Kam byste chtěli běžet. Není kam, není kdy…

Žena za ním: ( S posměškem. ) To bych netvrdila.

Démon: ( Prudce se otočí. ) Kdo jsi?

Žena: Briana Cassidy.

Démon: Mě říkají Zaurus…( Pak mu něco dojde. ) Ha. Tebe můj pán už dlouho hledá. Přinesu mu tě jako dar.

Briana: To bych netvrdila… ( Vytáhne papírek s kouzlem a je připravena ho přečíst. ) Z moci, kterou nosím v srdci, posílám tě k smrti blíž…

Démon: Co…

Briana: … Ty jenž kradeš děti naše, pohltí tě síla má, tady už ani síla temná, nic nenadělá. Táhni odtud, kam patříš, ať už se tu nezjevíš.

( Démon se začne kroutit a prudký blesk z nebes ho sežehne. )

Briana: ( K dětem ) Tak, jste volné.

( Děti se pohnou a pak utečou pryč. Briana se v ten moment podívá na zem a spatří vypálené znamení na chodníku. )

Briana: ( Trochu ustaraně ) A je to tu…

 

 

Úvodní znělka

V hlavních rolích: Erin Cassidy, Wyatt Matthew ( Halliwell ) Bennet, Chris ( Halliwell ) Bennet, Briana Cassidy, Victor Bennet, Hope McCarthy.

Ve vedlejších rolích: Tina Carlton, Ken, Marina ( Přátelé Erin )

 

 

Střední Škola v San Franciscu, přestávka

( Třída je poloprázdná Většina studentů je právě teď venku na hřišti. U jednoho stolu sedí dívka a něco si píše do sešitu. Pak ji zapípá mobil a ona si začíná číst zprávu.)

 

Dívka: ( Čte si SMS. ) Všechno nejlepší k tvým osmnáctinám, Erin. Dnes večer se těším. Ty. ( Zasměje se. ) Ten je tak dokonalej. Jen doufám, že mě teta pustí.

( V ten okamžik se dveře od třídy prudce otevřou a dovnitř vběhne několik spolužáků. )

Erin: ( Lekne se. ) Bože, lekla jsem se, až jsem dostala infarkt. Tino, Kene, Marino, co tu děláte?

Marina: Víš, máš přeci narozeniny.

Tina: ( Sedne si na její lavici. ) Je čas to pořádně oslavit.

Ken: ( Obejme Marinu. ) Jo. Je čas na pořádnou akci.

Erin: Já nevím.

Tina: Ale no táák. Už jsme rezervovali místo.

Erin: ( Trochu vyděšeně ) Kde?

Ken: V tom klubu .. jak jen…

Tina: R2?

Marina: Ne… bylo to jinak… Myslím .. P3 nebo tak nějak.

Erin: Ten klub, co tam stojí už přes dvacet let?

Tina: Já vím, je to trochu retro.

Marina: Trochu?

Tina: Tak fajn. Je to hodně retro.

Erin: Já myslela, že ten klub už dávno neexistuje.

Tina: Ale jo. Prý ho zase otevřeli.

Erin: A jste si jistí, že je to dobrý nápad?

Ken: Je to přímo dokonalý nápad.

Erin: Tak fajn. V kolik je sraz?

Tina: V sedm večer.

Erin: Dobře. Uvidím, co se dá dělat.

( Pak se všichni čtyři nahlas zasmějí. )

 

Byt Briany Cassidyové

( Briana si sedne na pohovku oranžové barvy a přitom vedle sebe položí kabelku. Pak si povzdychne a uvolněně se protáhne. Po několika minutách se zase postaví a jde do své ložnice. Cestou prochází chodbou, kde jsou na stěnách fotky, kde je ona a Erin. Pak otevře dveře do svého pokoje a zavře za sebou. Přijde k velké skříni a otevře ji. Sedne si na zem a vytáhne dolní zásuvku. V ní je plno fotek, na nichž jsou Paige, Piper a Phoebe. Briana evidentně zesmutní. Pak vytáhne velkou knihu a nalistuje prázdnou stránku. Kniha je podobná té, co měli sestry. I když nemá pražádnou moc. Briana si do své knihy zapíše kouzlo na zničení démona, co unáší malé děti a vrátí se o pár stránek zpět. Na jedné ze stran má napsáno jméno Lev a pod ním několik démonů. Připíše k němu jméno Zaurus a dopíše krátké – zničen. Pak ještě párkrát prolistuje svou knihu a na začátku narazí na krátký text. To ji připomene něco z minulosti. )

 

V minulosti

( Briana je v bytě na koleji, kde kdysi studovala. Sedí na židli u kulatého stolu a společně s Paige nad něčím přemýšlejí. )

Briana: Musíme to udělat.

Paige: Já nevím. Jsi si jistá, že to chceš udělat?

Briana: Je to jediný způsob.

Paige: Kdyby něco, tak mě zavolej. Jasné?

Briana: Neboj se. Vím, co dělám.

 

Zpět v reálném čase

( Briana si povzdychne a pak přejede přes text: „Až dospělost přijde, a démon, co z něj zbude jen nebeský symbol, vrátí se zpět… v jiné podobě, v jiném čase. Moc silná, moc Tří, jiná a pevnější, schopna odolat zlu, zastavit zlo a přemoci zlo, schopna nastolit starý věk, schopna vrátit mrtvé zpět.“ )

Briana: ( Potichu. ) Musím mu to říci.

( Když zaslechne odemykání dveří, ihned knihu zavře a vrátí ji zpět do zásuvky. Tu zavře, vstane a odchází z pokoje. Z chodby zahlédne dlouhovlasou mladou dívku a jde k ní. )

Briana: Ahoj, Erin. Co tak brzo? Já myslela, že máš ještě školu?

Erin: ( Usměje se. ) Taky tě již tak brzy ráda vidím, mami. ( Přijde k ní a obejme ji.)

Briana: Ale to víš, že tě ráda vidím.

Erin: Jsem dnes tak šťastná.

Briana: Vážně?

Erin. Ale no tak. Teď budeš dělat, že o ničem nevíš?

Briana: O čem, že nemám vědět?

Erin: Ale no táák, mami. Děláš to tak každý rok. Hraješ si na úplně …

Briana: Jen to řekni…

Erin: Ty víš, co chci říci.

Briana: ( Zasměje se a do Erin šťouchne. ) To víš, že jsem nezapomněla, ale počítám, že dnes večer asi nebudeš mít čas.

Erin: Jak jsi to uhodla.

Briana: Nejsem přeci z minulosti. Každé narozeniny přeci vyrážíš s partou tvých kamarádů na nějakou akci.

Erin: Zase jsi to uhodla. Jo. Dnes máme už něco naplánovaného.

Briana: A?

Erin: A co?

Briana: Znáš to: Kam, s kým, kdy, v kolik budeš zpět…

Erin: Bože. No Tak s kým … s partou přeci, kdy … večer, zpět… to nevím a kam… Tina, Marina a Ken vybrali takový retro klub… P3, říkali.

Briana: ( Její obličej zvážní a pak se tajemně pousměje. ) Tak P3, jo?

Erin: Jo. P3. Zdá se, že něco tušíš. Jaký to tam je?

Briana: ( Máchne rukou. ) Je to už hodně dlouhá doba, co jsem tam naposledy byla. ( Zapřemýšlí. ) Ani jsem netušila, že už je otevřený, zase.

Erin: Prý jo. Tina říkala, že ho před pár dny zase otevřeli.

Briana: Tak otevřeli… budu se tam muset jít podívat.

Erin: Eh… Mami. Nejsi na to trochu moc stará?

Briana: Promiň, zas tak stará ještě nejsem. Můžu se jít podívat do klubu, kam jsem před osmnácti lety chodila.

Erin: A to chceš jít se mnou?

Briana: Copak, překážela bych ti tam?

Erin: Já jen, že…

Briana: Buď v klidu. Půjdu se tam podívat až zítra. Dnes…( Nadechne se. ) … mám ještě něco na práci, jak se zdá.

Erin: Dobře. Jdu do svého pokoje a pak si dám koupel.

Briana: Dej si, co jen budeš chtít. Máš na to v den svých narozenin přeci právo.

( Erin mizí v zadní části bytu a nechává Brianu o samotě v hale. Ta se s ustaranou tváří dívá za Erin a přemýšlí. Pak se otočí a míří do kuchyně. Tam otevře skříňku nad sporákem a vytáhne z ní několik balíčků s kořením. Ty položí na pracovní desku vedle sporáku a zapálí plyn pod již připraveným hrncem. )

 

Klub P3

( Lidí je tu poskromnu. Ze schodů sestupuje na plac Erin, Tina a Marina. Všechny tři se rozhlížejí po okolí a zdá se jim to tu příjemně útulné. Zastaví se až před barem a posadí se na barové židličky. Hned, jak tak udělají, otočí se k nim barman. )

 

Barman: ( S úsměvem ) Co by si tak krásné dámy jako vy přáli?

Erin: Vo…

Tina: ( Trochu naštvaně ) To ať tě ani nenapadne. Máš narozeniny, takže žádná voda a ani kola. ( Hodí po barmanovi očkem a usměje se. ) Dejte tady naší kamarádce a oslavenkyni Vodku s Tonikem a mě prosím to samé.

Marina: Já bych… prosila totéž.

Barman: Takže Tři Vodky s tonikem. Jak si dámy přejí.

( Na to se posune k zadní části baru a začne připravovat jejich nápoje. )

Tina: Budu se ho muset zeptat na jméno.

Marina: Neříkej, že se ti líbí. Vždyť vypadá skoro stejně starý jako my.

Tina: Jo. A proč by se mi nelíbil. V tom jeho úsměvu je něco magickýho.

Erin: Nechte toho. Copak chcete balit kluky úplně všude?

Tina: Ne. Ne všude, ale tenhle je přímo k nakousnutí. Jak se asi jmenuje?

Marina: Tak se ho zeptej. ( Pak si všimne posmutnělého Erina obličeje. ) Copak? Co se děje, ty naše sluníčko?

Erin: Ale. Ještě nepřišel.

Marina: Kdo? Kdo nepřišel. ( Tina do ní šťouchne a vrhne na ni jeden kritický pohled. )

Tina: ( Šeptem ) Ty ještě nepřišel.

Marina: Aha..( Podívá se ke schodům a zazáří. ) Ty ne ale Ken již ano. ( Nahlas ) Kene!!! Kene!!! Tady jsme.

Barman: A tady jsou ty Vaše drinky slečny.

( Všechny tři leknutím nadskočí. )

Marina: Vy jste nás ale vyděsil. To už nedělejte. Místo toho můžete udělat ten drink ještě jednou. Ken nebude proti.

Barman: Vaše přání, můj rozkaz.

Tina: ( Potichu ) Fakt se ho budu muset zeptat na jméno.

Erin: Jdu si odskočit.

Tina: Fajn. ( Zamává na Kena. ) Ahoj. Tady jsme. Pojď si k nám přisednout.

Marina: Když na něj ještě zavolá Erin, bude si o nás kdekdo myslet, že jsme úplně blbí.

( Erin vstane a prochází kolem návštěvníků. Přitom si prohlíží vše, co tu je. Pokouší se zároveň najít toalety, ale nějak se jí to nedaří. )

Mužský postarší hlas: Hledáte něco, slečno?

( Erin se za hlasem otočí a spatří prošedivělého vyššího muže, co sedí na gauči poblíž ní. )

Erin: Já jen hledám toalety. Jsem tu poprvé.

Starší muž: Máte je přímo před sebou. Za těmi dveřmi jsou … toalety.

Erin: Aha. Děkuji za pomoc.

Starší muž: Není zač. ( Zadívá se na ni. ) Neviděli jsme se už někdy?

Erin: Ne. Na obličeje mám paměť.

Starší muž: Ale vážně. Někoho mi moc připomínáte.

Erin: ( Překvapena ) Vážně? Koho?

Starší muž: Ale to byste asi nechtěla poslouchat.

Erin: Proč myslíte?

Starší muž: Nerad mluvím o minulosti.

Erin: Tak … dobře, ale kdybyste si o tom chtěl …

Starší muž: Dobrá… Najdu si Vás a začnu Vás otravovat.

( Erin se pousměje a odchází. Starší muž ji ještě chvilinku sleduje a pak se opět zahledí před sebe. )

 

Před P3, po půl hodině

( Erin stojí na chodníku a zhluboka dýchá. Noc je jasná a docela i příjemně teplá. Rozhlédne se  a pak se posadí na nejbližší lavičku. Kolem ní rychle prosviští auto a mizí kdesi ve městě. Podívá se za ním a pak se otočí směrem, odkud přijelo. Vítr náhle zesílí a zároveň s ním se i ochladí. Erin se postaví a rozhlíží se. Přijde jí, že něco zaslechla, ale nikde nikoho nevidí. Když už je odhodlána opět se vrátit za přáteli do klubu, ozve se za křovím poblíž ní, podivný skřekot. V ten stejný moment se otevřou dveře do klubu a z nich vypadne již mírně připitá Tina. )

 

Tina: Eriin?!?

Erin: Tady jsem.

Tina: Co tam děláš? Vždyť je chladno. Pojď dovnitř.

Erin: Už jdu.

Tina: Tak fajn. ( Pak se nadechne, jako kdyby chtěla něco říci, ale místo toho si krkne. ) Pardon. ( Nadechne se. ) Už vím, jak se jmenuje ten úžasný barman.

Erin: ( S falešným zájmem. ) A jak se tedy jmenuje… ten tvůj zázrak?

Tina: Chris. Jmenuje se Chris.

Erin: Tak to je fajn. Za chvíli tam jsem.

( Tina se zase ztratí v klubu a Erin se pomalu plouží ke dveřím. Pak ten podivný ruch uslyší znovu. Chce jít tam, kde to zaslechla. Pak si to rozmyslí a chytne za kliku u dveří do klubu. Když se ten zvuk k jejím uším dostane potřetí, už to nevydrží. Rozeběhne se směrem ke křoví a to, co spatří jí doslova vezme dech. Mezi dvěma stromky se podivně pohybuje něco, co nikdy neviděla. )

Erin: ( Šokovaná ) Co to … je?

( Rozmazané, poloprůhledné a dalo by se i říci těžko popsatelné. Stálo to tam a jakoby se to chystalo někam zmizet. Když to něco pocítilo přítomnost někoho jiného než sebe sama, ztuhlo to. A Erin v ten moment přišlo, že se to dívá na ní. Pozoruje jí to stejně, jako ona pozoruje jeho. Pak se to podivným pohybem posunulo směrem k ní. )

Erin: ( Potichu ) A Sakra.

( Bytost se ještě o kousek posunula blíže k Erin. Té zatím doslova zmrzla krev v žilách. Nedokázala se pohnout. Zírala před sebe a před očima se jí točil celý její život až do tohoto okamžiku. Co si myslela, když sem šla podívat se na to, co vydávalo ten podivný zvuk. Musela být přeci úplně blbá, když se otočila. Měla jít za Tinou. Měla jít zpět do klubu. Kde nechala mozek. )

Erin: ( Téměř jako řeči zbavená. ) Já jsem ale husa.

( To něco se k ní opět přiblížilo, ale když už bylo téměř na dosah, zastavilo se to. Chvíli se to jen podivně houpalo v poryvu větru a pak se to zase posunulo o kousíček zpět. Vyčkalo a zase se to posunulo k Erin. Teprve teď Erin přišlo, že se jí to snad i bojí. Udělala krok k bytosti a ta se zhoupla o kus dál od ní. )

Erin: ( Užasle ) Tak ono se mě to bojí.

( Natáhla ruku a bytost s váháním poodstoupila. Erin se nadechla a udělala ještě jeden krok. Bytost už dál nemohla, zeď se jí stala překážkou. Zjevně zpanikařilo. Pak prudce zaútočilo. Mezi oběma náhle překypěl takový náboj energie, až se kolem nich všechno rozzářilo do zlata. Bytost se lekla a zmizela kdesi ve tmě. Erin ležela na zemi a cítila celé její bolavé tělo. )

Erin: Co to… ( S bolestmi se postaví a trochu se zapotácí. ) Au… sakra.

 

Klub P3

( Tina, Ken a Marina se zatím o něco víc spřátelila s barmanem Chrisem. Erin se připlížila ke své stoličce a opřela se o barový pult. )

 

Marina: ( Všimne si Erin. ) Konečně jsi přišla. Kde jsi celou tu dobu byla?

Tina: Užívala si venku čerstvý vzduch. Přeci. ( Uchechtne se a napije se drinku před ní. )

Erin: Holky, Kene… Asi už půjdu.

Ken: Co?

Marina: Ale no ták, krásko. Dnes si to máš užívat a zatím…

Tina: Se tu jen nudíš. Dej si drink a vše bude … ( Škytne si. ) … lepší.

Erin: Ne. Myslím, že už půjdu. Zítra se třeba ještě někde sejdeme. ( Vytáhne peněženku a hodlá zaplatit. )

Barman: ( charismaticky ) Ten drink máte na účet podniku.

Erin: ( Zmateně ) Eh?!?

Barman: To je tu takový zvyk. Když tu má sympatická dívka narozeniny, tak nic neplatí.

Erin: ( Překvapeně ) Vážně?

Barman: Jo. Vážně. ( Téměř až starostlivě. ) Nechcete zavolat taxi?

Erin: Ne…( Usměje se. ) Díky. Nějaké si stopnu venku.

Barman: Když myslíte….

( Erin si peněženku schová do kapsy a rozloučí se s přáteli. Pak se vydá ke schodům a mizí venku. Mezitím k barmanovi Chrisovi přijde onen starší muž, co seděl vedle toalet. )

Starší muž: Chrisi?

Chris: Ano?

Starší muž: Odkdy tu nějakým oslavencům dáváme zadarmo?

Chris: ( Trochu zpanikaří. ) Od té doby, co mi něco říká, že s ní toho máme mnohem víc společného, než by se na první pohled zdálo …. Dědo.

Starší muž: Takže jsi z ní měl taky takový pocit?

Chris: Jo. Měl.

Starší muž: ( Pro sebe. ) Asi bych jí měl konečně kontaktovat.

 

Byt Cassidyových, pokoj Erin

( Do pokoje se přes zatažené závěsy dralo slunce a pokoušelo se probudit člověka, co byl pod peřinou. Erin ovšem nebyla v říši snů, byla vzhůru. Dívala se před sebe a přemýšlela. Celou noc jí děsily noční můry, v nichž se zjevovala ta bytost z klubu. Shodila ze sebe deku a posadila se. Pak se unaveně podívala na hodiny na stolku. Bylo deset dopoledne a na jejím mobilu byly tři vzkazy a čtyřikrát se jí pokoušel někdo dovolat. Když si chtěla vzkazy přečíst, ten někdo volal po páté. Teď už věděla, kdo to byl – Tina. )

 

Erin: ( Zvedne hovor. ) Ahoj, T. Co se děje?

Tina: ( Překvapeně ) Jak, co se děje? To ty z ničeho nic opustíš svou oslavu narozenin. To ty mi nezvedáš hovory a nereaguješ na sms.

Erin. Promiň. Doteď jsem spala. Nějak mi není dobře.

Tina: ( Zvážní. ) Erinko moje. Mám o tebe strach.

Erin: Proč?

Tina: Něco se určitě muselo stát. Co Ty?

Erin: Ty? ( Vzpomněla si, že jí ještě nepopřál, tedy osobně nepopřál. Včera se v P3 vůbec neukázal. ) Já nevím. Dnes se asi setkáme…

Tina: Asi? Je to přeci tvůj kluk.

Erin: Promiň. Tohle fakt nechci řešit po telefonu.

Tina: Fajn. Tak, co se takhle sejít?

Erin: Promiň. Ještě musím něco zařídit, ale pokud budu mít čas, tak se rozhodně ozvu.

Tina: Ale určitě….

( Erin přeruší spojení a mobil položí na stolek. Pak vstane a chystá se převléci do něčeho domácího. Když se postaví před své zrcadlo, všimne si něčeho, co jí vyrazí dech. Její záda jsou na několika místech sedřená až na krev. )

Erin: Tak to je to, co mě v noci nenechalo pořádně usnout.

 

Byt Cassidyových, kuchyň

( Erin pomalu přijde do kuchyně, kde již na stoličce u stolu sedí Briana a popíjí kávu. )

 

Briana: Dobré ráno, zlatíčko. Jaká byla oslava s přáteli?

Erin: Ale… ( Nemůže jí to říci. Zatím ne. ) jo… docela to šlo. Až na …

Briana: Co se stalo, pověz mi to?

Erin: Ty nepřišel.

Briana: To je mi líto, ale to neznamená konec světa. Je sobota. Můžeš relaxovat, zajít si někam s příteli. Nebudu tě nijak omezovat. Mám plno své práce.

Erin: Vždyť svou psychologickou poradnu máš otevřenou jen ve všední den…

Briana: To víš. Někdy musím hodit ordinační hodiny z okna, pokud chci pomoci těžkému případu.

Erin: Ty jsi jako anděl, mami.

Briana: To víš. Někdo to dělat musí. Tak jdi a užij si ten dnešek.

Erin: Dám si pořádnou koupel a pak … asi vyrazím za holkama.

Briana: Dobře. Jen nezapomeň. Kdybys někam šla, tak mi napiš, že přijdeš později … ( Všimne si Erina obličeje. ) … nebo, alespoň … já vím, že jsi již o rok starší a k dokonalé dospělosti ti už zbývají jen tři roky, ale …

Erin: Fajn. Kdyby něco, tak ti jen zavolám. Ale asi se nic dít nebude.

Briana: Dobře. To je moje hodná holčička….

Erin: Jak jsi řekla, krok do dospělosti je již velmi velmi blízko ….

Briana: Tak to bylo naposledy, mladá dámo.

( Obě se rozesmějí a Briana odchází. Erin se hned, jak klapnou dveře přestane usmívat a uvědomí si bolest, co jí způsobují odřená záda. )

 

Před klubem P3

( Erin jde opatrně po chodníku podél silnice. Sleduje klub, který teď vypadá tak osiřele. Oproti včerejšímu večeru také je. Po straně stojí zaparkovaný Jeep s nápisem P3. Patrně patří majiteli klubu. Zapřemýšlí a na několik vteřin se zastaví. Rozhlédne se a zamíří k místu, kde v noci potkala tu bytost. Místo, kde spadla je od krve a jí dojde, proč. Na zemi jsou malé drobné kamínky. Její záda se po nich svezla a i přes tričko rozedřela záda. Po bytosti není ani památky. Když v tom za sebou zaslechne kroky – normální, ne žádné šoupavé zpomalené pohyby. )

 

Mužský hlas: Co tady ….

( Erin se otočí a před ní stojí ten barman z noci. )

Erin: Eh… omlouvám se, že tu … tak… to…( Cítí se trapně. )

Chris: Omlouvat se nemusíte. Tohle není soukromý pozemek. Tedy pokud byste se právě nechystala na malé vloupání…( Prohlédne si ji. ) … ale jako profesionální lupička nevypadáte.

Erin: ( Trochu naštvaně ) Tak nevypadám? Proč si to myslíte?

Chris: No. Máte na sobě jen tričko a úzké kalhoty. Tam asi nádobíčko neschováte. Nikde na zemi nevidím žádnou tašku a holýma rukama se dovnitř nedostanete.

Erin: Dobře. Přiznávám se. Nejsem žádný lupič, CH…risi. Jste Chris, že ano?

Chris: Jo. Jsem. Vaši kamarádi tady včera utratili docela dost velkou sumu peněz.

Erin: ( S lehkým úsměvem ) To jsou celí oni. Nikdy nevědí, kdy přestat… ( Pro sebe ) By mě zajímalo, jak se stihle ještě vyspat. )

Chris: Všiml jsem si. Volal jsem jim taxíka kolem čtvrté ráno.

Erin: Vážně?

Chris: Jo. Ale myslím, že nevypadali tak strašně. ( Udělá pauzu. ) Proč tady tedy jste … eh?

Erin: Erin. Jmenuji se Erin.

Chris: Tak Erin, proč tu jste? Klub je zavřený.

Erin: To by vás nezajímalo.

Chris: Což takhle tykání. Jsem Chris. ( Přitom se usměje a podá Erin ruku. )

Erin: Erin.

( Podají si ruce a z Erin odpadne stres. )

Chris: Tak, cos tu dělala, Erin.

Erin: Víš, o tom se špatně mluví. Včera se mi tu stalo něco, co se jen tak nestává. ( Netušila, proč by zrovna barmanovi z nějakého klubu měla povídat o tom, co tu viděla. I tak měla pocit, že jemu může věřit. )

Chris: ( Zamyslí se. ) Nechceš dovnitř… na čaj nebo kafe?

Erin: Nebude to vadit… Majiteli a tak?

Chris: Myslím, že majitel P3 nebude proti.

Erin: Vážně?

Chris: Věř mi. A když řeknu “věř mi“, myslím to vážně.

Erin: Tak dobře, ale jen na chvíli.

 

V P3

( Erin a Chris schází ze schodů do prázdného klubu. Chris se rozhlíží a pak se jen lehce usměje a hned zamíří k baru. )

 

Chris: Tak káva nebo čaj?

Erin: Asi čaj.

Chris: Dobře. Jeden čaj pro jednu sympatickou slečnu.

Erin: Ale nebudeš mě balit, že ne? Protože já už kluka mám.

Chris: Ne. Nebudu tě balit. Takhle mluvím se všemi … ženami. Jejich touhy pak vzrostou a ukecám je i na koktejl “karibská pláž“.

Erin: Karibská pláž? Raději se už neptám.

Chris: Tak mi pověz… ( Přitom zalije čaj a postaví ho na bar před Erin. ) … co jsi tu hledala?

Erin: ( Upřeně se na něj podívá. ) Bytost.

Chris: ( Zmateně ) Bytost?

Erin: Jo. Bytost. Nikdy předtím jsem nic takového neviděla.

Chris: Aha. A jak tedy vypadala?

Erin: To…

( Její slova jsou přerušena, když se otevřou vchodové dveře a v nich se objeví mladík vzezřením o pár let starší než Chris. )

Mladík: Chrisi?

Chris: Jsem tady, u baru, Wyatte. Děje se něco?

Wyatt: ( Schází ze schodů. ) Jen jsem tě hledal. ( Všimne si dívky u baru. ) Copak, zase ta finta s klubem? Děda by neměl radost, kdyby zjistit, k čemu klub využíváš.

Erin: ( Zpanikaří. ) Asi už půjdu.

Chris: ( K Erin ) Ne. Prosím zůstaň.

Wyatt: Jo… Erin, zůstaň. Setkáš se s dědou.

Chris: Přijde?

Wyatt: Jo. Jen ten jeho křáp, kterému říká auto, je o něco pomalejší než … ty víš co.

Chris: Jo.

Erin: ( Nervózně ) Já už musím… jít.

Chris: Erin, ne… musím…

( Nestihne to. Erin sesedne ze stoličky a v rychlých krocích mizí v otevřených dveřích ven na čerstvý vzduch. Chris vrhne na Wyatta drsný pohled. )

Wyatt: ( Nechápavě ) Co?!?

Chris: Jsi blb.

Wyatt: Co jsem provedl?

Chris: Ona je možná čarodějka a něco tady hledala.

Wyatt: Aha… ( Přestane se smát. ) Já myslel, že ji chceš sbalit na tu svou „karibskou pláž“.

Chris: Ne. Nechtěl jsem jí sbalit na ten koktejl. Chtěl jsem jí jen pomoci.

Wyatt: Tak promiň. To mě mrzí.

Chris: Byla tu v noci; se svými přáteli; no a zdálo se, že ji něco vyděsilo, protože odtud zmizela jako pára nad hrncem.

Wyatt: Fakt mě to mrzí.

Chris: Teď už nic neuděláš. Utekla. Lekla se a já…

Wyatt: Co?

Chris: Nedostal jsem z ní to, co v noci viděla.

Wyatt: A jsi si jist, že něco viděla?

Chris: Jo. Jsem si jist, že něco viděla a nejen to. Domnívám se, že to něco na ni i zaútočilo.

Wyatt: Pak není vše ztraceno.

Chris: Kam tím míříš?

Wyatt: Mířím? Já nikam nemířím. Jen znám jedno malé kouzlo.

Chris: Tak kouzlo… hmmm. ( Zasměje se. ) Tak se ukaž, ty přerostlý Harry Pottere.

Wyatt: Teď se směješ, ale až zjistím, že ta tvá nová známost něco viděla, tak se smát přestaneš.

Chris: Wyatte, říkám naposledy… není to má holka a ani nikdy nebude. Není můj typ.

Wyatt: Já zapomněl. ( Přitom se potutelně usmívá. ) Přines mi nádobu na led… bez ledu samozřejmě a …( vezme opatrně hrnek s čajem, z něhož pila Erin. ) … já si tady zatím připravím pár věcí.

 

O pár minut později

( V pološeru svítí jen několik svíček. Uprostřed nich je nádobka na led. Do ní právě Chris lije trochu vody a přitom Wyatta pozoruje. Wyatt do nádobky vloží hrnek a pak do vody vsype mátu. )

 

Chris: Budeš vařit?

Wyatt: Ne… nebudu vařit; a neruš. Jak se ta tvá … čarodějka má jmenovat?

Chris: Erin. Jmenuje se Erin. Tedy tak to alespoň říkala.

Wyatt: Fajn…( Nadechne se. ) Ukaž sílo všemocná, co v noci se tu událo, osud dívky nevinné, ať zjeví se tu poklidně. Strachu víc už nemáme, ať minulost její teď známe.

Chris: Z tebe bude přímo básník.

Wyatt: Kuš a čekej.

( Čekat nemusí ani jeden a ani příliš dlouho. Hladina vody zneklidní a počne vřít. Hrnek se kamsi vytratí a když Wyatt pohlédne na opět klidnou hladinu vidí v ní obraz. Přestane dýchat a pečlivě sleduje, co se v ní děje. Pak se podívá na Chrise a její obličej je vážný; až příliš vážný. )

Chris: ( Netrpělivě ) Tak co?

Wyatt: Brácho….

Chris: Jo?

Wyatt: Ona není čarodějka.

Chris: ( Potichu pro sebe ) Už jsem si myslel, že …

Wyatt: Nech mě domluvit. Ona není čarodějka…( Přestane v tom, co chtěl říci. ) … Víš ty vůbec, s kým se to v noci setkala?

Chris: Ne, ale ty… mi to určitě řekneš.

Wyatt: S pekelným démonem.

Chris: S … pekelným démonem?

Wyatt: Jo. O něm nám přeci jednou povídal děda.

Chris: Pak tedy…

Wyatt: Jo. Ona je anděl.

Chris: A co křídla? Ta křídla přeci…

Wyatt: Asi se jím teprve stává. Víš, co to znamená?

Chris: Ne.

Wyatt: Musíme jí pomoci najít sebe samu.

Chris: Já nevím.

Wyatt: Teď se bojíš? Vždyť jsi to sám chtěl vědět a teď … máš snad strach?

Chris: Tohle už je moc…

Wyatt: Moc? Jestli ji najdou dřív, víš, co se s ní může stát?

Chris: Jo. Zničí ji dřív, než se bude moci vůbec ubránit. ( Zamyslí se. ) Proč tedy ten útok přežila?

Wyatt: To nevím… Ale musíme jí pomoci.

Chris: Fajn. Ty jsi starší, ty víš, do čeho jdeme.

 

Střední Škola v San Franciscu, knihovna

( Erin prochází regály plných knih. Neví, co hledá. Neví proč tu je, ale přesto je to asi jediné místo, kde může mít klid. Vytáhne nějakou knihu a sedne si ke stolku. Otevře jí a začne si něco číst. )

 

Erin: ( Čte ) … stála na hranici a cítila horko, které k ní zezdola stoupalo. Kouř se jí dostával do plic a ona nemohla dýchat. Začala se dusit a ani jeden z nich nic neudělal. Její přátelé tam stáli a nehnuli ani brvou… ( Přestane číst ) Bože. Jsem snad šílená? ( Vstane a chce odejít, když pocítí něco zvláštního. Rozeběhne se a míří ze dveří ven. Na chodbě mezi skříňkami je to, čeho se bála. To, co ji nenechalo spát. ) Co jsi zač? ( Samozřejmě jí to neodpovídá. Jen se to zastaví a vycítí její přítomnost. ) Bože! ( To něco se k ní začne přibližovat a zrychlovat. ) A do háje.

( Erin začne utíkat. Chodbou a pak po schodech nahoru. Bytost ji nesleduje. Zatím. Erin zpomalí a snaží se pobrat dech. )

Erin: Do háje, do háje. Co teď?

( Bytost je tu zas. Erin se opět vydá na úprk. Zastaví ji ale slepá ulička. )

Erin: ( Nahlas ) Pomozte mi někdo!!!

( Bytost se k ní zase o skok přiblíží a na její volání nikdo neodpovídá. )

Erin: Prosím. Kdokoli!

( Nic. Bytost černá a přitom průhledná teď rozhodně netouží zase utéci z bitvy, kterou v noci započala. Blíží se k vyděšené dívce a nehodlá ustoupit ani o krok. Erin nemá kam utéci. Jen otočí hlavou a spatří lidi, jak procházejí venku na ulici kolem školy. Ti jsou v klidu. Nikdo je nesleduje. Nikdo je neděsí. Jdou si svobodně dál, aniž by tušili, co se za zdmi školy odehrává. Bytost vycítí Erin strach a to ji ještě víc přiživí. Zrychlí a chystá se na finální útok. Erin zavře oči a pak … tma. Světlo na konci tunelu a spásné nebe…. )

 

Kdesi

( Erin stále cítí napětí. Ztuhle otevírá oči a vidí záři. Světlo na konci tunelu, napadne ji. A pak ten hlas… )

 

Mužský hlas: Jak se cítíš?

Erin: ( Zmateně ) Co?!?

Mužský hlas: Ptám se, jak se cítíš? Jsi v pohodě?

Erin: ( Konečně se jí zrak zostřil a před sebou vidí známou tvář. ) Chrisi?

Chris: Jo. To jsem já. Jak je?

Erin: Co tu dělám?

Chris: Ležíš v mé posteli a zdá se, že jsi zmatená.

Erin: Eh… promiň, jak jsem se do ní dostala?

Chris: No. Položil jsem tě do ní.

Erin: Aha… ale … to … Promiň. Nechápu to. Co se stalo?

Chris: Málem tě dostal, parchant jeden.

Erin: ( Stále zmateně ) Jsem pořád mimo… kdo?

Chris. No pekelný démon přeci, v té škole.

Erin: Cože? Kdo?

Chris: Pekelný démon. Jeden odpad z Podsvětí. Teď se jich tu hemži docela dost. Už zničili mnoho andělů…

Erin: Andělů? Démoni? A co tu sakra jde?

Chris: Ty… no jo. Jsi nováček. Nic netušíš, že jo.

Erin. Co netuším?

Chris: ( Zasměje se. ) Víš, kdo jediný, může vidět pekelné démony?

Erin: Ne.. to nevím.

Chris: Andělé. Jen Andělé.

Erin: Eh? Co? To jako já?

Chris: Ano. Ty. Proto po tobě také šel.

Erin: ( Zmateně ) Počkat, počkat. Včera mi bylo osmnáct a dnes mám být jako anděl? Spadl si snad z nebe?

Chris: Ne… tedy ne tak docela. Nespadl jsem z nebe… ( Věděl, že tím, co řekne, ji od sebe odežene nebo také ne. ) … i když tam občas zaběhnu.

Erin: Ty … jsi Anděl?

Chris: ( Zasměje se. ) Ne… ne. Nejsem anděl. Jsem světlonoš.

Erin: Eh?!?

Chris: Andělé jsou vymírající druh. Jsou jako dinosauři…jsou minulost. Na světě je jich málo. Světlonoši jsou jako vylepšení staří andělé. Andělé pomáhají všem. Světlonoši jen těm vybraným.

Erin: To nechápu.

Chris: Brzy pochopíš.

Erin: Takže to, co … Musím jít.

Chris: Promiň. Teď vážně nemůžeš nikam jít.

Erin: Proč ne?

Chris: Půjde po tobě.

Erin: Kdo?

Chris: Ten ze školy.

Erin: ( Je v depresích. ) Proč…?

Chris: Jsi Anděl. Tedy zatím ne úplný, ale máš v sobě něco, co z tebe za čas udělá pravého anděla…

Erin: Pravého anděla? Jak pravého?

Chris: Křídla, vykonávání dobra, létání, mizení a tak…

Erin: Ou… ( Pak ji popadne strach. ) Co budu dělat?

Chris: Zapamatuj si něco. Andělem se člověk nestává, andělem se člověk rodí. Jen ty ostatní prvky přijdou později. U každého dochází k vývoji jinak. Někdo se stane andělem až po smrti, někdo hned při narození. Je to různé.

Erin: Ha. A to mě má jako potěšit?

Chris: Mělo by…ale dokud nemáš své schopnosti anděla, nemůžeš s démonem bojovat. Jsi pro něj jako malé lvíče, na nějž zaútočil jestřáb – bezbranné a malé.

Erin: Fajn. Tak tohle bezbranné a malé lvíče právě odchází.

( Vstane a chce odejít. )

Chris. Nemůžeš.

Erin: Tak se dívej.

( Otevře dveře od jeho pokoje a míří k vchodovým dveřím. V ten okamžik se vedle Chrise objeví Wyatt. )

Wyatt: Tak, jak to zvládáš?

Chris: Špatně. Odešla.

 

Obývací pokoj téhož bytu

( Erin prochází obývacím pokojem a míří k hlavním dveřím. Když už chce vzít za kliku, ozve se hlas, který zná, ale Chrisův není. )

 

Mužský hlas: Tak se zase setkáváme.

Erin: ( Zastaví se a otočí. Všimne si někoho sedícího v křesle. ) Kdo… ( Muž rozsvítí lampičku u křesla. ) Ha. To jste vy. Ten děda z P3, co se zajímal o to, jak mi je.

Muž: Jo. To jsem já. Ten děda. Jak vidím, už jste se seznámila s mými vnuky Wyattem a Chrisem.

Erin: Jo. Seznámila, ale měl byste jednoho z nich naučit slušnému chování a druhého poslat do blázince, protože říká naprosté šílenosti.

Muž: Vážně? Víte… ( Vstane a jde k Erin. ) Když jsem se dozvěděl o tom, co všechno existuje kolem mě, taky jsem nevěřil, ale nakonec jsem to překonal a vše pochopil. Nic není takové, jaké to je na první pohled, to je to, co jsem pochopil.

Erin: Nehodláte mě snad přemlouvat, abych zůstala?

Muž: Ne. Je to pouze na vás, Erin. Jen vy sama můžete rozhodnout, zda tomu uvěříte, nebo ne. Každý má možnost výběru.

Erin: Dobře a když teď odejdu tak…

Muž: Budu doufat, že Vás zase uvidím… v klubu. Když budete hledat toaletu.

Erin: ( Zasměje se. ) Uvidíme.

Muž: A pro příště mi můžete klidně říkat Victore.

Erin: Dobře. Victore.

( Pak se otočí a dveře ven otevře. Ještě jednou se na Victora usměje a odchází. Dveře se za ní lehce zavřou. )

Chris: Tys ji nechal odejít?

Victor: Nechal.

Chris: Víš, že po ní jde démon a …

Victor: Ne. Nevím, že po ní jde démon, ale věřím, že to ustojí. ( Přitom se tváří tak tajemně )

Chris: Víš snad něco, co my ne?

Victor: ( Mystifikačně ) Ne. Nevím. Jsem už moc starý na to, abych něco věděl.

Chris: Ale dědo, nech těch tajností.

Victor: Jaké tajnosti. ( Jde do svého pokoje. ) Já jen říkám, ona to ustojí a vrátí se. Jen to chce čas.

Chris: Čas je právě to, co nemá.

Victor: Ale má a ani neví kolik.

( Na to se za ním zavřou dveře a Chris tam v pokoji stojí jako opařený. )

 

Byt Cassidyových, obývací pokoj

( Briana chodí netrpělivě sem a tam. Sleduje jednou svůj mobil, jednou hodiny a její nervozita se začíná blížit k maximální hranici. Už je pomalu osm večer a Erin nikde. )

 

Briana: Kde se jen touláš?

( Napadne jí, že by mohla zavolat její kamarádce Tině, ale v tom si uvědomí, že by Erin ztrapnila. Opět vezme do ruky mobil a vytáčí Erinino číslo. Někdo to vzal. )

Briana: Erin?

Erin: Jo. To jsem já. Děje se něco?

Briana: Děje se něco? To řekneš jen tohle? Je osm a žádná sms.

Erin: ( Chvilku se odmlčí. ) Jo. Promiň. Nějak jsem zapomněla, jak ten čas letí. Jsem s Tinou a Kenem. Takže přijdu asi do dvou.

Briana: Dobře. Hlavně, že jsi v pohodě.

Erin: Jo. Jsem. Neboj se.

Briana: Tak buď na sebe opatrná. Ahoj. ( Hovor je ukončen a Briana položí telefon na stolek. ) Nějak mi přijde, že na tom něco nehraje. ( V tom její telefon začne opět křičet; volá neznámé číslo. ) Briana Cassidy, prosím?

Ženský hlas: Tady Tina Carlton, mohla bych mluvit s Erin?

Briana: Tina? Počkat. Teď mi volala Erin, že je s tebou… tak…

Tina: Pardon, to bude omyl…

( Spojení je ukončeno. )

Briana: ( Pro sebe potichu ) Co to proboha vyvádíš?

 

Kdesi v SF

( Noc padla a Erin jde pomalu po opuštěné ulici. Občas na ní projede auto a občas kolem ní projde nějaký ten noční ženský živel. Erin nic nevnímá a zvonící telefon už ani nebere. Přemýšlí. Hluboce přemýšlí. Na jednu stranu by Chrisovým slovům o schopnostech a o existenci Andělů chtěla věřit, ale na druhou stranu ji také mohl jednou obelhávat, aby ji pak posléze dostal do postele. I tak se k ní občas někdo choval a ona ho vždy prokoukla. Proč jí to teď dělá takové problémy. Vždyť se jí pouze pokoušel sbalit; sice jiným způsobem, ale efekt byl stejný. Málem mu na to skočila, kdyby tady ale nebylo až příliš ALE. Jak se třeba dostala z té školy k němu do postele. Při pomyšlení, že byla v jeho posteli, se zastaví a upřímně se naštve. Rozhlédne se a chystá se přejít poklidnou ulici, když v tom to “TO“ zase spatří. Je to naproti ní a ona ví, že ono to o ní ví. V tom vidí spásu. Taxík se k ní blíží 60 kilometrů za hodinu. Máchne rukou a vůz záchrany zpomaluje. )

 

Erin: Novelty street 15, prosím.

Taxikář: Jasně, slečinko.

( Taxík se opět rozjede a Erin sleduje mizející stín kdesi za ní. Oddychne si. Taxík si to šine docela slušnou rychlostí ulicemi San Francisca. Právě když projíždí kolem hřbitova všimne si Erin stínu přímo před nimi. )

Erin: ( Na taxikáře a nahlas ) Uhněte, rychle!!!

( Taxikář se lekne a opravdu uhne, ale pak prudce zabrzdí a vrazí do sloupu na kraji silnice. Pás ho zarazí před průletem čelním sklem, ale i tak narazí do volantu a zůstane nehybně ležet. Erin se náhodou nic nestalo, ale když spatří tu věc přímo před autem, rychle otevře zadní dveře a utíká směr hřbitov. )

 

Hřbitov

( Erin probíhá mezi náhrobky, ale démon ji stále sleduje. V její mysli se jí točí vše dokola. Všechno, co jí řekl Chris i ten sympatický Victor. Prudce se zastaví a otočí se. Hledí proti démonovi, co ji sleduje už od minulé noci. Teď už neunikne. )

 

Erin: ( Nahlas ) Chceš mě. Tak si pro mě dojdi!

( Démon se zastaví a pak zrychlí. Erin zavře oči a natáhne před sebe ruce, aby mohla alespoň na oko vytvořit bariéru mezi ní a démonem. )

Erin: ( Pro sebe ) Už v to věřím.

( Pak na poslední vteřinu otevře oči a spatří bytost, co se uvnitř poloprůhledného černého hávu vlajícího ve větru skrývá. )

Erin: ( Zašeptá. ) Bože….

( Démon narazí na bariéru, která se kolem Erin vytvoří. Jeho moc je však silnější a po pár vteřinách bariéra povoluje a oba dva do sebe narazí. Erin zavře oči, aby jeho rudé oči neviděla a pak pocítí teplo, co se rozlévá všude kolem ní. Pak úpěnlivý křik a nakonec cítí, jak její tělo uvolněně dopadá na zem. )

( Začíná pršet. Kapky dopadají na trávu kolem jejího těla. )

( Erin po chvilce pomalu otevře oči. Nikoho nevidí. Nikoho necítí. Zvedne hlavu a rozhlédne se. Po démonovi není ani památky. )

Erin: Co se… stalo?

( Před ní se v modré a pro Erin oslepující záři objeví Chris. Erin málem spadne čelist a nevěřícně se dívá před sebe. Chris podá Erin ruku a pomůže jí vstát. )

Chris: Vítej mezi námi.

Erin: ( Nechápavě ) Mezi námi?

Chris: Mezi magií obdařené bytosti.

Erin: Ach… tak. Co se…

Chris: Právě jsi ho zničila. Nevím sice jak, ale je pryč.

Erin: Eh… víš…. Vážně? Zničila jsem ho?

Chris: Zdá se. Když se utká pekelný démon a Anděl, buď přežije jenom jeden z nich nebo nikdo a ty… ( podívá se na ni ) vypadáš jako celkem dost živá, sice už trochu promočená, ale pořád živá.

Erin: Co to pro mě znamená?

Chris: Přijdou další…

Erin: A?

Chris: Vědí, že se tu objevila nová…

Erin: Už?

Chris: Jo. Už, ale neboj. Když to půjde dál, tak by se tvé schopnosti…

Erin: I když žádné nemám…

Chris: Ale máš. Sice zatím nejsou vidět, ale je jasné, že jsou v tobě. Jinak bys toho démona nezničila.

Erin: Jo. Fajn. Jen … zavolám mámě. Trochu jsem jí lhala a myslím, že bych to měla napravit. ( Vytáčí číslo na Brianu. ) Ahoj, mami… měla bych ti říci, že nejsem s Tinou. Musela jsem si něco zařídit, ale teď už je všechno v pohodě… S kým jsem? ( Podívá se na Chrise. ) S jedním barmanem z klubu P3. …Jo. Je na mě hodnej a docela dost mi pomohl. Přijdu… neboj se. Do dvanácti.

( Erin ukončí hovor a pak si dá mobil do kapsy. Pak se podívá na Chrise a usměje se. )

Chris: Je máma v pohodě?

Erin: Jo. Je. Ona je pro mě něco jako anděl.

Chris: Zajdeme někam? Znám jeden dobrej klub.

Erin: Nech toho, ano. Stejně ti to nepomůže. Mám přeci kluka.

Chris: Pořád si myslíš, že to dělám, abych tě sbalil?

Erin: A ne?

Chris: Ne. A to mi můžeš věřit.

Erin: Dobrá. Věřím…. A kam to bude?

Chris: Chci tě lépe seznámit s mým bratrem Wyattem.

Erin: To je ten …

Chris: Jo, ale on není tak špatný.

Erin: Taky světlonoš?

Chris: Ne. On je jen čaroděj.

Erin: Čaroděj?

Chris: Jo. Víš, přeci nechceš, abych ti celý magický svět popsal během jednoho krátkého večera na hřbitově. To se chce přeci čas.

Erin: Dobře. Budu trpělivá.

( Pak se rozhlédne a nadechne se. )

 Erin: Tak tady jsem se poprvé utkala se zlem.

Chris: A ne naposledy.

Erin: Kolik jich bude?

Chris: Mnoho Erin… Mnoho.

( Oba dva pak odchází pryč. Hřbitov se opět ponoří do ticha, které je pro něj tak typické. )

 

Byt Cassidyových

( Briana sedí na posteli a přemýšlí. Jména, co se jí honí hlavou, se pomalu skládají do sebe jako puzzle a vše dávalo smysl. Vše, na co celou tu dobu čekala, bylo tady. A ona věděla, že musí začít jednat. )

 

Konec